Park

3. března 2010 v 23:48 | hanci |  Fotografování
Při včerejší procházce do města - tak říkáme, když jdeme ze sídliště do středu města - na náměstí, jsem udělala pár fotek z parku, přes který jsem chodila dlouho do práce.

Tentokrát jsem si nastavila foťák na automat - a zase je to špatně. Asi budu dál riskovat, že nepřehodím správné nastavení, ale automatem už asi fotit nebudu.

U tohoto parku se mně stala nepříjemná příhoda. Přepadl mě tam nějaký kluk, když jsem šla brzy ráno - na šestou hodinu - do práce. Tak jsem se vylekala, že jsem klopýtla a přetrhala si vazivo na noze - zmodrala mně noha od kolene až po kotník. Mělo to jednu příjemnou stránku - přijel pro mě můj tehdejší vedoucí, úžasný muž..... vzal mě do náručí, odnesl do auta, pak zase v náručí z auta do nemocnice. Jinak těch několik týdnů, než se mně noha spravila, nestálo za nic.

tudy se přes park chodí po schodech dolů
toto je další park - v těsné blízkosti
socha Jiřího Švece
pravoslavný kostel u starého hřbitova
hřbitovní zeď
***********
O báječných knížkách, které se u mě teď jaksi nashromáždily, napíši další článek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bah Bah | 7. března 2010 v 12:43 | Reagovat

Nojo, kompaktní fotoaparát je takovej jednoduchej, má hodně omezení. Automat měří expozici tak, že spočítá, kolik světla je na scéně. A pak nastaví expozici tak, aby celá scéna vyšla v průměru šedá, střední světlosti. Takže když máš v záběru bílý sníh a světlou oblohu, bude sníh šedý  a všechny detaily budou hodně tmavé.
Jsou dvě řešení. Buď fotoaparát ručně přenastavíš: podíváš se, jaké hodnoty fotoaparát zvolil (hodnoty clony a času) a pak přepneš na manuál a hodnoty trochu upravíš. Druhou možností je automatiku ošálit: zaměřit fotoaparát na nějakou tmavší část scény (třeba keř), namáčknout spoušť a pak přesunout fotoaparát na světlejší scénu. Při namáčknutí by ti tam měly zůstat naměřené hodnoty, ovšem pozor, zůstane i zaostření, takže tmavší scéna pro měření musí být ve stejné vzdálenosti jako bod, na který chceš ostřit ve focené scéně.

Obecně digitální fotoaparáty mají s kontrasty problém, film je v tomhle mnohem pružnější. Sníh ve slunečném dni a tmavé detaily na scéně jsou pro digitální techniku skutečným oříškem.

2 hanci hanci | Web | 7. března 2010 v 18:06 | Reagovat

[1]: Bahanko, moc děkuji za rady. Já jsem sem ty fotky nejdřív vůbec nechtěla dát, ale pak jsem si říkala, že mi snad někdo poradí. Tak ještě jednou moc děkuji. - Ale už asi automatem fotit nebudu, je to opravdu lepší, když si to nastavím sama. Moc zdravím.

3 Bah Bah | 9. března 2010 v 23:41 | Reagovat

Mám ráda Tvoje fotky, to malířské vidění je podle mně znát. :-) Takže fotky dávej, ráda nahlédnu na svět cizíma očima. Navíc i ve fotografii fungují různé formy - někdo chce mít fotku technicky dokonalou, jiný si zas víc cení rozmazané náladové fotky, z které dýchá atmosféra. Dokonce existuje fotografka, která fotí architekturu a snímky záměrně roztřesává tak, že tam skoro není nic vidět! (pro mne už trochu za hranicí pochopitelnosti) Takže si klidně užívej focení... ;-)
I já Tebe zdravím a přeji krásný den (nebo spíš dobrou noc)! :-)

4 Bah Bah | 9. března 2010 v 23:43 | Reagovat

Ehm, nechtěla jsem, aby to vyznělo, že jsou tvoje fotky rozmazané! :-))) Jen jako příklad protikladů... Člověka mrzí, když fotky nevyjdou tak, jak by chtěl, ale myslím, že to nemá bránit chuti se o to podělit a zkusit i tak myšlenku předat...

5 hanci hanci | Web | 12. března 2010 v 18:37 | Reagovat

[4]: Bahanko - moc ti děkuji za to, cos napsala.  Já si skutečně víc cením všeho, z čeho je cítit to "srdce" - nemusí to být ani dokonalé, stejně žádný člověk nemůže nikdy nic udělat "dokonale"!! A právě to je to zajímavé na lidském konání - jakémkoliv. Ze snahy o co největší výkon a dokonalost se vytrácí lidskost a to mě vadí. Proto mám ráda všechno, kde je nějak  přítomný cit. - Musím říct, že jsem vůbec nestudovala, jak fotit - ani návod k foťáku. fotím místa, na která mám nějaké hezké vzpomínky nebo cokoliv, co mě nějak zaujme. Samozřejmě využívám rad, které mně kdo dá, ale skutečně dokonalost fotky pro mě není prvořadá. - Spíš mě děsně štve, když mně uletí ptáček, kterého jsem chtěla vyfotit - nebo když se nějaký pejsek neustále obrací ke mně svým pozadím - neomylně všichni poznají, že je fotím!
Měj se moc hezky a ještě jednou díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama