Haruki Murakami

18. prosince 2009 v 17:18 | hanci |  Knihy
Mám teď už delší dobu nějaké "japonské období".

Na ČT2 jsem viděla před nějakou dobou jednak japonský film z roku tuším 2005 (ani jméno rež., ani název filmu si už nepamatuji, ale byl výborný), jednak každý týden jeden film režiséra Akiro Kurosawy - jeden lepší jak druhý, téměř všechny jeho filmy jsem viděla, některé mám nahrané, některé jsem viděla vícekrát, ale vůbec to nevadí. Dají se vidět několikrát a vůbec nic to neubere na jejich kvalitě. Navíc téměř ve všech hraje hlavní roli jeho vynikající dvorní herec T. Mifune. Je úžasný herec - a navíc krásný muž.

Teď čtu třetí knížku Haruki Murakamiho. Nejdřív jsem četla Na jih od hranic, na západ od slunce, pak Norské dřevo a teď čtu Kafka na pobřeží. Všechny tři vřele doporučuji. Jenom jsem měla nejdřív přečíst Norské dřevo, až pak Na jih........ Ale i tak po přečtení obou jsem byla nadšená. Kafka na pobřeží je psaná úplně jinak, než dvě předešlé knihy, které jsou si naopak hodně podobné. Když jsem začala číst Norské dřevo, říkala jsem si, že je to na škodu, že jsou si tak podobné. Když jsem knihu dočetla, došlo mně, že je to záměr a že to znásobuje důraz toho, co chtěl autor říct.

Nedá mně to, musím tady opsat alespoň kousek z knížky Kafka na pobřeží.

str. 7
".............Osud je občas jako menší písečná bouře, co bez ustání mění svůj směr. Ty se jí snažíš utéct, a tak změníš směr. Ale jakmile to uděláš, bouře změní směr s tebou. Zkusíš to ještě jednou, ale výsledek je stejný. Ať to zkoušíš, kolikrát chceš, pořád se to opakuje, jako by to s tebou sama smrtka tancovala svůj zlověstný tanec před úsvitem. Protože ta bouře není něco, co k tobě jen tak přišlo odněkud zdaleka. Ta bouře totiž, to jsi ty sám. Máš ji v sobě. A proto jediné, co ti nakonec zbude, je zamířit přímo do ní, zacpat si pevně oči i uši, aby se ti do nich nedostal písek, a krok za krokem se snažit projít na druhou stranu. V té bouři neexistuje slunce, ani měsíc, ani směr, a někdy ani normální čas. Jen písek, bílý a drobný jako z přelámaných kostí, co víří vysoko na obloze. Představ si takovou bouři. ...................."

Str. 8
".......Ty ji pochopitelně překonáš. Tu bouři. Tu pomyslnou, metafyzickou bouřku. Ale i když je jen pomyslná a metafyzická, stejně tě pořeže jako tisíc břitev. V ní už prolila krev hezká řádka lidí, i ty ji budeš prolívat. Teplou, červenou krev. Budeš ji nabírat plnýma rukama, svoji, i těch ostatních.
Až bouřka přejde, sám vlastně nebudeš pořádně vědět, jaks ji přestál. Nebudeš mít ani jistotu, jestli vůbec přešla. Jistá je jen jedna jediná věc: až z ní vyjdeš, budeš někdo úplně jiný než na začátku.
To přesně ta bouře znamená............."

Všem vřele doporučuji.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 michal michal | 18. prosince 2009 v 22:44 | Reagovat

Já to Norský dřevo nebyl schopen rozečíst ... asi ve špatnej čas. Na druhý straně Celestýna na FSBK na to pěje velkou chválu (jukni se)...

2 Lenka Lenka | Web | 19. prosince 2009 v 13:00 | Reagovat

Na souvislé čtení mi času nezbývá, možná něco po Vánocích, uvidíme. Ale ty úryvky, které jsi vybrala, hančí, jsou úchvatné.
Sledávám ta slova pravdivými, prožitými. Pojmenovává ten proces naprosto přesně, jak to cítím i já. Člověk si myslí, že tu bouři nepřežije, ale přežije, pak se musí však znovu nalézt, protože je někým jiným, ještě neví kým. Fakt dobře popsáno a ještě k tomu poeticky.

Až Kafku na pobřeží uvidím, určitě jej blíže prozkoumám. Je to ke koupení nebo jenom v knihovně?

3 Lenka Lenka | Web | 19. prosince 2009 v 13:13 | Reagovat

Ještě mi hned blesklo, jak to téma ukázek koresponduje s tématem nové knihy pana prof. T. Halíka, kterou jsem si včera koupila. Přemýšlela jsem, zda mohu být tak drzá a mělnit téma..... ale myslím, že mohu.
..... maně otevírám knihu Stromu zbývá naděje ... (takovéhle knížky čtu zpravidla odprostředka) ..."Naděje se rodí z krize..."

"V každé lidské naději je možná skryto víc, než jen ten cíl, k němuž se vědomě upíná, byť by i onen cíl byl tak lidsky drahý a velký, jako je naše vlastní uzdravení či uzdravení a záchrana našich nejdražších."

4 anina anina | 19. prosince 2009 v 15:41 | Reagovat

Hančí, moc pěkně popsaný, šel mi mráz po zádech z tý krutý pravdy..v souvislosti s tím, jak procítěně je to napsaný. Hodně silný..

5 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 19. prosince 2009 v 17:37 | Reagovat

Dva linky z Wiki (oba jsou tam i německy), k Murakamiho mono no aware, a podobnému portugalskému pocitu, saudade:
http://en.wikipedia.org/wiki/Mono_no_aware
http://en.wikipedia.org/wiki/Saudade

6 hanci hanci | Web | 19. prosince 2009 v 21:49 | Reagovat

[1]: Michale, zkus ji číst znovu, myslím, že by se ti líbila.

[2]: [3]: Lenko, určitě si ji kup, já myslím, že bude k dostání, zkus to na internetu třeba. - Od T. Halíka jsem četla skoro všechno a všechno se mně líbilo. Tuším že dvě jeho poslední knihy nemám a nečetla jsem je.

[4]: Ani, tobě by se určitě líbila, zkus ji přečíst.

[5]: Henry, určitě se podívám, dneska to už ale nestihnu.
Všechny moc zdravím.

7 michal michal | 21. prosince 2009 v 17:36 | Reagovat

Myslím že ne. Není to knihou, ale spíš obdobími v životě. Možná později. (když jsem to četl, říkal jsem si, že by se mi to určitě líbilo dřív...)

8 michal michal | 21. prosince 2009 v 17:43 | Reagovat

(Navíc to už stejně nemám. Všechny knížky jsem rozdal a nový nekupuju.)

9 Miroslava Nulíčková Miroslava Nulíčková | 22. prosince 2009 v 19:58 | Reagovat

Já se na něj (na H. Murakami)chystám už nějaký čas, ale vždy to odložím. Tak teď po Tvém doporučení nezaváhám.

10 nuli nuli | 22. prosince 2009 v 20:00 | Reagovat

Jé, já to odklikla se jménem, místo s přezdívkou od bývalých studentů. To nebyl úmysl, ale náhoda ...

11 Dancek Dancek | E-mail | Web | 23. prosince 2009 v 18:13 | Reagovat

Ahoj.
Přeji ti hodně bohatého Ježíška, hodně štěstí, lásky, pohody i radosti, a strávení svátků s přáteli..
www.itthmi.blog.cz

12 pristpo1 pristpo1 | E-mail | 23. prosince 2009 v 18:21 | Reagovat

Doufám,že Ti ta japonština nezůstane natrvalo,byla by to škoda...

13 EMČA EMČA | E-mail | 24. prosince 2009 v 12:58 | Reagovat

Veselé Vánoce a hodně zdraví v Novém roce 2010 a jako dárek přikládám :

www.pristpo.blog.cz
www.pristpo1.blog.cz

14 Nikča (nika) Nikča (nika) | Web | 26. prosince 2009 v 17:35 | Reagovat

Ahojky,potřebovala bych hlásknout zde: http://jsemvaseteta.blog.cz/0912/1-kolo-vvs#komentare Díky móóóóóc a stačí napsat na blog a já ti to oplatím čau Nikča (nika)

PS:Nádhernej blog!!!!

15 hanci hanci | Web | 27. prosince 2009 v 13:30 | Reagovat

Michal - vidíš - to je věc míry inteligence, jak pořád tvrdím - já bych tyhle knížky ve dvaceti určitě nepochopila, nejpravděpodobněji bych je četla z největší části jen pro děj a to hlavní by mně určitě uniklo. Asi bych cítila, že mně to hlavní uniká (jak se mnohokrát stalo), ale nezachytila bych to. Myslím, že někdo zkrátka musí zažít na vlastní kůži určité utrpení, nepříjemnosti...., ale taky pocity štěstí atp., aby mohl mnohé pochopit..... Teď mluvím hlavně o knížce Kafka na pobřeží. Jak pokračuji ve čtení, totálně mě to dostalo.
Nuli - moc zdravím! určitě začni číst, mě ta knížka docela fakt dostala.
Dancek - děkuji moc za přání - bohužel dostávám se k psaní až po svátcích - tak přeji alespoň hodně zdraví a pohody do nového roku. Podívám se určitě na udanou adresu, jen jsem zatím nahlédla, až budu mít víc času, podívám se podrobněji.
Emča - marně vzpomínám, o koho se jedná. Moje paměť je děsná. Ale každopádně bych se to ráda dověděla. Na uvedenou mailovou adresu jsem zkusila napsat, ale nebylo možné můj mail odeslat - prý žádná taková adresa neexistuje. Takže - moje adresa je: tureczka(zavináč)seznam.cz. Těším se na tvůj mail a srdečně zdravím.A díky za udané adresy!!!
Nikča -  přišla jsem na blog až dnes, takže už asi bude pozdě - ale já stejně nechodím nikam hlasovat, nezlob se. A díky.

16 LEN LEN | Web | 27. prosince 2009 v 17:43 | Reagovat

Tak vcera jsem dostala od kamardky Norske drevo, tak to se na to cteni moc tesim. Hned co doctu Pribehy z olivoveho ostrova, napsane Ostrovankou (ostrovanka.bloguje.cz) - moc doporucuji!
Leni (ted teda ne, ale jinak )ze Sevilly

17 hanci hanci | Web | 28. prosince 2009 v 13:43 | Reagovat

[16]: Ahoj Leni - musím se k tobě podívat a něco si zase přečíst, nikam nechodím, takže i u tebe jsem šíleně dlouho nebyla, ale mockrát jsem si vzpomněla, co asi děláš.
Bude se ti to určitě líbit.
Na ostrovanku se taky podívám.
Moc zdravím a měj se hezky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama