Všehochuť

21. února 2010 v 21:34 | hanci |  Jak jde život
Václave, plním tvé očekávání a vkládám sem text z knížky, kterou právě čtu. Nevím sice do jaké věkové kategorie spadáš, ale myslím si, že následný text je úplně pro každý věk - pokud je člověk jen trochu přemýšlivý.
Ještě k té knížce - bohužel, s lítostí musím říct, že mě zklamala. Hodně jsem se na ni těšila v domnění, že bude napsaná formou odborného zpracování tou paní doktorkou - vysvětlování, zdůvodňování stavů, situací, chování........... ale je to soubor příběhů pacientů, každý píše svůj životní příběh - tím je také rozdílná úroveň formy zpracování. Tento způsob mně vůbec nesedne.

Z knížky MUDr. Tamary Tošnerové: Jak si vychutnat seniorská léta

Modlitba ve stáří

17. století

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mne před domněním, že musím při každé příležitosti ke každému tématu něco říci.

Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mne, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nevrtal a neporučníkoval.

Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť o nich hovořit roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - jen o větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s pamětí druhých.

Nauč mě té podivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý - ne starý morous, korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám - bojím se nemohoucnosti ve stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Býval jsem pyšný, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: Ti, kdo skládají naději ve mne, nabývají nové síly, vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.

Dej mému srdci sílu, abych přijal život tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ještě povoláš. Amen.

Podle sv. Františka Saleského (1567-1622)

********************************************************************
Pár fotek z dnešní prosluněné procházky.
Říkám si, jaké fígly používají fotografové např. při focení v mrazu nebo v ostrém slunci. V mrazu mi mrznou prsty tak, že nemohu zmačknout spoušť a v rukavicích nemám cit a při ostrém slunci jsem totálně slepá, ať se postavím na jakoukoliv stranu. Dnes jsem vždycky čekala, až sluníčko zajde za mraky, ale i tak jsem nic neviděla. Ale bylo to fajn, vlastně jsem poprvé uviděla až doma, co jsem vlastně vyfotila.
Uprostřed pole stojí tato krásná dětská stavba
I když dneska už sníh hodně tál, tady ho je pořád dost a dost
Moje slabost - pejsci

********************************************************************

A ještě jeden text, který jsem četla ve výběru ze světového tisku:
Rozhovor ze Spiegelu - s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Ten ve svých 74 letech už nechce kandidovat, mluví o svém zklamání z Obamy.
Časopis žasne, proč Abbás nepřijal nabídku tehdejšího izraelského premiéra Omerta: 90 procent západního břehu Jordánu, rozdělení Jeruzaléma a návrat pár tisíc Palestinců, jejichž rodiny žily v Izraeli před rokem 1948. "Jednali jsme, ale nestihli jsme to," říká Abbás a Spiegel mu jízlivě připomíná: Palestinci nikdy nepropásnou příležitost, jak propásnout příležitost.
Ptají se ho, kdy palestinské strany Fatáh a Hamás podepíšou smír. "Je zde jeden vnější důvod, proč Hamás nepodepíše." Máte na mysli Írán, konstatuje Spiegel. "To jste řekli vy," končí tajemně Abbás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | Web | 22. února 2010 v 15:25 | Reagovat

"Modlitba ve stáří" je hodně nadčasová...

-
(na jeden tip na focení v mrazu odkazuji vedle svého jména)
-

2 nuli nuli | E-mail | 26. února 2010 v 12:46 | Reagovat

Modlitba opravdu k zamyšlení. A fotky k pohlazení, úsměvu, vzpomínání... MOc pěkné.

3 hanci hanci | Web | 26. února 2010 v 21:08 | Reagovat

[1]: Moc zdravím!!! Dostala jsem na mail zprávu o ještě tvém druhém komentáři. To je divné, že se nezobrazil. - Díky za radu, už jsem o něčem podobném přemýšlela, kdysi jsem si upletla krásné prsťáky - z tenké vlny, ale teplé. Tak jsem si říkala, že si upářu konečky prstů - už bych je asi nedokázala uplést. Zkusím to.

[2]: Nuli, moc a moc zdravím. doufám, že si užíváš klidu v lázních a hodně odpočíváš a bavíš se. A snad ustoupí i bolesti.

4 anina anina | 28. února 2010 v 23:55 | Reagovat

Ahoj hančí, jj. kdo by si to nepřál, myslím, že dost z toho se nemusí vztahovat jen ke stáří, jen tam je to pak obtížnější. Přijmout vše co provází, a nikdo tomu neunikne, s jistou pokorou.

5 ratka ratka | 1. března 2010 v 17:34 | Reagovat

libilo se mi: nauc me te moudre podivuhodnosti umet se mylit :o))

pro me je to jedna z nejzakladnejsich vypovedi nastupujiciho pokrocileho veku. Mylime se cely zivot a tak je ve stari nacase, se s tim konecne smirit :o))

6 hanci hanci | Web | 1. března 2010 v 18:06 | Reagovat

Ani, Ratko - obě vás moc a moc zdravím!!
No, nevydržela jsem, musela jsem to sem napsat, líbí se mně to úplně celé. Je vidět, že problémy lidstva se vůbec nemění od té doby, co se lidi stali lidmi :o)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama