Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý (2005)

6. března 2010 v 15:00 | hanci |  Knihy
Tuto knížku jsem přečetla také za dva dny. Z počátku jsem ji po přečtení pár stránek chtěla vrátit nepřečtenou, bylo tam pro mě moc násilí. Naštěstí jsem četla dál. Jsem moc ráda, jinak totiž ten kontrast nejde asi zobrazit.

Líbí se mně styl psaní, vtip, forma - jedna část je odvíjející se děj, druhá část jsou úvahy šerifa, který odchází do důchodu. Každá nová kapitola je uvedena takovouto úvahou. Přímé řeči jsou v hovorovém jazyce.

Děj je - pro mě - hodně krutý. Mladík, který je na lovu, uvidí dalekohledem několik aut a zřejmě kolem jsou mrtvoly. Posléze zjistí, že jde o překupníky heroinu, zůstal tam i kufřík s dvěma miliony dolarů. Kufřík si vezme a tímto rozhodnutím se mu změní naprosto život. Člověk, kterému ty peníze patří, si najme zabijáka - i jeho charakteristika je zajímavá - je naprosto bezcitný, ale zároveň má smysl pro jakousi jím samotným formulovanou a přijatou čest. Z peněz, které mu nepatří, by si nevzal vůbec nic. Zanechá za sebou řadu mrtvol, i lidí, kteří se mu do cesty připletli náhodou.
Z mladíka se stane štvanec, v žádném případě ho nemůže čekat dobrý konec. Ani jeho, ani jeho mladou manželku..........

(Cituji z přebalu knihy):
"........McCarthyho román je o cestě, a to hned několika postav, které jsou všechny v pohybu, fyzicky i mentálně, na silnicích a v motelech, utíkají, hledají se, dedukují, skrývají se a jdou po sobě, a je to na život a na smrt.................. název "Tahle země není pro starý" proměňuje Cormac McCarthy s drsnou ironií v nemilosrdnou obžalobu současného stavu lidstva: "v téhle zemi nemá nikdo šanci zestárnout". Jeho úvahy na téma možnosti věčného života se týkají otázky v životě lidí mnohem bezprostřednější: Jak se to stane, že se člověk rozhodne zahodit svůj život?"

Knížka byla zfilmovaná - bratry Coeny (2007) - už jejich jméno je zárukou kvality. Přála bych si ten film vidět.

Jak jsem si teď přečetla stručný obsah, který jsem napsala, jeví se to jako hodně jednoduché a hloupé psaní. Není tomu tak.
Opíši sem pár úryvků.

str. 61
"......Lidi si myslej, že věděj, co v životě chtěj, ale většinou to nevěděj. Ale vobčas to i tak dostanou, dyž maj štěstí............
Lidi si stěžujou, co všechno špatnýho se jim stalo, co si nezasloužili, ale málokdy se zmíněj vo tom dobrym. Vo tom, čim si zasloužli to dobrý. ........."

str. 103
".............Loretta mně povídala, že slyšela v rádiu něco vo tom, kolik procent dětí v týdle zemi je vychovávanejch prarodičema. Už si nevzpomenu, kolik to přesně bylo. Ale říkal sem si, že je to dost vysoká cifra. Rodiče je vychovávat nechtěj. Tak sme se vo tom bavili, jako co bude, až příde další generace a ta taky nebude chtít vychovávat svoje děti, tak kdo je potom vychová? Jediný prarodiče budou jejich vlastní rodiče, a ty nechtěli vychovat už ani je. Nepřišli sme na žádný řešení. Někdy, dyž mám náladu koukat se na věci z tý lepší stránky, tak si říkám, že třeba vo tom nevim všechno nebo že sem třeba zapomněl vzít něco v úvahu. Ale nebejvá to moc často. Vobčas se vzbudim uprostřed noci a sem si naprosto jistej, že tendle rozjetej vlak už kromě druhýho příchodu Krista nic nezastaví. Nevím, co tím zmůžu, dyž pak ležim vzhůru a přemejšlim vo tom. Ale přemejšlim......"

str. 126
".......Čet sem tady v novinách, že učitelé před ňákou dobou objevili ňákou statistiku, kerá se ve třicátejch letech rozesílala po spoustě škol po celejch Státech. Byl u ní takovej dotazník, co maj učitelé v těch školách za nejvější problémy. No a ty dotazníky teď našli, vyplněný a poslaný ze škol po celejch Státech s těma zodpovězenejma otázkama. A největší problémy, na kerý si stěžovali, byly věci, jako že se děti bavěj při vyučování a že vo přestávkách běhaj po chodbě. Žvejkaj žvejkačky. Opisujou domácí úkoly. Prostě věci tohodle typu. No tak vzali jeden z těch formulářů, co zůstal prázdnej, a vokopírovali ho a rozeslali ho znova do těch samejch škol. Po štyryceti letech. A co jim přišlo za vodpovědi. Znásilnění, žhářství, vraždy. Drogy. Sebevraždy. Tak vo tom tak přemejšlim. Protože většinou dyž někde vykládám, jak se svět řítí do pekla, tak se lidi jen usmívaj a říkaj mi, že už sem starej. A že starý lidi to takhle viděj dycky. Já si ale říkám, že dyž někdo nevidí rozdíl mezi znásilňováním a vražděním a mezi žvejkáním žvejkačky, tak má teda mnohem větší problém, než mám já. Štyrycet let není zas tak dlouhá doba. Možná že během dalších štyryceti se některý z těch lidí proberou. Jesi už nebude pozdě.........."

str. 160
".......Myslim, že pravda je dycky jednoduchá. Myslim, že prostě musí bejt. Musí bejt jednoduchá, aby ji pochopilo i děcko. Jinak by totiž už mohlo bejt pozdě. Než byste na ni přišli, už by mohlo bejt pozdě...."

str. 170
"....... Stařec se na něj podíval a zamyslel se. Nevim, řekl, Zas tolika věcí nelituju. Dokážu si představit spoustu věcí, vo kerejch by sis asi myslel, že díky nim bude člověk šťastnější. Jako třeba moct chodit. Takovej seznam si klidně můžeš sestavit sám. Možná už ňákej máš. Myslím, že jakmile člověk jednou dospěje, tak už nebude šťastnější, než je. Sou dobrý časy a sou zlý časy, ale nakonec seš dycky stejně šťastnej, jak si byl předtím. Nebo nešťastnej. Znal sem lidi, kerý todle nikdy nedokázali pochopit......ů

str. 171
".....Člověk se časem unaví, Ede. Celou tu dobu, co se snažíš dostat zpátky, vo co si přišel, ti další věci utíkají votevřenejma dveřma. Časem aby sis do nich nechal nainstalovat turniket....."

str. 196
"...... Neska u večeře mi řekla, že si četla svatýho Jana. Apokalypsu. Kdykoli začnu mluvit vo tom, jak se věci maj, najde mi k tomu něco v Bibli, tak sem se jí zeptal, jesi se v Apokalypse nemluví vo tom, kam to všechno spěje, a vona mi řekla, že se podívá. Zeptal sem se jí, jesi se tam píše něco vo zelenejch vlasech a kostech v nose, a vona mi řekla, že přesně těmadle slovama ne. Nevim, jesi je to dobrý znamení nebo ne. Pak přišla zezadu k mý židli a dala mi ruce kolem krku a kousla mě do ucha. Ve spoustě věcí je to pořád mladá holka. Dybych neměl ji, tak nevím, co bych měl. Teda vim. Nechtějte to slyšet."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zcr zcr | Web | 7. března 2010 v 23:26 | Reagovat

Knihu jsem sice nečetl, ale film můžu jenom doporučit!

2 hanci hanci | Web | 8. března 2010 v 20:02 | Reagovat

[1]: Díky za doporučení, myslela jsem si to. Jestli můžeš, knížku si určitě příležitostně přečti. Moc zdravím.

3 Lenka Lenka | Web | 10. března 2010 v 1:00 | Reagovat

Moc pěkný, Hančí. Neměla jsem dosud čas, ale vrátila jsem se, přečetla všechny úryvky a musím říct, že vynikající! Ano, taky se mi líbí jazyk. Má to právě příchuť autentičnosti a opravdovosti, jako bych toho člověka viděla a slyšela jeho myšlenky, jako bych byla skoro jím. Taky uvedená slova ukazují, že k moudrosti a nadhledu není potřeba kdovíjakého vzdělání. Stačí jen žít obyčejný život a přemýšlet o něm.
Moc se mi to líbí. Díky.

4 anina anina | 10. března 2010 v 21:24 | Reagovat

Ahoj hančí, líbí se mi především ty tučně vypsané myšlenky.
Především tato***Myslim, že pravda je dycky jednoduchá. Myslim, že prostě musí bejt. Musí bejt jednoduchá, aby ji pochopilo i děcko. Jinak by totiž už mohlo bejt pozdě. Než byste na ni přišli, už by mohlo bejt pozdě...."***.
Možná zrovna dnes i proto, že by se tak nějak hodila k ratčinu poslednímu článku.

5 hanci hanci | Web | 12. března 2010 v 18:42 | Reagovat

[3]: Lenko, knížka je skutečně bezvadná. Autor mně mluví z duše - mám stejný názor. Jestli na tu knížku narazíš, přečti si ji.

[4]: ahoj Ani. Já jsem si některé myšlenky zvýraznila - ale bylo by jich nesrovnatelně víc, myslím si, že právě tobě by se taky ta knížka moc líbila.

oběma vám přeji hezké dny.

6 Miroslava Nulíčková Miroslava Nulíčková | E-mail | 15. března 2010 v 9:58 | Reagovat

Asi bych nenašla odvahu tu knížku přečíst, a tak jsem ráda, žes vypsala některé důležité myšlenky.

7 hanci hanci | Web | 16. března 2010 v 12:15 | Reagovat

[6]: Mirko, taky jsem ze začátku chtěla knížku odložit, jsem ráda, že jsem to neudělala. - Vítám tě z lázní!!

8 michal michal | Web | 16. března 2010 v 23:43 | Reagovat

čuchám, čuchám ... to by se mi asi líbilo.
Jestli je tam dost rozbitejch hlav plus skeptickej optimismus, jako v úryvcích, tak vyzkouším, jestli jsem nezapomněl číst.
(mimochodem, docela bych jel do lázní...)

9 michal michal | Web | 16. března 2010 v 23:59 | Reagovat

... jsem se zamyslel a nemůžu si vzpomenout, co jsem naposledy přečetl za knížku. Dobře. Dávám si novoroční předsevzetí vzpomenout si nejpozději do konce roku 2010.

10 Vlasta Vlasta | E-mail | 17. března 2010 v 16:13 | Reagovat

Dá to práci, ale najdou se zajímavé knížky. Tuhle si přečtu. I když působí dost syrově.
Nečtla jsi Hančí, něco od Tomáše Zmeškala? Teď jsem dočetla Životopis černobílého jehněte a je to mimořádná kniha.

11 hanci hanci | Web | 18. března 2010 v 21:06 | Reagovat

[8]:,[9]: Michale, myslím si, že by se ti to určitě líbilo - "rozbitejch hlav a skeptickej optimismus" - toho je tam mnohem víc, než v úryvcích. - Jsem zvědavá, jestli si na nějakou knížku vzpomeneš - připomenu!

[10]: Vlasto, děkuji za tip, pokusím se tu knížku sehnat. - A tohle si přečti, nebudeš zklamaná. - I na film slyším jen samou chválu.

12 nominek nominek | Web | 10. dubna 2010 v 21:41 | Reagovat

No, je to opravdu dost krutý příběh. Musím říct, že jsem to nejdřív četla a s odstupem času se dostala k filmu. Ten jsem ale neměla ani chuť dokoukat... Teda, u mě jednoznačně kniha.

13 hanci hanci | Web | 10. dubna 2010 v 22:11 | Reagovat

[12]: Doufám, že taky film uvidím. Téměř vždycky je knížka lepší, než film. Mně připadal film stejně dobrý jako knížka jen u Menzlových Ostře sledovaných vlaků.Jinak nikdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama