25. srpna 2010 v 21:45 | hanci
|
Na facebooku jsem se dověděla o akci, která mě hodně zajímá
re:vodňany.cz. Podrobněji mě s ní seznámil #michal. Rozhodla jsem se o ní napsat článek, protože si myslím, že by se o takovýchto akcích mělo dovědět co nejvíce lidí. Je o dvou, podle mě, důležitých věcech. O architektuře a o občanské společnosti. Ta dvě témata vlastně souvisí tak úzce, že skoro splývají. Občanská společnost se opírá o iniciativu vedoucí zdola nahoru. Kvalitu architektury také neurčuje dokonalost špiček.
Čirou náhodou jsem četla úryvek rozhovoru s výtvarníkem Bořkem Šípkem:
" ...........K jeho posledním výtvorům patří například kovová židle se skleněným srdcem. Vznik-la tak, že výtvarník omotal kolem židle drát a pak židli vypálil. Zeptala jsem se, zda nebylo té židle škoda? "Čeho je škoda, když vzniká něco nového?" zněla odpověď..............."
Můj pohled na minulé věci (nechce se mi používat slovo "staré") je odlišný. Myslím si, že bez citlivého napojení na minulost nejde vybudovat něco nového tak, aby to nerušilo a aby to působilo samozřejmě, příjemně - a přitom byl vidět pokrok v myšlení lidí, v technice, technologii..... Nejdůležitějším kritériem je pro mě dobrý pocit člověka, který v tom místě nebo s těmi věcmi stráví buď celý život nebo jeho velkou část.
Líbí se mně přístup našich předků k budování osídlení, zakládání např. rybníků, polí atp.
Vždycky dbali na to, aby bylo vše v harmonii s přírodou, svému prostředí rozuměli. A to už mně v dnešní době tak nepřipadá, spíš naopak. Velmi často se mně zdá, že hlavním hlediskem je zisk, efekt, lenost nebo nějaká divná nevědomost.
Vše se bude odehrávat ve Vodňanech. Tématem je maloměsto. Jeho pochopení, pojmenování problémů, hledání východisek. Atraktivní architekturou, která plní časopisy a knihy se zabývá kde kdo.
Patnáct studentů a čerstvých absolventů architektury se rozhodlo zorganizovat workshop, kde budou pojmenovávat obyčejné věci, rozplétat historii i současnost městečka a navazovat na ni.
Informace o celé akci pomalu přibývají na webových stránkách
re:vodňany.cz
Pojem "maloměsto" je většinou provázen mírně hanlivým významem. Nevím proč, maloměsto je pro mě spojeno s představou poklidného života, pokud je dobře fungující. Otázkou je, jak najít ten správný moment, aby město bylo "dobře fungující" - protože je to zřejmě u každého města jiné - stejně, jako u každého živého organismu. - Protože město je jako živý organismus, vyvíjí se a stárne, rozšiřuje se a zmenšuje.
Pro mě je to docela těžké téma, těžké k úplnému pochopení. Nikdy jsem o tomto účelově nepřemýšlela, spíš jsem všechno jenom jaksi podvědomě cítila.
Hodně se mně líbí zapojení obyvatel Vodňan do celé akce. Na několika místech - např. ve školách - jsou rozmístněny tabule, do kterých mohou obyvatelé zanášet podle barvy místa, kam rádi chodí na procházky atp. a tak tvoří
pocitové mapy.
Je zajímavé prohlížet si označená místa, co které pro jednotlivé lidi znamenají.
Já sama miluji staré části měst. Mám intenzívní vzpomínku na Olomouc, když jsme tam byli navštívit syna na studiích. Procházeli jsme starým městem a já jsem silně cítila živou energii vycházející ze starých domů - skutečně jako z živých bytostí ....... Často mě až přechází mráz po zádech, když si uvědomím, že na staré zdi, kameny - sahaly ruce lidí před několika sty roky. Ti lidé jakoby do staveb, na kterých pracovali, dávali kus sebe, své energie - kterou cítím. To se mně na žádném novodobém sídlišti nestalo - možná proto, že panely nepřijdou do přímého kontaktu s živými lidmi, téměř se jich nikdo nedotýká, všechno je neosobní.......
Když se jenom dívám kolem sebe v nejbližším okolí, zdá se mně, že většinou jsou zásahy do měst a obcí prováděné necitlivě, účelově - buď kvůli zisku nebo pohodlí........ na přímý dopad na člověka, přírodu a ekologii se moc nebere ohled.
Život na malém městě se zde zdá sice klidnější, ale jen málokdy je možnost ideálního zaměstnání a daleké dojíždění za prací rodinu neúměrně finančně zatěžuje. V městech, ale i vesnicích, jakoby zanikal zájem lidí něco podnikat, až moc často sami sobě háží klacky pod nohy. Přitom iniciativa vyvíjená odspodu je podle mě nejdůležitějším faktorem pro dobrý život města nebo vesnice.
Proto sleduji přípravy workshopu ve Vodňanech. Ze stránek o této akci čiší velký zájem studentů dělat něco podstatného. Čtrnáctidenní dílnu budou doprovázet veřejné přednášky externistů různých oborů, na konec budou přizvání odborní oponenti... Když to sleduji a čtu, je mi hrozně líto, že jsem něco takového nemohla díky totalitnímu režimu sama zažít, a asi i proto je to pro mě tak vzrušující.
Je tak moc důležité pěstovat u mladých lidí zájem o prostředí, ve kterém žijí, uvědomování si pravých hodnot života - a to nejen člověka, ale všeho živého, i přírody. A architektura je
přímou součástí našeho života, je trvalá - nebo postavená na dlouhou dobu - a ovlivňuje nás, aniž bychom si to uvědomovali. Stává se doslova "živým organismem". Žijeme s ní, v ní, chodíme kolem ní, obklopuje nás............ nenápadně nás utváří, ovlivňuje nás....
hančí, tak toho si dost všude všímám a často žasnu. Mám úplně stený názor, mohla bych to podepsat celý a je mi to taky líto..
A ke starým věcem mám čím dál tím větší vztah a kdyby bylo na mně, mooooc bych se roznýšlela, čeho se zbavit..a je-li to opravdu nutné pro jiné zájmy. Cítím to, mnohdy jako nenapravitelmou škodu..a ty zájmy..jako krátkozraké..způsobené škody které nebyly nutné, jako nevratnou škodu pro nás včechny a taky jako neútu k těm před námi.