Tim Hecker, Palác Akropolis, Praha, 2009-05-29

6. června 2009 v 22:47 | hanci |  Hudba
Tim Hecker, Palác Akropolis, Praha, 2009-05-29
(Fotografoval #m. Další fotografie najdete zde .)


Tak jsem se po nádherném týdnu vrátila domů. Jsem plná dojmů a hlubokých zážitků. Splnil se mně totiž sen, o kterém jsem už vůbec nepředpokládala, že by se mohl splnit - vzhledem k mému věku. Dobrý kamarád, který mně už před pár roky slíbil, že mě vezme na koncert některého ze zpěváků nebo skupin, které poslouchám na rádiu Last.fm, tento slib teď vyplnil. Asi těžko mohu slovy popsat, co to pro mě znamená.

Jsem ráda, že vůbec můj první zážitek z živého vystoupení byl právě z koncertu Tima Heckera. Trochu se pokusím popsat svoje pocity.

Nejdřív musím říct, že jsem měla maličko strach, protože mně bylo jasné, že na koncertě budu bezpečně nejstarší. A taky jsem si nedovedla představit tu atmosféru............ - no, nejstarší jsem skutečně byla, ale vůbec mně to nevadilo.

Nejdřív hráli Gurun Gurun .
Po celé zadní stěně za hudebníky byly promítané obrazy - připomínalo mně to tušové čínské malby. Mně vyjadřovaly - v souznění s hudbou - jakousi cestu k celkové zkáze. První část vystoupení se mně moc líbila, není divu, byly to první zvuky, které jsem takto naživo slyšela. (Totiž - koncerty klasické hudby, na které jsem doposud byla zvyklá, jsou naprosto něco jiného.) Druhá část se mně už nelíbila, připadala mně kýčovitá a jakási rozplizlá - nevím jak bych to nazvala.

Pak ale přišel Tim Hecker, začal hrát - a mně bylo hned po krátké chvilce jasné, že je to nejúžasnější zážitek mého života. Bylo mně do pláče téměř celou polovinu koncertu - proč, to nevím, protože jsem se cítila hrozně moc šťastná. Ta hudba jakoby ze mě vysávala něco, o čem jsem neměla ani potuchy, že uvnitř sebe mám. A vtáhla mě kamsi nahoru, do prostoru, kde je jenom hudba........ Neumím vůbec ten pocit popsat. Neumím vůbec popsat to, co jsem cítila. Vím jen bezpečně, že to bylo tak krásné, že stěží něco podobného ještě mohu zažít.

Po nějaké době jsem si uvědomila, že mám trochu podobný pocit, jako když čtu básně od mého přítele - brněnského básníka Mirka Fišmeistera.
Hodně neuměle bych to vyjádřila tak, že klasická hudba mně připadá jako realisticky namalovaný obraz a tato hudba jako abstraktní obraz - nebo jako Mirkovy básně.

Co pro mě bylo obrovským překvapením byla skutečnost, že i když jsem si Tima Heckera často hrála na rádiu Last, to co jsem slyšela naživo bylo něco úplně jiného. Z rádia to je pouze miliontina skutečnosti.

Několik dnů jsem se nemohla z toho zážitku vzpamatovat a vlastně ten zvláštní stav trvá doposud. Nemohu uvěřit, že jsem na tom koncertě skutečně byla. A to mě čekal ještě další koncert....... ale o tom v příštím článku.

Teď sem vložím video - i když, jak říkám, ve skutečnosti je ta hudba mnohokrát a mnohokrát lepší.

Vypíši zde pár údajů:
Tim Hecker se narodil v roce 1974 ve Vancouveru v Kanadě.
Je nazýván stavitelem zvukových katedrál, jeho zvukové obrazy jsou popisovány jako "elektronická hudba katedrál".
Je jedním z nejvýraznějších představitelů současného elektronického ambientu a respektovaným umělcem v oblasti sound artu.
Byl v České republice poprvé.
Zabývá se digitálně manipulovanými zvuky, z nichž komponuje monumentální mnohovrstevnaté plochy připomínající tekoucí lávu. Některé jeho nahrávky jsou vysoce ceněné kritikou a pravidelně se objevují ve výročních anketách nejprestižnějších periodik alternativní hudby, jako je Wire nebo Pitchfork.
Naživo Hecker využívá laptop a digitální efekty a jeho vystoupení působí na posluchače hypnotickou silou. Je zvukovým impresionistou, jehož rozmazané abstrakce probouzí imaginaci.

Více se můžete dočíst zde .




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 6. června 2009 v 23:17 | Reagovat

Ahoj Hančí, máš můj obdiv, naživo je každá hudba mnohem lepší, nezbývá než souhlasit. Jsem rád, že jsi měla tu možnost. Zvlášť v Akropolis, kde je velikost sálu "akorátní" :-)

2 hanci hanci | Web | 7. června 2009 v 0:37 | Reagovat

[1]: Jirko, ty jsi úžasný, jak rychle reaguješ. Splnil se mně zdánlivě nesplnitelný sen - jsem skutečně nepředstavitelně šťastná. Sál se mně moc líbil - a vůbec všechno. Měj se moc hezky, moc zdravím - a přeji hezkou neděli.

3 michal michal | Web | 7. června 2009 v 12:06 | Reagovat

Gurun Gurun Duran si pouštěli za zádama asi pětiminutovou smyčku nějakejch uměleckejch kreseb (běželo to středně rychlým tempem zprava doleva, byla to tuž na sépiovým podkladu a vypadalo to Děsně Záhadně jako příhradový mosty, roboti, jeřáby, depresivní kaňky & Spol). Pod tím preludovali tři intelektuálové, který si neudělali jasno, jestli to bude jazzrock, hudba k jídlu, nebo bublavý zvuky do wellness centra (skutečně pouštěli bublání vody ! fuj !!!). Připomínalo to televizní klub mladých.
Tim Hecker měl zhasnuto a celkem standardně valil zvuk z katafalku dolů do publika. Byl zbytečně potichu a málo běhaly basy. Kontrast mezi tím subtilním klukem a zvukem, kterej s laboratorním soustředěním vyráběl, byl fajn. S publikem nekomunikoval ani pohledem, což mi bylo fuk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama