Miroslav Fišmeister: "Z"

11. dubna 2010 v 13:04 | hanci |  Knihy
Při mé návštěvě Brna, jak se o ní zmiňuji v minulém článku, jsem byla navštívit svého báječného mladého přítele, brněnského básníka, Mirka Fišmeistera. Vyšla mu už pátá knížka, má název "Z" - vložím sem pár ukázek.

Mirkovy básně mně připomínají abstraktní obrazy, některé se zařezávají do člověka jak do živého masa, některé vyvolávají úsměv. Ostatně - Mirek má mimořádný smysl pro humor. Vždycky, když ho navštívím, hodně se nasmějeme.

Kroky ztrátosférou,
tvář zabořenou do stromů,
abys neviděla moje slzy,
které se mísí s jejich.
Slzy stromů:
tak voní barva tvých vlasů.

***
Bráníš se bolesti dospěleji než kdysi,
ale i ona mezitím dospívala, takže
tě ještě pokaždé zaskočí
v oranžových koutech, v hladkosti,
            v hladkoúdech tance,
v tom, jak sukovitost několika málo
            přezdívek nelze ohladit,
v pohřebním rouchu rozpálených hradeb,
ve fosilizovaných kostech zmizelých meandrů
            nalezených v křídovém pláči.
Přes hřeby úhelných palcátů
prokrvavělá břevna.
Kolik dospělosti je v těle padacího mostu,
tolik je jí v nedostatku dechu,
v promočené kůži, jejíž brnění vzala tmavá voda,
v krocích k září.
Stále nás svazuje minulost i budoucnost, ale
snad jednou řekneme svá jména bez bolesti.
***
Slyšíš tu pravdu v noční písni stánku:
Mé oči jsou zátoka s bílým přístavem,
v němž nikdy nezakotví žádná loď.
***
Pavlu Šrutovi

Tichá modlitba.
Rozpouštějící se cukr
praská v čaji.
***
Ticho.
Takové ticho.
Všichni cvrčci jsou mrtví.
***
... malý modrý ptáček,
nad nímž se mramorový obr ustrne,
Barva kachen nám připomíná,
že Bůh nám stále věří.
***
Mé dlaně hledají jedna druhou,
podobajíce se rybníkům v zimě.
Bílozelené ohně.
***
Vyčesávání srsti světelnému zvířeti -
ranní i večerní slunce
            vedou k téže studni.
***
Tomuto světu schází tolik slov
pro slunce na ulici s kolmým časem.
"Eštěže máme pčely", říkáš,
Smutně se usměju.
***
Kolik smutku pohlcují péra v matraci.
Kolik čehosi snesou šedé zuby mozku.
Erd-
bären.
Nu, co se u Waterloo odpovídá
na výzvu ke kapitulaci?
***
Nikdo na tebe nezvoní.
A kdo ví,
že v lesích tančíš?
Strom po stromu
učím se tvé jméno.
***
Jsou noci, které předstírají,
že jsou bez myšlenky.
Pak zahlédneš ukazatele cesty
či snad dopravní značky, vyrobené
ze zvuků Brueghelových obrazů.
Jsou noci na dně podprsenky.
***
Košík s čtvercovým výstřihem.
Kdo zná laskání,
nevyděšen vidí,
že pod okem namalovaným na víčku
je další víčko.
***
Krajina vyprahlého ptactva:
Bílé, červené a zelené lži.
***
Papuchalkové přinášejí litinové meče.
Blázni mají diamantové uši:
co přesně myslí "thráckou rakovinou"?
***
Krajina vyprahlého ptactva:
Bílé, tmavě červené a tmavě zelené lži.
***
Myš se škrábe za uchem,
jak svůj první sen kdysi snili koně.
A ta myš mě vidí,
mé vlání, zároveň první a poslední,
když přešel jsem už celou mořskonohou plání.
***
Ty kaluže,
které si ještě nešly lehnout,
stály v dírách v dlažbě.
Runa zdobená vejci.
***
Vor, ano, vor. A muž
pod jenom našimi pavučinami.
Měsíc je na dotek
jako soumrak za polem,
jako klasy divoké trávy, jejíž zrna
spočítal Lancelot.
***
Bílý jíl
smíchaný s listy vrb -
kopí vražné do splavu.
Prsty u nohou
tříští kámen.
Ne, stromové provazy se nedotknou
mých jasně žlutých jizev:
důvod, proč se Sókratés
            učil novou píseň,
když uvězněn čekal na smrt,
do mne zapadl
            jako tmavé jeřabiny do sněhu.
***
Modrý košík léta.
Pode dveřmi ke mně vtékaly tvé slzy.
V prachu u silnice, mezi suchem ruměnic
a menším suchem nizounkých květin,
číhal jsem na Tvou přítomnost, Pane.
A Tys tam přitom celou tu dobu byl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anina anina | 12. dubna 2010 v 9:20 | Reagovat

hančí,mockrát jsem koukala k Mirkovi na jeho poezii, rozhodně nejsem ovlivněná tím, že jste přátelé, jen přes tvůj blog jsem ho našla...
Tak napíšu jako člověk, co poezii má hodně rád, ale neznamená to, že jsem jí znalá, tak jak bych chtěla..To jen u poezie ;)
Většina jiných básní je ..no, jak bych to  napsala..ne tak "zašifrovaných"..byla jsem  u těch Mirkových trochu v rozpacích..četla verše vícekrát, nahlas :), a chtěla cosi najít..pro sebe. NAŠLA..:)
A u té ukázky, co jsi sem dala se mi to potvrdilo. Moc se mi líbí.
Jeho básně cítím jako volný tok myšlenek, pocitů s jeho asociací k nim, co nejsou nijak uměle poskládané, aby čtenář hned pochopil..Mají "hloubku"..Líbí se mi jeho vidění..

2 anina anina | 12. dubna 2010 v 9:22 | Reagovat

Jsou to "plastické" příběhy..

3 Miroslava Nulíčková Miroslava Nulíčková | E-mail | 12. dubna 2010 v 9:29 | Reagovat

Och, jsem zaskočená. neznala jsem autora, už budu hledat jeho věci. Já mám prostě pro Brno a spol. slabost (a taky Ostravu a spol. _))

4 hanci hanci | Web | 15. dubna 2010 v 18:01 | Reagovat

[1]:[2]: Ani - napsalas to moc hezky - vždyt sama píšeš, tak není o čem mluvit.

[3]: Mirko - vím, už jsi říkala, žes ho našla - to jsem ráda, že jsem přispěla k tvému potěšení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama