Červen 2010

Galerie Dolmen: 7. ročník Konfrontace mladých malířů ARSkontakt

20. června 2010 v 22:08 | hanci |  Umění

Hodně opožděně vkládám obrazy z Galerie Dolmen. Úprava fotek obrazů dá docela dost práce a bylo mně tak špatně, že jsem je nezvládla upravit najednou, musela jsem to dělat na několikrát, dnes se mně podařilo dodělat malý zbytek.

Prostředí v galerii se mně hrozně moc líbí, navíc je tam vždycky krásná výstava. Tentokrát to byl 7. ročník Konfrontace mladých malířů ARSkontakt. Bohužel, výstava trvala do 11/06/2010, takže už ji nikdo nemůže vidět. Snad ji trochu přiblížím alespoň takhle.

Osloveni byli pedagogové a jejich studenti všech ateliérů malby v republice.
Letos se přihlásilo téměř 70 mladých umělců. Do užšího výběru bylo vybráno 23 umělců - kteří jsou reprezentováni právě na této výstavě. Výstava putovala po několika galeriích v ČR.

Vítězem letošního ročníku se stal Karel Štědrý, student posledního ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliéru Stanislava Diviše a člen umělecké skupiny Obr.

Členové poroty byli letos: Roman Franta, malíř a pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, Ondřej Chrobák, historik umění a kurátor Galerie Středočeského kraje, Klára Kubíčková, redaktorka výtvarného umění deníku MF Dnes, Pavel Langner, kurátor Galerie České pojišťovny a Petr Lysáček, výtvarník a pedagog na Fakultě umění Ostravské Univerzity.

Tentokrát chci vložit i pár fotek, které by navodily atmosféru, která je jak v galerii, tak kolem ní.
Pohled z okna
Pohled do galerie


Karel Štědrý - Vítěz ceny ARSkontakt 2010

Celkový pohled
Doteky plošných a objemových forem - jednotlivé obrazy I.-III., akryl, plátno, 2010

Martin Myant: ČR potřebuje státní investice pro budoucnost, nikoliv finanční škrty

20. června 2010 v 15:22 | hanci |  Politika
Britské listy

17.6.2010
ČR potřebuje státní investice pro budoucnost, nikoliv finanční škrty
Martin Myant
Profesor Martin Myant je čelným mezinárodním odborníkem na české hospodářství a autor celé řady prestižních publikací o této problematice.


České hospodářství trpí vážnou slabostí, protože Česká republika není schopna poskytnout svým vlastním inovativním, mezinárodně konkurenceschopným firmám solidní základnu. Prioritou pro Českou republiku by měly být investice do školství a nikoliv platové škrty. Je pozoruhodné, že učitelé cizích jazyků často v ČR naleznou lukrativnější zaměstnání v rutinní práci pro zahraniční firmu, než aby pomáhali vytvářet kvalifikovanější pracovní síly, které země bude potřebovat v budoucnosti.

Různí komentátoři se ptají, zda Česká republika skutečně čelí možnosti, že by se stala obětí takové krize zadluženosti, jaká postihla Řecko. Nejjednodušší indikátor, totiž míra státního dluhu ČR ve vztahu k HDP, naznačuje, že jakékoliv takové nebezpečí je vzdáleno mnoho let. Nicméně obavy z opakování řecké krize v České republice, jak se zdá, silně ovlivnily české veřejné mínění, a tedy i výsledky nedávných všeobecných voleb. Je zapotřebí střízlivého pohledu.
Mým názorem je, že rostoucí státní dluh je nežádoucí, ale že to není hlavním nebezpečím, jemuž čelí Česká republika. Největším nebezpečím je hrozba prohlubující se světové recese, kterou by mohly způsobit vlády, které zpanikaří a začnou se snažit škrty likvidovat státní dluh. Druhým největším nebezpečím především pro Českou republiku je to, že panika ohledně státního dluhu povede k škrtům v důležitých veřejných službách. Škrty poškodí důležité veřejné služby, školství, zdravotnictví, vědu a administrativní kapacitu země. To bude mít vážné následky pro budoucí hospodářský růst.
Zaprvé je nutno mít jasno o podstatně současné světové hospodářské krize a o etapě, do níž se krize nyní dostala. Nynější krize vznikla v soukromých bankách a ve finančním sektoru. Rozšířila se do výroby, která závisela na bankovních úvěrech (zejména automobilová výroba a stavebnictví) , protože banky drasticky snížily míru úvěrů, které poskytovaly. Ústřední banky snížily úrokové míry na velmi nízkou úroveň, ale ono to nemělo skoro žádný vliv. Problém byl, že banky odmítaly poskytovat úvěry i zákazníkům, kteří si chtěli půjčit peníze. Českou republiku finanční krize víceméně úplně minula, avšak pak ji zasáhl klesající vývoz automobilů a rostoucí opatrnost bank.
K světové depresi nedošlo, protože vlády provedly přímé státní intervence, jejichž cílem bylo zabránit kolapsu bank, a v důsledku pokračujících státních výdajů. Úroveň HDP v různých zemích se stabilizovala, protože státy dál utrácely státní peníze, jak na základní služby, tak na další nouzová opatření, jako například na šrotovné. To bylo pro českou ekonomiku životně důležité. Česká ekonomika dokonce začátkem roku 2010 v důsledku pokračujících výdajů na automobilová vozidla v zemích Evropské unie projevila známky růstu. Ostré finanční škrty v Německu i jinde by toto oživení ochromily.
Zadluženost státu vzrostla ve všech zemích. To bylo nevyhnutelné, protože státní výdaje pokračovaly, zatímco v důsledku klesajících příjmů poklesl příjem z vybraných daní. Rostoucí státní dluh může být nebezpečím, avšak je nutno na něj pohlížet v kontextu. Státní dluh není totéž, jako když se zadluží jednotlivec či podnik. Státní dluh stát dluží většinou právě tomu obyvatelstvu, které ho bude muset splatit. Státní dluh na sebe přijímají banky, penzijní fondy, pojišťovny a další podniky v rámci dané země. Je to jeden z hlavních, a z nejjistějších způsobů, jímž se používají úspory obyvatelstva. Nicméně státní dluh s sebou nese platbu úroků. Tyto úroky se sice stávají příjmem, který plyne do úspor obyvatelstva, avšak také zvětšují státní výdaje. Úroková míra státního dluhu obyčejně nebývá (české ministerstvo financí poskytuje informace o dosavadních vydaných dluhových obligacích a komu byly prodány, a úroky jsou normálně nižší, než byla míra růstu HDP v letech do roku 2008. Rychlý hospodářský růst vedl v ČR v letech 2003-2008 k mírnému poklesu v poměru dluh/HDP , a to přesto, že si vlády dál vypůjčovaly peníze. Mezinárodní ratingové agentury nejsou vůči České republice vůbec vstřícné. Ohodnotily ji jako rizikovější zemi než některé zadluženější západoevropské země. To sice znamená o trochu vyšší míru úroků, splácených ze státních půjček, ale ta úroveň je stále ještě lehce zvládnutelná.
Největším nebezpečím je, že by se vláda mohla stát závislá na vypůjčování peněz, ale přišla by o důvěru věřitelů. V takové situaci by si už dál nemohla půjčovat, anebo by musela platit nepřiměřeně vysoké úroky. To se stalo od začátku světové hospodářské krize v celé řadě zemí. Nejjednodušším ukazatelem nebezpečí je míra dluhu ve vztahu k HDP. Z této míry vyplývá, že Česká republika je v neuvěřitelně bezpečném postavení. Její poměr zadluženosti vůči HDP je přibližně 37 procent. U Řecka je to 115 procent. To ale neposkytuje plný obraz. Je možné, že by pořád ještě mohlo zavládnout vážné nebezpečí, kdyby bylo náhle nutno splatit velké množství dluhů v důsledku doběhnutí dlužních smluv. České ministerstvo financí poskytuje informace o tom, které dlužní smlouvy v blízké budoucnosti vyprší a i z tohoto hlediska je Česká republika v bezpečném postavení.
Je pravda, že osoby, které pracují v mezinárodních finančních firmách, mohou být pozoruhodně tupé. Mohou si splést země a mohou například předpokládat, že se Česká republika nijak neliší od Maďarska. To zosobňuje určité nebezpečí, ale hlavně pro spekulanty s devizami, kteří činí spěšná rozhodnutí na základě minima informací. Co se týče otázky zadluženosti, České republice by žádné nebezpečí hrozit nemělo. Stačí jen pár minut na to, aby se člověk informoval o pravé velikosti českého státního dluhu.
Existují ještě dva další důležité rysy, které pomáhají snížit riziko. Prvním je skutečnost, že Česká republika má obchodní přebytek a velmi podstatný vývozní potenciál, na rozdíl, například, od Řecka, které má už delší dobu velký deficit běžného účtu. Splátky zahraničním věřitelům jsou proto bezpečně kryty příjmem z českého vývozu. Český vývoz do zahraničí může být ohrožen, pokud se v ostatních zemích EU prohloubí deprese, ale české hospodářství má jednu podstatnou výhodu. Většina světa je velmi znepokojena nebezpečím globálního oteplování a to znamenalo, že se začínají stále více prodávat menší automobilová vozidla, což je trend, který zřejmě bude dál pokračovat. A výrobci menších automobilů jsou přesně ty multinacionální firmy, které se rozhodly tyto automobily vyrábět v České republice. To se stalo důležitým faktorem v možném hospodářském oživení v ČR začátkem roku 2010.
Druhou charakteristikou, která snižuje riziko, je nízká míra devizových dluhů. Většinu peněz dluží český stát podnikům v samotné České republice. Jen 31 procent státního dluhu ČR je deponováno v zahraničí. Drtivou většinou závisí státní dluh ČR na zdravé depozitní základně v českých bankách a jiných finančních institucích. Vzhledem k tomu, že české banky nyní půjčují své peníze daleko méně českým podnikům než dříve, je nejasné, co jiného by dělaly se svými zdroji.
Bylo by možná lepší, kdyby si vlády nikdy nemusely půjčovat peníze, ale zdá se podivné nechat se tak rychle zpanikařit poměry v zemích, jejichž situace je naprosto odlišná. České republice by ta panika mohla přijít draho. České hospodářství trpí vážnou slabostí, protože Česká republika není schopna poskytnout svým vlastním inovativním, mezinárodně konkurenceschopným firmám solidní základnu. Prioritou pro Českou republiku by měly být investice do školství a nikoliv platové škrty. Je pozoruhodné, že učitelé cizích jazyků často v ČR naleznou lukrativnější zaměstnání v rutinní práci pro zahraniční firmu, než aby pomáhali vytvářet kvalifikovanější pracovní síly, které země bude potřebovat v budoucnosti.
Nejpodivnější věcí na nynější údajné panice ohledně českého rozpočtového deficitu je to, že tuto paniku neberou vážně ani ti, kteří si na ten deficit stěžují nejvíc. Česká republika si vytvořila neuvěřitelně velkomyslný daňový systém. Ten poskytuje bohatým nižší míru osobního zdanění než všechny bohatší země EU. Dokonce nyní vzniká tlak, aby byly daně z podnikání v ČR ještě více sníženy. Nedá se očekávat, že to povede k vyššímu objemu výroby či k vyšší zaměstnanosti. Výroba a zaměstnanost poklesly v důsledku klesající poptávky a zvýší se zase, až se zvýší i poptávka. Avšak, vzhledem k tomu, že výdělečné podniky v ČR jsou často v zahraničním vlastnictví a odvážejí si z ČR většinu svých zisků, hlavním dopadem poklesu daní z podnikání bude zvýšení proudu peněz ven z České republiky. To povede k zhoršení bilance na českém státním běžném účtu.
Vláda, která by se opravdu starala o fiskální odpovědnost a o dlouhodobou budoucnost své země, by udržovala, anebo zvýšila, investiční výdaje do této budoucnosti. Vydávala by peníze v oblastech, jejichž rozvoj je životně důležitý pro budoucnost a tyto výdaje by financovala přijetím určitého zvýšení státního dluhu, anebo přechodem k daňovému systému, jaký mají rozvinutější země. Je možno připustit, aby v době deprese míra státního dluhu vzrostla, dluh zase poklesne, jakmile hospodářský růst přinese vyšší daňové příjmy. Pokud vláda bude škrtat v oblastech, jejichž rozvoj je životně důležitý pro hospodářskou budoucnost země, návrat hospodářské konjunktury tím jen odsune do daleka.

**************************

Ještě musím přidat odkaz na článek o důchodové reformě - Mirko - určitě si ho přečti - celý - a nenech se zmást tou ironií, ve které je ten článek tak vtipně napsaný.


Jan Keller: Nic není dokonalé

18. června 2010 v 17:25 | hanci |  Politika
Zřejmě si tímto článkem opět nadělám další nepřátele, ale nevadí. Vždycky se snažím dívat se na věci objektivně, sehnat si co nejvíce informací a pak se snažím udělat si správný úsudek. Ale hlavně - neberu za bernou minci to, co se mně někdo snaží vměstnat do hlavy - ať už sdělovacími prostředky nebo přemlouváním atp. Dívám se kolem sebe - a pak tyto informace ze sdělovacích prostředků srovnávám se skutečností. Protože jako hlavní a nejdůležitější moment je pro mě to, co se skutečně děje - o čem mám možnost se osobně přesvědčit - a ne to, co kdo vykládá, píše.......

(Tento článek se ke mně dostal, aniž bych věděla, kde a kdy byl zveřejněn - ale to pro mě není směrodatné. Důležitý je pro mě obsah. Některé pasáže jsem si opět zdůraznila sama, ne autor.)
   ********************************                                  

Nic není dokonalé

Jan Keller

Před letošními volbami to vypadalo, že naši starší spoluobčané jsou vyloženě brzdou pokroku.
Volby skončily a vítězové začali přemýšlet, jak i pro seniory najít nějaké šikovné využití. Přišla na to Bezděkova komise.
Odborníci ze zmíněné komise vycházejí ze zjištění, že penzijnímu systému hrozí propad do neudržitelných deficitů. Laika by napadlo, že v takové situaci by možná bylo dobré dodat do systému nějaké další zdroje.
Bezděkovi experti šli na to přesně obráceně. Pokud je v penzijním systému málo peněz, pak je podle nich třeba - ubrat z něj další prostředky. Navrhují tedy snížit o pět procent důchodové pojistné odváděné do státní kasy.
Kromě toho chtějí snížit strop pro odvod pojistného. Nově se má přestat platit z toho, co přesáhne nějakých 70 tisíc korun měsíčně. Počet těch, kdo budou z placení na penzi takto částečně osvobození, tak proti dnešku výrazně naroste. Takhle vypadá Bezděkova starost o zdraví penzijního systému.
Dále komise navrhuje přelít tři procenta z odevzdávaného pojištění do soukromých fondů. Kam se ovšem poděje těch pět procent, o které se bude odevzdávat na důchody méně? Tyto peníze určitě neskončí v kapsách zaměstnanců. To by totiž nevedlo ke snížení ceny práce. Uleví se zaměstnavatelům. Zaměstnanec si přijde na pár drobných jen díky tomu, že v superhrubé mzdě platí nesmyslně daň i z peněz, které firma za něj na penze odevzdává. Aby se neradoval zbytečně, vytáhnou mu o to více z druhé kapsy zvednutím daně z přidané hodnoty.

Návrh Bezděkovy komise tedy vyřeší celou řadu problémů. Snížením odvodů přihraje peníze firmám, kterým se zlevní zaměstnanci. Snížením stropu pojistného nalije další peníze těm, kdo už nyní vydělávají ze všech nejvíce. Připraví lukrativní živnost pro provozovatele penzijních fondů. Lukrativnější, než si myslíte. A zároveň přinutí důchodce, kteří na důchody odváděli po celý život, aby si své vlastní důchody zaplatili ještě jednou ve zvýšených cenách základních potravin, léků, hygienických potřeb, jízdného, vodného a stočného atd. atd.

Jenom problémy penzijního systému navrhovaná reforma ani v nejmenším neřeší. Naopak, dále je prohlubuje tím, že odčerpá z průběžného penzijního systému další prostředky ve prospěch těch, kdo jsou na něm nejméně závislí.
Bezděkova komise je jistě na výsledek své práce patřičně hrdá. Na námitku, že svými návrhy likviduje systém, který měla zachránit, by patrně odpověděla: Nic přece není úplně dokonalé.

*************

Nedávno jsem poslouchala pana Bezděka na tiskové konferenci. Bylo mně do pláče. Musela jsem TV po chvíli zavřít, nemohla jsem to dál poslouchat. Všechno tohle dění mně silně připomíná od Aldouse Huxleyho (nevím, jestli to skloňuji správně) Konec civilizace. Vřele doporučuji přečíst - k tomu ještě román 1984 od Gerge Orwella. (Omlouvám se, pořád to tady opakuji dokola, ale když ono je to tak podobné!!)

Opět doma

18. června 2010 v 16:54 | hanci |  Jak jde život
Tak jsem zpět z nemocnice. Tímto článkem odpovím zároveň Saulovi na jeho komentář o tom, jak on zvládl boreliózu.

To je život

13. června 2010 v 18:07 | hanci |  Jak jde život
Někdy si říkám, že začnu věřit na minulé životy - že jsem musela v nějakém tom minulém životě být příšerný zloduch, že mě neustále potrefují nepříjemnosti.
Jen jsem si začala užívat "znovuzrození" - už na mě někdo opět hrozí zdviženým prstem.
Na minulé životy asi nejsem schopná začít věřit - ale že to možná je nějaké upozornění na chybu, kterou dělám - a nevím o ní - to možná ano. Tak budu pátrat a pátrat a pátrat...........

Nějakou dobu nebudu mít možnost jít k počítači (proboha, jak jen to vydržím ??? Já, stoprocentní závislák na počítači!!)

Jestli vše půjde podle plánu, v úterý mně udělají lumbálku a za tři týdny bych se měla dozvědět přesné výsledky a následnou léčbu - osud na mě seslal boreliózu - bohužel už v chronickém stádiu, se všemi nepříjemnostmi, které to s sebou nese. Proto jsem nezvládla odpovědi na komentáře z poslední doby, omlouvám se.

Takže - zdravím srdečně všechny čtenáře mého blogu a všem přeji co nejhezčí dny.

Jakmile se dostanu k počítači, hned něco napíši. Mám v plánu několik témat. Taky jsem při návštěvě nemocnice v Praze minulý týden přemohla sama sebe (říkám si, že když jsem zvládla středeční pobyt v Praze v tom vedru, dokáži už přežít úplně všechno) a zašla na krásnou výstavu do Dolmenu - mám spoustu fotek, ale nejsem schopná je upravit k vložení na blog. Bude to se zpožděním, ale určitě je sem vložím.

Jo - abych toho neměla málo, musím jít na operaci se zubem - budou mně trhat nevyrostlou osmičku, takže prý mně budou muset odvrtat kost atd. Třeba k tomu nedojde - třeba na mě spadne něco ze střechy nebo tak něco, kdo ví.............

Doufám, že je poznat, že vše beru s humorem!!!!!

Ani nechci žádné utěšování - fakt ne. Jen jsem to chtěla oznámit, že tady nebudu. Takže nepovolím komentáře - snad mě pochopíte. Díky.

Woody Allen protestuje proti stárnutí a smrti

7. června 2010 v 20:57 | hanci |  Zamyšlení
Nedá mně to, musím sem opět něco otisknout - trochu zlehčit momentální dění...........

Woodyho Allena miluji od té doby, co jsem poznala jeho první film - a to už je hodně dlouhá řádka let!! Z těch filmů, co jsem viděla, není ani jeden, který by u mě propadl - mám nahraných na videu tuším cca 30 jeho filmů. - Legrační akorát je to, že už mně video nefunguje, takže si je nemůžu přehrávat - což jsem dřív dosti často dělala.

Čirou náhodou jsem narazila v mých oblíbených Britských listech na tento rozhovor - který mně ostatně na tisíc procent mluví z duše:

Britské listy
16.5.2010
Woody Allen protestuje proti stárnutí a smrti
Režisér známých amerických intelektuálních filmových komedií Woody Allen (74) přiznal na filmovém festivalu v Cannes, že je mu odporná představa, že stárne. Tento odpor je tématem jeho nejnovějšího filmu Potkáš vysokého, tmavého neznámého.
"Můj vztah se smrtí zůstává stejný - jsem proti" - řekl režisér na tiskové konferenci v Cannes, kde jeho výroky často vyvolávaly u novinářů smích.
"Jedinou věc, kterou můžu dělat, je čekat na ni."
V nejnovějším filmu Woody Allena hraje Josh Brolin, Naomi Watts a Sir Anthony Hopkins. Postarší Hopkins má ve filmu krizi středního věku a Lucy Punch je jeho daleko mladší, nová milenka.
Hopkinsova role se soustřeďuje na stárnutí a Woody Allen sympatizuje.
"Stárnutí je nefér. Stárnutí nepřináší žádné výhody," dodává, a novináři se smějí.
"Mně je dnes 74 a zjišťuju, že člověk se nestává inteligentnějším, nestává moudřejším, nestává tolerantnějším, nestává laskavějším - neděje se nic."
"Ale více vás bolí záda, častěji máte nechutenství, už nevidíte tak dobře jako kdysi a potřebujete naslouchadlo. Stárnutí je opravdu hnusné a doporučuju vám to nedělat, pokud se tomu můžete vyhnout." (Smích v sále.)
"Člověk musí mít o životě velmi falešné představy. Když na život pohlédnete příliš poctivě a jasně, život je nesnesitelný, protože je opravdu hodně deprimující," dodává Allen.
"To je můj pohled a byl to vždycky můj pohled na život - dívám se na život velmi pesimisticky."
"Podle mě je život deprimující, bolestná, nesmyslná noční můra a člověk může být šťasten jen v tom případě, když si začne věci nalhávat."

Jan Keller: Proč se hlásím k levici

7. června 2010 v 20:52 | hanci |  Politika
Asi zase hodně lidí rozčílím, ale nevadí - stejně ten článek otisknu. Kdo nechce, ať nečte a chození na můj blog zavrhne. Já sama ráda slyším co nejvíc názorů a vždycky se snažím sehnat co nejvíc informací, abych si pak mohla udělat svůj vlastní úsudek - s přidáním svých osobních životních zkušeností.
V článku jsem opět zvýraznila některé věci já, ne autor.

Deník Referendum Domov
***
Proč se hlásím k levici?
Jan Keller přispěl do ankety Proč se hlásím k levici textem, který už ve chvíli jeho vydání lze označit za klasický. A navíc přidal i odpověď na otázku, do jaké společnosti netouží patřit. Co chtít od sociologa víc?
Jan Keller, esej
06.06.2010 08:00
V zásadě mám tři důvody, proč se hlásím k levici i přesto, že to občas znamená nechat si nadávat do socek, parazitů, komoušů, bolševiků a podobné havěti. Často mne tak titulují na webových stránkách anonymní diskutéři, o nichž dle úrovně jejich pravopisu soudím, že byli zrozeni pro společnost výkonu.

Luděk Toman: Defenestrace po česku......

5. června 2010 v 16:09 | hanci |  Politika
Skálopevně jsem si umiňovala, že už se nebudu k ničemu vyjadřovat - po přečtení tohoto článku ho sem opět vkládám. Téměř celý mně zase mluví z duše. Některé pasáže jsem zdůraznila já - ne autor. Jenže - nejraději bych zdůraznila celý článek........ Padá na mě čím dál víc naprostá beznaděj, tolik jsem si přála, abych se dožila lepšího stavu ve společnosti, zlepšení - alespoň částečné - morálky........... nemám šanci...........

Britské listy - 4.6.2010

Defenestrace po česku: Slavata králem, Martinic k blahořečení?

Nejsilnější politickou stranou zůstávají média

Luděk Toman

(Luděk Toman, *18.6.1968, Vystudoval Fakultu národohospodářskou Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 1992, poté studoval na Cambridge University ve Velké Británii. Píše texty (i jednu knihu) na politická, historická a filosofická témata. Kromě toho má za sebou řadu odborných analýz, studií a článků týkajících se jeho současné profese.)

Revoluce, kterou prý podle mainstreamových médií voliči svým hlasováním ve volbách způsobili, je opravdu nebývalá. Otěže vlády nad zemí přebírá triumvirát, v němž dva jsou superdinosauři a třetí se před volbami dušoval, že jde dinosaurům po krku. Co na to voliči? Nic. Nebo se diví: Žena, která má hluboko do kapsy tak, že si od kamarádky půjčuje stovku, "netušila", že Johnova strana půjde do koalice s pravičáky. Opravdu to nebylo jasné?

Galerie Malovaný dům: Vlastimin Toman

3. června 2010 v 19:16 | hanci |  Umění

Dnes jsem se zaskočila podívat na výstavu akad. malíře Vlastimila Tomana v galerii Malovaný dům.

Malovaný dům je nazývaný "renesanční perlou" našeho města. Byl postaven koncem 16. století benátským obchodníkem Francescem Calligardim. Dům je bohatě zdoben sgrafity, popisujícími lovecké scény a biblické osoby.
(Založení benediktinského kláštera - rok 1101. Nejstarší listina zmiňující město Třebíč - rok 1277.)

Petr Sak - o volbách

2. června 2010 v 19:51 | hanci |  Politika
czech free press

Za příklonem k TOP 09 neznalost a neinformovanost

Petr Sak

Neděle, 30 Květen 2010 06:36 Tereza Spencerová

Tak jo, prohráli jsme volby. Nemluvím o sociální demokracii, spíš mám na mysli lidi, kteří ještě neztratili schopnost samostatně myslet.
Myslela jsem si, že TOP 09 do parlamentu projde, ale její konečný volební zisk mi zase ubral pěkně silnou vrstvu z iluzí o našem národě. Na druhou stranu je ale jasné, že k mládí patří nedůvěra vůči starším, že se prostě mladí musejí spálit sami. Jen je škoda, že za toto jejich evoluční "svobodné" sbírání životních zkušeností musíme platit všichni.
K tématu je zajímavý rozhovor se sociologem Petrem Sakem, jehož název je v titulku. Petr Sak (1945) je členem Masarykovy české sociologické společnosti a České pedagogické společnosti, uznávaný autor, externí pedagog FF UK a prorektor Středočeského vysokoškolského institutu.

Letošní předvolební kampaň je výrazně charakterizována třemi fenomény spojenými s mládeží: agresivním mítinkovým působením mladých aktivistů politických stran, klipem "Přesvědč bábu" a středoškolskými volbami "nanečisto". Překvapil vás výrazný podíl mladých sympatizujících s pravicí, zejména TOP 09 a ODS?
Nepřekvapil, jsou to projevy trendu, který trvá delší dobu a vyjadřuje určité zákonitosti naší informační tzv. postkomunistické společnosti.