Reakce na moji výstavu

25. dubna 2009 v 14:59 | hanci |  Hančí obrazy
Včera jsem měla schůzku s přítelkyní Jitkou. Jako obvykle jsme byly v naší oblíbené pizzerii. Tentokrát to ale pro mě bylo ještě mnohem příjemnější a zajímavější, protože mně Jitka vyprávěla zážitky z návštěv mé výstavy. Učí totiž na druhém gymnáziu výtvarnou výchovu, učí ve třech třídách - děti jsou tam ve věku od 6. třídy - 12 let do 17 let a byla tam postupně se všemi třídami.
Nedá mně to, musím sem alespoň něco napsat. Mám totiž pocit, že kdyby mou výstavu neviděl vůbec nikdo jiný, tak jsem šťastná právě z reakcích těchto dětí - ty bych totiž takové absolutně nečekala.
Samozřejmě, nejdůležitější je to, jak právě ona dětem nejdříve přiblížila abstraktní vyjadřování. Přesně tohle nám říkal akad. mal. p. Kremláček, když jsem k němu chodila do lidové školy umění. Že totiž je okamžitě poznat, jestliže někdo maluje abstraktní obrazy a neumí dobře kreslit a malovat realisticky. Neprodělá tu dlouhou cestu, na níž vnitřně, samovolně dospěje do bodu, kdy už mu realistické vyjadřování nestačí a musí jít dál. Řekla toho samozřejmě mnohem víc, nebudu to tady vypisovat.
Když Jitka s dětmi přišla na výstavu, vyzvala je, aby se nad obrazy zamyslely a pokud budou chtít, aby jí o kterémkoliv obrazu řekly co si myslí, jak na ně působí, popř. aby se zeptaly pokud by chtěly něco vědět. Největší "úspěch" mezi dětmi měl jednoznačně obraz "Potopa". Tomu nejlépe rozuměly a nejvíc o něm povídaly.

Potopa/2003/70x55/olej na sololitu
Potopa/2003/70x55/olej na sololitu


Nejméně rozuměly obrazu "Smutné vzpomínky" a "Obtíže života". To je moc dobře, nic jim neříkaly pravděpodobně proto, že ještě nemají nepříjemné zážitky v takové míře, aby je to nějak zatížilo.)

Smutné vzpomínky/2007/80x100cm/olej na plátně
Smutné vzpomínky/2007/80x100cm/olej na plátně
Obtíže života/2005/ 59x71cm /olej na sololitu
Obtíže života/2005/ 59x71cm /olej na sololitu
Nejvíc mě asi zaujaly názory dětí na dva moje obrazy. Napíši je sem.

Dvanáctiletá holčička stála delší dobu u obrazu "Hrůzy války" . Pak přišla za Jitkou a řekla, že tomu rozumí tak, že to zlo je na ústupu, protože jeden voják je těžce zraněný, má na sobě krev - a to pro ni symbolizuje zlo, že to utrpení jak jeho, tak všeobecné, bylo velké. Ale že je na ústupu, protože ten druhý voják je nezraněný, je zdravý.

Hrůzy války/2007/115x74 cm/olej na plátně
Hrůzy války/2007/115x74 cm/olej na plátně
Sedmnáctiletá dívka stála u obrazu "Nevěra" - nejdřív se jí to vůbec nelíbilo.
Řekla to Jitce a hovořily spolu o tom. Že nevěra nemusí znamenat jen nevěru mezi partnery, ale i třeba mezi přáteli atp. - zkrátka všeobecně. Vrátila se k obrazu, dlouho u něho stála a pak přišla řekla - "už jsem to pochopila, je to rána do srdce". A pak ještě dodala - "a ten vedlejší obraz k tomu patří" (je to obraz "Svědomí").

Nevěra/2005/45x60 cm/olej na sololitu
Nevěra/2005/45x60 cm/olej na sololit
Svědomí I/2005/45x62,5 cm/olej na sololitu

Svědomí I/2005/45x62,5 cm/olej na sololitu
Docela jsme se zasmály tomu, jak děti přišly za Jitkou a ptaly se, proč u obrazu "Oko orla" jsou ty "červené stříkance". Jitka spontánně zareagovala tak, že řekla, že se jedná o dravce, kdyby šlo o vrabce, nebyly by tam. Děti prý se s viditelnou úlevou zasmály.

Oko orla/2007/80x100 cm/olej na pátně
Oko orla/2007/80x100 cm/olej na pátně
K obrazům "Ježíš na hoře olivetské" a "Jidáš" potřebovaly víc vysvětlení. Pak po vyzvání, aby se hlouběji zamyslely a pořádně podívaly, jestli necítí něco víc, po delší době přemýšlení řekly, že ano, že tam něco cítí. Samozřejmě se tyto obrazy vysvětlují špatně někomu, kdo vůbec nemá ponětí o těchto biblických příbězích.

Jidáš/2002/100x80 cm/olej na plátně

Mat. 26,14.15 Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím."
Mat. 26,24 "....ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se vůbec nenarodil."
Jidáš/2002/100x80 cm/olej na plátně
Ježíš na Hoře Olivetské/2002/100x80 cm/olej na plátně
Mat. 26,39 ....."Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš."

Ježíš na Hoře Olivetské/2002/100x80 cm/olej na plátně
**************************************************************************
Měla jsem taky radost, že v místních novinách vyšel rozhovor, který se mnou vedla redaktorka minulý týden. Nakonec z toho vyšel článek prakticky na celou stranu. A i když tam byly nějaké nepřesnosti, byl napsaný hezky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 25. dubna 2009 v 19:29 | Reagovat

Hančí, to mám velkou radost, to za prvé.

A za druhé, ty obrazy jsou opravdu fantastické! Vzpomněl jsem si na atmosféru Rakouského institutu, když jsem tam byl zatraklit za Radkem Malým. Velké místnosti, bílé zdi, koberce, květiny, slunce, knihovny - a obrazy jako další transcendentála. Hned bych je všechny koupil a udělal pro ně taky takové místo, kde by se cítily dobře.

Ty poslední dva jsou nezvyklé - což je ale nutno brát jako kompliment. Vzpomínám na abstraktní obrazy v nových kostelech či neobvyklou křížovou cestu; dokážeš skloubit dva tisíce let starý příběh s moderním pojetím v dechberoucí celek.

2 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 25. dubna 2009 v 19:33 | Reagovat

Ještě P. S.:

pokud nemáš Závadův (český nejlepší) překlad Nervalova diamantu "Kristus na Hoře Olivetské, rád pošlu jako poděkování za článek. Stačí se ozvat mejlem.

3 hanci hanci | Web | 25. dubna 2009 v 20:31 | Reagovat

Henry, hrozně moc děkuji!!
Téma Jidáše a Ježíše na Hoře Olivetské - to je můj dlouholetý problém. Možná dokonce Jidáš ještě víc. Tohle zobrazení mě napadlo jednou v noci a musela jsem to okamžitě namalovat.Až se sejdeme (což bude snad docela brzy), tak ti o tom řeknu víc.
Taky ti dovezu ty noviny.
Víc napíši v mailu.
Moc zdravím, tebe i maminku.

4 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 25. dubna 2009 v 21:37 | Reagovat

Tak to s nocí a tvorbou znám...

Četlas "Poslední pokušení" od Kazantzakise (předlohu slavného, "kontorverzního" filmu)? Jidáš je tam pojat velmi netradičně.

5 Lenka Lenka | Web | 25. dubna 2009 v 22:22 | Reagovat

Gratuluji znovu, Hančí. Být tím, kdo něco předává malým a mladým  a oni mu rozumějí, je veliké štěstí.

Jednoznačně opět u mne vyhrává Potopa.

A ty modré dva poslední ..... To jsou velmi pozitivní obrazy. Jidáš je také mé velké téma a mám s ním velmi silný a hluboký prožitek, který je odlišný od evangelií. ..... Ty obrazy jsou velmi sladěné a čisté. V těch obrazech to je.
(Budeš-li někdy chtít, povyprávím, co jsem zažila, sejmula, aniž jsem kdy předtím na Jidáše myslela.)

6 hanci hanci | Web | 26. dubna 2009 v 8:54 | Reagovat

Henry - samozřejmě, že jsem tu knížku četla a je mnohem lepší, než film. Ale - pro mě je nejdůležitější, že jsem měla to neuvěřitelné štěstí, že mě syn seznámil s naším nejlepším znalcem Starého zákona - panem Janem Hellerem, neuvěřitelně dobrým a úžasným člověkem - a s tím jsem měla možnost na toto téma hovořit. Až s tebou budu mluvit, řeknu ti o tom víc. Taky ti můžu dovézt několik CD s jeho přednáškami. Už se za tebou hrozně moc těším.
Lenko - jistě že chci - jestli se ti bude chtít, napiš mně o tom.

7 Jirka* Jirka* | 26. dubna 2009 v 10:27 | Reagovat

Ahoj Hančí, krásný rozbor! Jsem rád, když fungují "získávání" oběma směry, a v tomto smyslu i povídání dětí chápu. Není špatné se přesvědčit o tom, že lidé nejsou až tak prázdní, jak dávají často najevo, navíc mám pocit (vlastně skutečnostmi podložený), že děti jsou mnohem upřímnější. Nedávno jsem u sebe zmiňoval pětiletou holku, která se mnou zamávala jentak mimochodem utrousenou poznámkou (mezi křížovým výslechem), že bych byl dobrý táta - a jedním dechem hned dodala, že mi smrdí noha (což už jsem na sebe "neprásknul":). Ve tvém případě jde sice už o trochu větší děti, ale na upřímnosti ještě moc neztratily, předpokládám. Je dobré, když se na ní neztrácí vůbec, ale to jsou jen případy zavřené, pro svou vzácnost, do nepřístupných míst.

8 hanci hanci | Web | 26. dubna 2009 v 15:58 | Reagovat

Jirko, díky. Uvědomila jsem si, že jsem tam napsala chybně od šesti let - ale patřilo tam od šesté třídy - dvanácti let. Ale i tak - je to krásné.
Přečetla jsem si ten tvůj článek, je krásný - komentář jsem ti tam napsala.
Jak by bylo krásné, kdybychom dokázali být pořád stejně upřimní jako v dětství. Oč by svět byl jednodušší! Moc zdravím.

9 ratka ratka | 26. dubna 2009 v 16:40 | Reagovat

Hanci, moc ti gratuluji. Je to uzasne ceho jsi za tu kratkou dobu dosahla. Decka jsou uprimna. TA vystava je fakt dobra :o)

10 hanci hanci | Web | 26. dubna 2009 v 21:42 | Reagovat

Radko - díky - kdyby ti vyšel čas, tak výstava se prodlužuje o týden, mohla bys přijet, poseděly bychom na kávě a popovídaly si.Můžeš zavolat, kdyby ti to vyšlo.Moc zdravím.

11 Liška Liška | Web | 27. dubna 2009 v 10:01 | Reagovat

To je moc potěšující!

Obraz Hrůzy války ke mně promlouvá nejvíc; jeden voják je sice nezraněn, ale tak optimisticky jako ta mladá návštěvnce výstavy to svýma očima nevidím.

6: Jan Heller, to je ten, co napsal nedávno velký slovník biblický, řecko-hebrejsko-už nevím jaký? Ten jsem dala loni mamince.

A těším se, že něco o abstraktnu v tvorbě ještě něco řekneš! (Ačkoliv nejlepší je přímo ukázat obrázky, to je jasné.)

12 hanci hanci | Web | 28. dubna 2009 v 16:54 | Reagovat

Liško ahoj. V tom obraze Hrůzy války jsem nedělala, pochopitelně, žádného vojáka. Cítila jsem to jako bolest, utrpení celkové, bezvýchodnost, že nikdo nebere ohled na obyčejné lidi...... Jsem ráda, že ta dívka v tom našla i tu naději, kterou já jsem neviděla - ale snad jsem ji tam pro někoho přece jenom nějak vetkla, aniž bych to tušila.
Jan Heller - sice ten slovník nemám, ale musí to být určitě on, je skutečně největším znalcem Starého zákona - vlastně - byl - už, bohužel, zemřel.
Asi bych těžko mohla mluvit o abstraktním vyjadřování se, na to bych musela být vzdělaná, abych mohla říct nějaké poučky atp. Vůbec nevím, kde se to ve mě bere, přichází to samo a připadá mně to mnohem výmluvnější, než cokoliv realistického. A jsem moc šťastná, že v tom umí číst i děti. V něco takového jsem vůbec nedoufala.

Škoda, že ses nerozhodla přijet, mohly jsme si spolu o tom popovídat. Nedokázala bych o tom psát. Vyzní to hodně hloupě, když napíši, že jdu k plátnu, mám v hlavě obraz, ale ruka mi namaluje něco úplně jiného a já to nemůžu ovlivnit. Stalo se mně to už víckrát.

13 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 29. dubna 2009 v 1:16 | Reagovat

Teď jsem Wu Wejovi napsal poznámku o scholastice, tu mi Jan Heller, budiž mu země lehká, přípomíná - kdysi jsem měl jeho knihu půjčenou jako přípravu na přijímačky na religionistiku.

Ad vyjadřování se, hančí, být nějaké mistrovství v podceňování se, máš medajli jako hlávka zelí. Jenom dvě věty "Že totiž je okamžitě poznat, jestliže někdo maluje abstraktní obrazy a neumí dobře kreslit a malovat realisticky. Neprodělá tu dlouhou cestu, na níž vnitřně, samovolně dospěje do bodu, kdy už mu realistické vyjadřování nestačí a musí jít dál." se dají tesat. Uvědomil jsem si to u hodně moderních malířů, kdy Picasso, Ernst, Picabia, Duchamp atd. byli schopní malovat zcela realisticky, ale nebylo to pro ně ono. Je to asi stejné ve jakékoliv činnosti - atonální hudba, volný verš... (o kterém Robert Frost řekl že je to jako hrát tenis bez sítě. No tak jo, bez sítě, no.)

A to že nemůžeš něco ovlivnit se mi hrozně líbí. Jak stojí v dialogu Faidros, "Básnické dílo rozumného zanikne před dílem šílících."

14 hanci hanci | Web | 29. dubna 2009 v 13:20 | Reagovat

Henry, porozprávíme o tom všem, až za tebou přijedu.
To "dospění" do bodu zlomu, to jsem poznala názorně na sobě. Dlouho jsem si myslela, že budu kreslit a malovat jen realisticky. A pak mně to najednou přestalo stačit....... A ta cesta byla docela dlouhá - a připadá mi, že se nedala vůbec ničím ovlivnit. Tedy - já jsem ji nemohla ovlivnit, nějak to postupovalo samo od sebe.
určitě je to stejné v jakékoliv lidské činnosti - výtvarné, duchovní. Uvádíš perfektní příklady. Moc zdravím.

15 anina anina | 30. dubna 2009 v 12:14 | Reagovat

Ahoj hančí, je to fajn, že se zadařilo, což už ode mne víš, 5. to nevím teď co a jak :) Hlavně si toho moc nedomlouvej, taky doufám, že se dostane i na mě :)

16 hanci hanci | Web | 3. května 2009 v 22:23 | Reagovat

Ani, to víš, že se dostane :o)))

17 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | Web | 9. května 2009 v 0:50 | Reagovat

Neche se mi tu zbytecne opakovat fraze, ale proste se mi tve obrazy hodne rikaji a jsem rada, ze to rika neco i detem. Je mi moc lito, ze ja je neuvidim, protoze vystava skonci nez ja se kdy k vam dostanu, ale asi bych si hned nejaky koupila.

18 václav václav | 9. května 2009 v 9:31 | Reagovat

ta sbírka se rozprodává?

19 hanci hanci | Web | 9. května 2009 v 14:57 | Reagovat

Vrátila jsem se skoro po týdnu - a všechny zdravím.
Lenko, byla bych moc ráda, kdybys právě ty měla některý můj obraz. Moc si tě vážím, po všech stránkách, jak jsem tě měla možnost poznat.
václav - obrazy jsou na prodej, budu v dohledné době nějaké dávat do prodejní galerie.
Přeji hezký slunečný víkend.

20 jana jana | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 12:36 | Reagovat

Výstava je to nádherná, smekám, tak pěkné obrazy se jen tak nevidí

21 hanci hanci | Web | 12. srpna 2013 v 8:29 | Reagovat

[20]: Jano, ani nevíte, jakou radost jste mně udělala. bohužel, ze zdravotních důvodů už 4 roky nemohu malovat. Srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama