Woody Allen protestuje proti stárnutí a smrti

7. června 2010 v 20:57 | hanci |  Zamyšlení
Nedá mně to, musím sem opět něco otisknout - trochu zlehčit momentální dění...........

Woodyho Allena miluji od té doby, co jsem poznala jeho první film - a to už je hodně dlouhá řádka let!! Z těch filmů, co jsem viděla, není ani jeden, který by u mě propadl - mám nahraných na videu tuším cca 30 jeho filmů. - Legrační akorát je to, že už mně video nefunguje, takže si je nemůžu přehrávat - což jsem dřív dosti často dělala.

Čirou náhodou jsem narazila v mých oblíbených Britských listech na tento rozhovor - který mně ostatně na tisíc procent mluví z duše:

Britské listy
16.5.2010
Woody Allen protestuje proti stárnutí a smrti
Režisér známých amerických intelektuálních filmových komedií Woody Allen (74) přiznal na filmovém festivalu v Cannes, že je mu odporná představa, že stárne. Tento odpor je tématem jeho nejnovějšího filmu Potkáš vysokého, tmavého neznámého.
"Můj vztah se smrtí zůstává stejný - jsem proti" - řekl režisér na tiskové konferenci v Cannes, kde jeho výroky často vyvolávaly u novinářů smích.
"Jedinou věc, kterou můžu dělat, je čekat na ni."
V nejnovějším filmu Woody Allena hraje Josh Brolin, Naomi Watts a Sir Anthony Hopkins. Postarší Hopkins má ve filmu krizi středního věku a Lucy Punch je jeho daleko mladší, nová milenka.
Hopkinsova role se soustřeďuje na stárnutí a Woody Allen sympatizuje.
"Stárnutí je nefér. Stárnutí nepřináší žádné výhody," dodává, a novináři se smějí.
"Mně je dnes 74 a zjišťuju, že člověk se nestává inteligentnějším, nestává moudřejším, nestává tolerantnějším, nestává laskavějším - neděje se nic."
"Ale více vás bolí záda, častěji máte nechutenství, už nevidíte tak dobře jako kdysi a potřebujete naslouchadlo. Stárnutí je opravdu hnusné a doporučuju vám to nedělat, pokud se tomu můžete vyhnout." (Smích v sále.)
"Člověk musí mít o životě velmi falešné představy. Když na život pohlédnete příliš poctivě a jasně, život je nesnesitelný, protože je opravdu hodně deprimující," dodává Allen.
"To je můj pohled a byl to vždycky můj pohled na život - dívám se na život velmi pesimisticky."
"Podle mě je život deprimující, bolestná, nesmyslná noční můra a člověk může být šťasten jen v tom případě, když si začne věci nalhávat."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 8. června 2010 v 8:06 | Reagovat

Alen je spravny :o)) i ty jeho komenty o stari jsou dobre.
zrovna dnes jsem mela velice zivy sen s moji maminkou. stari mam ted jak na dlani. takze vim ze to hezke neni a legrace je porad dost. i smichu.
takze s Alene souhlasim tak napul. Je to urcite hnusne a bolestne, ale i bez nalhavani lze byt stasten. I v ty bolesti i v ty hnusnosti. S maminkou se nasmejeme dost. Vsemu.

2 Saul Saul | 8. června 2010 v 16:22 | Reagovat

"Mně je dnes 74 a zjišťuju, že člověk se nestává inteligentnějším, nestává moudřejším, nestává tolerantnějším, nestává laskavějším - neděje se nic."

Připomněla jsi mi maminku.
Už po ní řvu,aby mi rozumněla,ale "děje se,"já to cítím,děje se s ní něco z čeho mi padá brada Hanči:-)))
Zkus to,ono ti koneckonců nic jinýho nezbývá-0)))

3 anina anina | 9. června 2010 v 11:30 | Reagovat

Ahoj hančí, nj, čl. se může stát v jistých věcech moudřejší, když zestárne a má üž něco za sebou..ale pak se mnohé z mozku ztrácí..čera jksem s dcerou a dětma byla za babičkou. Určitě jsem ji považovala za moudrou, hodnou a hlavně nesmírně skromnou.Mockrát nám kdysi vadilo, že pořád "hučela", měla jen nás..
Už nehučí, nepoznala nás, jen chvílemi a plakala radostí, že tam jsme. Nevím, možná jen chvílemi věděla kdo.
Jo, to pak člověku majednou chybí a je líto, ale nakonec jsme si řekly s dcerou, hlavně, že měla radost...
Nevím, fakt ne..nakolik v tomhle stavu trpí..usmívala se a o vysvětlování nestála, neměla sílu.Nás to docela sebralo.

4 anina anina | 9. června 2010 v 11:35 | Reagovat

A tak si po všech ..těch zkušenostmi se stářím říkám, že trpí ten, kdo si to ještě uvědomuje a pak..pokud nemá nesnesitelné bolesti a přestane fungovat mozek, spíš ti, co ho tím "ztrácejí".

5 ratka ratka | 9. června 2010 v 12:37 | Reagovat

Anino, myslis ze existuje zpusob jak zmirnit utrpeni ze starnuti?

Co je to starnuti? nemuzu tohle a tamto, nevidim tohle a tamto, nemam tohle a tamto. Obnazovani. Ztraceni. nemohoucnost. to je utrpeni. ano to obnazovani nitra je asi nejintenzivnejsi pocit.
je obnazeno jadro.
kazdy se na to jadro muze podvat. protoze vsecko ostatni je oloupane.

Nesnesitelne bolesti, porad doufam ze tahle doba dokaze od nesnesitelnych bolesti pomoci. I za cenu ze cloveka tyhle pripravky postupne "zabiji". KOlik z toho ho zabije nemoc a kolik omamne prostredky? Myslim ze bychom meli mit zakon, ze clovek nevylecitelne nemocny by mel dostat sanci odejit ze sveta bezbolestne a s plnym vedomim. Podle me je dulezite aby si vuedomoval ze odchazi.

6 vitaxvita vitaxvita | E-mail | 9. června 2010 v 18:30 | Reagovat

Myslim ze bychom meli mit zakon, ze clovek nevylecitelne nemocny by mel dostat sanci odejit ze sveta bezbolestne a s plnym vedomim.
*******************************
S tím možno souhlasit,ale proč to nechávat na druhých? A proč to neudělat sám? Kdo není schopen,to je jiná otázka,potom musí o tom rozhodnout jeho blízcí z rodiny. Tato volba není nikterak snadná a nikomu to netřeba závidět,když se do této situace dostane. Taky by se to dalo zneužít v případu dědictví.Je dobře,že je to tak jak je to.Zdravím Ratko.

7 anina anina | 9. června 2010 v 19:49 | Reagovat

[5]:ratko, nerada bych aby to znělo, že jsem tady v tom vševědoucí. Ale pokud mohu říct, že něčemu hodně rozumím, pak stárnoucím lidem a tomu všemu okolo.Krom praxe, mám několik certifikátů, kam jsem byla vyslána a to se zájmem. I tak, ta praxe mi dala víc.
Jak zmírnit utrpení ze stárnutí ? Neřekla bych, že samotné stárnutí, pokud je čl, ještě celkem ok, by měl být problém, ale naprosto přirozená věc. Znám lidi, co ještě nemají nijak zvláštní zdr. problémy, tedy netrpí, jim stačí udělat si problém jen proto, že mají vrásky a už nemohou vypadat jako mladí, ale to čeká každého.
Pak jsou ti, co si tak asi mezi 50ti až 60ti lety začnou uvědomovat i cítit, že to, co dosud fungovalo, už tak nefunguje. Až pak si připustí, že začínají stárnout. Většinou se tu funkčnost snaží prodloužit jak mohou, ale někdo to prostě neumí. A od té doby "je starý", v sobě starší, než je..
Pak jsou lidi okolo 75-80 asi tak, co se s přibývajícími problémy umí smířit i s těmi ještě únosnými bolestmi a ti, co tak být nechtějí, neumí to. Není na tom nic špatného, každý je nějaký.
Co já vím, těm trpícím, leekdy už jen ležícím lidem pomáhá, především zbavení bolesti, jak to jen jde. Mají nárok, pokud tu jsou..o tom žádná..K tomu je pro ně velmi důležité necítit se odepsáni a na obtíž okolím, především svými nejbližšími, což se bohužel stává dost často :( Někdy jsem teda zírala..Potřebují MOC vědět, že i ve stavu v jakém jsou jsou milování, je o ně zájem. Pak se stárne i s útrapami stáří přece jen jinak..

8 anina anina | 9. června 2010 v 20:05 | Reagovat

[6]:vitaxvito, stále se diskutuje o eutanázii. Já jsem pro. Ale máš pravdu, proč by si kdokoli z blízkých, nebo z doktorů měl to, že by si někoho byť moc trpícího. měl vzít na svěsimí, to, že ho zprovodil ze světa..vědomě zabil. Nikdy nikdo neví s naprostou jistotou, co bude..i když tuší. Ano, byla bych pro, aby si tohle lidi tozhodli sami a ještě při vědomí. Ale problém vidím v tom, že se asi málokdo sám a dobrovolně  zprovodí ze světa dokud je při vědomí..většinou doufá a když už nemá důvod k naději, většinou tak moc už pči plmém vědomí není, tak to je těžký..

9 ratka ratka | 9. června 2010 v 20:43 | Reagovat

Anino, diky za odpoved. Vim ze jsi odbornik v teto oblasti a ze me muzes odpovedet. Taky vis, ze tohle tema se me momentalne bytostne dotyka.
Osobne jsem proti eutanzii. Ani ne ve smyslu, ze bych chtela depresistum zakazovat umirat jko spise ve smyslu, ze by nikomu kdo se citi byt na obtiz jinym (at bude jako bezmocny) nenapadlo dobrovolne odchazet ze sveta. jen aby ostatnim udelal radost (ze neobtezuje)

je ot velice tezke tema. jeden z mych rodicu je bojovnik ktery dela vse proto aby na obtiz nebyl. Ten druhy naopak dela vse proto aby na obtiz byl. Protoze se tim dostava do centra pozornosti a je opecovavan.
A tak se clovek dostava do mlynskych kamenu. Kteremu pomoci prednostne, tomu ktery bojuje ze vsech sil aby nebotezoval nebo tomu kdo ukazuje ze tu pozornost potrebuje bytostne jako vodu k dychani? vic nez cokoliv jineho?

Nakonec to skonci stejne. jeden stary clovek (maminka) ustupuje v zajmu druheho stareho cloveka (tatinka) ktery e dere do popredi a vyzaduje pozornost. Zdravotne (fyzicky) je ale na tom lip. Dusevne hur.
A takse dostavam k jadru sdeleni. Jsme nejak zocdpovdni za nas dusevni stav ve stari? Myslim za to obnazene jadro ktere se prezentuje prave v ty bezbrannosti. REkne se, ze stary clovek za tonemuze jaky je. Ale je to skutecne tak? Neni to spise vysledekjeho zivotniho stylu? Ten ktery byl zvykly ubirat jinym energii a zit z jeijch pozornosti to bude delat i ve stari. Protoze proste takovy je.

10 ratka ratka | 9. června 2010 v 20:52 | Reagovat

vitaxvito, ten zakon jsem myslela uplne jinak. moje 99 leta babicka umirala v bolestech se zlomenou pateri a privazana k posteli (aby nemohla s tou zlomenou pateri utikat). Proc v bolestech? protoze ji bylo odmitnuto i vtomhle veku podat dostatek opiatu k utlumeni bolesti. pry neco o zneuzivani a zavislosti na omamnych latkach.

neni to poprve co jsem neco takove slysela. Umirajicimu cloveku se nepodaji utisujici leky protoze existuje obava z podani navykove latky.
podle me by mel existovat zakon, ze u nevylecitelne nemocnych a umirajicich by mela existovat moznost podat tlumici latky v dosatecnem mnozstvi i pri nebezpeci vzniku navyku. pokud to pomuze od bolesti. nikoliv toho cloveka zabit. jen mu pomoci aby netrpel.

11 ratka ratka | 9. června 2010 v 21:03 | Reagovat

je zvlastni jak intenzivne prozivam bezbrannost mych rodicu. pritom jem bezradna proda mene. cim bezbrannejsi jsou oni tim mene bezradna jsem ja. Jakoby se veci staly jasnymi. najednou mi stoji i muz po boku. dojima me to.

12 anina anina | 9. června 2010 v 21:28 | Reagovat

Ratko, ne odborník, jen dost o tom vím :)
Víš, říká se, že by člověk měl být nestranný, mít všecny stejně rád a tedy stejnou měrou o ně pečovat. I když jsou to včichni už beznocní chudáci a cítíš se všemi, nejde mít všechny stejně rád. Trávíš s nima spoustu času, vidíš jak se projevují, jak se chovají.A tak jediné, co můžeš udělat dát, a měla by jsi dát péči každému, tak jak zrovna potřebuje a jak čl.může..stíhá.
Necítím se soudit, jací ty lidi v době, kdy ještě nikoho nepotřebovali a proč. Ale je fakt, že ve stáří se prohlubüjí jejich vlastnosti, hlavně ty ne moc sympa..Kdo byl zvyklý celý život lidi cepovat a koukat jen na sebe, dokud mohl, dělá to pak teprve až dokáže být bezdůvodně zlý k tomu, kdo mu pomáhá. To musí čl. setřást, nějak ho pochopit. Myslím, že nejen já, jsme ale přednostně posloužili babičce, co třeba trpěla a celý den si netroufla o nic říct, jen aby nás neotravovala. To už jsme věděli, kdo jaký je a někdy i jak se choval celý život k lidem. To se docela dobře pozná..občas i od návštěv víš..taková ti byla vděčná za každý "nic", zatímco ty druhé nebyly spokojené s ničím. Ale věděla jsi, žes udělala co třeba, a zvykla si.
A pak byly takové babičky něco mezi, ozvaly se, když věděly, že musí a potřebují, byly slušné a věděly, že tam jsme pro ně.
Tak jestli jsme zodpovědni za svůj duš. stav ve stáří..já nevím..někdo, kdo byl celý život hodný, ale i zlý a je pak dementní, pak už jistě ne. Ten, kdo ještě celkem dobře vnímá a dělá zlo..byl takový vždy, a zase já nevím, proč byl třeba zlý, proč..
Dědové bývají sice nevrlejší, když je ouvej, ale mají větší smysl pro ten šibeniční humor a více se snaží vystačit si, dokud mohou, prostě chtějí zůstat pořád "chlapy", ale ne vždy, taky se ale jinak chovají ke svým blízkým, to jsem je nepoznávala, a jinak k cizím, co se o ně starali..víc se drželi..

13 anina anina | 9. června 2010 v 21:35 | Reagovat

Taky jsou případy, kdy máma se dobře ke svým dětem nechovala. I když např., spíš dcera, občas přišla, seřvala jí na dvě doby..Ta pak to buď po čase vzdala, nebo přišla jen z povinnosti, kvůli svědomí..

14 anina anina | 9. června 2010 v 21:45 | Reagovat

ratko, myslím, že ty děláš co jde a co můžeš stíhat a to bych přála všem rodičům, aby pokud to jde jim byli poblíž, nebo co nejblíž ti nejbližší. samozřejmě každý má nějaké..jiné možnosti.. a jinou povahu ;)
A stejně budeš mít výčitkz, žes mohla ví a ještě tohle, ale to je normální..a když se ten člověk pak sám strhá, je jim k ničemu, a nejen jim..

15 anina anina | 9. června 2010 v 21:53 | Reagovat

[10]:tak něco takového, ječ pěkná blbost..a je jedno, jestli ten člověk trpí nesnesitelnou bolestí ve 40, nebo v 99. To ¨snad ani není možný, že se tak může vyjádřit DOKTOR. Hnusný výmluvy, přece je jasný, že je lepší i ten návyk v téhle situaci už, než někoho nechat trpět. To by nikde oficiálně nemohlo projít. Co já se kvůli tomu nadohadovala a se mnou další, no k něčemu to bylo, ale ne tak jak by mělo..:(

16 anina anina | 9. června 2010 v 21:58 | Reagovat

jenže ne snad v nemocnicíc..teda doufám se tak děje, ale jinde jsou doktoři docela bezmocní, musí o to bojovat a taky, bohužel často, i příbuzní. Mělo by to být samozřejmé.

17 michal michal | Web | 9. června 2010 v 22:44 | Reagovat

No, to s tím tlumením bolesti je fakt téma samo pro sebe. Není žádnej důvod trpět bolestí.
Život mi provázejí pobyty v nemocnici a operace. Vždycky jsem slyšel podobnou odpověď: "To musíte vydržet" vždycky jsem odpovídal: "Není potřeba" Říkal jsem doktorům, že kdybych chtěl jet v drogách, tak už v nich jedu a nevidím důvod, proč by kromě ostatního musela můj život trvale provázet bolest.
Absurdní sokolíci.

18 anina anina | 9. června 2010 v 22:59 | Reagovat

Michale, dobře, že ses ozval!!! Sestra mi umírala dlouho v bolestech a fakt tak jako ona bych statečná nebyla, byla jiná..Poslední tři dny, ale už byly děsný, byla jsem tan s dcerama pořád a nedalo se na to už koukat. Měla náplasti, ale nestačily, jinak by ch neviděla, co viděla. Šla jsem na sesternu a poprosila, ať ji tak nenechají trpšt, že mi to rve srdce.Odpověděly, že je to ok, má přece náplast..no jistě..mohou to a ne víc.. Šla jsem za doktorem. Byl hodně mladý, evidentně citlivý a postaral se o ni. Když jsem odcházela večer, slíbil mi, že bude už jako v pohádce. Utišila se. Do rána zemřela v klidu. Pak mrtvou jsem ji viděla, jak se usmívá, což jsem neviděla předtím hodně dlouho..

19 anina anina | 9. června 2010 v 23:39 | Reagovat

cjo, tak tohle mě nějak nenechá nikdy klidnou..známé muž, mladý čl. byl na poměrně bolestivé operaci. když narkóza odezněla měl prý velké bolesti. Cosi na utišení dostal, ale nestačilo trpěl dál.Byl to 2lůžkový pokoj. Vedle ležel pan doktor anesteziolog, který tejnou operaci absolvoval s nářadíčkem- anestetiky z nemocnice, které si dokázal pochopitelně sám naordinovat v infuzích, co dostával. Tomu vedle se ještě pochlubil, litoval ho, ale toť vše. No, budíž panu doktorovi přáno přáno, ale jak k tomu přijde ten vedle, neznalý situace. Zdá se mi to nehorázný teda dost...V těch bolestech mu to pořádně došlo až po propuštění ;)

20 michal michal | Web | 10. června 2010 v 0:13 | Reagovat

No, trochu už mě tu znáte, takže Anino tak úplně hladce to neproběhlo. Vždycky když bolest nešla vydržet, tak jsem zvonil, tak mi vypli zvonítko. Tak jsem mlátil tím kovovým umejvadýlkem na sklo sesterny, který jsem měl za hlavou. Odebrali mi blítko. Tak jsem tloukl něčím dalším ... atd ... atd ...
Pak se vyměnila směna sester, ony přivedly ty nové a řekli jim: "tenhle je problémovej a agresivní, kdyžtak ho nech připoutat"
Když odešly, tak sem jí řekl, že jsou dvě verze: 1.budu pokračovat celou noc 2. začne to do mě pořádně pumpovat. Nabídla dohodu na verzi dvě, s tím, že kolem sedmý ráno si vypotřebuji léky na celý další den a ona je fiktivně vyplní až do večera. Souhlasil jsem. Do sedmi do rána mě nic nebolelo a v sedum ráno přišla vizita. Předvedl jsem bubenické číslo umejvadlem na sklo sesterny a tak mi zvýšili dávky léku na snesitelnou hranici.
To teda byla historka z natáčení od člověka, který může tlouct. Bohužel jsem tam viděl dost hrozný stavy lidí, který tlouct nemohli ...
Asi bych to neměl psát veřejně, ale viděl jsem i tichou dohodu o poskytnutí konečný pomoci pro jednoho pacienta. Ten kluk dva měsíce umíral na to samý co mám já. Poslední dva dny už jenom křičel bolestí. V noci dostal pomoc ...

21 michal michal | Web | 10. června 2010 v 0:24 | Reagovat

Já se teda stáří nijak extra nebojím. Spíš jsem zvědavej. Docela se těším, že se mi vytáhne kůže a konečně se budu moct potetovat. V mým věku jsou to vyhozený prachy.
Tenhle film byl pro mě obrovský nakopnutí. Proklikejte si obrázky z filmu. Stáří se dá prožít různě: http://outnow.ch/Movies/2004/FlammendHerz/Bilder/movie.fs/06
Už se těším. Hančí ty neplánuješ nějakou kérku, až budeš stará ?

22 anina anina | 10. června 2010 v 8:30 | Reagovat

[20]: Michale, někdy ta prosba po normálu nelze..Při prvním porodu, kdy jsem byla mnohem naivnější, než teď a striktně odmítla nabízenou protekci..rodí se přece děti denně, jsem myslela, že už NIKDY. Pan porodník už vedle mně jednu tlačenku měl a nijak se mi tedy nevěnoval. Por. asistentky musely také běhat k ní, občas se našla nějaká, co jí to nedalo a všimla si rychle i mě. Když jsem cítila, že dítě jde ven..už musí, nezbylo mi, než zadržovat samotný porod. Bylo mi hrozně, nejprve potichu jsem prosila, pak hlasitěji volala. Porodník mávnul rukou, že mám dost času a odešel. Strach o dítě a bolesti, co se mi tak zbytečně prodloužily mě dohnaly k tomu, že jsem zařvala snad na celou porodnici, pojďte sem někdo, nebo mi to utrhne prdel. jen tak bych tohle nezařvala.. Náhodou tam byla na stáži má gynekoložka, odcházela přes sál už domů v kabátě, což mi bylo jedno..ten rychle sundala, koukla na mě a volala nejprve na dětské dost rozrušeně, přijďte sem, JE TU dítě. A zůstala u mně. Slyšela tu zoufalou hláškua došlo jí.. V papírech sámo ale bylo, že mě odrodil ten, co tam nebyl..Tláča rodila až 6 hodin po mně..
Tak moc dobře chápu..nechápu to, že neeagovali na ty rány, když věděli, že se nejedná o duš. nemocného. :(

23 anina anina | 10. června 2010 v 8:41 | Reagovat

[20]: no, asi bych to neměla veřejně taky psát, ale často jsem lidem už konec toho utrpení přála. Bohužel..i mojí sestře. Ona už si dávno přála klid..Neměla bych tu odvahu u něčeho takového asistovat, nejsem si jistá, zda bych nakonec takovou pomoc tiše neschválila. Napadlo mě i to, jestli ten mladý doktor...vůbec bych mu to nezazlívala, opravdu ne, naopak.. A moje setra by mu byla vděčná. Ale jsem si i vědoma toho, že obecně to tak nelze..z mnoha důvodů.
Vím, že se to tu nebude líbit, ale po všem, co jsem zažila takhle smýšlím, i když sama bych tu odvahu neměla..

24 anina anina | 10. června 2010 v 8:48 | Reagovat

Stárnout je normálka, není to žádná tragédie. Smrti se taky nebojím a jsem i zvědavá..bojím bezmocnosti a lhostejných k utrpení člověka v bolestech.
Myslím, že většina doktorů je fajn a snaží se pomoci, jak mohou a umí.

25 ratka ratka | 10. června 2010 v 8:54 | Reagovat

24. taky mam dobrou zkusenost s doktory. i s temi kteri se staraji o cleny moji rodiny. je zvlastni ze zatimco ja mam pocit ze ti lekari se zachovali dobre (me to tak prislo) tak moji rodice jsou nespokojeni. Hlavne tatinek. Porad nadava, ze mu je zima, ze si ho malo vsimaji (ono porad povida), ze mu nic nereknou, ze mu rozpichali ruku, ze mluvi rychle, ze jidlo je tvrde, ze na zachode nemaji poradne udelane kachliky a ze instalater je slendrian. a celkove je cely ukrivdeny ze se o nej malo staraji.
Nastesti je uz zase doma :o)) TAkze bude konecne poradne opecovany. Bude mit poradne jidlo, bude lezet naporadne posteli a bude moct vykladat do umoru ty svoje reci :o)))

26 ratka ratka | 10. června 2010 v 8:58 | Reagovat

stari lide chteji mit jeste kontakt se svetem. nejen s rodinou co je opecovava, ale touzi byt soucasti spolecnosti. Vybihaji ven a zkouseji mluvit s lidmi jen aby pritahli na sebe pozornost. Podle me to plati obecne. at po dobrem nebo po zlem. proste potrebuji pozornost zvenci a uznani. ze jeste jsou k svetu. ze jeste nejsou k nicemu. je to takova nit ktere se drzi. oni necheji ani tak utrit zadek a kus jidla jako spise uznani. ze neco znamenaji pro vnejsi svet.

27 ratka ratka | 10. června 2010 v 9:04 | Reagovat

nejvetsi sranda je, ze tatinek se nacha ve vsem obslouzit. nekdy neni sobestacny v zakladnich vecech. nemuze poradne chodit, musime ho zvedat, obouvat a oblikat. nevi kdy je jaky den, kolik hodin. co kde je a dokonce je i nebezpecny (hraje si s elektrinou).
Zkusili jsme s babickou pozadat o prispevek, alespon ten nejmensi. Prisla revizni doktorka a tatinek jakoby obzivl. Vyskocil sam, malem udelal drepy, vedel presne kolik je hodin a ukazal jak se umyva. Proste to byl najednou uplne jiny clovek ktery je po vsech strankach dokonaly. Jak doktorka odesla tak si sedl hned vsede usnul. najednou z nej byl opet uplne nemohouci dedecek.

28 anina anina | 10. června 2010 v 10:01 | Reagovat

[27]: ratko, celkem častý je tohle. Jo, pozornost, nakonec ještě tu jsou a když jim to sepne, moc dobře vědí, jak by ještě chtěli to a to a už nemohou..
Znám babičky, co používaly hůl, nutně musely, nebo dokonce se mohly přemísťovat jedině na vozíku. Když jsem je viděla jít poměrně svižně, myslela jsem, že mám halušky :) On má čl. přece jen jinou péči, než ten, co nemá hůl, není na vozíku..normál reakce..
Hele hančí, promineš viď, že se ti to tu stočilo nějak, ale přirozeně jinam..

29 ratka ratka | 10. června 2010 v 10:15 | Reagovat

Anino, ja myslim ze nam Hanci promine :o)) nezlobime
ted doufam. Ahoj

30 anina anina | 10. června 2010 v 10:33 | Reagovat

ratko, to teda nezlobíme..zrovna teď :))
A taky je to téma docela dost vážný až smutný. To ani zlobit nejde. navíc dost aktuální, nejen pro náš stát...

31 Jirka* Jirka* | 10. června 2010 v 11:09 | Reagovat

Před chvilkou jsem se vrátil z čekárny obvodního lékaře. Přestože jsem byl druhý na řadě, dostala se mi opět možnost hodinu pozorovat lidi kolem ("nedívat se" člověk vydrží tak maximálně čtvrt hodinky).
A zase jsem byl svědkem, jak se lidi umí a neumí chovat, aniž by v tom věk hrál nějakou výraznou roli.

32 Jirka* Jirka* | 10. června 2010 v 11:12 | Reagovat

Pardon, já se ukliknul, smazal druhou polovinu komentáře a ještě ho omylem odeslal :-) Ale nebudu to znovu přepisovat, byly to jen nedůležité detaily, při kterých se mi dělá špatně. Nebudu to přenášet.

33 ratka ratka | 10. června 2010 v 11:25 | Reagovat

Neublizujes si tim JIrko? Ja se teda vzdycky citim spatne kdyz se mi dela spatne :o)))

34 Miroslava Nulíčková Miroslava Nulíčková | E-mail | 10. června 2010 v 11:43 | Reagovat

Tohle téma je hodně osobní. Asi máme každý trochu jiné zkušenosti, postřehy, vědomosti. Já si myslím, že je to prostě přirozené. A dokud to jenom maličko jde, tak stáří nepozvat dál.

35 anina anina | 10. června 2010 v 12:30 | Reagovat

[32]: Jirko, jj, lidi jsou různí, bez ohledu na věk..

[34]:Nuli, naprostý souhlas***. A dokud to jenom maličko jde, tak stáří nepozvat dál.***

Jak to jen jde..jistě. Bohužel těm co se nám podaří zestárnout, pak se nás jaksi ptát nebude, právě proto, že stárnout je přirozené :)

36 anina anina | 10. června 2010 v 12:35 | Reagovat

A tak si říkám, ne ještě za sebe :), ale za ty již opravdu staré a nemohoucí..kéž by bylo to stáří, jen datum v kalendáři..

37 ratka ratka | 10. června 2010 v 13:07 | Reagovat

jedine reseni je prijmout fakt ze jedina cesta jak oddalit smrt je sestarnout

38 michal michal | 10. června 2010 v 13:29 | Reagovat

Je mi blízká tahle varianta: „Možná jediná cesta, jak se vyhnout stárnutí, je narodit se starý.“

39 anina anina | 10. června 2010 v 13:36 | Reagovat

nj, Michale, ale kdo by pak chtěl mít "děti", šlo by to i bez použití uvozovek..Nemyšleno ironicky, ani proti starým lidem..

40 anina anina | 10. června 2010 v 13:47 | Reagovat

Čl. by strašně chtěl ušetřit utrpení, těch co už nic jiného neznají a nevnímají, i sebe někdy pochopitelně..Hm, ale na druhou stranu, oni nás svým způsobem na to připravují, vidíme, co nás může čekat..Proto jsem třeba ani na minutu neváhala si teď uvědomuju, jestli mám své děti ušetřit toho pohledu na tetu, co milovaly, pak na babičku, ale přišlo mi samozřejmý, že jako proč..když to tak prostě chodívá..Příště je to už tak nezaskočí.
Jsou pořád lidi, co se snaží své děti ušetřit od podívání se stáří do očí. Je to jejich věc. Ale myslím, že služba medvědí...

41 ratka ratka | 10. června 2010 v 14:23 | Reagovat

bohuzel si clovek do urcitho veku vubec neni vedom toho ze se to tyka i jeho. je oddelen svym ja od zbytku sveta. Teprve casem mu zacne dochazet (nekomu ne) ze je soucasti. ze ten stary clovek je i on. az mu to dojde tak to stari nebude tak hrozne.

42 hanci hanci | Web | 10. června 2010 v 15:34 | Reagovat

páni!!! tak tohle jsem nečekala!! po dvou dnech se vrátím a tady taková smršť názorů na stáří - až si všechny vaše komentáře přečtu, napíšu svoje pocity. Myslím, že z vás jsem jediná, kdo má faktickou zkušenost :o)))))))))

43 ratka ratka | 11. června 2010 v 12:55 | Reagovat

otazkou je zda 74 let woodyho allena je jiz stari. podle me neni. MOje maminka tvrdi ze starnout zacala az po 75 roku, kdyz nestacila udrzet krok s ochranci prirody na vychazkach. Najednou se zacala zpomalovat a v osmdesati uz proste do lesa s vetsi skupinou nemohljit protoze jim nestacila. Pry teprve pak zjistila ze zacina starnout. Porad ale chodi cvicit do telocvicny a se sokolkami. ale ted tvrdi ze je stara. ale v 75 byla jeste mlada svizna holka

44 vitaxvita vitaxvita | E-mail | 11. června 2010 v 17:11 | Reagovat

Je načase najít nová témata a ne se připravovat na smrt.Je to příliš morbidní a přece holky , máte před sebou ještě hodně hezkých chvil a tak si je užijte,zdraví Vita.

45 michal michal | Web | 12. června 2010 v 8:03 | Reagovat

Moje kolegyně, který je letos 80, si nedavno poslavila domek. Když se vrátila s kamarádkama ze sokola, tak povídá: doprdele to jsem kráva, jak jsem tu mohla udělat takovýdle prudký schody, jak jááá to budu dělat až budu stará ??

46 hanci hanci | Web | 13. června 2010 v 17:47 | Reagovat

Všem se moc omlouvám, že jsem nemohla odpovědět. Důvod je v mém článku.
Všechny moc a moc zdravím a přeji co nejhezčí dny.

47 ratka ratka | 14. června 2010 v 8:57 | Reagovat

taky te moc Hanci pozdravuju a preji ti to nejlepsi.

48 Saul Saul | 14. června 2010 v 18:16 | Reagovat

Jak jsem to pochopil,tak komenty k tomu článku byly nepovolené z důvodu tvých obav k lítosti,či co.
Tak to u mne nehrozí,tak snad jeden můžu:-))
Borelioza je jedna z chorob,kterou jsem absolvoval a byla to procházka růžovou zahradou.
Dva,tři dny mě bolelo za krkem,pak to přešlo do paží a vzhledem k tomu,že jsem měl pár dnů před tím klíště(bez červené skrvrny a jakýchkoliv varovných příznaků),jsem si nastudoval na netu co to mám za blbost.
Potom jsem přišel za doktorkou pouze vyřknout diagnózu,poslala mě na krev,kde se potvrdilo,že je to v akutním stadiu,já nafasoval antibiotika a vyjel s přitelkyní na dovolenou.
Užili jsme si to aktivně ve všech směrech a navíc...když už se mi nechtělo souložit,tak jsem se vymluvil,jak vážně jsem nemocný:-0
Takže...pokud jsi to nepřechodila a chytla pod krkem zavčasu,tak je to tak na úrovni slabé chřipky!!!

49 Saul Saul | 14. června 2010 v 19:08 | Reagovat

"Když už se mi nechtělo souložit,tak jsem se vymluvil,jak vážně jsem nemocný:-0"

Ale to jsem psal já,makový koláčku:-))))

50 anina anina | 14. června 2010 v 22:57 | Reagovat

koláčku, koláčku, ať makový, či tvarohový..asi si tě dám ke kakaíčku...:))a bude..

51 Saul Saul | 15. června 2010 v 10:13 | Reagovat

49:
Ale taky jsem zvědavej,co napíše Ratka a Anina k tématu "souložení":-0

"Když už se mi nechtělo souložit,tak jsem se vymluvil,jak vážně jsem nemocný"

tady bych asi měl udělat drobnou opravu:
"když už jsem nebyl schopen souložit":-0

52 anina anina | 15. června 2010 v 20:50 | Reagovat

Saule :), anina sem k tématu souložení nenapíše nic, protože o těchto věcech nepíše nikdy, málokomu se s nimi vůbec svěří..A u6 vůbec je nevytrubuje na netu, protože jsou to věci pro ni příliš intimní...

53 ratka ratka | 15. června 2010 v 21:29 | Reagovat

to ja vtroubim vsecko ale vubec nechapu jak na to Saul prisel. proc to Saul potrebuje vedet?

54 Saul Saul | 16. června 2010 v 9:30 | Reagovat

nepotřebuje,je jen zvědavej:-)
Ale někdy je nejlepší nevědět:-000

55 anina anina | 16. června 2010 v 20:40 | Reagovat

[Smazaný komentář]koláčku povidlový, co ty víš o mně, nebo o hančí..
No,je to možný, že chce být nějaká žena znásilněna, já po tom nikdy tedy netoužila. Jo, máš asi pravdu, že některé si o to tak trochu koledují.
Jinak sorry, ale nehodlám tu hančí psát o něčem, co vůůůbec nepatří k tématu.

[Smazaný komentář] co se týká užívání si a tvých odhadů nakolik se mi dostává, nebo nedostává sexu, již jsi mohl pochopit z toho, co jsem psala v 53, že to jsou mé intimní věci, do kterých ti, pardon, ale vůbec nic není.
Tak se prosím vrtni jinam..papa BEJBY :)
Já už reagovat opravdu nebudu..víš..

56 anina anina | 16. června 2010 v 22:28 | Reagovat

Nj, koláčku, je ale od tebe pěkné, že jsi se podepsal a víme, že...
http://m.novinky.cz/discussion?sznu=kojP2iZmGEdrpWrC&dId=199603&mId=7&sId=7&aId=200696

57 Saul Saul | 17. června 2010 v 13:20 | Reagovat

re56,57:
no to je bomba,tohle napsat a ještě se pod to podepsat...to mi hlava nebere:-000

58 Saul Saul | 17. června 2010 v 16:27 | Reagovat

Já si teď živě představuju potrefenou Aninu,jak v mešitě mlátí hlavou o zem:-)))
No ještě že máme "kulturní" koláčky,kteří nám to vysvětlí:-0

59 Saul Saul | 17. června 2010 v 17:15 | Reagovat

já žádnej král nebyl koláčku:-0
Já jsem Saul podle svatýho Pavla.
To byl taky Žid a než se stal svatým,jmenoval se Saul(někdy se uvádí Šavel,apod...)
a zabýval se likvidací křesťanů.
No a potom se stal svatým Pavlem a zabýval se vytvářením té kultury o které píšete.
Soudě dle vašich příspěvků se mu to ale moc nezdařilo.:-0
Šalom:-))

60 Pentilka Pentilka | Web | 24. srpna 2012 v 19:00 | Reagovat

Četli jste někdo i knihy od Woodyho Allena? Doporučuji tuto http://wp.me/p2F3YO-15

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama