Georg Baselitz - Rudolfinum

4. října 2009 v 22:40 | hanci |  Umění

Byla jsem opět v Praze a jsem moc ráda, že jsem si vybrala výstavu Georga Baselitze (nar. 1938). Výstava mě nadchla, způsob vyjadřování tohoto umělce je mně velmi blízký. Obzvláště se mně líbil nápad stavět obrazy "na hlavu". Nějak to odpovídá mému nahlížení na momentální dění ve světě. A navíc - je naprosto neuvěřitelné, že do této doby namaloval cca 1.800 obrazů - čtete správně!!

Ruka - Hořící dům
1964-1965,olej na plátně, 135x99 cm


Vůbec jsem nevěděla, jak si mám nastavit foťák - u stropu bylo umělé osvětlení, navíc skleněným stropem pronikalo sluneční světlo. Podle toho budou fotky vypadat. Část jsem fotila s nastavením na umělé osvětlení, část na zataženo. Příště si nastavím automat, už jsem se rozhodla.

Obrazy byly velké, zavěšené hodně vysoko, takže jsem je nemohla vyfotografovat tak, abych stála uprostřed - tedy zrakem uprostřed obrazu, proto jsou zkreslené a mnohé nešly upravit.

Trpaslík (Antropomorfní - Nádhera Talmi)
1962, olej na plátně, 135x100 cm
Ralf I
1965, olej na plátně, 100x81 cm
Pocta Charlesovi Meryonovi
1962-1963, olej na plátně, 120x90 cm
G. - Hlava
1960-1961, olej na plátně, 135x100 cm
Sedící muž
1966, olej na plátně, 160x140 cm
Strom
1966, olej na plátně, 162x130
Pastýř
1965, olej na plátně, 162x130
Idol
1963, olej na plátně, 100x81
Koleno
1963, olej na plátně, 98x70 cm
Idol
1963, olej na plátně, 100,5x81,5 cm
Dvě pruhované krávy 4
1969, syntetická pryskyřice na plátně, 162x130
Pták
1972, olej a tempera na plátně, 180x140 cm
Průmyslová krajina
1970, syntetická pryskyřice na plátně, 200x250 cm
Elke
1973, olej a vaječná tempera na plátně, 162x130 cm
Březová alej - Hráz jezírka
1974-1975, olej na plátně, 250x180 cm
Mužský akt - sedící
1976, olej a uhel na plátně, 250x200 cm
Malba prsty - Křídlo
1972-1973, olej na plátně, 200x130 cm
Černoch - 2. Hadendoa
1972, olej na plátně, 200x162 cm
Červená Elke - Láhev (11. skupina)
1978, diptych, levý panel, olej a tempra na překližce
Červená Elke - Láhev (11. skupina)
1978, Diptych, pravý panel, olej a tempera na překližce, 250x170 cm
Elke 4
1977, olej na plátně, 250x200 cm
Orel
1977, olej na plátně, 250x200 cm
Můj otec se dívá z okna
1981, olej na plátně, 162x130 cm
Da. Portrét (Franz Dahlem)
1969, syntetická pryskyřice na plátně, 162x130 cm
Velká noc ve strouze - Stará rodná země
1966, olej na plátně, 180x140 cm
Portrét Elke 1
1969, syntetická pryskyřice na plátně, 162x130cm
Svatá Veronika
1984, olej na plátně, 250x250 cm
Agbarova hlava
1984, olej na plátně, 250x200 cm
Žena z Východu II
1983, olej na plátně, 250x200 cm
Italská žena
1985, olej na plátně, 250x250 cm
Nahoru a dolů
1987, olej na plátně, 200x162 cm
Dívka pozpátku II
1987, olej na plátně, 200x162 cm
Mlýn v Endenu
1985, olej na překližce, 162x130 cm
Horta
1988, olej na plátně, 250x200 cm
Matka s dítětem
1985+1987, olej na plátně, 250x250 cm
Dvakrát koleno
1995, olej na plátně, 200x162 cm
Dva jeleni
1984, olej na plátně, 250x250 cm
Domovský přístav
2004, olej na plátně, 250x200 cm
Černobílý negativ
2004, olej na plátně, 250x200 cm
Autoportrét - Hlupák
1997, olej na plátně, 200x162 cm
Úzkost I (Koršev)
1999, olej a uhel na plátně, 250x200 cm
Mladí kolchozníci poslouchají rádio (Antonow)
1999, olej na plátně, 250x200 cm
Tisíc slavíků
2001, olej na plátně, 271x214 cm
Lenin na tribuně (Gerasimov)
1999, olej na plátně, 250x200 cm
Šachista z profilu
2000, olej na plátně, 271x214 cm
Indiánský hrob
2001, olej na plátně, 271x214 cm
Kubistická plynová maska
2001, olej na plátně, 271x214 cm
Setkání delegátů s Leninem (Serov)
1998, olej na plátně, 204x166 cm
Cesta obrazu (Remix)
2007, olej na plátně, 250x200 cm
Velká noc V
2008, olej na plátně, 250x200 cm
Slavík poprvé
2008, olej na plátně, 300x250 cm
Hráz písečného jezírka tmavá
2008, olej na plátně, 250x200 cm
Básník (Remix)
2005, olej na plátně, 300x250 cm
Šedé nebe (Remix)
2007, olej na plátně, 250x200 cm
***************************
Po návštěvě Rudolfina jsem si šla koupit lístky na koncert Pan Sonic - hrozně moc se těším. Měla bych jít s vnukem, ale momentálně to není jisté, objevila se ještě jedna akce, která je pro něho důležitá, tak nevím, pro co se rozhodne a jak to vyřešíme. Ale já každopádně na koncert půjdu.

Pak jsem měla sraz v jedné kavárně s kamarádkou. Než přišla objednala jsem si gin s tonikem - udělala jsem si vědomě - i přes tu cenu - hezký den se vzpomínkou na Anglii. Bylo to výborné. Když kamarádka přišla, neodolala a objednala si totéž. Tak jsme se vzájemně vyfotily.

Tak kamarádku jsem na její přání musela smazat, docela mě to mrzí, protože byla na fotce moc hezky a byla to legrace.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liška Liška | Web | 5. října 2009 v 10:38 | Reagovat

Na té výstavě jsem byla, dokonce na vernisáži. Taky se mi líbila.

Jen bylo legrační, že o sobě autor říká, jaký je rebel, a přitom ty obrazy (pravda ty vystavené, ostatní nevidíme), pokrývající několik desítek let, mají všechny podobný formát  a podobnou techniku. Tomu jsem se trochu smála; jako by se musel něčeho držet.

Připadalo mi, že asi zažil něco hodně nepříjemného, klíčového - motiv hořícího domu se opakoval, krvavé věci, useknuté hlavy...

2 anina anina | 5. října 2009 v 13:44 | Reagovat

hančí, tady se chytám až na potřetí, a ještě jen s některými, ale jsou hodně zajímavé. Jen asi těžko  bych některý chtěla mít doma, i když..nevím, třeba na popátý :))
Asi jsou na mě až moc zneklidňující, ale některé i humorné.

3 hanci hanci | Web | 5. října 2009 v 20:18 | Reagovat

[1]: Ahoj Liško. Ta vernisáž mohla být zajímavá, viděla jsem ho mluvit v TV, asi to byl právě záběr z vernisáže. Já si ale myslím, že docela rebel je, dívala jsem se i na dokument v TV na výstavě, kde byly taky sochy a kde mluvil o své práci. Já nevím, ale myslím, že ani tak nezáleží na velikosti formátu, ale na tom co a jak vyjadřuje. Já jsem toho tedy určitě moc neviděla, na výstavy jezdím až v poslední době, tak nemůžu moc mluvit, ale ještě jsem neviděla obrazy postavené na hlavu, tak jak on to dělá. Hodně se mně to líbilo, je docela možné, že on tím zamýšlel něco jiného, ale mně to koresponduje s děním ve světě za posledních docela dost let. I malba prsty - a celkově všechny jeho obrazy jsou strašně prudké, silné, emocionální......
Taky mně připadalo, že musel zažít něco zlého - nebo prostě jen chce nějak vyjádřit svůj postoj vůči zbytečnému zlu ve světě, nevím. Na mě jeho obrazy působily hodně silně. Nevím vůbec, který bych vybrala jako nejpůsobivější.

[2]: Ahoj Ani. To přece nevadí, jestli se ti právě tento malíř nelíbí. Já bych si určitě ráda doma pověsila obraz "Indiánský hrob" např. A ještě i mnohé další. No, zneklidňující jsou, to je záměr přece.

Obě moc zdravím.

4 Jirka* Jirka* | 5. října 2009 v 22:20 | Reagovat

...a jak je tvoří? Obráceně a potom otáčí, nebo maluje rovnou otočené?

5 Lenka Lenka | Web | 5. října 2009 v 23:08 | Reagovat

Mně se moc líbí zelená kráva. Jediný obraz, ze kterého dýchá realita a síla a klid.
Jak jsem se na ty obrazy podívala, hned mi tam vykočilo: Chudák člověk, tolik nezpracovaných emocí .... On asi musel právě tolik malovat, aby to ze sebe dostal. Zachází to až do patologie. Fakt to má se sebou těžký...... To nejsou nějaké zážitky z teď, s takovýmhle prožívám se člověk už rodí. To neohrabané prožívání je vidět i na písmu, podpisu ... Zajímalo by mě, kolik ještě životů bude muset malovat, aby se nějak z toho dostal.......

Jak působí vnějškově, Liško? Kultivovaně?

6 Lenka Lenka | Web | 5. října 2009 v 23:16 | Reagovat

K tomu otočení. Domnívám se, že většinu obrazů maloval normálně, ony se mu i celkem "povedly", ale pak to neustál a aspoň to otočil, čili popřel. Harmonii neustojí, když má v sobě takovej nepořádek, irituje ho to. ....
Tak čtu svět pana malíře. Ovšem je to jen můj pohled a dojem z obrazů .....

7 Děd nevěd Děd nevěd | Web | 6. října 2009 v 20:16 | Reagovat

No, nezbývá, než se na pana Baselitze jít podívat osobně. Už nyní mně to připadá barevně úžasné a tématicky zajímavé.
By the way, ten gin na Tebe působí báječně!

8 michal michal | Web | 9. října 2009 v 3:48 | Reagovat

Baselitz obrazy neotáčel. Maloval je obráceně. Souviselo to krom ostatního s tehdejším děním - s "konkrétní" figurativní malbou byl mimo trend (newyorská abstrakce),sdělil tím mimo jiné jednoduchý fakt: obraz je obraz. Obraz je mimo "zobrazené".

Je možné, že v tom byla i kalkulace, hledání jak se prosadit, odlišit atakdál ... navzdory tomu byl jedním z nejdůležitějších umělců, kteří určovali význam a smysluplnost tradiční malby v době, kdy umění může vše a vše může být uměním. To je poměrně velká rebelie v době, kdy být rebelem je jednoduché jako lusknutí prsty.
Baselitzovo otočení vzhůru nohama je jedním z nejdůležitějších příspěvků do diskuse o souvislostech abstraktní a (řekněme) konkrétní malby.

9 michal michal | Web | 9. října 2009 v 4:10 | Reagovat

Ještě sem musím napsat jednu poznámku: neuvěřitelně mne sere zaměňování umění za art-terapii. Baselitz je umělec. Umělec rozhodnutím. Umělec profesí. Není to frustrovaný nevyrovnaný zaměstnanec banky, který si koupil tempery, aby ze sebe dostal emoce. Není to ani nudící se žena, která se rozhodla tvořit dekorace.
Umělec ví co dělá a proč to dělá. Je to jeho práce.

10 Lenka Lenka | Web | 9. října 2009 v 10:09 | Reagovat

ad 8,9: Jsem ráda, že se na ty mé (drzé) dohady někdo ozval.
Napadají mě k tomu otázky:
Je možné se stát umělcem z rozhodutí?
Je možné - je-li umělec poctivým - namalovat něco, co nějakým způsobem hluboce neprožil?

11 NULI NULI | E-mail | 9. října 2009 v 17:46 | Reagovat

No, tak já nejsem znalec, ale vím, že se mi něco líbí a něco ne. Tohle se mi příliš nelíbí, nějak tomu nerozumím. Ale přesto mě zaujal jeden obraz- dvě pruhované krávy, čili ta zelená, co zaujala i Lenku.  

12 michal michal | Web | 9. října 2009 v 18:14 | Reagovat

Re[10]::
Obě otázky jsou na místě. Na obě lze odpovědět. Na obou otázkách a odpovědích si lze chtít neporozumět, stejně tak jako chtít si porozumět.
Nebudu slovíčkařit, zkusím svoje odpovědi:
Lze se stát umělcem z rozhodnutí ?
Samozřejmě ano. Jak jinak ? Z donucení ? Omylem ?
Na místě je doplňující otázka: Může se rozhodnout být umělcem každý ? Určitě ne. Je k tomu potřeba schopnost umělcem být. V neposlední řadě je to samozřejmý výtvarný talent, ale to je pouze nástroj, stejně tak jako vidlička a nůž. Není to jídlo, tedy podstata. Být umělcem je schopnost vidět (či cítit) to co většina nevidí a především schopnost toto formulovat. Umění je velice často dobrým „nosičem“ těch nejobecnějších společenských formulací.

Je možné - je-li umělec poctivým - namalovat něco, co nějakým způsobem hluboce neprožil?
Umělec z podstaty citlivě prožívá. Jistě. Myslím ale, že zažitým omylem je, že se jedná o sebestředné niterné prožitky týkající se umělcovy osobnosti. Rád používám následující analogie.
Tak jako důlní kanárek je první, kdo smrtí signalizuje nebezpečí, tak umělec vidí, prožívá, indikuje a formuluje. Tak jako se kanárka plyn netýká a přišel s ním do styku pouhou shodou okolností, stejně tak se nemusí hluboce prožité umělcova života a osobnosti nijak dotýkat.
Plyn není kupou nevyřešených emočních problémů kanárka. Plyn nevychází z kanárkova hlubokého prožitku. Plyn nemá s kanárkovou osobností pranic společného, kromě toho že na něj kanárek ze své podstaty dramaticky zareaguje. Indikuje jeho přítomnost. Je to jeho vlastnost ... a schopnost.
Na místě je tedy doplňující otázka: Co všechno může být plynem, který nemáme schopnost cítit?

13 hanci hanci | Web | 10. října 2009 v 17:26 | Reagovat

Nebyla jsem několik dní u počítače, tak se ozývám až dnes.
K diskuzi vlastně není už ani co dodat, michal řekl všechno, co by k tomu mohl kdo říct, kdo umění rozumí.
Já to jenom cítím, vysvětlit to neumím. Ale připadalo mně právě to, jak to Baselitz dělá, úžasné - proto, jak michal píše, že v době, kdy může rebelovat a zviditelňovat se kde kdo nejrůznějšími, bohužel většinou prázdnými způsoby, on to udělal úžasně, originálně, emočně..... A je mně úplně jedno, jestli to byla i částečně kalkulace na zviditelnění - není to prázdné!

O té arteterapii - no, rozdíl je v tom obrovský, jak to, michale, píšeš. vím to podle sebe, já si "malováním" jen pomáhám zvládat různé obtíže. A skutečný malíř "ví co dělá a proč to dělá", když použiji tvoje slova. Myslím si, že je to také měřítko, podle kterého se pozná skutečné umění od kalkulace atp. Přesto si myslím, že malíř často vyjadřuje i to, co prožívá (připadá mi to např. u Medka atp.), že to není vždycky jen jako s tím kanárkem, i když asi většinou ano, ale jak jsem už mockrát napsala, nerozumím tomu, říkám jen to, co cítím.
Nejvíc souhlasím s tím, když říkáš, že "být umělcem, je schopnost vidět (či cítit) co většina nevidí a především schopnost toto formulovat".
A tím plynem - jak se ptáš - tím může být v životě úplně všechno, si myslím.

14 hanci hanci | Web | 10. října 2009 v 17:35 | Reagovat

[7]: Určitě se jdi podívat, skutečně to stojí zato. Nechtělo se mně odtud vůbec odejít. I se podívej ne ten dokument v TV. Mně na něm vadilo akorát to, že umělec tam mluvil německy, čemuž bych dobře rozuměla, ale neustále mě rušily anglické titulky, které jsem nedokázala nečíst :o))) a pletlo se mně to dohromady. - No - ten gin je fakt úžasný, jen je mně líto, že jsem musela smazat tu druhou fotku, byla bezvadná.

Moc zdravím všechny komentující.

15 michal michal | Web | 10. října 2009 v 20:23 | Reagovat

No, to je pravda, napsal jsem to drhnoucí o druhej mantinel. Opravuji to na: "Myslím ale, že zažitým omylem je, že se jedná především o sebestředné niterné prožitky týkající se umělcovy osobnosti."

Ona ta diskuse co je a není umění by musela být o dost složitější a musel by tu psát někdo vzdělanější. Na tohle já nestačím, jenom tak střílím od boku. Specielně by se do toho muselo zamotat art brut, naivní umění a konceptualismus.

Když mozek sál jako houba a byl jsem schopnej pročíst a propřemejšlet celý noce, toho zase moc k mání nebylo a teď už mě to zas tak nezajímá. Víc mi vyhovuje koukat na vodu, nebo něco na ten způsob.

16 anina anina | 10. října 2009 v 21:41 | Reagovat

Ahoj hančí, já bych k tomu co tu píšete, jen ze svého fakt čistě laického pohledu dodala, a ber to opravdu tak,...souhlasím s tím, co píšeš ty a Michal.
Zvláště pak s tím přirovnáním ke kanárkovi s plynem, a taky s tímto., cos napsala ty.
**Nejvíc souhlasím s tím, když říkáš, že "být umělcem, je schopnost vidět (či cítit) co většina nevidí a především schopnost toto formulovat". **
Taky jsem se častokrát zamýšlela nad tím, co je vlastně a není umění...asi tak zjednodušeně..je to právě to, co tak více lidí přijme s vědomím, že je osloví a zasáhne něco, co by každý medokázal. Určitě je k tomu potřeba právě ta větší citlivost a pak to také nějak prezentovat pro ty, co to mohou z toho cítit a ztotožnit se s tím, zrovna tak podobně jako se buď ztotžníme s něčími slovy, nebo nám jeho slova nic neříkají... Tady u Baselitze jsem byla mockrát prohlížet.. A přesto, že to není na první pohled něco, co by se mně konkrétně  tolik líbilo, přesto mě to dost nějak zasáhlo. Tak, že jsem se právě tolikrát vrátila a koukala a postupně něco nacházela, čili mě to něčím i tak přitahuje...
Např. mě dost řekl obraz "Ruka - Hořící dům" a postupně i jiné...

17 anina anina | 10. října 2009 v 21:49 | Reagovat

mně :)

18 Lenka Lenka | Web | 11. října 2009 v 16:17 | Reagovat

Nebyla jsem tu, proto reaguji až teď.
ad 12: Hmmmmm .....
píšeš: "Lze se stát umělcem z rozhodnutí ?
Samozřejmě ano. Jak jinak ?"

Podle mne se člověk stává umělcem z hluboké vnitřní potřeby. To osobní přitakání je tam důležité, to jistě, ale není prvotní. Asi se to dá i potlačit, nicméně hluboká vnitřní potřeba je to, co kypí pod pokličkou a je-li odkryta, pak se začne tvořit. V tom kypícím hrnci jsou podle mne přebujelé emoce (sama o nich něco vím, proto si troufám takto mluvit), proto ta schopnost indikovat (kanárek), regovat na ovzduší ve společnosti, nebo i jen v okolí. Ano, zároveň zde je nutná schopnost emoce formulovat, usměrňovat, transformovat, modelovat. Proto umělcem nemůže být každý, kdo žije více v emocích než v racionalitě, samozřejmě.

Umělec se vyjadřuje skrze svou šifru, kód, který je nezaměnitelný jako rukopis, dává svým emocím(obsahu) určitou formu.
Obojí - jak forma, tak i obsah, o tvůrci hovoří. O jeho osobnosti. Ať už se to někomu chce nebo nechce líbit. Stejně jako o nás mluví naše hlavní dílo  - život.

Já - s odpuštěním - na umění jako takové kašlu, z velké části je to taková hra pro intelektuály (prosím tímto velmi kontroverzními slovy se nechci dotknout nikoho z vás, nikoho ze zde komentujících tím nemyslím). Zajímá mě člověk. A až v druhém plánu to, co vytvořil a jak se to dotýká mých prožitků a vjemů.
Velmi málokdy stvoří člověk něco, co jeho samotného převyšuje. Tomu pak říkám umění. Něco, co si pak žije svým životem, na tvůrci již nezávisle.

19 Pasikča Pasikča | Web | 11. října 2009 v 16:37 | Reagovat

Baselitz je bezpochyby velmi, velmi důležitý a je jedině dobře, že je tak populární ve smyslu, že se jeho myšlenky snaží interpretovat širší okruh lidí, který nejsou zafixovaný v oborech okolo umění. Obě interpretace nebo rekace (jak "zainteresovaných" tak "nezainteresovaných") jsou u něj velmi důležité. Baselitz je jeden z mála současných umělců, který je uznáván napříč společností, na kterém si každý najde svoji "podstatu" a důvod jeho tvorby.

Když se budu držet názorů uměnovědných lidí je Baselitz jedním z tvůrců tzv. nové figurace. Velmi razantně přispěl do diskuse o tom co je figura co abstrakce, co je konkrétní popis (čti spíše zobrazení) a co je spíše popsáním diskurzu (alespoň tak se dle mého názoru projevuje soudobější abstrakce). Ono pootočení by bylo hezké gesto, namalovat obraz "normálně" a pak ho otočit. Vlastně tak se traduje vznik abstrakce (Kandinkis večer odešel z ateliéru a když se ráno vrátil užasl nad svým včerejším výtvorem, ano, byl to otočený obraz). Ale Bazelitz tomu dává absolutně jiný rozměr. Celý to pak podrthuje malbou prsty, která je zřejmně nejintimější možná technika. On to otčení musí prožít, musí najít tu sílu to celé obrátit a pak to ale smysluplně a čitelně rekonstruovat/vytvořit. I proto zasáhl pozdější vývoj umění tak razantně. Nová figurace se začala prolínat s gestickou malbou a konceptuálním uměním. (nechme bokem co je to konceptuální umění a jak se projevuje, i když je to velmi zajímavý a rozhodně nebylo řečeno vše).

Dnes je napřílad velmi moderní obor tzv. intermediální konfrontace. Lze ho vykládat například tak že se pracuje s jistým médiem, např. malbou. A pomocí poznávání jejího diskurzu se tvoří ona konfrontace. Je to vlastně něco jako souboje robotů v současné robotice. Pro mě jde především o to zjistit, ukázat a smysluplně popsat vznik a vývoj malby, právě tím ostřelováním povrchu (notně přebujelého) může dojít k obnažení jádra. A myslím, že Baselitz se svojí střelou trefil tak, že k jednomu obnažení došlo. A to právě k tomu, že obraz je věc, či spíše, že: Obraz je mimo "zobrazené". Tak jak napsal Michal

A teďka, když to otočíme pomocí slovíček, nedělá tohle snad abstrakce? Abstrahovat lze také přoložit či vyložit jako obnažovat (např. jádro)

20 michal michal | Web | 11. října 2009 v 16:53 | Reagovat

[18]:
Není nic absurdnějšího, než číst text někoho, kdo věci nejenže nerozumí ale jak sám tvrdí na ní kašle ... přesto cítí nutkavou potřebu o ní psát. Na druhou stranu je třeba uznat zjevnou zkušenost v oboru přebujelých emocí. Komu čest, tomu čest.

21 anina anina | 11. října 2009 v 19:22 | Reagovat

Trochu ..jen trochu ..mïmo téma. hančí jsem opravdu ráda, žes mě upozornila na včerejší dokument o Mikuláši Medkovi. Moc mise mi líbil a dost mi dalo zase jedno nakouknutí pod pokličku čl. , který vidí to, co ne my všichni a malinko ho poznat jako člověka, který má jako každý svá plus i mínus.

22 anina anina | 11. října 2009 v 19:28 | Reagovat

Např. v Idolu a v Úzkosti nacšla jsem si dost dobrý ( pro sebe) symboliky..jen doma by mi nedělaly dobře..

23 anina anina | 11. října 2009 v 19:33 | Reagovat

Jo, a leni, hele není náhodou třeba nejen pro tebe, ale i pro další něco jako umění, tvá drama na obloze, stíny na zdi, nebo hříčky přírody..nebo ta řeka, nevím, ale  myslím si, že zrovna ty nejsi ta, co kašle na umění, možná to slovo před tebou někdo zprofanoval..prostě..je to krásno teda..:)

24 Lenka Lenka | Web | 12. října 2009 v 0:18 | Reagovat

ad 20: ano, je třeba zničit krtka :-)

ad 23: Anino, to, co píšu, nebylo pochopeno. Už asi nikdo nedočetl poslední dvě věty. To, čemu se dnes říká umění a o čem tak fundovaně píše v 19 Pasikča, já říkám pouhé sebevyjádření, o kterém lze vést velmi mnoho intelektuálních řečí, je v něm také mnoho peněz, řevnivosti, touhy po prestiži, snobismu, ale i poctivosti, která se nedostane mnohdy na výsluní  atd. ..... prostě tohle je pro mě jen hra. A zajímá mě víc ten člověk, co to tvořil a proč, méně už dílko samotné. Zajímá mě, zda je to poctivé, či jenom kalkul k dosažení jakési výjimečnosti, módního uznání....

A přesto jsou věci, které nazývám umění. Díla, která se dotýkají něčeho, co neumím pojmenovat.

Chápu, že je to názor kontroverzní, nicméně se neumím přemluvit k žádnému jinému, a tak jsem to sem napsala - opět zkusila, zda někomu nebleskne, co tím chci říct. Ale když nic, tak nic.
Nechtěla jsem zbytečně dráždit.

25 michal michal | Web | 12. října 2009 v 1:44 | Reagovat

Re[24]:
Ale ne přece. Sám jsem jsem dost skeptický k umění ...
Co nám tedy mělo blesknout ?

26 anina anina | 12. října 2009 v 8:47 | Reagovat

ad 24 - ok, Leni, přiznávám, že jsem to v kom.18 takhle nepochopila..no, zarazila mě věta já na umění kašlu..od tebe.. ?
No, jak jsi to napsala teď. souhlasím, že okolo umění, je spoustu řevnivosti, snobismu, prestiže. Taky i někdy okecávání, když to zkrátím..Znala jsem a znám lidi, co by se podle mě mohli taky dostat na výsluní a nedostali. Třeba proto, že se nedokázali mezi snoby prosadit. Možná, ani tak malíři, sochaři apod. v tom nejeli tak, jako jejich mecenáší, co je chtěli prosadit...Asi tak, jak se to říká..mnoho povolaných, málo vyvolených...
Jenže naštěstí, myslím, že často ti, co něco umí, nebo uměli, se dočkali uznání..někdy bohužel až po smrti.., protože jejich obdivovatelé je nepřehlédli a na výsluní je nakonec přece jen dostali. A proč by ne, když jejich díla byla mnoha lidem něčím blízká...
Lidi..i mě zajímají jako lidi, pokud mě někdo skrze nějaké dílo osloví, chci vědět, jaký to byl člověk. taky mi jeho vlastnosti nemusí být vždy sympatické..např. nedávno jsem viděla dok. o M. Medkovi, o kterém ti, co žili v jeho blízkosti zrovna nepěli jak byl snášenlivý apod., naopak..Ale Bůh suď, proč byl jaký byl, a mně se jeho díla moc líbí.
Koukám na to, co dokázal a uměl a až pak si řeknu, no.. okolí to asi lehké nemělo...ale dle mého názoru vytvořil něco, co jen tak každý neumí. Tím nepovyšuji ty, kteří jsou považováni za umělce jako nějakou nadřazenou extratřídu..Každý dělá, co umí a vše co někdo opravdu umí, lidi přitahuje. A takový člověk spíše zaujme. Lidi potřebují dobré řemeslníky, dobré kuchaře, ale zrovna tak ty, co umí něco vyjádřit např. v obraze za ně,  protože sami to neumí a on se za ně takhle dokáže vyjádřit podobným viděním světa...to je můj názor :
A nenapadlo by mě, že dráždíš, to opravdu ne. Napadlo mě, žes napsala co cítíš a já jen odpověděla, protože jsem chtěla, protože ty,  mi za to stojíš :)

27 Pasik4a Pasik4a | Web | 12. října 2009 v 11:16 | Reagovat

Animo, mě přijde, že se pohybuješ těsně kolem Michalova názoru. Teďka myslím to (možná to bude vytržený z kontextu), že umělec ví, co dělá.
Samozřejmě, že to ví, musí to vědět. I experiment je pokus o realizaci teorie. Umělec skrátka ví, čeho chce dosáhnout a volí proto odpovídající prostředky. Třeba právě jako Medek, Baselitz, Koons a jiny hvězdy, jen těmhle pár lidem se ale daří do tý věci vtisknout jakousi vlastnost komunikace.

28 anina anina | 12. října 2009 v 12:50 | Reagovat

Pasiku, snad jsem ti porozuměla, což není jistý ;)  Abych pravdu řekla, až tak nesleduji, okolo čího názoru se pohybuju těsně, nebo blíž. Jistě s něčím souhlasím víc, s něčím míň bez rozdílu, kdo to je..však má možnost se ozvat. A když mám pocit, že nemám co říct, nereaguju..radši :) Taky mohu říkat naprostý nesmysly..jsem málo v obraze..
A co píšeš ty, ač jsem si vědoma, že si i malinko možná protiřečím, já fakt souhlasím s větou, že umělec ví co dělá a dodala bych proč to dělá...se vším všudy co jsem psala..takový je život a nejen v umění, ne každý se dokáže prosadit. Ne každý si je jist a věří si. A taky má ten dar účinější komunikace.
Pouze jsem dala najevo, že i kolem umění existují intriky a snobismus atd. ostatně jako všude.
Pro mě je důležitý, když se dostane na to výsluní každý, kdo si to zaslouží a ono se to dříve či později pozná...kdo a jakou silou svým dílem lidi osloví, nebo naopak...
Ano, jistě je umění to, když daří do tý věci vtisknout jakousi vlastnost komunikace.

29 anina anina | 12. října 2009 v 12:54 | Reagovat

No, ono taky se mnou se bavit o umění, nebude to pravý ořechový..znalosti minimální, snad cit ..to jo :)

30 anina anina | 12. října 2009 v 13:10 | Reagovat

ad 6, ještě ..Leni, já nevím, ale myslíš, že fakt ten, koho něco irituje a např. obrazy, protože to jimi umí dát najevo musí mít v sobě nepořádek ? Tím si nejsem teda jistá, já bych i řekla, že to může být naopak, že on právě ví, že má jasno, právě proto je schopen  ukázat na všeobecný "nepořádek " někde..na něco, co ho znepokojuje..upozornit. Můj první dojem z těch obrazů byl i v podstatě je ten, že mě znepokojují a nechtěla bych je doma. Ale to netnamená, že v nich nic nevidím dál..

31 michal michal | Web | 12. října 2009 v 19:12 | Reagovat

Anino, teď jsi mi jednoduše a stručně zformulovala to co si myslím. Dík.

Proč by ten, kdo působí znepokojujícím dojmem musel v sobě nutně mít nepořádek ? Proč by to nemohlo být naopak ?

Skvělý.

32 hanci hanci | Web | 13. října 2009 v 19:04 | Reagovat

Počítač jsem otevřela až dnes, tak budu postupovat odshora od jednoho komentáře k dalšímu.
15) Jo, teď jsi to napsal mnohem líp.
Hodně jsem o tom přemýšlela, už dlouho.
Pokusím se trochu popsat, co cítím.
Myslím si všeobecně, že určité prožité věci jsou nepřenosné, i proto, že na každého podobná věc působí jinak. Ať je to věc pro toho člověka příjemná, krásná nebo naopak smutná, nepříjemná. Prožitky se získává moudrost, která je pak v případném uměleckém díle vidět - ať je to hudba, poezie, malování....... Když někdo moc prožitků nemá (myslím si, že to závisí i od schopnosti cítit), pak má konzumující člověk pocit, že ten autor klouže jen tak jakoby po povrchu.
Mám tu osobní zkušenost, že když jsem měla na smrt nemocné dítě, měla jsem naději, že pokud přežije operaci může být zdravé. Moje kamarádka měla smrtelně nemocné dítě, ale věděla naprosto jistě, že cca do půl roku zemře a nemá žádnou naději. Přestože jsem hrozně trpěla se svým dítětem, nedokázala jsem si představit její situaci - že nemá žádnou naději.

Jsou věci, které musí člověk zažít, aby o nich mohl referovat způsobem, který okolí hluboce zasáhne.

Máš pravdu, už jednou jsi napsal kdesi, že co je a není umění je věčná otázka do diskuze - tak nějak přibližně jsi to napsal.

A vůbec necítím rozdíl v dívání se na obraz, který mě zasahuje - a "koukáním na vodu" - jak píšeš. Obojí mě "bere".

16) Ani - vidíš -  a to je právě to důležité - ty sice pořád tvrdíš, že ničemu nerozumíš - ale já si myslím pravý opak - nedá ti to a chodíš se na obrazy dívat opakovaně, přitahují tě, vzrušují - ale to je právě to pravé. Přece každý nemůže být v každém směru vzdělaný a odborník, aby mohl obrazy fundovaně rozebrat........... Myslím si, že opravdový umělec tvoří pro co možná největší množství lidí, kteří odborné vzdělání nemají - ale přesto je jeho dílo zasáhne. A některý možná ani na tohle nemyslí.nevím.

18) Lenko, já s tebou nemůžu souhlasit. Obzvlášť mě zaráží poslední odstavec.

19) Pasikča - moc děkuji za úžasný komentář. O tom Kandinskem jsem to vůbec nevěděla. - Je to pro mě šok - to změněné jméno!!!! Dlouho jsem nikde nebyla, musím to teď opravdu začít napravovat.

21-22) Jsem moc ráda, že se ti to líbilo. Bylo to opakování, už jsem to kdysi viděla. Ale to se dá vidět mnohokrát.

24-26) - Myslím si, že jste s tou diskuzí přešli někam jinam. Když byla daná otázka "co je umění" - tak mluvit o věcech kolem - jako je snobismus, peníze, řevnivost.........módnost - to je už  přece úplně o něčem jiném.
Já ani nepátrám po tom, jaký byl umělec člověk - z pohledu většiny. Protože - co je normální, že? Zajímá mě to, co vytvořil. A poznám, jestli se podbízí nebo jestli je upřímný, jestli dělá na výdělek - jak manufaktura nebo mu na prodejnosti nezáleží. A jak se vyslovuje k životu, k dění ve světě atd. - např. Jaroslav Róna je pro mě mimořádný umělec.

27) - Tak vidím, že šlo jen o jakýsi překlep, ano?
A s tím, co píšeš, moc souhlasím.

28-30) Ani, říkáš to výborně, ostatně jako vždycky, většinou se ti podaří uhodit hřebíček na hlavičku - a moc prosím - neshazuj se pořád, je to hrozné!!! a nemáš pravdu!!!
Moc zdravím všechny.

33 anina anina | 14. října 2009 v 18:05 | Reagovat

hančí, no tak teda dík..vždyť mě znáš..a starýho psa...a že jsem se nikdy obrazy moc nezaobírala, pokud mě nepraštil do očí, no, je to pravda, to trochu až díky tobě :)

34 ratka ratka | Web | 19. října 2009 v 11:58 | Reagovat

tak jsem nakoukla a rychle opet zmizela. Zaujalo me jak tempanum trci penisy a jak je maji spicate. A taky ze ta pani je otocena tou chlupatou pi.ou nahoru.
Zda se mi, ze umelec neco resi. Nejaky vnitrni problem. Tak mu preju at se mu to povede.
Sama bych si zadny z techto obrazu nekoupila. Nelibi se mi.
Zda se mi ze jsou plne agrese a odporu. A agrese a odpor jinych vzbuzuji ve me agresi a odpor. Proc? protoze se na to divam a vnimam cizi agresi a odpor. Bud ji budu ignorovat (coz znamena nevnimat umelce) nebo ji budu vnimat a zbytecne se zatezovat cizimi problemy.

35 ratka ratka | Web | 19. října 2009 v 12:03 | Reagovat

jeste me zaujalo ze ten sachista z profilu vypada jako nahy Lenin :o))

36 ratka ratka | Web | 19. října 2009 v 12:08 | Reagovat

Jeste k tomu neporadku v sobe. Umelec urcite tvori z nejake vnitrni inspirace. Urcite takhle tvori vsichni umelci. Krome toho ze maji inspiraci drzi jeste v ruce stetec a hned to hazi na platno. A tam ta inspirace zustane. Otiskne se.

Napadlo me, ze tvurcim zpusobem lze i zit. Aniz by clovek musel to co zije otiskovat nekam. (do muziky, obrazu ci slova) Kdyz clovek nasloucha vnitrni inspriaci tak proste pluje zivotem a nechava se vest touhle inspiraci.

Nekdo tyhle inspiraci dva i jmeno. Podle toho kam ho dovede vime zda je tahle vnitrni inspirace laskava anebo mene laskava.

37 ratka ratka | Web | 19. října 2009 v 12:18 | Reagovat

Vlastne ano. Spravne! Umelec zivota otisuje svoji vnitrni inspiraci do sveho okoli. Odrazi se v nem. Nikoliv na platne jako obraz. On se odrazi ve svem okoli. Jeho okoli se stava platnem v kterem se obtiskne.

38 hanci hanci | Web | 19. října 2009 v 17:34 | Reagovat

Ratko, moc zdravím. Jestli se ti bude chtít, přečti si komentáře pasika4a a michala - najdeš v nich odpověď na svoje komentáře.
Už mnohokrát jsem na svém blogu říkala, že je dobře, že se každému líbí něco jiného. Kdyby to tak nebylo, byla by na světě děsná nuda.

39 ratka ratka | 19. října 2009 v 18:49 | Reagovat

ahoj Hanci. Ja se moc neptala. Spise se zamyslim tak nejak sama se sebou. Pasik a Michal jdou na to hodne odborne. Je to velice zajmave. Neni to moje parketa.

40 hanci hanci | Web | 19. října 2009 v 21:29 | Reagovat

Každý má rád něco jiného, což je fajn - pořád se opakuju. Doufám, že se máš dobře, nepojedeš někdy do Třebíče??? Moc zdravím.

41 ratka ratka | 19. října 2009 v 21:41 | Reagovat

mozna jo :o)) bubnovat s postizenymi detmi nekdy v prosinci :o))
ja jsem ted v jednom kole, opet vic pracuju. Pak se ucim s deckem, bezim za rodici, pak utesit kamaradku v depresi a na vikendy dohanim co nestiham.
Tentokrat ale s vedomim, ze to takhle chci. Ze se mi to takhle libi :o))

42 Saul Saul | 22. října 2009 v 9:17 | Reagovat

Obrazy se mi nelíbí.Ani jeden.
Což ovšem nevypovídá nic o jejich tvůrci ani motivech jeho tvorby.
Jen o mně!
Díky pane Baselitz za to připomenutí.

43 ratka ratka | Web | 22. října 2009 v 13:49 | Reagovat

Hanci, tak me nevybrali na to bubnovani :o)) Asi jsem nemehlo. Preju ti hezky den.

44 Jája Jája | Web | 24. října 2009 v 16:17 | Reagovat

Ahoj Hani, krásně maluješ (v ostatních rubrikách jsem se na Tvoje výtvory dívala, moc chválím!:):))! A prosím, přihlásíš se na mém blogu do Velké Vánoční soutěže (VVs)? Prosím, moc, ty bys na to měla (není to soutěž o nejlepší blog, jak se většinou píše..., ale o malování). Odkaz je v mém vol. horním boxu. Je mi jedno, jak se rozmyslíš, ale ty máš o malování i blog, tak jestli bys... :-D:-D

45 kikosek kikosek | Web | 25. října 2009 v 17:15 | Reagovat

tý jo tos kreslila ty??jeto totiž moc hezký!!

46 Liška Liška | E-mail | Web | 26. října 2009 v 16:50 | Reagovat

Baselitzova výstava se mi líbila, protože mám ráda expresivní, energické obrazy. To ovšem nejsou ty, kterými bych se obklopila doma ve svém prostoru. Co se dá dělat :)

Umění je pro mě velké tajemství, zpravidla zjistím, že obrazu vůbec nerozumím, ačkoli napřed se mi třeba zdá, že ano a že mě k němu napadají nějaké postřehy.
Většinou mi to nevadí a zůstávám se kochat těmi obrazy na té úrovni, co jsem schopná. A někdy mě to štve :)

Jestli umělec vždy ví, co dělá a proč to dělá? Já myslím, že záměr být musí. Ale že výsledek může dopadnout jinak, než si umělec představoval, postupně. Že může být sám překvapen výsledkem. Nebo přinejmenším některými detaily, které vylezou během práce, jak ji autor postupně vyvažuje. A to zas dělá vědomě, se záměrem.

Já myslím, že se někdy může cítit jako prostředník, nástroj, víc než jako původce, stvořitel. Asi záleží, jakým způsobem pracuje, taky.

Fascinuje mě, že esence doby, situace společnosti (nejen umění), v níž umělec žije, se promítá do umění. A štve mě, že častoto člověk pozná až zpětně. Že v tu chvíli, když jsme uvnitř, to těžko rozpoznáme. Je tohle důvod, proč leckteří cenění umělci jsou ceněni až po desetiletích tvorby? Až k stáru nebo po smrti?

47 Péťa Péťa | Web | 27. října 2009 v 19:20 | Reagovat

Taky jsem byla na té výstavě, ale abych pravdu řekla, mě se ta jeho díla moc nelíbila... pořád mi na nich něco chybělo k tomu, aby mě zaujaly... asi je to spíš tím, že já tyhle "flekance" zrovna nemusim..

48 hanci hanci | Web | 4. listopadu 2009 v 14:13 | Reagovat

Omlouvám se, že odpovídám na komentáře tak pozdě - ale byla jsem nemocná, nemohla jsem k počítači.

42 Saul - píšeš to naprosto přesně - vždycky to vypovídá o člověku, který se na to dívá nebo cokoliv posuzuje.

43 Ratko - to nevadí, že nevybrali - to ještě nesvědčí o tom, že bys byla nemehlo, prosím tě.  přijeď i bez bubnu.

44 Jája - nezlob se, nechci se zúčastňovat žádných soutěží. A taky teď nemůžu malovat - kvůli bolesti zad. měj se hezky.

45 Kikosek - nevím, co myslíš, že jsem kreslila. V tomto článku uveřejněné obrazy jsou od malíře G. Baselitze. Moje obrazy najdeš v galerii na tomto blogu.

46 Liška - taky nerozumím zdaleka všem obrazům, popřípadě jim rozumím po svém - zrovna jak se stalo u této výstavy. A taky mě štve, že nerozumím víc a víc toho o umění nevím.
Nepokládám se za umělce, ale je fakt, že někdy namaluji něco úplně jiného, než jsem chtěla - už jsem o tom tady psala - ruka si maluje co chce sama bez ohledu na mě :o))). Ale vždycky to je něco, co mám v sobě hodně hluboko zasuté.
To promítání - to je asi to, o čem psal výš michal - jako ten kanárek. Ta "normální" společnost asi nemá tak vyvinutou citlivost, proto mnoho věcí pozná až s někdy velkým zpožděním.

47 - Péťa - to je asi ten problém, o kterém píše Saul v ad 42.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama