Oblastní galerie Vysočiny: výstava Sweet

25. července 2010 v 22:37 | hanci |  Umění
Podařilo se to. Domluvila jsem se s kamarádkou a včera jsme jely na výstavu do Jihlavy do Oblastní galerie Vysočiny, kterou u mě na blogu zmínila paní Eva Spěváčková. Pokusím se ji přiblížit.

Název výstavy: Projekt sweeet
Vystavující:


Natalie Pěrková Knotková (nenašla jsem její webovou stránku, tak ještě snad tato informace zde ) - tak už sem mohu vložit i webovou stránku



Úvodní slovo
na vernisáži měla Eva Juříčková, vložím sem z něho pár slov.

"......Výtvarnice nepřímo reagují na konzumní posedlost. Společnou charakteristikou je velkorysé vyznění obrazů s barevnou nadsázkou....... Témata souvisejí jak s pojmem estetiky a stylizace, tak s manipulací reklamou.
Nadřezeným fenoménem tomu všemu je námět mládí, krásy a chuti................ Na pozadí vší té pestrosti může ale stát i jisté zneklidnění ze společenských "potřeb". Téma "sweet" v sobě zároveň ukrývá určitou možnost kritiky, přezkoumání či ironie, tzn. přehodnocení jinak banálního či všedního motivu."

"Břetislav Malý v rámci projektu představuje maloformátový cyklus "Bodies". Věnuje v něm pozornost přiblíženým záběrům na ženské partie, poseté vizuálně atraktivními vzory.............. Série vznikla z popudu nedostatků v oblékání, jako reakce na nevkus..............Tělo se zde stává jen nositelem struktury, anonymním věšákem, přesto či právě proto působí provokativně."

***
Natalie Pěrková Knotková
Musela jsem vyfotografovat tohle krásné prostředí - ty klenuté stropy mně totiž vždycky připomenou dětství, protože mlýn, ve kterém jsem se narodila, byl z r. cca 1750 a v některých místnostech jsme také měli klenutý strop. Prostory jsou tajuplné......
Eva Spěváčková
Doufala jsem, že od Evy Spěváčkové uvidím víc obrazů, líbí se mně ráznost a "rozmach" - alespoň tak to cítím - u jejího způsobu malování.
Celkově bych byla ráda, kdyby výstava byla obsáhlejší, je to asi tím, že se na výstavy dostanu jen sporadicky, tak bych chtěla pak najednou vidět co nejvíc, ale vím, že to není možné. I tak jsem vděčná za upozornění a jsem moc ráda, že jsem získala kamarádku pro cestu autem, ona ji využila pro vyřízení svých záležitostí a já pro radost. Ale i jí se výstava moc líbila.

host Břetislav Malý

Námět výstavy Sweet přesně resonuje s mým cítěním, které mám už více let.

***********************
Současně v horních patrech probíhá výstava:


Je to výběr umění 19. století (1780-1914) se sbírky Patrika Šimona
Jeho sbírka patří mezi významné soukromé sbírky v Čechách. Čítá téměř 16 000 uměleckých děl a zahrnuje umění pěti staletí. Jsou v ní obrazy, kresby, grafiky, sochy.
Výstavu doplňuje filmový dokument Sběratel emocí od režiséra Petra Skaly, kde hovoří majitel sbírky Patrik Šimon.

Bohužel, tady jsem nesměla fotografovat, takže sem vkládám jenom oskenované obrázky z letáčku.
******************************************************************

Po obědě a dlouhém chození jsme si daly kávu a zmrzlinu v City parku. Tato zařízení se mně vůbec nelíbí, navíc toto je přesně stejné, jako Vaňkova v Brně. Cítím se tam nesvá, připadá mně to tam jako zařízené pro roboty. Nemyslet, nakupovat, utrácet............ nic pro mě.
Domů jsem se dostala až kolem osmé večer, totálně zničená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eva spěv. eva spěv. | 26. července 2010 v 10:04 | Reagovat

To jste mě ale po ránu mile potěšila.:-) Ještě jsem si nestihla dát ani kafe a už taková "propagace" na vašem blogu. Vaše neutuchající "nadšení" až dojímá...
Zasílám Natálčiny webovky: http://www.perkof.com/natalie/
Srdečně zdravím!
p.s. současně mám výstavu v Prachaticích v krovu kostela sv. Jakuba a v listopadu tamtéž chystám velkou výstavu v galerii Dolní brána, v prosinci Bratislavu. Budu Vás informovat...

2 hanci hanci | Web | 26. července 2010 v 12:46 | Reagovat

[1]: Paní Spěváčková - snad se mně podaří co nejstručněji Vám trochu vysvětlit můj vztah k výtvarnému umění.
Kreslila jsem doma vše kolem sebe od cca 5 let. (Přesně si pamatuji na výslech můj a mé sestry, když mně bylo 6 let, při domovní prohlídce podnapilými esenbáky. Obdivuji sama sebe, jak mě to v těch letech napadlo - ale ukázala jsem tomu SNB obrázek holubičky míru, který jsem namalovala. Líbila se mně totiž ta holubička, tak jsem ji vícekrát malovala. Domnívala jsem se, že by to mohlo mít nějaký kladný vliv na toho člověka - nemělo, samozřejmě.Byl rok 1948.)
Kreslila jsem pořád a myslela jsem si, že v životě nemohu dělat nic jiného, že bych musela umřít. Dobývala jsem si v lese vlastnoručně i hrnčířskou hlínu na sošky, musela jsem vyplavovat velmi pracně kořínky atd., atd.
Pak jsem skončila u přijímacích zkoušek na ŠUŘ na druhém místě - tehdy to bylo z celé republiky, i ze Slovenska. Byla jsem 6 týdnů přijatá, pak na vedení školy přišel dopis z mého rodiště - od tajemníka strany a předsedy MNV, že nesmím studovat. Ředitel školy ten dopis ukázal mým rodičům, když mě vyloučili, ředitel byl báječný člověk, ale proti přesile nic nezmohl. Už to, že tehdy ten dopis rodičům ukázal, byla ukázka dosti velké odvahy. No, já jsem se psychicky zhroutila a chtěla jsem se zabít. Nesměla jsem pak studovat nikde, na žádné škole. Jak je vidět, člověk se srovná se vším. Dokonce jsem pak, když jsem se vdala, zhruba patnáct let nemohla vůbec malovat. Začala jsem znovu malovat, až když jsem ochrnula a netušila jsem, jestli se uzdravím - malování mě zachránilo, zachránilo mě vždycky v těžkých životních situacích. Je úplně jedno, že nic neumím, jsem si toho dobře vědomá, ale pro sebe si malováním nepředstavitelně pomáhám. Z různých důvodů, většinou zdravotních, mám velmi dlouhé promlky, měla bych malovat nepřetržitě, abych se někam posunula, ale většinou to prostě nejde.
Na výstavách prožívám nepopsatelně krásné chvíle. Jak už jsem kdesi psala, mám výhodu, že nejsem vzdělaná, tak se mně líbí víc věcí. Z některých výstav (např. pana Róny) ani nemohu odejít, jak moc jsem vnitřně zasažená.
Tak to je moje vysvětlení, i když skutečně nevím, jestli srozumitelné.
Snad ještě - můj sen mně alespoň částečně splnil syn - jako jediný z naší rodiny směl studovat - už po revoluci. Vystudoval kunsthistorii.
Ale říkám si, že asi je všechno tak, jak má být.
Srdečně zdravím.
Přece ještě něco dodám - Váš způsob malby je mi velmi blízký!

K Vašim výstavám – budu ráda, když mně budete informovat. Já sama se nikam nedostanu, ale mám báječné vnuky (manžel už nemůže řídit auto), tak snad bych se v tom listopadu do Prachatic dostala, to bych moc ráda, ale do Bratislavy určitě ne.

3 eva spěv. eva spěv. | 26. července 2010 v 13:10 | Reagovat

Musím jen potvrdit, že jakákoli činnost, která nás v těžkých chvílích zabaví, je nepopsatelně ozdravná. Někdy jsem se sama divila, jak se odpoutám od momentálních zdravotních problémů, když se začnu soustředit na obraz... Takže Vás ve Vaší zálibě jen podporuji!Možná o tom ani netušíte, ale právě pro své životní peripetie víte  o to víc, co opravdu chcete. Proto působíte hooodně mladě... Sílu a enthusiasmus i nadále!
Rádi Vás s manželem někdy uvidíme a provedeme výstavou ;-)
eva

4 Miroslava Nulíčková Miroslava Nulíčková | E-mail | Web | 26. července 2010 v 15:29 | Reagovat

Já jsem se už bála, že se neozýváš delší čas, abys nebyla někde po vyšetřeních. A Ty na takové krásné výstavě! Tos mě nalákala, do Jihlavy občas zajedeme do zologajdy nebo do aquaparku, tak se budu snažit, abychom tam o prázdninách dorazili :-).

5 hanci hanci | Web | 27. července 2010 v 15:39 | Reagovat

[3]: Moc děkuji za pozvání někdy na vaši výstavu - bylo by to krásné. Určitě se ohlásím - touto cestou.

[4]: Mirko, ještě pořád se trápím bez léčby, snad už dneska nebo zítra se konečně dozvím, co se mnou bude dál. Právě po té výstavě jsem byla fyzicky naprosto vyčerpaná a neumím si představit, že bych takhle mohla dál existovat.
Moc zdravím vás obě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama