Anglie-Plymouth-návrat

18. září 2009 v 16:56 | hanci |  Jak jde život
Plymouth - viadukt přes záliv
Plymouth - přístav
Pohled z letadla - pro mě úchvatný
Konečně se mně podařilo zachytit letadlo pod námi


Tak se konečně dostávám k napsání článku. Určitě budu vypadat naivní a možná i dětinská, protože kohokoliv jsem četla na blogu, všichni jsou šíleně zcestovalí, i když i mnohem mladší. Já jsem takhle cestovala poprvé. V době před revolucí jsme nesměli z politických důvodů vůbec nikam vyjet, jenom před rokem 1968 jsme byli autem v Rakousku cca 3x, vždy na pár dní. Pak už zase zákaz.
Jako studentka jsem byla v r. 60 se školou na deset dní v Polsku, vlakem, jeli jsme až k moři, bylo to moc hezké. Bohužel jsem si tehdy dělala všechny poznámky těsnopisem, který jsem pak nepotřebovala a tudíž zapomněla.
Letadlem jsem letěla jednou, v r. 1963. Jeli jsme vlakem do Bulharska na dovolenou - byla to vlastně opožděná svatební cesta. Tam jsem ke konci zájezdu dostala ledvinovou koliku po skoku z mola a poslali mě letadlem (místo utopeného turisty) do Prahy do nemocnice. Z letu si prakticky nic nepamatuji, bylo mně hodně špatně a na letišti mě čekala záchranka. Nemusela jsem nic vyřizovat.

Takže - tento "výlet" včetně letu pokládám za první skutečnou cestu do ciziny. Hodně jsem váhala, jestli mám letět, rodina mě zrazovala, abych neletěla s mými zdravotními potížemi atp. Jsem šťastná, že jsem letěla, je to určitě nejkrásnější zážitek v mém životě.

Jednak teta se strýcem jsou úžasní lidé.
U řeky Tamar, která ústí do moře. Byl po ní dopravován náklad ryb, stříbra, mědi.... které se tu těžily. Je to dnes památník pod státní správou.
Tady jsem jedla nejúžasnější zmrzlinu, jaká může existovat - medová s velkými kusy karamelu. Už nikdy nic tak úžasného neochutnám.
Přesto, že jsme se viděli jen jednou, zhruba před dvaceti lety - po revoluci, připadalo mně, že se spolu celý život vidíme každý den. Strýc byl 24 let vojenským pilotem v NATO (má i vyznamenání), takže pobývali vždy několik let v různých zemích. Teta pak v Plymouthu pracovala v realitní kanceláři. Oba jsou úžasní, plní života, veselí, neustále se scházejí se svými přáteli, které mají desítky let. Zdravotní potíže nechávají jaksi bokem, berou je jako součást života. Je to úžasný přístup k řešení problémů....... Obdivuji je bezmezně.
Připadala jsem si u nich jak v ráji, doslova. Neustále mně něco nabízeli a ptali se, co bych ještě chtěla, co bych chtěla vidět atd. I po klidném sezení a povídání si u nich doma je mně hrozně moc smutno........

Moje přání bylo - nechodit po památkách, ale poznat moře, krajinu kolem Plymouthu a hlavně lidi. Všechno toto mně splnili bezezbytku. S mými omezenými možnostmi chození jsem toho měla nad hlavu, ale byla jsem šťastná, plná dojmů, o kterých se mně nikdy ani nesnilo. Denně se mnou jezdili na výlety a taky na návštěvy různých lidí......

Plymout (246 100 obyvatel) je nádherné město, obzvlášť se mně líbí staré město, kde jsou domy z kamenů. Samotný přístav mě naprosto fascinoval, jen škoda, že není slyšet křik racků a hukot moře.
Jeden a půl dne byla mlha, jinak téměř pořád byla obloha bez mráčku. Ale i moře v mlze bylo nádherné, tajuplné.......
Na molu - při odlivu - chaluhy docela zapáchaly - ale na fotce to není vidět
Neodolala jsem, abych nevyfotila tohoto nádherného černého obrovského pudla
Plymouth - staré město - kamenné domy, úzké uličky byly jak v pohádce
Obloha byla čistě modrá, ale od moře pořád vane příjemný větřík, nádherně se tam všude dýchá!!
Odtud vypluly lodě k Americe roku 1620
Lodě v přístavu
Podařilo se mně zachytit mladého racka na komíně s dalšími dvěma poletujícími
A ještě jednou - sám
Trajekt jezdí přes záliv každou cca půl hodinu - jezdí přes den tři, v noci jeden. Je to jako místní doprava, protože lidé chodí do zaměstnání do různých částí města přes moře.
Tohle už je moře na druhé straně - v Cornwallu. Moře je tam úplně jiné, než v přístavu.
Ani za nic jsem nestihla vyfotit vlny, když byly vysoké - vždycky až když už pěnily u dna
Tahle fotka mě mrzí ze všeho nejvíc - fotila jsem před tím v osvětlené místnosti a zapomněla jsem si změnit nastavení na foťáku. A zrovna se mně podařilo zachytit psa ve vlně. Snažila jsem se barvu upravit, ale neumím to.
Ten pes byl úžasný - dívka mu házela klacek a on ho vždycky donesl zpět - nechápala jsem, jak to dokázal v těch velkých vlnách, které mnohokrát podplaval. Byl neúnavný.
Denně jsem pila gin s tonikem, různý jiný alkohol, názvy si ani nepamatuji. Dopoledne gin, před jídlem portské na trávení, po jídle výtečné červené víno, odpoledne opět gin nebo Baileys + Cointreau, kokteil se šampaňským, pak opět gin nebo něco takového. Ale gin s tonikem u mě skutečně vede, je s ničím nesrovnatelně dobrý. Myslím, že jsem za celý život nevypila tolik alkoholu jak teď za těch jedenáct dní.

Tady se gin vyrábí, neodpustila jsem si nechat si udělat fotku před firmou.

Kolem přístavu je krásná krajina. Jeli jsme k přehradě, bohužel název jsem zapomněla.
Všude pobíhali volně poníci, kteří jsou takhle i přes zimu
Nechali se i pohladit
Cotehele - dům z 12 století s krásnou zahradou
K tomuto domu patřila úpravna ryb a přístav na řece Tamar, o které jsem psala už nahoře.
Naprosto šokovaná jsem byla ze stánků všude na venkově, které nikdo neobsluhoval, bylo tam vyložené zboží a na stěnách napsané ceny. Zastavili jsme, teta vzala květák, květiny, brambory - dala tam peníze a jeli jsme. U nás by takový stánek nevydržel ani deset minut a byl by prázdný, možná by se ztratil i on sám.
Let byl pro mě opravdu hrozný. Těžko snáším i obyčejný výtah, nemluvě o jeskyních nebo jakémkoliv uzavřeném prostoru. Pocit v letadle, že nemohu vystoupit, byl pro mě hodně nepříjemný. Let do Anglie byl lepší, protože jsem se skoro celou cestu bavila s velmi příjemnou a krásnou slečnou z Brna, která má zcestovalý skoro celý svět, umí několik řečí - a se vším mně po přistání poradila. Nazpět to bylo horší co se týče strachu, ale lepší v tom smyslu, že mně teta připlatila k letence "speedy", abych mohla sedět u okna, což jsem při letu tam neměla a seděla jsem až u uličky, ven jsem neviděla vůbec.
Asi v polovině letu, kdy let vypadal spíš jako jízda autobusem po šíleně hrbolaté dálnici, plné výmolů, jsem si slíbila, že už nikdy nepoletím. I když pohled z letadla je úžasný a nedá se podle mě s ničím srovnat. Nikdy na to nezapomenu. Prý ale určitě zapomenu na ten strach a převáží vzpomínky na ten krásný pohled. No - uvidím.
Kdo by chtěl, mohl by se podívat na fotky, které jsem uložila tady:


Nic jsem nevybírala, neupravovala je, dala jsem to přímo z fotoaparátu. Jsou tam mnohé nedostatky - z letadla jsem vůbec netušila, jak bych měla fotit. Často jsem zapomněla přeměnit nastavení z místnosti ven nebo naopak z venku do místnosti. To se mně stalo např. při focení psa v moři, což mě mrzí nejvíc.

Fotografie lidí ještě dodám, ty musím trochu přebrat a vybrat jenom některé.

Taky budu postupně doplňovat popisy k fotkám.
***********
A teď pro Lenku:
Musím odpřísáhnout, že jídlo je v Anglii výtečné, nenarazila jsem na špatné jídlo. A to mně na rozloučenou uspořádali hostinu o několika chodech, prý typické anglické jídlo, výtečné. Krevety ve specielní šťávě, mušle, pak hovězí steak s chřestem, hráškem, fazolkami, mrkví, květákem - zelenina pro mě specielně vařená dietně bez koření, pak květák v sýrové omáčce, brambor a specielní zvláštní "košíček" z těsta, podobného palačinkovému, výtečný. Hrušky naložené v alkoholu a skořici, pokryté šlehačkou - je jiná, než je obvyklá u nás, rovněž výtečná. Pudink na piškotovém těstu namočeném v alkoholu - naprosto výtečný. Několik druhů sýrů, jeden lepší než druhý, názvy si nepamatuji. Ostatní měli ještě šťávu k masu a koření......
Toto je můj talíř......
Ostatní měli ještě různé šťávy atd.
Tohle jsou hrušky naložené v jakémsi alkoholu, se skořicí - na misce se pak ještě přidá šlehačka. Je to naprosto výtečné!!
V jiný den jsem měla např. vepřové plátky se šťávou, zeleninová obloha, výborné víno, ovocný pohár se zmrzlinou - vůbec nevím, jaké ovoce tam bylo (mimo mně známého), nepoznala jsem to, protože jsem je ještě nikdy nejedla. To bylo tady v restauraci nad mořem.
Fotila jsem několik záběrů z okna. Byl odliv, při přílivu voda sahá až k loďkám.
Jindy - kuřecí plátky ve specielní omáčce - výtečné. Předkrm, který jsem si raději nevzala, byla rozmixovaná uzená makrela s jogurtem a kořením - ochutnala jsem si jenom, bylo to opět výtečné. Pudink, který mám moc ráda, opět výborný. Měla jsem ho několikrát - pokaždé jiný, někdy s ovocem, jindy piškoty máčené v alkoholu......... Pudink má jinou chuť, než u nás, ale výbornou.
Tak Lenko - moje zkušenost s jídlem v Anglii je naprosto vynikající. Scházela mně tam jenom hrubá mouka, jinak opravdu nic.
***********
Ještě sem vložím pár fotek lidí z restaurace atp. Moc mě baví fotit lidi, ale vůbec to neumím, přesto to zkouším pořád znova a znova.
Tady bylo obrovské množství světel a navíc velké okno, za kterým svítilo slunce jak blázen. Vůbec jsem nevěděla, jak bych měla ještě víc zlepšit nastavení.
Pak jsem neodolala vyfotit na jedné návštěvě tohoto nádherného bílého obrovského pudla. Byly mu dva roky a vyváděl jako malý nezbedný kluk.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Děd nevěd Děd nevěd | Web | 18. září 2009 v 20:01

Hančí, to je nejúžasnější cestopis, jaký jsem kdy četl!

2 hanci hanci | Web | 18. září 2009 v 20:35

[1]: D.n. - děkuji moc. Já to vůbec nedokážu zhodnotit, jestli jsem nepsala moc hloupě, protože jsem pořád tak moc plná emocí, že to nedokáži posoudit. Pro lidi, kteří hodně cestují, to musí vyznít děsně naivně a směšně. Ale psala jsem to tak, jak jsem to cítila. - A moc zdravím!

3 NULI NULI | E-mail | 19. září 2009 v 13:10

Tak jako děd nevěd - jsem unesená. Musím se vrátit ještě několikrát, budu degustovat. Paráda, moc se Ti to povedlo. A přeju Ti, že to byl tak vydařený výlet - je to znát z každé fotografie, z každého slova ...

4 hanci hanci | Web | 19. září 2009 v 17:21

[3]: Nuli, moc děkuji, to bych tedy byla ráda, kdyby to tak působilo, protože já jsem tam byla opravdu moc šťastná a je to pro mě zážitek na celý zbytek života.
Kdy přijedeš do Třebíče? Napiš. Sice mám jet v dohledné době do Prahy a do Brna, ale určitě bychom se domluvily na termínu.Moc zdravím.

5 Lenka Lenka | Web | 19. září 2009 v 23:35

Tak já sem chodím skoro pořád, vyhlížela jsem zprávy z cest ..... a propásla jsem to. :-)(Byla jsem včera a dnes do večera v práci.)
Píšeš moc hezky, fotíš skvěle!
Pes ve vlnách je O.K. - Ale představ si, že jsem nejdřív nevěděla, co-kdo to je, říkala jsem si, že někdo spadl do moře..... nebo že by zase nějaká mrtvola???!!!! (Tam je to furt. :-) Začala s tím A. Christie, A.C. Doyle..... teď naposledy vyraždili snad celý Midsomer a už došlo i na Oxford!)
A on to jenom pes - úleva! :-)

S tím jídlem to neplatí!!! :-))))) Tys nebyla v normální anglické rodině, tys byla u "našich" a pak v restauracích ...to se taky nepočítá! :-))) V normálních anglických rodinách se dopravdy zpravidla nevaří. (Přidejte se ke mně někdo, ať tu nejsem za tykev. :-)) A když už, tak se koupí něco v supermarketu a hodí se to mikrovlnky, je to zpravidla chuti mdlé a původ nejasný. K tomu vařená neochucená zelenina (ale to je asi tvoje dietka, tak to ti vyhovovalo :-)) Já v Anglii jedla dobře jenom jednou a to proto, že jsme spali u Srílančanů (původem).  
Takže to neplatí a musíš tam znovu! :-)))) Přece kvůli tobě nebudou přepisovat reálie! :-))))

Jsem ráda, že ses tam měla tak báječně! A díky za reportáž.

6 michal michal | Web | 20. září 2009 v 1:58

Krásnej článek, fakt, a ty fotky! Nejvíc mne bavěj fotky lidí. To je skvělý, že se ti ta Anglie takhle povedla !!!
Už vyhlížíš další target ?

7 hanci hanci | Web | 20. září 2009 v 11:43

Lenko, moc jsem se nasmála tvému rozhorlení.
Já to trošku poopravím. Teta není Češka, je Slovinka a strýc rodilý Angličan. Maminka tety byla Češka. Teta žije někdy od šestnácti nebo sedmnácti v Anglii. Její děti se tam už narodily, za partnery mají Angličany. Na návštěvě jsme tedy byli u pravé anglické rodiny. Na druhé návštěvě - ta paní je Indka, ale žije možná už skoro padesát let v Anglii.
Zelenina byla pro mě uvařená skutečně bez koření, ale ostatní ji měli dělanou zvlášť, s různými omáčkami a šťávami, které jsem si netroufla vzít. Jen jsem ochutnávala a bylo to vždycky výtečné.
Je možné, že je to tam jak píšeš, já jsem se s tím nesetkala, možná jsem měla štěstí, nevím.
Vařila jsem jim svíčkovou, snažila jsem se sehnat nějakou mouku na knedlíky, ale bylo to beznadějné. Nakonec jsem je udělala z chlebové mouky, knedlíkům se to moc nepodobalo, ale chutnalo jim to. Vyjma tety pravé knedlíky neznají.
Taky jim moc chutnaly moje polévky, dělala jsem jim zeleninovou (speciální rodinný recept), brokolicovou a květákovou. A palačinky plněné masem a pak obalené a osmažené jako řízek a pak ještě jedny, plněné tvarohem smíchaným s pudinkem, navrch šlehačka. Všechno jim moc chutnalo.

Michale - díky. S těma fotkama mě děsně štve, že neustále zapomínám měnit nastavení - když fotím venku a pak v místnosti a naopak. Buď je mám pak žluté nebo modré. Zlobím se na sebe, říkám si, že už příště nezapomenu, ale je to pořád stejné.

No, vyhlížím, vyhlížím........ jsem už dlouho pozvaná do San Francisca........ tak abych to stihla, než umřu :o)))). Ale!! Ten let letadlem!! to bych asi nepřežila, tu hrůzu, tak dlouho nad mořem, bez možnosti vystoupit ven, když se mi zachce :o))). Tak z toho možná nic nebude. A  taky bych musela nejdřív našetřit moc peněz. A to bych musela přestat jezdit na výstavy do Prahy a to si už neumím představit. Takže - kdo ví......

8 hanci hanci | Web | 20. září 2009 v 11:56

Ještě jsem do článku zapomněla napsat důležitou věc. O lidech v Anglii - jak jsou vstřícní, ochotní, přátelští..... i na ulici, cizí lidé..... v autech si dávají přednost, děkují si...... bylo to jak na jiné planetě. Ta slušnost, lidskost, ohleduplnost a přátelskost!! Opět úplně něco jiného, než jsem kdy o Angličanech četla. Třeba jsem fakt měla mimořádné štěstí, nevím.

9 Lenka Lenka | Web | 20. září 2009 v 15:51

ad 8: No, jo, ano, je to přátelská země, to jo, i když .... není všechno zlato.... ono je to mnohé stejné jako s tím jejich How are you? Ptají se jen ze zdvořilosti, doopravdy je to zas tak moc nezajímá. Ale Angličan by raději umřel, než by byl nezdvořilý. Taky mě dostává to, že člověk do nich nerad strčí a oni se omluví. Když Angličan nechce podepsat kontrakt, řekne, že teď to není možné, ale možná za dva tři měsíce ..... A přitom to znamená jasné NE.  - Jsou trochu jiní než my, no.- Ale ti, se kterými ses setkala, měli upřímnou radost, to je jasné. To výše se týká takového toho obecného styku. ....... Třeba když nás prohlíželi před nějakou dobou kvůli hrozbě bombových útoků, někdo byl krutě úřední a jiný jenom nakoukl do otevřené tašky, usmál se a poslal tě dál a další se moc omlouval, že to musejí dělat, že to je nařízení.

Jsem zvědavá, jak jsi to tam poznala ty.

10 hanci hanci | Web | 21. září 2009 v 0:34

[9]: Lenko, já nevím - při kontrolách byli bezvadní. Neustále jsem okamžitě hlásila, že neumím dobře anglicky a že moc nerozumím. Okamžitě byli ochotní mně pomoct, všechno ukázat. Imigrační úřednice se mně velmi zdvořile zeptala na účel mé cesty, když jsem řekla k příbuzným, ještě se zeptala na jak dlouho a pak mi popřála pěkný pobyt. - Možná jsem měla štěstí, fakt nevím, ale lidé na ulici a v autech mně připadali hrozně přátelští ochotní vždycky hned pomoct......... Nemluvě o těch, které jsem poznala osobně.
Je jasné, že všude jsou dobří a špatní lidé, to je normální. Ale i podle těch stánků, o kterých jsem psala výše, si člověk může udělat úsudek - jestli by něco takového bylo možné u nás např. Taky slušnost, připadalo mně, že tam není taková závist jako u nás atd. Jistě, těch pár dní je málo, ale i tak - některé věci přímo bijí do očí. A taky si ještě pamatuji obchodní jednání, když jsem dělala na zahraničním obchodě. Byli to absolutně nejférovější zákazníci. Ale je to už řada let a svět se celkově mění, tak tohle nemohu posoudit teď. Každopádně pro mě to bylo úžasných jedenáct dní, určitě nejlepší zážitky v mém životě.

11 Liška Liška | E-mail | Web | 21. září 2009 v 11:21

Prima! Hurá!

Ty skalnaté břehy oku a duši přímo lahodí. Na první fotce mě praštily do očí domky, které vypadají dost nudně. Pak jsem si řekl: lepší, než kdyby byly pestrobarevné s věžičkama atd.

Sluší ti to, Hančí. Rozesmálo mě, kolik jsi tam pila alkoholu a neopomněla vyfotit místní palírnu ginu! Cheers!

12 anina anina | 21. září 2009 v 13:35

Tak taky hančí, teď oficiálně tady u tebe A h o j :)
Jo, sluší ti to, pojala jsi to skoro tenisově :) Jsi prostě protřelá cestovatelka. Jasně, že mám radost, že to bylo fajn a že se ti poštěstilo. Fotky fajn, kamenný domy..jó to můžu..

13 anina anina | 21. září 2009 v 13:38

Jo, už chápu, proč jsi chtěla provést ten seskok, no tam by to nešlo teda..:)
Já ještě neletěla, v životě to jo, ale v letadlu ne.

14 anina anina | 21. září 2009 v 13:51

A koukám, koukám...irské pivečko se taky bumbalo :)

15 ratka ratka | 21. září 2009 v 15:43

uzasne, krasne, diky Hanci!

16 Lenka Lenka | Web | 22. září 2009 v 0:12

S tou přátelskostí ještě: Ono taky jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když tam jedeš nadšeně a všechno se ti tam líbí a jsi vstřícná a přátelská a taková .... jaká jsi prostě, tak i kdyby tam byl lupič, dá ti poslední pětník ze své kapsy. :-) (Trochu nadsazuji, jako ostatně často, ale třeba ani moc ne :-))

17 Jirka* Jirka* | 24. září 2009 v 15:27

Hančí, mohu tě uklidnit, já jsem ještě víc nezcestovatělý, než ty, i kdybys nikam neletěla :) Jsem na tomto článku už poněkolikáté, musím si napsané a vyfotografované zážitky rozkouskovat, nechápu, jak jsi je mohla za tak krátký čas sama vstřebat a ještě předávat dál. Teta se strýcem mají svou pohodu vepsanou do tváří, věřím tomu i přes fotografii, je to vidět, stejně jako příjemné prostředí, které mi připadne jako lidský zásek do přírody úplně jiným, méně násilným stylem, než jinde (když přimhouřím oko nad zástavbou na první fotce tedy). Jídlo vypadá úžasně, to nemůže být nedobré, to by bylo snad proti přírodním zákonům :) Stánek bez prodavače ale znám i od nás z Čech, byť musím přiznat, že tak úplně bez kontroly nebyl - v jedné vesnici, kam jsem pavidelně v létě jezdil na chalupu, prodávala paní zeleninu tím stylem, že měla vyrovnané zboží na židlích venku před domem a v okně polštář, na kterém byla někdy vykloněná, ale málokdy. Na poslední židli byla miska s penězi a nikdo si nedovolil toho zneužít.
Líbí se mi fotografie úpravny ryb se zakotvenou lodí, taková scéna se hnedtak nevidí. Jinak slunce na fotkách tolik nevadí, alespoň je vidět, jak jsou místní lidé osvícení :-)
A ještě jedna poznámka na konec - je velký rozdíl mít strach z létání a překonat ho, nebo se na druhé straně jen bát a nezkusit proti tomu něco udělat, takže i kdybys dodržela, co sis při zpátečním letu slíbila, považuj tuto horu za zvládnutou :-)

18 hanci hanci | Web | 27. září 2009 v 17:33

Ahoj všichni. Omlouvám se, že odpovídám až dnes, ale opět jsem nebyla doma, dva dny v Brně, pak zase mimo počítač, pak jsem konečně musela trochu doma uklidit - kéž by tak byla skutečná zlatá rybka, přála bych si,aby den měl 48 hodin!!!

Liško, máš pavdu, ty šmoulí vily jsem tam fakt nikde neviděla. V Anglii je speciální typický sloh, ale ta hrůza, která je u nás, ta tam opravdu není k vidění. - A navíc, je tam strašně moc zeleně všude, to se mně hodně líbilo.
No a ten gin - tak ten mně fakt schází.

Ani ahoooj! - No tenisově - víš, pojala jsem to tak, že mám ty nejlevnější věci buď od Vietnamců (kdyby tady nebyli, tak nemám co na sebe) nebo z butiku, kde - jak mně tam bylo řečeno - prodávají dovezené zboží, které se neprodá právě v Anglii. Je to tam děsně levné a výhodné proto, že těch kousků není moc, takže nehrozí uniformita.

Lenko, možná máš pravdu. Připadá mně, že se lidé v chování ke mně naprosto změnili - a je to asi právě tím, že jsem se hlavně změnila já.

Jirko, tobě odpovím novým článkem. Teď jen krátce - nic jsem zatím nevstřebala, fakt ne, čím dál víc mně připadá, že se mně to všechno jenom zdálo, krásný sen to byl, neopakovatelný. Chtěla jsem co možná nejrychleji ukázat fotky, taky rodině - takže mně syn poradil to rajče, které je fakt pohodlné, nic se nemusí upravovat a samo se to načte. Už jsem tam některé fotky dodatečně upravila.
O tetě a strýci napíši ten další článek, takže teď nic.
Ta úpravna, ta byla opravdu krásná, byla jsem celým tím objektem nadšená, tou atmosférou tam.......
No, o tom letu - moc jsem chtěla tetu a strýce a jejich rodinu vidět, tak jsem letěla. Pozvali mě už znovu na další návštěvu, takže myslím, že ten strach budu muset nějak překonat - pomocí ginu???? - protože je chci moc znovu vidět. Je mně po nich hrozně moc smutno. Tak uvidíme, jak na tom budu zdravotně (děsně mě otravují záda!!), snad to vyjde, když si to budu usilovně přát. Jsem ráda, že jsem dala přednost této cestě před seskokem padákem......

19 Pařez Pařez | Web | 6. října 2009 v 12:45

dostal jsem se sem až teď - je to moc hezký cestopis pro to nadšení, které Tě celou dobu pobytu provázelo. A také v kontextu s Lenkou a jejím viděním a vnímáním velmi přesvědčivý důkaz o tom, že každý vidí právě a jen to, co vidět chce (jinými slovy - na co je naladěný), a taky že k člověku přichází blízké tomu, co sám vysílá. A samozřejmě - bílá Ti velmi sluší, zvláště pak u moře :-)
Na Tvých snímcích je, myslím, asi to, co bych i já chtěl vidět, kdybych tam někdy jel. Takže jako reportáž to na men působí takovým celistvým a dokončeným dojmem. Inu, je vidět, že se jako malířka umíš dobře dívat.

20 hanci hanci | Web | 10. října 2009 v 16:36

Nebyla jsem několik dní u počítače, tak odpovídám až teď. - Teta mně psala a hodně se divila tomu, jak negativně někdo vidí Anglii a jídlo tam. Oni hodně jezdili po světě a ve srovnání s jinými zeměmi jim Anglie vychází asi tak jak mně. Ale máš asi pravdu, vlastně to řekla i Lenka - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.Neumím si to jinak vysvětlit.

21 Anglie Anglie | Web | 29. listopadu 2009 v 3:20

Jj je tam opravdu hezky.

22 hanci hanci | Web | 26. února 2017 v 12:28

Bohužel, i tady jsem nucená ukončit komentáře, reklama na viagru je odporná a obtěžuje mě neustále.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama