Architektonický workshop Vodňany

4. října 2010 v 20:25 | hanci |  Architektura

Tak jsem konečně doma.
Po návratu z Vodňan jsem spala bez přestání 19 hodin!!! Můj rekord. K napsání článku jsem se dřív nedostala. Nějak to prostě nešlo.
Neustále si opakuji, že to všechno nebyl sen, že to opravdu byla skutečnost a že jsem to opravdu prožila. Ale je těžké tomu uvěřit!!
Pokusím se o těch dnech něco napsat - ale pořád mně to nějak nejde, protože prostě neznám slova, která by to mohla věrohodně popsat.



Tak za prvé - když mně Michal řekl, jestli bych nechtěla na workshopu vařit pro studenty a moci tak být přítomná všem přednáškám, které tam budou, vidět celý postup práce a být přítomna všem jejich diskusím, tak jsem tomu nevěřila a myslela jsem si, že si ze mě - jak obvykle - dělá legraci. Po dalších dvou dnech už ale bylo jasné, že je to skutečná nabídka. Okamžitě jsem řekla, že souhlasím. Zrovna mně začala účinkovat antibiotika na boreliozu, ulevilo se mně, tak nestálo nic v cestě ke splnění mého celoživotního snu. Od toho momentu jsem už prakticky nespala. Měla jsem obavy - jak mě, o dvě generace staršího člověka, studenti přijmou; jak zvládnu vařit pro takové množství lidí; jak zvládnu vařit na polní kuchyni, kterou jsem nikdy neviděla ani z rychlíku; jak zvládnu vstřebat takové množství dojmů - o kterých jsem vlastně ani neměla přesnou představu .........

Autobusem jsem přijela do Prahy, tam mne vyzvedl Michal - ten se zotavoval z docela těžké virózy, já byla v totálním stresu - za námi v autě akorát spokojeně dýchal jeho pes Bobo, který se určitě těšil na nové zážitky.
Přijeli jsme kolem poledne v pondělí šestého září.
Přivítání bylo srdečné, upřímné - jak by ne, když jsem se nejdřív zdravila s Idou, Haničkou a Janičkou a ruku mi podal Ondřej - jeden z organizátorů akce. Další si už nepamatuji, z prvních okamžiků mám okno - ten můj stres byl fakt obrovský. Děvčata mě ale hned vzala s sebou do města, kde si chtěla dokoupit nějaké věci. Všechno bylo tak upřímné a srdečné, že mně bylo pořád dojetím do pláče.
Postupně jsem se seznamovala s dalšími účastníky workshopu. Se všemi jsem si nějak přirozeně potykala, byli zhruba ve věku mých vnoučat, takže to bylo oboustranně snadné. Dozvěděla jsem se, že řada lidí četla můj blog - ten jim předhodil Michal, takže mě už vlastně trochu (dost) znali…

Ondřej byl tak hodný (asi ty obavy na mě byly dostatečně vidět), že navrhl, abych první den uvařila jen polévku. Na seznámení s kuchyní a vším to byl výborný návrh. On a Jiří (druhý z organizátorů) se mnou jeli nakoupit hlavní potraviny na delší dobu. Drobnosti jsem pak dokupovala buď sama, nebo se mnou někdo šel s batohem, když bylo potřeba koupit něco těžšího.

Den pro mě probíhal přibližně takto:
Ráno všechny budil Ondřej zvonem přesně v devět hodin. To už jsem byla zpět z nákupu pečiva v blízké pekárně - na fotce je vidět, jak čerstvé bylo pečivo. Navařila jsem čaj a začala snídaně. Po snídani se často hrával fotbal. Ale ten se hrával kdykoliv, někdy i v noci.
Snídalo se zásadně společně. Pak jsem si šla odpočinout, nebo jsem se přidala ke studentům.
V deset hodin byly konzultace, takové shrnutí těch večerních - obojích jsem se hodně často zúčastňovala, hrozně moc se mně líbily. Studenti tam jednotlivě přednášeli svoje čerstvé poznatky, vysvětlovali svoje analýzy, návrhy, nápady..... mluvili věcně, stručně, jasně - takže jsem jim i já, coby laik, dobře rozuměla.
Odpoledne jsem uvařila polévku na druhý den a zároveň jsem udělala pomazánku na druhý den k snídani, ( a také aby si mohl podle chuti přes den kdokoliv přijít pro maličkost na jídlo) a připravila hlavní jídlo k večeři. Měla jsem to hotové do čtyř odpoledne, kdy začínaly přednášky externích hostů. Po přednáškách jsem utíkala dolů ke kuchyni, vždycky se ke mně někdo přidal a společně jsme dorazili přípravu večeře. Postupně se přidávali další a další. Studenti prací v kuchyni ještě vychládali z přednášek a začínali se těšit na jídlo. Přesně v sedm Ondřej zazvonil na zvon a mohla začít společná večeře.
V osm večer se všichni sešli v pracovní místnosti a začínala společná práce, promítání návrhů. Nedovedla jsem si představit, jak složitá je práce architekta a kolik má souvislostí. Architekti mají tak široké vzdělání, že nechápu, jak to celé dokážou pojmout a z té tíhy se nezbláznit. Moc nevěřím, že tohle laici vědí. Architektura není nějaké okrašlování, nebo doplněk navíc. Ona se zabývá podstatou našeho života. Diskuse šly neuvěřitelně do hloubky, každé téma bylo prověřováno ze všech stran … a ve dvanáct Michal s Ondřejem všechny zaháněli do postele. Stejně se s prací končilo kolem druhé v noci …

Pomazánku jsem dělala každý den jinou, opakovaně jsem na žádost připravila jen rybí a vajíčkovou.
Polévky byly různé - zeleninová směs, bramboračka, květáková, brokolicová, rybí...........
Hlavní jídla musela být vybírána podle možnosti vaření na polní kuchyni - takže nebylo možné tam péct, smažit atp. Podle toho vypadal jídelníček.
Potíž byla i v tom, že jsem ze začátku nedokázala odhadnout např. množství zásmažky - takže když jsem chtěla udělat např. fazolovou omáčku, opečený klobásek a opečené brambory - vyšla z toho polévka. Jenže - mnozí si pak stejně dali obojí dohromady.

Přiučila jsem se od mladých hodně věcí - pestrý slovník(!), nebýt tak úzkostlivá s potravinami (a nebýt tak úzkostlivá !!!) - vždyť ona se ta peříčka na kouscích kuřete přece opečou, brambory neloupat - dobře je umýt a dát je opéct - atp. Byli úžasní!! Zbytky z předešlého dne se zásadně dojídaly, popř. kombinovaly s něčím novým.

Odpoledne , jak jsem napsala, přednášeli hosté - snažila jsem se vaření načasovat tak, abych na přednáškách mohla být. Nestihla jsem jenom jednu, večerní - to jsem byla hodně unavená a musela jsem si jít lehnout. - Unavená jsem byla hlavně z těch dojmů, ani ne tak fyzicky. Přednášky hostů byly moc zajímavé. Pro mě bylo navíc zajímavé i to, pozorovat rozdílnost přednášejících - jak lidskou, tak ve způsobu pojetí přednášek. Nikdy jsem nic podobného nezažila......... Stejně zajímavé jako přednášky, byly diskuse po nich. Michala znáte tady z blogu: je neústupný diskutér. Po skončení přednášky tedy hosty čekalo překvapení. Tím, že Michal otvíral všechny možné souvislosti politické, společenské, lidské, kulturní, vzniklo na workshopu hodně živé prostředí. Studenti se ptali, diskutovali, někdy hosté oproti plánu zůstávali na více dnů než plánovali …
Budu hodně vzpomínat na některé osobnosti, se kterými jsem měla možnost víc mluvit. Přece jen asi nejvíc na pana docenta Rezka - velmi laskavého člověka.
Pokládám si opravdu za velkou čest, že se mnou povídáním strávil tolik času.
Vlastně každou chvíli za mnou někdo přišel "do kuchyně". Většinou se všichni ptali, jakou náhodou jsem se tam dostala - a pak jsme mluvili o všem možném. Vůbec nemohu nijak slovy vyjádřit, jaký zážitek to všechno pro mě byl..............

Poslední sobotu byla závěrečná prezentace za přítomnosti oponentů - odborníků. Ta trvala tuším cca 7 hodin, jenom s kratičkými přestávkami. Bylo to to nejzajímavější, co jsem kdy zažila. Hlavu jsem tedy na konci měla na prasknutí, ale bylo to úžasné.

Naprosto neskutečné bylo to, že neustále vládla dobrá nálada, ani jednou se nikdo nepohádal, problémů bylo jistě hodně, ale byly s přehledem řešené (nebýt úzkostlivá !!!). Studenti pracovali denně hluboko do noci, mnohdy až do rána. Netuším, jak to obrovské nasazení mohli vůbec vydržet. Po celý den se odněkud ozýval smích - hlavně Davida a Honzy. Bylo neskutečné, že i při přestávkách u jídla se hodně mluvilo pracovně - a přitom byla pořád legrace. Poslední den workshopu, při grilovaných výtečných klobáskách, jsme se domluvili, že vlastně všem bylo divné, proč nás tak bolí celé tělo, když se fyzicky nepracuje - a shodli jsme se v tom, že je to od častého smíchu.

V neděli, uprostřed workshopu bylo volno. Šli jsme odpoledne všichni k Janštům, rodičům Pavla. Bylo nádherné počasí, nebe bez mráčku, teplo. Úkol dne byl: nedělat nic, mluvit pokud možno o pitomostech, jeden po druhém se vykoupat ve vaně a povalovat se na sluníčku. Hráli jsme kroket, dokonce i já jsem to zkusila! Moc mě to bavilo. Večer jsme pak šli do hospody, kde Jiří a Jindřich předváděli pantomimický výstup - řeč očí. V životě jsem se tak nenasmála, nikdy na to nezapomenu. Prý to ještě nikdy nedělali - myslela jsem si, že jsou tak sehraní, že to dělali už vícekrát. Také Jindřichův "intelektuál" byl vynikající. Děkovala jsem Jindřichovi, že mi prodloužil život o několik dní. Dostala jsem odpověď, že to samozřejmě dělá pro peníze a že já, jakožto nejstarší, mám nejvyšší taxu. Tím mi prodloužil život o dalšího půl dne, protože jsem smíchy málem spadla pod stůl. Díky Jindro !

Ještě něco k ubytování. Nejdřív jsem spala v dolní místnosti ve věži. Byl to krásný pokojík, s kamny, policemi atd. Ale na delší dobu obývání byl až moc vlhký. Byla jsem pak tedy přestěhovaná do vyššího patra. Byla to vlastně předsíň, kam se tak tak vešla moje matrace, ale kde na mě celé dopoledne svítilo sluníčko dvěma okny. Spala jsem v obou místnostech jak zabitá. Doma trpím nespavostí - tady jsem dokonce jedno ráno zaspala - skoro o hodinu!!

Workshop byl mimořádně úspěšný, jak průběžně konstatovali přednášející odborníci a jak rovněž bylo znát ze zájmu občanů Vodňan, kteří přicházeli jak na přednášky, tak na závěrečnou výstavu v kostele.

Zárukou úspěchu byla myslím osobnost Michala, který workshop odborně vedl. Jeho specifický přístup k úkolu, ale hlavně ke studentům a všem zúčastněným, byl jasně znatelný. Jeho angažovanost, drzost a energie hecovala všechny. Dalšími osobnostmi, na kterých všechno stálo byl Ondřej a Jiří. Celý chod workshopu - jak pracovní, tak ubytování a stravování atd., měl na starosti Ondřej S. Zaslouží si opravdu obdiv a úctu, protože vše zvládal s trpělivostí, klidem, navíc i s humorem (a co se týká mě - měl svatou trpělivost s mými dotazy a prosbami o rady......). Jiří je introvert, ale jeho práce pro ostatní … Ne, vlastně si uvědomuji, že bych tu takhle potřebovala vyjmenovat úplně všechny. Bez jejich nadšení, chuti pracovat - kolektivně, pomáhat si, vzájemně o sebe pečovat, bez upřednostňování jednotlivců, bez báječné nálady plné humoru - by celková atmosféra nevyzněla tak úžasně. Strašně moc je obdivuji, přestože jsem tam po celou dobu byla, nemohu pochopit, jak mohli za tak krátkou dobu zvládnout tolik práce.

Uvědomuji si moc dobře, že se nemohu vyjadřovat k odborné stránce workshopu, protože jsem naprostý laik, přesto ho ale mohu hodnotit jak na mě působil, jaká tam byla atmosféra, jaké byly výsledky ......... a hodnotím všechno jako neuvěřitelně krásné, přínosné a s absolutně neskutečným množstvím profesionálně vykonané práce.......

Některé fotky jsem fotila já, některé Helena, některé Michal nebo Jiří:


Ondřej S. - organizátor celé akce (právě organizuje)

Ondřej S. a Jiří Ž. - organizátoři workshopu

Tato fotka mně symbolizuje celou akci
Jindřich T. v plné práci........

tudy jsem chodila ráno do pekárny:

tudy se k nám vstupovalo:

nad tím špejcharem spali ve spacácích studenti:

pohled na věž, ve které jsem bydlela, tím kopečkem se chodilo dolů ke kuchyni v hradebním příkopu (+jedno ze dvou skautských teepee)

soška u kuchyně - nemohla jsem nevyfotit, i když nevím, k jakému účelu sloužila:

pohled shora na kuchyň a druhé teepee:

na tomto grilu se připravovali kapři - v alobalu - na másle s kořením a kmínem:

no a tohle je polní kuchyně, na které jsem vařila:

v truhle byly všechny potřebné pomůcky na vaření - perfektně ostré nože atp.

ve varné konvici se vařil čaj a káva, v mísách se umývalo nádobí - to jsem téměř nikdy nedělala, v umývání se střídali všichni "členové souboru"

na tomto stole jsem si připravovala vše potřebné k vaření

ve velkých kanystrech se dovážela voda na vaření

takhle vypadala většinou snídaně:

tohle je čaj:

takhle chutnalo hostům (a mezi dvěma úspěšnými architekty sedí Maruška):

tohle byla první večeře:

a tohle druhá večeře - kuře s rýží, zeleninou a tatarkou:

moje ubytování ve věži - naprosto výborná matrace na prknech - přesně tak to mám doma - v posteli prkna, na nich matrace; spala jsem denně jak zabitá; ráno mě okny budilo sluníčko

Jindřich a Jiří - na tyto dva chlapce nikdy nezapomenu - když mně bude těžko, vzpomenu si na jejich výstup - řeč očima a mimikou - a hned bude líp:

David (vlevo) a Honza - smíškové - po jejich smíchu se mi hodně stýská:

Markéta a Honza, tiší a na první pohled moc hodní mladí lidé

Janička a Hanička - dobré víly - Janička mě tolikrát "zabila" při hře Unreal - a přitom je ve skutečnosti tak hodná! - a Hanička - ta mně opravdu připadala jako moje vlastní vnučka, moc mně přirostla k srdci; dostala jsem od nich perníkovou kočičku z jarmarku!

Maruška - moc nemluvila, ale když něco řekla, přesně to sedlo a bylo to vtipné

Eliška - jednou za mě uvařila výtečný vepřový guláš , svělou kvasnicovou pomazánku a víckrát pomáhala při vaření, přijela "na skok" a nakonec na ní stálo finální odevzdání. Vlevo se směje Petr S.

A vůbec všichni mně po celou dobu moc pomáhali, nosili všechno těžké, chodili se
mnou nakupovat, neustále se mě někdo ptal, jestli nepotřebuji s něčím pomoct. Všem ještě i tady moc děkuji.

Helena (hlavně fotografovala průběh workshopu) s partnerem:

Tady jsem na výsledné prezentaci - vedle Mojmíra P., jednoho z oponentů. Je to mimořádně příjemný a citlivý člověk:

Jedna z přednášejících architektek - Martina K. Přednášela o svém návrhu úpravy Piešťan. To mě hodně zajímalo, protože Piešťany trochu znám - kdysi jako malá holka jsem se tam topila ve Váhu, když jsem ho napříč přeplavávala - ještě před regulací.

Hodně zajímavou přednášku měl Radek S. Tady se na ní připravuje. Mluvil mimo jiné o zániku měst, o nejasné budoucnosti urbanizace a vznikla skvělá diskuse. Neplánovaně zůstal dva nebo tři dny - hodný, chytrý a kriticky myslící člověk. Potvrdila se mi zkušenost, že čím je někdo moudřejší, tím méně se vytahuje.

Asi nejvíc mě zaujal pan docent Petr R. - hodně jsme spolu mluvili a působil na mě jako laskavý, hodný člověk, který vůbec nedává znát svoje postavení........ Na něho taky nikdy nezapomenu. Po příjezdu sám nakoupil potraviny na fazolovou polévku, sám nám ji připravil a uvařil. Bohužel - byla tak ostrá (výborná), že jsem se ji bála jíst. Hodně jsem litovala.
Zůstal s námi několik dnů, jemně konzultoval studenty a kromě polévky dal i úžasnou přednášku.

opět Petr R. - fotky, které dělal Michal se mně tak líbí, že sem musím dát alespoň některé
dtto
nevěděla jsem, že nás Michal fotí
dtto

Michal Š. (ten vpravo) - jeho vystoupení bylo jedno z nejzajímavějších - hovořil o kulturní krajině - o jejím zničení, potřebě ji obnovit, vrátit ji sami sobě......... jsem ráda, že mám od něho podepsanou jeho knížečku - diplomovou práci "Malé věci v krajině" - chodil po krajině a zaznamenával si kresbou a poznámkami, co viděl. Uvedu jen malý příklad:
Bludičky
Drobná světélka, mihotající se občas večerní mlhou v krajině. Svádějí k močálům, do křovin, na hlubinu, do sebe.
Oltář
je mohutný kamenný kvádr, pečlivě usazený do krajiny. Dá se na něm ležet a dívat se na hvězdy, sedět a číst si nebo sloužit bohoslužby.

myslím, že o něm ještě hodně uslyšíte:

no a úžasná Ida, kterou hrozně moc obdivuji - s Haničkou a Honzou při sklízení posledních věcí poslední den workshopu

a opět Ida

pár fotek z Vodňan - kostel, kolem kterého jsem denně chodila:

náměstí

městská galerie a městský úřad

krásná cukrárna s výbornou pařížskou zmrzlinou

pekárna, kde jsem denně kupovala čerstvé pečivo

a někdy jsem si tam zašla na pistáciovou zmrzlinu a koláček

Pavel - zachránce, když se cokoliv nedostávalo, obstaral to; mě taky zachránil - přes svoji maminku, díky Pavle. Navíc jsem u nich doma mohla upéct buchty atp. ....... no a jedno nezapomenutelné nedělní odpoledne, kdy jsme u nich hráli kroket - následuje pár fotek z toho nádherného dne.

Volná neděle byla:

povídali jsme si ...

hráli kroket ....

Hanička rusalka

Jindřich a Jiří - nad čím asi tak usilovně přemýšlí?

Vedoucí a opora celého projektu Michal - v úplně jiné akci.

Takhle vypadala společná práce druhý týden. Na jednom počítači se společně pracovalo, promítalo se to na stěnu a diskutovalo se ... vymýšlelo ... neuvěřitelná atmosféra.

Také jsem měla svojí prezentaci - a to hned na začátku a úplně první !

... bylo totiž třeba probrat a schválit jídelní program ... podle kterého jsem potom stejně nevařila, všem více vyhovovala improvizace a překvapení

Když si první večer studenti sedli takhle dokola, propojili síť a začali stavět virtuální model města, začala jsem tušit:

Ze začátku byli studenti překvapení, kolik jim toho Michal naložil. Jenže on se k nim choval s takovým respektem, že to celé začalo dávat smysl ...

občas se potřebovali vytlouci fotbalem:

a tohle je šťastný noční fotbal, kdy už vědí, že se jim práce vede:

no a v sobotu začli přijíždět oponenti:

Ondřej všechny vítá a uvádí závěrečnou prezentaci:

Tohle je architekt Jan J., renomovaný urbanista a šéf ústavu urbanismu na pražské fakultě (jeho velké pochvaly a uznání si studenti vážili):

Tohle jsou další oponenti: Mojmír P., Karolína J. a Ondřej C.:

Tohle je oponent, architekt David K., Michalův kolega z továrny. Je s ním legrace. Nikdy nevíte, kdy si z vás utahuje. Když přijel, zeptal se mě jak se jmenuji, že je z hygienické správy a přijel na kontrolu. Umí to říct bez zadrhnutí s úplně vážnou tváří a vypadá, že opravdu, ale opravdu velmi lituje.

Dobrá nálada byla i při obhajobě:

Vodňanský kandidát na starostu, pan B. během obhajoby vyjadřuje studentům uznání:

Druhý den se ze stolů staly výstavní panely, které studenti přenesli do kostela, kde proběhlo představení občanům města:

o výsledku práce se začlo živě diskutovat:

... a diskutovala rada starších i rada mladších ...

ještě jsem si musela popovídat s Pavlovou maminkou a s Idou:

To je Anežka a Mojmír:

Matěj, Anežka, Jiří - a uprostřed Míla (mimo jiné nám pomohl připravit kapry)

a tady je úplný konec - konec vernisáže v poslední den

a tohle jedna z posledních společných večeří ...


Co dodat na závěr? Je mně nepředstavitelně smutno. Jsem šťastná, že jsem to vše mohla prožít. Můj pesimismus byl narušený, protože jestliže existují takovíhle báječní mladí lidé, nemůže svět skončit tak špatně!!
Chtěla bych znovu zopakovat pro všechny zúčastněné pozvání do našeho města. Pro dva bude postel, pro ostatní je nutný spacák s sebou. Tak moc ráda bych vás zase viděla - v co největším počtu!
Snad bude také někdy možné alespoň krátké setkání v Praze u kávy, jezdím tam celkem pravidelně.
Ido - a ostatní, se kterými jsem se osobně nerozloučila - bylo mně líto, že jsem večer tak brzy "odpadla", ale únava byla už dost velká, tak se moc omlouvám.

Strašně moc bych si přála, abych vás všechny mohla nějak ochránit před nepříjemnostmi života - ale nejde to. Držím vám tedy palce, aby se vám vždycky podařilo rozeznat to nejdůležitější pro život, s čím se potkáte, abyste úspěšně dokončili školu - kdo studujete a abyste našli dobrou práci, kdo už jste školu dokončili.

Moc vám taky děkuji za to krásné přijetí, za přátelské jednání, pochopení a pomoc, kterou jste mně v tak hojné míře dávali.

Jsem ještě pořád v myšlenkách ve Vodňanech a s vámi všemi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michal Hroneš Michal Hroneš | E-mail | 4. října 2010 v 23:27 | Reagovat

Jsem stejně jako Vy, naprosto uchvácen co se děje poslední dobou v mém rodném městě a přes dálku, ve které jsem se teď ocitl, jímá mě pocit úzkosti a stesku. Architekty jsem měl možnost poznat jen z části, než jsem odletěl do dalekých krajin. I přes to ale ve mě zanechaly hluboký dojem a já vážně doufám, že to není naposledy a taky věřím, že se věc dobrá podařila. Váš článek je tak citlivě napsaný, až mě dostal zpět do fary, do starých hradeb, do útrob statku, kde se odehrávaly přednášky a všechna ta práce kolem. Díky za tento článek, zvláště pak díky, že jste se o milé architekty tak hezky postarala. Vážný přítel občanského sdružení Vodňany žijou, Michal Hroneš. Ať se Vám daří!

2 Naďa Naďa | Web | 5. října 2010 v 8:01 | Reagovat

Tak tohle bych taky chtěla zažít ...

3 hanci hanci | Web | 5. října 2010 v 13:23 | Reagovat

[1]: Michale, moc vám děkuji za krásný komentář. Je mně líto, že jsem vás osobně nepoznala. Docela dost dnů jsem měla pěkný zmatek v lidech, kteří přicházeli a odcházeli, bylo jich na mě moc a ze začátku jsem opravdu byla vystresovaná, abych vše dokázala zvládnout. Hrozně moc se mně po tom prostředí stýská.........
Také vám přeji hodně zdaru a spokojenosti.

[2]: Naďo - všechno tohle se musí zažít, protože popsat to nejde.....

4 NULI NULI | E-mail | Web | 5. října 2010 v 18:40 | Reagovat

Milá Hančí, když jsi mi před pár dny na nádraží vyprávěla o úžasných dnech ve Vodňanech, byla jsem nadšená. PO přečtení Tvého vyprávění a po shlédnutí fotek, jsem uchvácená. Moc Ti to přeju - a trochu i závidím.
P.S. Usuzuji také, žes v pořádku dorazila domů a je Ti lépe.

5 hanci hanci | Web | 5. října 2010 v 18:45 | Reagovat

[4]: Mirko, moc děkuji za krásný komentář. Bylo to skutečně nádherné.
Domů jsem dorazila dobře, ale - bohužel - je mi stále hůř, co se týká té prokleté boreliozy - bolesti kloubů a celého těla mám už opravdu hodně velké. Měla jsem obrovské štěstí, že ta úleva po antibiotikách přišla právě na dobu, kterou jsem byla ve Vodňanech. I tam jsem si píchala denně Movalis-inj. Snad se to vše v příštích týdnech vyřeší. Věřím tomu. Mám v plánu ještě hodně cestovat........
Moc a moc zdravím - a děkuji, že sis na mě udělala v Benešově čas.

6 Jirka* Jirka* | 5. října 2010 v 23:35 | Reagovat

Ahoj Hančí, díky za zprostředkování - evidentně perfektně zvládnutá akce, která jistě nevyzní do prázdna a bude mít, pokud už tomu tak není, hmatatelný výsledek. Už jen pro tvé nadšení a (snad tě neurazím) posun obrazu současného světa k lepšímu. Tak ať nejsou podobné akce vzácností a zúčastnění vyslyší tvou výzvu k návštěvě.

7 Matěj s červenejma brejlema Matěj s červenejma brejlema | E-mail | 6. října 2010 v 2:42 | Reagovat

Mně teda zas tak nepálí, že jsem nebyl u celý architektonický dílny, i když to muselo bejt dobrý. Ale mrzí mě, že jsem neměl příležitost pořádně poznat Hančí. Jak může bejt někdo tak neuvěřitelně pozitivní? Z Ondřejova vyprávění se mi zdá, že úspěch celý dílny pochází vlastně z osoby legendární polní kuchařky. To se to pak dělá. Milá paní Hančí, můžu vás ujistit, že vaše ctěná přítomnost znamenala pro studenty minimálně stejnou vzpruhu, jakou byli oni pro vás. A máte parádní blog.

8 # michal # michal | Web | 6. října 2010 v 5:21 | Reagovat

No hele,moje hitparáda:
1.Polívka z fazolovch lusků - původní koncept omáčka (Martin Kožnar oba palce zdvižený)- přidal jsem si několikrát.
2.pomazánky jako umělecký koncept (rybí a vajíčková rulezzzz!!!!) kdykoliv se mohu vkrást do polní kuchyni a domáznout si.
2. o druhé místo se dělíš s Eliškou - její teplé kvanicové pomazánce jsem koncepčně  nedůvěřoval. Po několika rohlících mě kamarádi otáhli od stolu. Realizace byla skvělá!! Potom jsem celý den pouštěl bublinky všemi dírkami.

Hančí, kdybys tam s námi nebyla, byl by to úplně jiný workshop. Nepochybuj. Říkali nám to externisté a říkáme to i MY A S NÁMI PŘICHÁZÍ ZÁKON !

Bez legrace: děkujem, úplně jsi tam změnila atmosféru. Laskavost, zájem o druhé, pomáhání, spousta nových úhlú pohledů pro nás, když máme mezi sebou někoho, kdo úplně nezapadá do našeho ghetta, kdo má odlišné zkušenosti se životem. Děkuju ti moc. Máš odvahu !

(... a koukej zlikvidovat ty zdravotní problémy, na školách AVU a FUA TUL jsou ti otevřeny přednášky, knihovny, studenti ti nabízejí bydlení a péči ... protože se na tebe těšej.)

9 Markéta Jirková Markéta Jirková | E-mail | Web | 6. října 2010 v 14:58 | Reagovat

Milá Hančí, tohle se čte nááááramně dobře. A z toho, co jsem mohla vidět a zažít během pár návštěv na Parkáně a pár setkání u Janštovic, to celé architektonické dění náááááááramě dobré bylo i ve skutečnosti. Díky, že sdílíte své dojmy a vzpomínky. Vodňany žijou!

10 hanci hanci | Web | 6. října 2010 v 18:41 | Reagovat

[6]:Jirko, moc tě zdravím!Ano, bylo to perfektně zvládnuté, nedovedla jsem si dřív vůbec něco takového představit. - Pozvání přijímám a jen co mi to ta příšerná borelioza dovolí, vydám se na cestu, protože se mně po studentech nepředstavitelně stýská.

[7]:Matěji - tak za prvé - i když jsme, bohužel, spolu mluvili jen krátce, tykali jsme si - jestli si pamatuješ!! A to pořád trvá!
Mně je taky líto, že jsme spolu nemluvili víc. Pozvání ke mně platí i pro tebe - tak snad to napravíme.
Jsem na rozpacích z takové chvály, kterou tady opakovaně čtu, vždyt jsme jen vařila - a naopak, čerpala sílu, vědomosti, dobrou náladu - od ostatních. Opravdu si nikdo neumí představit, co to pro mě všechno znamenalo. - A díky za pochvalu blogu, mám radost, že se ti líbí.

[8]:Michale - ta fazolová omáčka - to tedy byla legrace. To jsem ještě neměla zdání, jak odhadnout množství čehokoliv pro tolik lidí. Ale že všechno vždycky chutnalo, to mně skutečně dodávalo odvahu pokračovat a učit se.

Mrzí mě moc, že jsem zapomněla uvést báječné lívance, které dělala Anežka se svou kamarádkou - bohužel, jména si absolutně nepamatuji, těch lidí se tam střídalo takové množství, že jsem si někdy připadala jak v jedoucím rychlovlaku..... Ta paní byla blondýnka a její lívance byly úžasné, se skořicovým cukrem a povidlím. Já bych nikdy nedostala odvahu je v těch podmínkách smažit.

Mám nepředstavitelnou radost, jestli jsem pro všechny byla nějakým přínosem - ale skutečně - pořád si nedokážu nijak vysvětlit, jakým. Jen musím znovu opakovat - absolutně nikdo si neumí představit, co to všechno pro mě znamenalo a znamená - a všem zúčastněným hrozně moc děkuji.

Pozvání přijmu, děsně se na studenty těším, hrozně moc se mně po nich stýská - a taky se těším, že všichni přijedete za mnou.

[9]:Markéto - díky za komentář. Je mně to hrozně moc líto, ale nemůžu si tě vybavit - bylo tam takové množství lidí, že si dobře pamatuji jenom ty stálé studenty - ale moc ráda bych věděla, jestli jsi na některé z fotek. Moc zdravím a nezlob se.

11 michal michal | 6. října 2010 v 20:48 | Reagovat

Jééé, s Markétou ses tuty musela vidět u Janštů. Najdu ti jí.

12 Liška Liška | Web | 12. října 2010 v 11:10 | Reagovat

Prima setkání! Paráda.

13 hanci hanci | Web | 12. října 2010 v 16:11 | Reagovat

[12]:Ahoj Liško - škoda, že ses nepřijela podívat, bylo to fakt úžasné. Moc zdravím.

14 anina anina | 18. října 2010 v 12:28 | Reagovat

Ahoj Hančí, že se mi celá ta akce zdála víc než fajn to víš..
Ale fakt smekám i před tebou, žes to vše dokázala v pohodě absolvovat. Určitě to bylo pro tebe náročný, ale byla jsi šťastná, že můžeš být U TOHO.
Jsi jasnej příklad toho, že i když není čl vždy zrovna dobře, když něco opravdu chce přemůže se. Ale ono tě to ve finále určitě i ozdravilo, hlavně na duši..Jsi prostě dobrá..no

15 hanci hanci | Web | 24. října 2010 v 17:43 | Reagovat

[14]: Ahoj Ani - moc zdravím a omlouvám se, že jsem neodpověděla dřív. Ale byla jsem ve středu na přednášce v Praze, přijela jsem až ve čtvrtek večer - nějak vůbec nic nestíhám.
Kdyby ses chtěla něco dovědět o přednášce, na které jsem byla, klikni si v oblíbenejch na "facebook Vodňany - aktuality - tam se průběžně dávají aktuální udáolosti, fotky atd.
Zítra jedu opět do Prahy, nevím kdy se vrátím, jedu na kontrolu krve atd., pak se ozvu.
Moc a moc tě zdravím.

16 hanci hanci | Web | 24. října 2010 v 18:19 | Reagovat

Paní Věro, váš komentář jsem po naší vzájemné domluvě raději smazala, aby někdo nemohl zneužívat vaši mailovou adresu.Moc zdravím a těším se na setkání.

17 Tomáš Tomáš | E-mail | 25. října 2010 v 16:51 | Reagovat

MIlá paní Turecká, článek se mi líbí - tím, jak objevujete téma i svět mladých lidí. Nechtěla byste nám ho předělat do Protestanta? Pokud ano, zkuste se soustředit na dvě věci - co Vám pobyt pověděl -laikovi a laicky - o uváření města a architektuře - a co V8m pověděl o dnešních mladých lidech. Ta mezigenerační perspektiva je přitom hodně důležitá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama