Václav Bělohradský: Pět poučení z květnových voleb

6. července 2010 v 14:49 | hanci |  Politika
(pro PRÁVO 3.června 2010)

V posledních měsících demokratického Československa Ferdinand Peroutka, nejznámější představitel politické kultury první republiky, napsal, že už se spoléhá jen "na sílu neorganizovaného veřejného mínění, které souhlasně soudí o základních lidských faktech, ať v popředí scény kdokoliv si hlučně vykračuje a deklamuje, pro celek lidí nepravda zůstává nepravdou… Je-li politický život pln zmatku, stáhne se jasný názor na věci do neorganizovaného veřejného mínění".

Pojem "neorganizované veřejné mínění" zní naivně v současné epoše mediální neoreality a zbraní of mass distraction, řekněme ale, že Peroutka jím mínil soudnost národa, která je produktem svobodné komunikace mezi lidmi, v níž se ustavují soudy založené na nadpolitických existenciálních kategoriích, jako jsou etické normy, tradice, životní zkušenost či smysl pro "human condition".

Svou víru v soudnost národa si Peroutka uchoval po celý život. Viděl v ní nezničitelný zbytek demokratického Československa a věřil, že svými promluvami na Svobodné Evropě přispívá k jejímu upevnění. Potkal jsem v exilu už jen málo emigrantů z roku 1948, kteří by byli nositeli "ducha první republiky", ale přesvědčil jsem se, že většina z nich Peroutkovu víru v "neorganizované československé veřejné mínění" sdílela: vytrvale mluvili k neznámým lidem doma v šumu rušiček, psali do časopisů, které se pak do rukou "lidí doma" většinou nedostaly. Věřili v sílu soudnosti národa, která nás všechny spojuje v jeden lidský celek, "ať v popředí scény kdokoliv si hlučně vykračuje a deklamuje". Setkání s těmito lidmi byl pro mě silný zážitek, i když jsem věděl, že "neorganizované veřejné mínění" doma je už jinde, a třeba Peroutkovy promluvy nám v šedesátých letech připadaly archaické. Přesto jsem ale cítil, že svým exilovým psaním navazuji na jeho víru v soudnost národa jako nezničitelný základ demokracie.

Ta Peroutkova víra byla ale sebeklamem. Tragický rok 1948 připravily už volby z roku 1946, kdy se "neorganizované veřejné mínění" masově rozhodlo volit proti historickým šancím na udržení demokratického státu ve střední Evropě. Nešlo o nějakou výjimku, o chvilkové zatemnění "soudnosti národa", ty volby byly příznakem patologické antipolitičnosti českého veřejného mínění, která má své kořeny v době národního obrození, kdy politika nenapravitelně nasákla literární fikcí. Jádrem antipolitičnosti je podcenění institucí a přecenění velkých osobností, podcenění tradičních politických idejí a stran a přecenění nových stran a idejí. Ale o tom jindy.

Po letošních květnových volbách nezbývá než být realisty a opustit definitivně Peroutkův sebeklam. Neexistuje žádná soudnost národa, nějaký ostrov, na nějž by se "stáhl jasný názor na věci" v době plné zmatků. Naopak, české veřejné mínění lze manipulovat jednoduchými mediálními strategiemi, například démonizací jedné osoby (Paroubka), kultem jiné osoby (Schwarzenberga) a zastrašující lží (Řecko) - na jedné straně admirál Karel uvrhávající do klece rozkradače zlatého pokladu, na druhé pak démon s nadváhou, přivádějící Česko zpět ke komunismu.
Pravicový (ne pravičácký!) novinář Petr Zídek napsal: Pokud více než 27 procent hlasů získají dvě marketingové strany, z nichž jedna má za maskota dobrotivého knížete a druhá bezduchého televizního moderátora, a obě jsou ze zákulisí řízeny lidmi, o nichž skoro nic nevíme, pak… je to důvod k vážnému znepokojení.
Myslím, že toto vážné znepokojení z českého veřejného mínění je první velké poučení z květnových voleb.

Druhé poučení s tím úzce souvisí: Jacques Rupnik v povolebním rozhovoru s Karlem Hvížďalou říká: Když jsem viděl klip Přemluv bábu, který měl tak velký úspěch u mladých a v uměleckých kruzích … zarazila mě drsnost… "pravou rukou se zdravíme a volíme, levou rukou si vytíráme zadek..." Dominantní klišé posledních dvaceti let lze shrnout takto: vše sociální… navazuje na komunistickou minulost. A musíme tedy jako mladí, úspěšní a soutěživí čelit dvojímu nebezpečí: zadlužení + "socialismu". Nazvěme tuto "drsnost" pravým jménem - je to lůzovitý politický diskurz, který čas od času v české politické kultuře získává hegemonii, třeba v době druhé republiky, v níž se organizovaly štvanice na Karla Čapka, na bolševismus a masarykismus, pak v padesátých letech a také v letech sedmdesátých. Václav Černý popsal lůzovité politické diskurzy české pravice i levice s hněvem a studem ve druhém a třetím díle svých pamětí.

Co je lůzovitý politický diskurz? Místo teorie, malý příklad: Bolševická líná lůza zase vystrkuje růžky. Vždy platilo pořekadlo ... sociální demokrat kudy chodil, tudy krad ... Co nějaké odborářské prase se někdy ukáže v televizi, tak je to vždy funkcionář ČSSD nebo KSČM. To je daň za to, že v roce 1990 neviseli na lampách. …Je jim jedno, že stát už přivedli do prdele velkorysým rozdáváním lenochům z toho, co druhý poctivě vydřel… chtějí jen novou rudou totální revoluci, přesně tak jak je to učil Lenin. Historije (sic!) se tu opakuje. Slavným příkladem lůzovitého diskurzu je Gottwaldovo: Jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem! adresované spoluposlancům v československém parlamentu.

A nyní přece jen trochu teorie: demokratická společnost je otevřená v tom smyslu, že kritická distance mezi stranami a postoji tu nevede k vylučování ze společnosti. Naopak, všechny problémy se řeší uvolněním institucionálního rámce, aby ten, kdo se cítí vyloučen ze systému, kdo živoří na jeho periferii v sociálním i kulturním smyslu, byl do něj vtažen, říká se tomu integrace. Vývoj demokracie má proto svůj neměnný směr - je jím stále větší inkluzivnost, stále se zmenšující rozdíl mezi středem a periferií systému.

Lůzovitý politický diskurz - ať už levicový nebo pravicový - je opačný: všechny problémy je třeba řešit tím, že kritická distance mezi lidmi a stranami se překoná vylučováním ze společnosti - nejdříve extremistů, pak sociálních demokratů, pak liberálů, pak chudých a starých a nakonec každého kritika systému. Vlajkovou lodí lůzovitého diskurzu pravice se stal pod vedením Pavla Šafra týdeník Reflex - příkladem budiž Rath přemalovaný na Hitlera nebo titulek Byl Václav Klaus agentem KGB nebo CIA?

Typickými projevy lůzovitého diskurzu pravice jsou nejen klipy typu Přemluv bábu, ale i házení vajíčky po sociálních demokratech, nevybíravé urážky Paroubkovy ženy, strašení Řeckem a třeba sochař David Černý komentující volby na střeše tančícího domu v přímém přenosu ČT pokřikem Socani nemají šanci!

Lůzovitý pravičácký diskurz si u nás "hlučně vykračuje v popředí scény" od druhé poloviny let desátých, v květnových volbách pak ovládl scénu celou. Jeho jádrem je antikomunismus, který, jak přesvědčivě ukázal Ondřej Slačálek, má jako nová hegemonie ucpat díry, kterými ze systému unikl konsensus nahromaděný v polistopadových "letech demokratické naděje".

Třetím poučením je "vážné znepokojení" nad tím, jak snadno lze zobrazit chudé a slabé jako nepřítele. V jediném sociálně kritickém časopise, který v Česku přežil štvanici na vše levicové, v Novém prostoru, prodávaném bezdomovci, čteme: Často slyšíme obvinění z rozdmychávání zášti proti bohatým a úspěšným. Tyto volby jsou však spíše ve znamení jitření emocí proti těm nejchudším a nejslabším … lidem znejistělým krizí je třeba dodat obraz nepřítele tyjícího z jejich daní.

Ano, nejvíce alarmující na květnových volbách bylo, že se odehrávaly ve znamení třídního boje naruby, boje proti chudým a slabým, proti státnímu příspěvku rodičkám, proti pracujícím, kteří svými požadavky "připravují krach státu", proti právu na "bezplatnou" lékařskou péči. Boj proti zneužívání sociálních dávek pak není než krycí název pro starý český proticikánský rasismus.

Volební kampaň byla pojata jako třídní boj, v němž bohatí, organizovaní po leninsku jako třída, zvítězili nad chudými, kteří se styděli hájit své zájmy, protože patřit mezi ně se stalo hanbou - staří a slabí, socky, okrádají stát. Používám výraz chudí, ale myslím tím jednoduše pracující. Jako člověka, který celý život strávil na univerzitách, mě děsí představa, že tato masová identifikace s pány proti chudým je pevně zakořeněna v nejmladších voličích. V zemi, v níž jen menšina dosáhne na průměrný plat, je vítězství bohatých smutným svědectvím o českém neorganizovaném veřejném mínění, které by mělo, podle Peroutky "souhlasně soudit o základních lidských faktech".

Třídní boj skončil, chudí prohráli, ale kdo bude v opozici a jaký bude mít opozice vůbec smysl? A co nové formy chudoby - prekarizovaní pracující, zaměstnanci proměnění v podnikatele sebe sama, a třeba rybáři v Mexickém zálivu, které planetární naftařská lobby proměnila přes noc v chudáky potřebující státní podporu?

Všimněme si způsobu, kterým fungoval v tomto třídním boji symbol Řecka: státy se zadlužily, protože zaplatily dluhy bank, které nadělali nezodpovědní manažeři vydělávající ročně milióny dolarů; místo aby banky dočasně znárodnily a jejich manažery postavily před soud, státy začaly šetřit na svých občanech. Od doby, kdy Michael Moore ve slavné scéně dokumentu Capitalism: A Love Story obkružuje žlutou páskou s nápisem Crime Scene Wall Street, jako by uběhly desítky let. Díky mohutné mediální kampani je "neorganizované veřejné mínění" nyní přesvědčeno, že je správné platit za lékařské ošetření a vzít státní příspěvek rodičkám, protože "to si už nemůžeme dovolit", zatímco miliónové platy manažerů bank a jejich neprůhledná moc jsou nedotknutelné.

"Řecko" byla jedna z největších volebních lží v politických dějinách této země, a to i v absurdním systému růstu Růstu, ve kterém žijeme, v něm přece není ctností šetřit, ale utrácet, spotřebovávat, brát si půjčky. Srdce by chtělo utrácet, rozum říká šetřit, my jsme na straně vašeho srdce! praví reklama jedné banky.

Evropská demokracie má dva pilíře: občanskou společnost, neboli všechny formy účasti na rozvoji celku společnosti, jdoucí za pouhý konzum, ať už ekonomických, či kulturních statků; a sociální solidaritu, která překonává všechny formy nerovností, znemožňující výkon demokracie a svobody ve společnosti tržní ekonomiky. Evropská demokracie není darwinistická, vidí v sociální solidaritě předpoklad demokracie.

Sociální solidarita má demokratický rodokmen v Británii, ve Skandinávii, v Československu, v Německu a stál na něm i projekt sjednocené Evropy. Současná ideologie Česka stojí na falešné představě, že občanská společnost je dědictvím "havlovské pravdolásky" a sociální solidarita pozůstatkem bolševismu. Je to tragické nedorozumění, které vyprazdňuje českou demokracii.

Čtvrtým poučením je něco, co bych nazval misplaced discontent, snad tedy špatně zacílená nespokojenost. Lidé jsou nespokojeni s tím, jak funguje kapitalismus, ale nemají odvahu vidět, že kapitalismus jinak fungovat nemůže, zaměřují proto svou kritiku na "špatnou pravici", po níž přijde "pravice pravá" a ta zavede kapitalismus s lidskou tváří, kterému bude velet admirál Karel a nezkažený Radek. Lidé se bojí kritizovat to, co by měli kritizovat - fungování globálního kapitalismu, proto se raději zlobí na "zkažený kapitalismus". Na ten nezkažený ale čekají marně, žádný nepřijde, nezbývá než se naučit kritizovat a napravovat ten kapitalismus, který máme.

Švejk se na svém putování setkal s dětinským generálem, který měl rád, když se vojáci rozpočítávají - doma měl "dva burše, které si stavěl před sebe, a ti museli sami hlásit: První - Druhý…". České veřejné mínění se tomu generálovi podobá, má rádo, když se pravice rozpočítává na První pravice - Druhá pravice. Jsou to samozřejmě pořád titíž zpěváci radarových častušek, obhájci "trhu bez přívlastků" a bushovci, ale vystupují jako Druhá pravá strana.
Je to fraška, která má ale svůj hluboký smysl. Pseudodialektika - nové pravé strany kontra staré pravé strany - slouží k přehlušení opravdových otázek. A toto je čtvrté poselství květnových voleb: strategie naší pravice úspěšně bere půdu pod nohama opozici. Opravdová opozice se musí vrátit ke kritice kapitalismu. Pátým poučením je jakýsi autismus českých voličů - absence smyslu pro podstatné souvislosti. Tyto volby se odehrávaly na pozadí největší přírodní katastrofy, která postihla nejmocnější stát světa a před celým světem odhalila bezmocnost amerického lidu a jeho prezidenta. Statisíce lidí v krátkém čase byly ožebračeny, tisícileté mokřady řeky Mississippi nenapravitelně poškozeny, dosah škod přesahuje časový horizont mnoha lidských generací. Prezident Obama řekl, že ta katastrofa je nové 11. září, ale nikde nevidíme americké vojsko připravující se k válce s firmou BP, ani její manažery navlečené v oranžových teplácích s pouty na nohou a s kapucou na hlavě, vyslýchané za použití waterboardingu; a nepřipravuje se žádný nový Patriotic Act, který by zefektivnil boj s tímto druhem terorismu. Naopak, naftařské koncerny připravují nové podmořské vrty.

Ztroskotání zelených, zejména mezi mladými voliči, vypovídá o nebezpečné lhostejnosti k podstatnému, která je stále viditelnějším rysem "kulturní nadstavby montovny aut", v níž se české veřejné mínění pomalu proměňuje.
To není jen americký problém, přirozeně. Terorismus zabudovaný do všedního dne tržní ekonomiky je největším problémem našeho tisíciletí, české veřejné mínění ale vyznačuje naprostá lhostejnost k jeho obětem. Tyto volby brzy všichni zapomeneme, důsledky ropné katastrofy v Mexickém zálivu nás ale staví před otázky zásadní pro budoucnost lidstva. Například: co je odpovědnost člověka v technologickém prostředí? A co je tu vlastně zisk a co ztráta? Co je tu dluh?

Tyto otázky povedou k obnově demokracie, v níž nepůjde jen o "agregaci zájmů", ale o jejich hlubokou transformaci, jejich nové zarámování a ustavení nového pole pozornosti, abychom nepřehlédli, co je podstatné. O vidění podstatného, o to jde dnes.

Obdivuji dokument Martina Marečka Zdroj o těžbě nafty v Ázerbájdžánu. Je důsledně postaven na heslu Jedeme v tom všichni - každá čerpací stanice je propojena s naftařskými státy, každý kilometr, který ujedeme svým autem, odsuzuje někde k smrti nějaký život, přivádí někde k moci nějakou oligarchii, někoho zotročuje a někoho obohacuje. Otřesná je postupná proměna Ázerbájdžánu ve stát, v němž je vše podřízeno "zdroji". Kde končí Ázerbájdžán? A končí vůbec?

Lidé jsou lhostejní k "blbostem zelených", protože se bojí o práci. Ekologie, to jsou jen takové "nereálné řeči", realita jsou pracovní místa, splácení hypoték, i za cenu naftou udušeného moře, měst proměněných v plynové komory. V tomto ohledu je česká levice ještě zaslepenější než pravice. Je to strašné odcizení člověka, když obětuje "pro práci" svou zemi, své veřejné statky, svá lidská práva. Taková společnost je jen masou ustrašených a vydíraných lidských zdrojů. A kapitál toho využívá k heslům jako Lidé chtějí práci, ne sociální dávky! a aby byla práce, kapitál chce stále více deregulace: privatizaci veřejných statků, méně kontrol, méně pravomocí ekologům, méně byrokracie, více investic do formování lidských zdrojů, z nichž ale stále větší část musí hradit ty lidské zdroje samy. Je to obludné falešné vědomí - smyslem ekonomického růstu přece nemůže být práce, ta sama má smysl, jen když slouží něčemu smysluplnému. A čemu slouží ekonomický růst? Jen tomu, aby bylo více pracovních příležitostí?

Česká ekonomika je závislá na výrobě automobilů, voliči se ale chovali, jako by nebyl žádný vztah mezi katastrofou v USA a českou montovnou aut. Ta nepozornost k podstatnému, je pátým alarmujícím poučením z květnových voleb.


Václav Bělohradský
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miroslava Nulíčková Miroslava Nulíčková | E-mail | Web | 6. července 2010 v 20:52 | Reagovat

Už jsem jednou psala, že filozofa Bělohradského nemám moc ráda.Ale tohle si ještě jednou přečtu, dnes jsem to vzala dost zběžně.

2 ratka ratka | 7. července 2010 v 10:46 | Reagovat

precetla jsem ale podstata sdeleneho mi nejak unika. mozna prilis dlouhe, nebo ty prikladu jsou taknejak od lesa. nevim.

3 hanci hanci | Web | 7. července 2010 v 19:47 | Reagovat

[1]: Mirko, ale to vůbec není nutné. Mně ten článek připadá naprosto výstižný a přesný - ale absolutně tím, že ho sem dávám, nenutím nikoho, aby ho četl. Chápu dobře, že ti vůbec nemusí sednout. Moc zdravím. Napíšu mail.

[2]: Radko, asi jsi to nečetla soustředěně, protože on se právě vyjadřuje přesně, věcně, výstižně - a vždycky vyhmátne to správné a přesné místo. A hlavně - vidí souvislosti, což dneska asi málokdo dokáže.
Taky moc zdravím.

4 ratka ratka | 7. července 2010 v 20:47 | Reagovat

tak se budu muset vic snazit. kdyz tam nemam ty cisla tak tech pet pouceni proste nejak nemuzu najit. ale verim ze tamjsou.

5 Václav Václav | 8. července 2010 v 10:36 | Reagovat

kde jsou ty časy kdy Bělohradský uměl napsat nějakou zajímavou myšlenku.Tohle je slátanina všeho a ničeho.

6 ratka ratka | 8. července 2010 v 13:46 | Reagovat

takze jsem tech 5 cisel nasla. Ale zaujalo me prakticky jen to treti. Protoe takhle jsem to i vnimala ja.
Byl to boj bohatych proti chudym. Pricmz ti chudi nemeli sanci se branit jelikoz cokoliv rekli bylo spatne. Ihned nalepka ze chteji okradat bohate o jejich zaslouzene ziskane penize. At chudi zalezou a neobtezujou. Tohle jsem postrehla velice dobre a proto jsem volila levici. Protoze nevidim duvod proc by se slabi a chudi nesmeli vubec ozyvat a meli by zalezt do diry.
Je jasne ze bohatym kapitalismus vyhovuje. me taky. mam se dobre materialne. ale taky mam srdce a empatii, a vidim, co se deje kolem. jak cely tento system zvyhodnuje urcity typ lidi. kteri v tom "umi chodit". A ze TY neumis? (nejsi chamtivy, ramenaty, vypocitavy) Tvoje chyba. mas byt.

7 ratka ratka | 8. července 2010 v 14:40 | Reagovat

vsude tam kde se kritizuje a navrhuji rychla reseni jsem pak opatrna. protoze to co je nema reseni. A kritizovat muze kazdy. nejsme slepi a tak to vidime. Ti kteri volili pravici ze se to pro ne zlepsi budou mozna zklamani. A budou volit zase levici. Ale reseni nema ani jedna strana. Kapitualismus neni horsi nez socialismus. Z meho pohleduje mozna lepsi protoze je vykonnejsi a ti slabsi odpadavaji tak nejak sami po ceste.
Socialismus teda ty slabsi zohlednuje ale tem silnym zase utina hlavy. preventivne. pokazde musi nejake hlavy padat. zalezi ktere z tech hlav budou obetovany. z ktere strany spektra.

8 ratka ratka | 8. července 2010 v 15:03 | Reagovat

a vzdycky se pokusi vztycit nejaka vyssi vlna a sat energii z tech mensich. A nabalit na sebe spoustu vody a vytvaret obri kratery do more. co je resenim? nechat tu obri vlnu s temi malymi vlnkami stoupat na mori porad vys a vys dokud se nezhrouti sama do sebe nebo postavit vetrolam, ktery kazde vetsi vlne jeji silu vezme vcas.

9 Položka Položka | Web | 8. července 2010 v 15:08 | Reagovat

K uvedení do provozu stačí jen připojení do elektrické zásuvky.

10 Liška Liška | E-mail | Web | 8. července 2010 v 19:59 | Reagovat

S článkem souhlasím. Podáno je to o dost závažněji a pesimističtěji,  než jak si tohle uvědomuju já. Jen četba toho mě úplně tížila, chtělo se mi utéct do jiné země, ale není kam...

Vůbec podle mě nezáleží na tom, jestli je tam vyjmenováno nějakých pět bodů nebo tři nebo žádný, to je fuk - jde o ty souvislosti.

Mně se to četlo dobře. Dlouhý, tojo, ale co - nemusí být všechno sfouknuto třemi větami, jak je to teď často zvykem, samozřejmě naprosto na úkor podstaty věci!! A o tom ten článek taky promlouvá!

ratko ad[7]:
"Kapitualismus neni horsi nez socialismus. Z meho pohleduje mozna lepsi protoze je vykonnejsi a ti slabsi odpadavaji tak nejak sami po ceste. "
No dovol?!
Snad nejde o socialismus jako systém, ale o princip a prvky solidarity.
Krom toho: proč by mělo být lepší to výkonnější? Je to tak snad u lidí? Podle tebe jo, když  mezi nimi umíš najít, kdo je "slabší"??
Takhle nikdy neuvažuju.

Krom toho:
Kdyby nebylo principu solidarity a jeho prvků, které se prodraly do kapitalismu za dobu jeho fungování, tak teda nevim, tak je tady už zaropeno a lidi, co nejsou kariéristi, by byli otroci v koncentrácích.
Uvědomte si, že všechny sociální potřebné služby byly prosazeny často přímo krvavě. myslíte, že nemocenská, dovolená, osmihodinová pracovní doba, volná sobota a podobné serepetičky díky kterým si tady vyskakujeme a hrajeme si na děsně vyspělou kulturu - myslíte, že tohle je iniciativa a blahovolná vůle  většiny "kapitalistů"? Že by to bylo, kdyby je nikdo netlačil, kdyby nevznikaly odbory, různé spolky a jánevímco?
Moc zapomínáme, jak to vypadalo před stopadesáti lety.
Nebo jak to vypadá teď v rozvojovkách. Často dost podobobně, jen kulisy se mění.

11 ratka ratka | 8. července 2010 v 20:03 | Reagovat

Lisko, beru zpet lepsi jako vykonnejsi, to je spatna formulace. zazila jsem oboje. souhlasim s tim co pises, zkusela jsem jen trochu ten kapitalismus demaskovat. Nelibi se mi. i jako "lepsi" ve smyslu vykonnejsi.

12 Liška Liška | E-mail | Web | 8. července 2010 v 20:08 | Reagovat

... a třeba na to je dobrá věda, i byť jen ten přiblblý sběr kvantitativních dat. Aby se to vědělo. To umožňuje věda.

- předchozí článek od Neubauera mi totiž nesedí vůbec a nechápu, proč dělat z vědců blbce. Spíš mi vadí koupené výzkumy obřími firmami, to mi vadí ve vědě, to popírá svobodu akademické půdy.
...ale je to složitý, celý ten systém výzkumu jednak na akademii, jednak na universitách a jednak v soukromých firmách.

13 Liška Liška | E-mail | Web | 8. července 2010 v 20:11 | Reagovat

ratko, no vždyť já vim, že jsi bedna děsně podnětná a že prostě chrlíš  a chrlíš a tím teprve vytváříš myšlenku, kterou hned překrucucješ a zpochybňuješ :-))

Kdyby to s tou výkonností napsal někdo jinej než ty, tak bych s ním mluvila jinak a asi bych mu řekla, že je to pěknej rasista a vynadala bych mu :)

14 ratka ratka | 8. července 2010 v 20:31 | Reagovat

uz jsi mi vynadala prece :o)

15 Saul Saul | 8. července 2010 v 20:56 | Reagovat

re4,13:
když ona Ratka právě na tu svou děsnou bednu tak ráda hřeší a dělá ze sebe blbku:-0)

16 ratka ratka | 8. července 2010 v 21:25 | Reagovat

15, no dovol! Ja jsem blbka :o) nemusim ju delat a jsem na to patricne hrda.

17 michal michal | 8. července 2010 v 21:38 | Reagovat

Liško, vždyť ten předchozí článek Neubauera nedělá z vědců blbce. Jenom upozorňuje na záměnu pojmů. naznačuje co je nauka technologie a co je hledání souvislostí.
(mně tam chyběly ty uvozovky ...)

Vědec vymýšlí jadernou energii, filosof se ho ptá proč.

18 michal michal | 8. července 2010 v 21:40 | Reagovat

ad 17 ... a v tomto ohledu vědec blbem opravdu je.

19 ratka ratka | 9. července 2010 v 9:41 | Reagovat

ale voedce muze byt zase blbem ten filosof. Ono je to prave ten uhel pohledu. Ze jsou jimi oba. tak jako kazdy z nas je blbem pokud nedokaze vstoupit do sveta toho druheho. Pojmout ho.

20 ratka ratka | 9. července 2010 v 10:32 | Reagovat

Cha, tak a ted mam uplne genialni myslenku. Blbem je kazdy, o kom si nekdo pomysli ze je blb. Tou svoji myselnkou z nej objektivne blba udela.
Kdyz je tech lidico si o nekom mysli ze je blb hodne popř. vaha jejich myslenky je velka tak i dotycny nestastny blb se staa posleze velkym blbem. i kdyby to byl genius.
jelikoz blb i genius jsou pojmy hodntoici. Zvenci. Nezavisle na osobe kterou hodnoti.

21 Liška Liška | Web | 9. července 2010 v 13:08 | Reagovat

michale, nojo, tak nedělá blbce - původně jsem tahle slova použít nechtěla, ale nechtělo se mi ani vymýšlet lepší a podrobněji ten článek číst (to bych totiž komentovala pod ním, ne tady), už jsem byla líná, po pravdě řečeno.
Ale že mi ten článek nějak neseděl, to platí. Navíc to téma mě (zatím :-) nebere - spíš bych se aktuálně zaobírala grupou ekonomů a ekonomistů (nebo jak to nazvat), ne vědci.

22 hanci hanci | Web | 9. července 2010 v 16:18 | Reagovat

Nemohla jsem dřív otevřít PC, tak jsem se nezapojila do diskuze. Pokusím se stručně něco přidat.

Václave – pro mě to vůbec slátanina není, naopak. Podle mě málokdo jako právě Bělohradský  dovede dnes tak přesně pojmenovat věci, jak skutečně jsou. Ale je to můj názor. Samozřejmě.

Ratko – musím se smát – já zase, když jsou někde čísla, tak jsem totálně vedle. Tohle se mně četlo moc dobře a při čtení jsem jen přikyvovala hlavou, jak on dovede tak přesně vyjádřit to, co já cítím a neuměla bych to tak formulovat.
Já si myslím, že všechno má řešení – jen by „lidé“ museli chtít. Museli by se vzdát honby za materiálními nadbytky a museli by si uvědomit, že musí zvolit mezi tím nadbytkem, zbytečností a „jenom“ pohodlím, protože jinak jejich potomci si to hodně odskáčou.
Docela jsem nadskočila, když jsem četla, že „kapitalismus je lepši než socialismus, protože je výkonnější a ti slabší odpadávají tak nějak sami po cestě“ – to mě docela obešla hrůza. Ale dál o tom diskutuje s Liškou, tak to nebudu komentovat.

Liško – s tebou souhlasím, jako obvykle. Jenom s tím Neubauerem fakt ne. Ale na to odpověděl Michal, tak to taky nebudu opakovat. Jenom mě zase zaráží, že by ses zaobírala dřív ekonomy, než vědci. Podle mě by právě mělo být to pořadí obrácené. Myslím si, že ekonomové ženou Zemi do záhuby – viz ropná katastrofa, např. a mnohé další. – ale, vlastně – pokud by ses s nimi zabývala tímhle směrem, tak jo.

Ratko, nemyslím si, že každý může udělat blba z každého. Teda – může – ale zase asi jen na té své  úrovni. Neubauer to tam právě perfektně vysvětluje.

Všechny moc a moc zdravím, nevím, kdy se opět ozvu, ale na všechny své známé „blogery“ prakticky denně vzpomínám.

23 Míra Míra | 13. července 2010 v 16:53 | Reagovat

Ten Bělohradského článek je celkem zajímavý (až na ty téměř leninovské řeči o prohnilosti kapitalismu), ale volební "výhru" ČSSD nemusí hned vztahovat k celoplanetárním souvislostem - zapomněl totiž na podle mého názoru hlavní téma těchto voleb a důvod ztrát ČSSD a ODS na jedné straně a zisků VV a TOP09 na druhé straně - odpovědnost a schopnost ji jako téma prodat voličům. Důvod prohry ČSSD a ODS byl, že mediálně působili jako nezodpovědní rozhádanci a zloději (ODS) nebo nezodpovědní populisté bez ideí (ČSSD). VV a TOP09 dokázali (jistě podporovaní z pozadí vlastníky tištěných novin) dostat do éteru téma odpovědnosti (Řekové v tom dost pomohli) a prezentovat sebe sama jako nové vzory všech ctností a ochránce státu (a vlastně jistot těch Paroubkem tolik vzývaných "obyčejných lidí"). ČSSD si na volební prohru zadělala vlastní indolencí a nezodpovědností už při shození Topolánkovy vlády (ztráta premiéra Topolánka jako terče negativní kampaně, absolutní nepřipravenost na situaci po pádu vlády) - zachránil je vlastně sám Topolánek - cítil odpovědnost za dokončení předsednictví EU a šel jim zcela na ruku - ani on ale nepředpokládal "šprajc" ústavního soudu. Odchod Topolánka z čela ODS pár týdnů před volbami byl už jen poslední kapkou ztrát ČSSD - plno primitivnějších voličů ČSSD zůstalo doma, protože Topolánek jako symbol "asociální" ODS pro ně byl hlavním důvodem, proč volit ČSSD - zacílení na Langera bylo už křečovité a suchar Nečas je k urnám a volbě ČSSD prostě nezvedl.... Nechápu, proč ČSSD nevzala jako varování loňské prohrané volby do Parlamentu EU a nepřesměrovala na pozitivní a vysvětlovací kampaň... Pro volební ztráty ODS a ČSSD tedy beze zbytku platí ono staré pořekladlo:
"Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu."

24 hanci hanci | Web | 14. července 2010 v 12:12 | Reagovat

[23]: Zdravím. Snad se nebudeš zlobit, když už tohle téma nebudu rozebírat, bylo by to na dlouho - a stejně už jsem všechno řekla.
Moc se mně líbí to pořekadlo, kupodivu jsem je neznala.

25 Václav Václav | 18. července 2010 v 19:05 | Reagovat

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-zak.php?itemid=10318

možná nebylo řečeno tak úplně vše....

26 hanci hanci | Web | 19. července 2010 v 21:16 | Reagovat

[25]: Václave, odpovím až si ten článek přečtu. Ale stejně - já opravdu souhlasím s V. Bělohradským. Uvidím. Hezké dny.

27 hanci hanci | Web | 22. července 2010 v 16:49 | Reagovat

[26]:Václave, odpovím podobně jako Mírovi. Snad se nebudeš zlobit - ale - článek jsem si přečetla pozorně - a nemohu si pomoct, stejně s V. Bělohradským souhlasím. Nemohu se přinutit - jak jsem nejdřív zamýšlela - rozebírat jednotlivé odstavce a rozebírat jedno i druhé. Nemohu se k tomu přinutit jednak kvůli tomu ubíjejícímu vedru, jednak mám teď docela osobní problémy a už se mně tím nechce zabývat. Stejně bych zase říkala to samé. Děkuji ti za pochopení a srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama