Tomáš Halík

10. října 2010 v 19:54 | hanci |  Zamyšlení
Pořád mám v hlavě řeč Tomáše Halíka, kterou měl přednést u příležitosti obdržení Guardiniho ceny v Mnichově (mělo to proběhnout 27/09/2010). Cena je udělovaná evropským intelektuálům "za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby".

Text - jeho redakčně upravená část - je uvedený v LN, orientace/esej pod názvem:
Zač křesťané vděčí ateistům, podtitul: Naším úkolem je žít, jako by Bůh byl. I pro nás věřící dnešní doby je Bůh především možnost.

Myslela jsem si, že sem vložím pár ukázek - ale vůbec to není lehké, takže text bude opět delší. Snad někoho zaujme jako mě.


"Co se to muselo stát s křesťanstvím, když Ludwig Feuerbach, zakladatel humanistického ateismu, mohl vidět křesťanského Boha jako Velkého bratra z Orwellova románu, jako konkurenta svobody, pravdy a skutečnosti člověka?
Připusťme, že tomu tak skutečně bylo: že novověký člověk natolik zapomněl na křesťanského Boha, který je ve světě reprezentován ukřižovaným člověkem Ježíšem, a dal přednost bohu, kterého si sám stvořil, mocnému bohu, do něhož si promítal svá přání, své mocenské aspirace a své strachy. Německá teoložka Dorothea Sölleová správně poukazuje na to, že za častými otázkami "Kde byl Bůh v Osvětimi" či "Proč Bůh nezabrání válkám", je právě tento falešný, hluboce nekřesťanský pojem mocného boha, zbavujícího nás naší vlastní zodpovědnosti.
V tomto smyslu můžeme my křesťané být hluboce vděčni ateistům typu Feuerbacha, Nietzcheho, Freuda či Marxe, že za nás odmítli a rozbili tohoto bůžka, tuto karikaturu křesťanského Boha, stvořenou projekcí lidských přání a strachů...........................

.............Avšak Feuerbachem navržená terapie - vtáhnout božské zpět z nebe do člověka, měla osudové následky: inflaci lidského ega.

Tím dala zrod onomu typu humanismu, který se stal spíše grandiózním narcismem a který významně poznamenává naši západní sekulární kulturu a civilizaci dodnes.
Bůh, coby Velký bratr, stvořený lidskou nezodpovědností, pasivitou, aspiracemi a úzkostmi, nebyl tímto ateistickým humanismem překonán, nýbrž internalizován, zvnitřněn.
Usídlen nyní v sebevědomí člověka je daleko nebezpečnější, než když byl "na nebesích".
Nevědomý bůh v hypertrofovaném sebe-vědomí člověka ateistického humanismu je vlastním zdrojem moci, která nedovede ovládat sebe samu.
Ve dvacátém století mnozí lidé zakoušeli "Boží nepřítomnost". Tento prožitek je vydán dvojí různé interpretaci a reakci. Může být vykládána jako "smrt Boha" - anebo jako Boží mlčení. Být vystaven Božímu mlčení, to je hluboká náboženská zkušenost, o níž se mnoho dočteme v Bibli (např. v žalmech a v Knize Jóbů může být prožívána jako "temná noc", kterou znají mystikové všech dob)........

.............V době, kdy Boží nepřítomnost na člověka obzvláště naléhá, člověk může přijmout výzvu Boha re-prezentovat ve světě - podle vzoru Kristova a ve spojení s ním. To neznamená "hrát si na Boha", .........

......... Znamená to Boha připomínat, žít jako znamení, proměnit svůj život v anamnesis, zpřítomňující upomínku, ve svědectví (martyrium)........

......... Tam, kde je Bůh prohlášen za mrtvého, se neobyčejně dobře daří všem bůžkům. Náš svět, jak to předpovídal filozof Romano Guardini, je zas plný bohů a démonů, je plný "nového pohanství". To se však velice odlišuje od původního pohanství, od oné bezprostřední citlivosti pro posvátné, tuto nenahraditelnou dimenzi archaického přirozeného světa (Lebenswelt). A nemám nyní na mysli "nová náboženství" typu new age, před nimiž tolik varují jisté křesťanské skupiny.

To, co mne mnohem více znepokojuje, je sakralizace a démonizace v politice, která mimo jiné otvírá dveře nábožensky motivovanému násilí.

Tam, kde lidé začínají používat v politických a názorových sporech náboženskou rétoriku, kde ve svých protivnících vidí démony (Velkého satana, Říši zla apod.), kde často na své odpůrce promítají své vlastní démony, své "stíny", své nepřiznané negativní vlastnosti, tam názorové střety hrozí přerůst v opravdu ničivé konflikty. S "velkým satanem" se nelze rozumně dohodnout, toho je třeba zničit.

Právě moderní svět, podceňující náboženství (včetně jeho potenciálních ničivých sil), si příliš lehkovážně zahrává s náboženskou rétorikou a náboženskými symboly, zejména pokud je používá jako "jen metafory" v politických sporech. Ten, kdo něco ví o moci náboženství, jazyka a symbolů, by měl i zaprášené a zdánlivě nevinné náboženské pojmy opatřit varovnými nápisy, jaké najdeme na sloupech elektrického vedení: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých.

Pokud se pojmy a symboly, které uzrály v kontextu velkých duchovních tradic, začínají užívat v kontextu politických zápasů, vzniká nové náboženství, svaté se mění v démonické a bohové v monstra.

Současný irský filozof Richard Kearney připomíná radu psychoanalytiků, aby se člověk, jehož ve snu opakovaně pronásledují příšery (monstra), ještě v tom snu pokusil podívat té příšeře do tváře. Bude překvapen, jak se mu ta příšera podobá. .......

............. "ty, kteří nejsou schopni najít cestu k přijetí Boha", aby se pokusili žít, jako by Bůh byl, veluti Deus si daretur. Není-li Bůh pro vás jistotou, přijměte ho alespoň jako hypotézu, jako možnost.
Co to znamená, "žít, jako by byl Bůh"? .................... Žít, jako by Bůh byl, znamená žít jako opravdu svobodný člověk. Svobodu si uhájit, ve svobodě stát a nenechat se znovu zapřáhnout do otrockého chomoutu -

to znamená trojí: nebýt závislý, nebýt svévolný a především být odpovědný.........

........... Hlavní poselství Bible spatřuji v tom, že Bůh chtěl člověka svobodného, byť věděl, jaká rizika jsou se svobodou spojena a co vše zneužití tohoto daru přinese.......

........ Kearney nabízí a v Bibli nachází jinou odpověď: Bůh může být. Čteme-li pozorně biblické příběhy, vidíme, že v nich Bůh přichází k člověku jako možnost, jako výzva, jako nabídka a také jako úkol........

....... Naši realitu radikálně otvírá, proměňuje a obohacuje to, co tu "není", avšak může být .................... Bůh je možnost.............."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NULI NULI | E-mail | Web | 12. října 2010 v 14:43 | Reagovat

Vím, že s panem halíkem má mnoho evangelíků i katolíkůproblém.  nevím proč, já ho mám ráda. Díky za info, Hančí

2 hanci hanci | Web | 12. října 2010 v 16:17 | Reagovat

[1]: Mirko, moc zdravím.
Já s ním mám taky docela problém, ale na druhou stranu on dokáže zpřístupnit obyčejným lidem řadu věcí, ke kterým by se jinak nedostali. Přečetla jsem většinu jeho knih. To, co říká v tomto článku, se mně moc líbí. Zvláště to nebezpečí spojené s politikou.......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama