Galrie Švestka - Leiko Ikemura

10. června 2009 v 23:13 | hanci |  Umění
Leiko Ikemura se narodila v Japonsku poblíž Osaky. Pak žila ve Španělsku, Švýcarsku a Německu, kde žije dodnes.
Maluje oleje, temperu, kreslí uhlem, pastelem, tužkou a tuší a tvoří sochy z pálené i nepálené hlíny a bronzu.
Vystavuje po celém světě.

Tentokrát jsem už při hledání galerie nebloudila, došla jsem tam docela přímo a z galerie jsem už šla průjezdem, což mně opět zkrátilo cestu.
Do Galerie Jiřího Švestky chodím moc ráda, je tam příjemná atmosféra - a co je pro mě i hodně důležité - neplatí se tam vstupné!

Obrazy Leiko Ikemury jsou měkké, bez ostrých kontur, působí uklidňujícím dojmem. Motivy jsou příroda, člověk - hlavně ženská postava.....
Maluje temperou, dokončuje olejem. Sama říká, že tempera má intenzívnější pigment, než jiné barvy, proto jí v poslední době dává přednost.

Kritik umění John Yau o jejích obrazech říká:
"Pózy, které postavy v obrazech zaujímají, jsou velmi zvláštní. Ikemura zkoumá neuchopitelné duševní stavy, ale nestaví z nich příběh."
"V jejích obrazech i sochách se náměty, použité prostředky i postupy vzájemně odrážejí a zároveň tvoří prostředek sebereflexe. Jsou to díla, ve kterých vidíme sami sebe hledět na svět, který je zároveň živý i zdrženlivý, důvěrný i introvertní, tichý i rozbouřený."
Přestože nelze Leiko zařadit do žádné stylové kategorie a i když tvoří díla, která stojí mimo současné trendy a hnutí, její obrazy i sochy snesou dlouhodobé srovnání s pozoruhodnými díly Degase i Picassa."
"Neobratnost, zranitelnost, izolace, vnitřní turbulence i bolest, které jsou zároveň nevyhnutelné i devastující vyžadují, aby byl umělec otevřený světu a všem jeho stavům přílivu i klidu; takové míry angažovanosti dosáhne jen hrstka jedinců."
První, kdo mě napadl při pohledu na její obrazy žen byl Degas, jehož monografii jsem dostala kdysi jako dost malá holka a hodně jsem jeho obrazy baletek milovala.
Obzvláště se mně líbily její sochy.
Z těchto hlaviček jsem byla doslova unešená.
Pobyt v prostorách s obrazy Leiko Ikemury byl skutečně příjemný, krásný a dost dlouho ve mně zůstal zvláštní pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 11. června 2009 v 9:27 | Reagovat

První tři obrazy bych si ráda koupila, (kdybych na to měla) a pověsila na stěnu - a to já si tam nejsem schopna u léta nic pověsit, protože mě to svou konkrétností omezuje v fantazii. Kdežto ty první obrazy jsou uklidňující a zároveň inspirující. Mohu si představovat, kdo právě odešel, kdo právě přijde, co se tam bude dít..... nebo si užívat klidu, který z obrazu sálá. Opravdu se mo MOC líbí.  

U ostatních obrazů žasnu, jako totální laik, co tam vidí kritici a obdivovatelé, když třeba hlavičky bych - v rámci své neznalosti - považovala za nepovedené výkresy dvanáctiletého dítěte.
Také si kladu otázku, kde končí a začíná umění a jestli někdy nevznikne slavný umělec tak, že se sejde pár pokrytců a říkají si: ach, to je zajímavé, krásné, objevné ..... a přitom ..... král je nahý a nic na tom není. Ale to není o paní Leiko, to je tak obecně, co mi vrtá hlavou. Už dlouho.

2 ratka ratka | 11. června 2009 v 9:55 | Reagovat

asi je dulezite jak se vyjadri kritici. kdyz reknou ANO tak to je umeni :o)
ale obrazky se mi moc libi a dokonce premyslim nad tim,ze ty postavy bych zkusila kreslit taky. ze se mi takhle lide jevi.

3 Lenka Lenka | Web | 11. června 2009 v 10:26 | Reagovat

ad 2: nenechám přece nikoho (tím méně kritiky), aby za mě rozhodovali, co je a co není umění! :-))))))

4 ratka ratka | 11. června 2009 v 11:30 | Reagovat

ty to Lenko poznas? ja ne :o)

5 NULI NULI | E-mail | 11. června 2009 v 16:56 | Reagovat

Fakt zvláštní, dost těžko uchopitelné, ale něco tam prostě je ...

6 # michal # michal | Web | 11. června 2009 v 18:36 | Reagovat

Tutéž otázku položil v roce 1917 Fontánou Marcel Duchamp a stal se tím umělcem, který nejvíce ovlivnil historii moderního umění. V definování  hranic otázky "Co je to umění?" pokračovali konceptualisté ... a nebude uzavřena ani zodpovězena.

7 hanci hanci | Web | 22. června 2009 v 10:39 | Reagovat

Konečně se dostávám k odpovědím, i když už je asi nebudete číst.
Lenko, nahodit takhle lehce portrét, je opravdu nejtěžší. Ten malíř musí "vyhmátnout" to nejpodstatnější u toho portrétovaného - a to je fakt nejtěžší (tedy já si to myslím, jsem o tom přesvědčená). Ono asi vždycky to, co se zdá být uděláno velmi lehce, je známkou vysoké profesionality.
A taky se řídím tím, co se mně líbí a ne tím, jaké je všeobecné mínění. - A Michal na to odpovídá přesně.....
Ratko, jsem moc zvědavá na tvé výtvory - doufám, že je ukážeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama