Filip Jaroš: Křižácké tažení nových ateistů

31. ledna 2010 v 17:18 | hanci |  Zamyšlení
Už delší dobu se dostávám do stavu, kdy vzhledem k dění ve světě a čtením dokumentů a literatury o tomtéž, začínám ztrácet svoje zakotvení........... Jako kdyby kotva, pevně zabořená do dna oceánu, začala být vláčená různými mořskými proudy sem a tam a nenacházela žádné východisko, jak znovu najít to pevné místo.........

Náhodou se mně včera dostal do rukou článek, pro mě velmi zajímavý: Křižácké tažení nových ateistů, příloha LN Orientace, autor článku Filip Jaroš.
Opíši sem pár ukázek, třeba bude někoho také zajímat a na odkazu si ho přečte celý.

"............................... Výsledek přemítání o Boží existenci není doménou vědeckých objevů nebo logických úvah, ale věcí naladění, osobního a společenského přesvědčení. Evoluci života lze vyložit jako příběh kontinuálního Božího stvoření a přitom není nutné změnit jediný "empirický fakt". Ve 20. století se o takovouto koncepci pokusili Pierre Teilhard de Chardin z pozice křesťanství a Theodosius Dobzhansky z pozice evoluční biologie, u nás téma vztahu Boha, člověka a evoluce esejisticky zpracoval biolog a filozof Stanislav Komárek (Příroda a kultura, Academia 2008). Jejich myšlenky demonstrují, že vztah ke křesťanskému Bohu a vědecké zkoumání netvoří dva disparátní světy.
Dawkinsův kult osobnosti Odhlédněme nyní od osamocených pokusů o intelektuální sladění vědy a křesťanství a zaměřme se na problém optikou rozdílných kulturních rolí. Citlivější myslitelé než Dawkins už dávno pochopili, že náboženství a věda odpovídají na různé druhy otázek. A nejen to: jejich promluvy tvoří jiný literární žánr. Auguste Comte rozdělil vývoj lidstva (a paralelně lidského jedince) na tři fáze: mytickou, filozofickou a pozitivní (tj. vědeckou). Zdeněk Kratochvíl v knize Filozofie mezi mýtem a vědou (Academia 2009) upozorňuje, že jakkoliv je Comteova představa zatížena pozitivistickou vírou v pokrok, jako první přiblížení je velmi přiléhavá. Mytické myšlení má předem danou odpověď na otázky po původu světa a člověka. Přesto je více než nezávaznou báchorkou, neboť vyjadřuje nevědomou strukturu lidské psychiky, která dosti pravděpodobně nějakým způsobem odráží vztahy ve světě. Z mýtu vyrůstá filozofie a z ní posléze věda. Věda je nejnáročnějším způsobem myšlení, vyžadujícím přesné pojmové rozlišování.
Comteův zákon tří stadií však mlčky přechází skutečnost, že starší vrstvy myšlení jsou v lidské psychice stále přítomny. Je navíc dobrý důvod předpokládat, že netvoří balast, který zatěžkává evolučně nejmladší racionální myšlení, ale spíše substrát, ze kterého se živí. Ostatně se zdá, že v krizových situacích se jednotlivec i societa samovolně obrací k archaickému způsobu prožívání (např. mimoděčně vyslovená modlitba před riskantní operací nebo srocení lidu kolem sochy sv. Václava v okamžicích ohrožení české státnosti). Může k tomu být dobrý důvod, podle C. G. Junga a dalších je nevědomí tím, čím člověk koření ve světě. Racionalita a vědecké poznatky, které se tolik hodí v dnešní technické každodennosti, se v čase krize ukazují příliš specializované a z pohledu kulturní evolucí mladé.
Dawkinsova ateistická misie chce skoncovat s náboženstvím ve jménu znovu vyzdviženého osvícenského rozumu. Chápe se jako univerzální odpověď na intelektuální, morální a existenciální problémy lidského života. Stačí však přivřít oči před blýskavostí jejích metafor a zahlédneme, že mýty, iracionalita a úcta k posvátnému přežívají v koutě lidských duší dále. Ateismus možná znamená rozumem živenou nevíru v tradiční posvátno, ale utlačovaná iracionalita zaručeně vyraší jinde a může vyvést nehezké květy. Lidé, kteří neuznávají rozum a vědu jako jediný způsob poznávání, se však mj. orientují podle toho, co se zdá lidským smyslům a citům libé a hezké. Zkusil jsem se ze zvědavosti podívat na internetové stránky Richarda Dawkinse a ubezpečil jsem se, že jakkoliv mlhavá vidina Boha je útěšnější a intelektuálně uspokojivější než zcela konkrétní komercionalizovaný kult osobnosti.
Argumentace, kterou Dawkins používá, je ze stejného těsta jako scholastické disputace: dává smysl jedině tehdy, když přistoupíme na dané pojmové a logické vymezení Božích vlastností
Věda jako společenská instituce stojí na přebírání pravd vyřčených autoritami, zautomatizovaném provozování laboratorních praktik a indoktrinaci mas studentů na vysokých školách
Filip Jaroš, filozof vědy ; Autor (* 1982) působí na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK a na Mezioborových aktivitách Výzkumného centra Nové technologie ZČU v Plzni."
---------------------
Tučně vybrané části jsem si zvýraznila já, i když jsem zjistila, že důležité je tady pro mě snad
každé slovo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 31. ledna 2010 v 18:28 | Reagovat

zde je mozna nejaky clanek k tematu i s diskusi. je to polemika a prome prislis slozita, stejne jako celel tema. Nedokazu se v tomorientovat: http://massive-error.blogspot.com/2010/01/krizacke-tazeni-novych-ateistu.html#

2 hanci hanci | Web | 31. ledna 2010 v 19:35 | Reagovat

Ahoj Ratko, moc zdravím. To víš, už hrozně dlouho nemůžu nic dělat - kvůli zádům - tak přemýšlím a přemýšlím, čtu a čtu.........:o)))) Měj se moc hezky. na odkaz se podívám někdy příště, už opět nemůžu vydržet sedět u PC.

3 hanci hanci | Web | 31. ledna 2010 v 20:01 | Reagovat

[1]: Ratko, nevydržela jsem, ale nedočetla, jenom kousek. Nesouhlasím tam se spoustou věcí - ale to je věc názoru. Myslím si, že tyhle věci nemůže nikdo vyřešit, pokoušejí se o to lidé už tisíce let. Já z těch knih, které jsou tam zmíněné, neznám žádnou, ani jsem nic nečetla od toho Dawkinse - reagovala jsem jenom na výše uvedený článek, kde jsem našla hodně věcí, se kterými souhlasím - já za sebe. co se mně skutečně nelíbí je to, že se čím dál víc zostřuje do nepěkných a agresivních slov vyjadřování lidí, kteří nesouhlasí s jiným názorem. což na tebou zmíněné adrese pro mě bylo až moc silné. Moc zdravím.

4 ratka ratka | 1. února 2010 v 8:58 | Reagovat

na tu adresu jse totiz narazila pres Kojota jeste pred tvym clanekm. TAky jsem to necetla. Jen jsem srovnala jmena a zjistila ze je to o tom same ale ruzná stanoviska. Prislo mi to zajimave. ale priznam se, nejdu do toho. Spise od toho. Odpuzuje me tento zpusob diskutovani.

Ma radeji neco jineho.U kojota jsem napsala tohle:
kdyz se bavime o osvobozeni tak je to prave o osvobozeni od balastu. A tahle potreba je skutecne nalehavejsi az ve stari. Protoze ty dny ktere cloveku zbyvaji jsou ty nejdulezitejsi. jine proste nejsou :o)) Myslim si ze je prokazdeho moc dulezite aby umiral smireny a stastny. Nikoliv z naboznskych duvodu ale z podstaty veci samotne. Jako zavrseni jeho zivota.
Nabozenstvi muze pohled umirajiciho zastrit a obelhat ho. Veda bezi s umirajicim paralelne, ta mu moc v poslednich vterinach zivota nerekne.
Porad si myslim, ze pomoci muze vnitrni poznani a hluboke uvolneni z pout, ktere nas vazou k zivotu.
Ale to neni ani nabozenstvi a ani veda. A ani buddhismui a ani taoismus. zadny ismus.
je to vnitrni vhled, do ktereho se clovek prokousava pres svoje prozivani a diky kteremu umira smireny.

TAkze ani jedno a ani druhe. Jen individualni prozitek.

5 ratka ratka | 1. února 2010 v 10:07 | Reagovat

napadlo me take, ze nikoliv nabalovani dalsich a dalsich idei je zadouci a ucelne. ale spise zbavovani se predsudku a konstruktu ktere nam brani ve vyhledu. vylucovat odpad.
Prestat hltat kvanta pismenek, zastavit se a postpne se zacit svlekat. prvni kuzi, druhou kuzi, treti kuzi... az se dostaneme na dren.
Kdyz ti pak nekdo da otazku tak ti odpoved vyskoci sama. Treba jako gestou rukou kteru smetes balst ze stolu. Odpovedi bude uklid odpadků.

6 nuli nuli | E-mail | 1. února 2010 v 10:39 | Reagovat

Nedokážu rozumně diskutovat k věci, nemám dost načteno a i tak to neumím. Ale pokaždé, když si přečtu Tvou úvahu a diskuzi pod ní, nutí mě to k zamyšlení a rozvažování. Faktem však je, že moje víra je taková dětská - prostě věřím a nehledám pro to "argumenty".

7 Liška Liška | Web | 1. února 2010 v 13:39 | Reagovat

Mně ty úryvky připadají příliš vytržené a za druhé v článku šlo především o reakci na toho Dawkinse, takže samostatně, pro jiné účely, mi připadá nepoužitelný.

V úryvku se podle mě taky spletly dvě věci dohromady: mystické myšlení, symboly, archetypální úrveň (nebo jak všelijak to nazvat) s náboženstvím (proti ateismu). A to podle mne není totéž.

8 Liška Liška | Web | 1. února 2010 v 13:41 | Reagovat

ratka [4]: [5]: mi připadá o dost zajímavější, nezahalená oklikami a zákrutami toho vědeckého "myšlení, vyžadujícího přesné pojmové rozlišování" (cituji článek).

Přesné pojmové rozlišování ještě nezaručuje maglajs v hlavě pisatele-vědce. Nemluví o obsahu, jen o formě :)

9 Liška Liška | 1. února 2010 v 13:44 | Reagovat

[8]:
:-) oprava:
"...nezaručuje, že NENÍ maglajs ..."

10 hanci hanci | Web | 2. února 2010 v 22:19 | Reagovat

Ratko, já hlavně rozlišuji náboženství a víru - je to čistě moje vidění a nikomu bych je nevnucovala. Myslím si, že když člověk nemá právě to ukotvení - jakékoliv - tedy míním tím, že tomu může říkat jak chce - není to dobré, ani pro něho, ani pro společnost......
To co píšeš o ideích, to už je asi o něčem jiném, než co mám na mysli.
Hltání písmenek mě baví celý život od té doby, co jsem se je naučila číst :o))) asi mě to už nikdy nepřestane bavit. Nevylučuje to samostatné přemýšlení, mně to navíc přináší vnitřní diskusi s tím čteným. A jestli se ti podařilo dostat odpovědi na zásadní věci týkající se života - pak ti fakt závidím - tedy v dobrém, přeji ti to, chtěla bych to zažít, ale asi je to pro mě nesplnitelné.

Nuli - ono se může věřit jedině, když přestaneš mít argumenty (tedy takové, jestli určitě Ježíš žil a přesně kdy nebo že nejde dokázat, že Bůh existuje atp.) - tedy já jsem to tak měla - doufám, že o tom spolu budeme moci jednou víc mluvit. Taky až jsem konečně přestala nazírat na Bibli jako na historický dokument, v kterém je potřeba každé slovo nějak dokazovat - je to totální nesmysl, který bohužel spoustu lidí zavádí úplně jinam.

Liško, nemyslím si, že k tomuto článku musím nutně znát dílo Dawkinse. Pro mě ten článek byl zrovna v této době hodně důležitý, vyprovokoval mě opět k pořádnému zamyšlení a jsem za to moc ráda. A fakt mně nepřipadá, že to v tom článku bylo spleteno - spíš naopak. Možná tomu opět špatně rozumím - jak se mně v poslední době stále častěji stává, ale doufám, že ne.

Všechny moc zdravím.

11 ratka ratka | 3. února 2010 v 10:52 | Reagovat

Hanic, jo chapu Te. Vim jak to myslis.  Pismenka mam rada dodnes, ale beru to s mnohem vetsi lehkosti a humorem nez driv. Nekdy si pripadam jako kolibrik co lita a ochutnava kousky chutneho nektaru.
Preji ti hezke dny, at ti je lip.

12 Lenka Lenka | Web | 3. února 2010 v 23:46 | Reagovat

Trochu to odlehčím vtípkem:
Ateista říká: Bojím se, že mě Bůh potrestá za to, že v něj nevěřím. :-)

-----------
A teď osobně: Lenka by řekla: "Je krásné mít za přítele Boha. A poctivé vědecké zkoumání - nejsou-li vědci zabednění, jak je zmíněno v článku - je také cesta k Němu. Až jej najdou a pojmenují a třeba vypočítají, jako třeba se sám svých výpočtů zděsil Einstein, bude rád :-). Jedno z jeho jmen může být třeba i Poznání. Poznání - Vědění - Vědomí."  
- tak to mám já. Takže tyhle půtky mezi náboženstvím a vědou jdou tak nějak mimo mě.

13 hanci hanci | Web | 5. února 2010 v 16:28 | Reagovat

Obě vás moc zdravím, Lenko, tak nějak to mám i já.
Přeji hezké zasněžené dny!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama