Jean Améry: O stárnutí, Revolta a rezignace

9. dubna 2009 v 21:17 | hanci |  Knihy
Četla jsem si u Ratky, jak se zamýšlí nad stárnutím Nedávno jsem se tady zmiňovala, že jsem si koupila výše uvedenou knížku. Je bezvadně napsaná, autor mně mluví z duše. Nemám to celé přečtené, protože mě to docela deprimuje a tak to čtu po částech. Napíši sem malé ukázky. Třeba si tu knížku Ratka koupí a bude dále hloubat............ tak jako já. S tím rozdílem, že já jsem o mnoho let starší............

Motto:

Žil jsem jako malíř, stoupající cestou nad jezerem, skrytým jeho pohledu za clonou skal a stromů. Nějakou průrvou je pak spatří, má je celé pod sebou, a chopí se svých štětců. Ale to už také přichází noc, kdy nelze malovat a po níž se žádný den nerozbřeskne!

Proust, Čas znovu nalezený.
***************************************************************************

.........Obracím se na čtenáře zároveň s požadavkem, aby byl tak laskav a doprovázel mě na cestě, jež se mně samému odkrývala teprve během psaní. Jak jsem po ní tápavě krok za krokem postupoval, byl jsem nucen vzdát se nadějí, jichž se, a to v každé době, stárnoucí lidé chytají, a přestat se upínat k útěše. Všechno to, co se obvykle doporučuje stárnoucímu člověku, aby se vyrovnal s porážkou, ba dokonce aby byl s to z ní vykřesat hodnoty - vznešenost rezignace, moudrost stáří, klam, proti němuž jsem musel protestovat každou řádkou. Tak se tyto pokusy, míněné z hlediska kvality jako hledání, aniž bych to zprvu tak plánoval, či snad dokonce tušil, proměnily z analýzy v akt revolty, jež však paradoxně předpokládá bezvýhradné přijetí toho, co je nevyhnutelné a skandální...............

............. Prostor a čas, vzájemně si cizí, měly navzdory všem pokusům moderních filozofů vytvořit časoprostorovou souvislost. Čas je formou vnitřního smyslu, tj. nazírání nás samých a našeho stavu.........................

...........Přítomnost je nepřetržitě pohlcována minulostí a budoucnosti se nevede lépe. Avšak to odhalí a pochopí jen stárnoucí člověk, protože už toho k němu mnoho nepřichází a logicky ani přijít nemůže, a tak se s odcházejícím přítelem loučí s jakousi opatrností a výhradou, za rok se zase uvidíme. Má čas, je cele časem, neboť na svět a na to, co by mělo přijít, už vlastně příliš nevěří.

Kdo říká, že i mladý člověk má a zná čas, když vcelku bezmyšlenkovitě vplouvá do budoucnosti, neboť i ona patří času, ten ještě nikdy nepociťoval čas jako "nic než čas". Ona budoucnost totiž, do níž lehkým, byť trochu vratkým krokem mladý člověk vstupuje................... není žádným časem: je světem, nebo přesněji: je prostorem. .....................Mladí lidé to, o čem se domnívají, že je čas, chápou jako netrpělivé očekávání všeho toho, co k nim přichází a co jim po právu přinese běh života a umírání...................

............ Být starý nebo jen stárnout, cítit se tak, znamená: mít čas vepsán do těla a do toho, co se kvůli stručnosti označuje jako duše. Být mladý značí: vrhat své tělo do času, jenž není žádným časem, nýbrž životem, světem a prostorem..................

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 10. dubna 2009 v 14:22 | Reagovat

Hanci, diky.

2 ratka ratka | 10. dubna 2009 v 14:42 | Reagovat

Starnuti jako dozravani. Starnuti jako poznavani. Starnuti jako zivot.

3 hanci hanci | Web | 10. dubna 2009 v 23:32 | Reagovat

Ratko, škoda že už se asi nedozvím, jaké budeš mít pocity za těch 16 let.
Ano, určitě - stárnutí je život, je to normální proces, který potkává vše živé.
Myslím, že by se ti ta knížka moc líbila.
Zdravím.

4 ratka ratka | 11. dubna 2009 v 14:13 | Reagovat

urcite se dozvis! :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama