(Ne)očekávané náhody - ukázky z knížky

26. května 2011 v 18:31 | hanci |  Knihy
V poslední době, kdy se mně vzhledem k mé momentální zdravotní situaci změnil - bez mého úmyslu - názor snad na všechno spojené se životem, změnil se i, mimo jiné, můj vztah k hudbě a výtvarnému umění atd. Tu změnu jsem pocítila hodně silně, tak jak jsem si dřív ani neuměla představit.

Delší dobu jsem nebyla schopná číst, nedokázala jsem udržet pohromadě myšlenky. Před časem jsem sáhla po knížce rozhovorů Radana Wagnera s 20 našimi význačnými malíři a umělci - "(Ne)očekávané náhody". (Už jsem tady o ní psala.) Zatím jsem přečetla jen několik těch rozhovorů, ale jsem nadšená. Pokusím se vše přiblížit pár výňatky.

Z rozhovoru s Jiřím Sozanským (* 1946) ukázky obrazů zde a zde

R.W.: Vždy mě naprosto děsí, když někdo - a není jich málo - zcela vážně přemítá nad tím, zda může být reklama uměním.........................

J.S.: Svět reklamy jde mimo mě. Mnohem nebezpečnější je záměna kultury a popkultury, hlavně v prostředí, kde cílem je sledovanost čili smlouva neodpovědných gaunerů s publikem ke konzumaci balastu třetí kategorie, odporných zábavných show s nechutnými baviči, kteří otravují mozky širší veřejnosti výtokem vlastní omezenosti. To mi vadí a fakt, že se tomuto trendu přizpůsobují všechna média, považuji za větší nebezpečí, než jakýkoliv ideologický blábol.

*
R.W.: Na Tvých výstavách či environmentech jdeš "na doraz". Evidentně nemíníš diváka nechat vydechnout....................

J.S.: Kulturní dějiny lidstva se skládají z jednotlivých činů. Jsou výjimeční umělci, jejichž dílo je v této historii výjimečné a je zásadním krokem ve vývoji umění. Ti ostatní, mezi které se počítám a kterých je většina, tvoří část celkového obrazu o údělu člověka. Svou práci dělám s vědomím, že jsem součásti celku a moje vidění světa je výsečí skutečnosti. Nepatřím mezi pomatence, kteří si myslí, že jsou jediní vyvolení....................A ujišťuji Tě, že jeden život je někdy krátký k tomu, abys byl vůbec schopen definovat svůj pohled na svět a našel pro to správnou formu. Většině se to nikdy nezdaří. Sice mluvíš o divákovi, ale řekl bych, že reprodukuješ mínění tzv. odborné veřejnosti, a ta se skládá, jak oba dobře víme, z existencí přecitlivělých, se silně vyvinutým egem, často předpojatých a se sklony k hysterii. Zvláště ta část, kterou tvoří tzv. experti či referenti kulturních rubrik a kurátoři střídavé pověsti. Jde o existence, které kanalizují své frustrace komentováním cizího úsilí, aby daly smysl existenci vlastní. To ovšem není publikum, k němuž se obracím.............
*
R.W.: "Neviděli, protože chtěli vidět jenom očima, neslyšeli, protože chtěli slyšet jenom ušima, ten zmatek spořádaný, v němž každé dnes spojuje zítřek se včerejškem.....," tak praví zřejmě Tvůj oblíbený básník Jan Zahradníček, jehož sbírku Znamení moci jsi volně doprovodil. Jako jeden z mála malířů přistupuješ těsněji k literatuře - nejsi tak úzce vymezený. Dnes spíš převažují umělci intuitivní. Zpravidla nejsou schopni sebe nahlédnout a verbálně alespoň sebe a své směřování nastínit. Obecně chybí potřeba či schopnost sebereflexe. Co vlastně tento úkaz dnešní doby prozrazuje?
J.S.: Když pracuješ na širších cyklech, nebo komplikovaných projektech, musíš umět sám pro sebe definovat důvod k práci, která se odvíjí v delším časovém horizontu. Slovo má tedy svůj význam a stane se, že se Ti nakonec promítne fakticky do artefaktu jako jeho důležitá součást. Ale nevylučuji, že umělec může vystačit s vlastními instinkty či intuicí. Intuitivní neznamená nutně hloupý a bez talentu. Ty máš zřejmě na mysli typy, které tvoří z vody a chytají ze vzduchu, co se nosí. To je bohužel vždycky větší procento z celku bez ohledu na politickou realitu. Jejich produkce je vždycky použitelnou vycpávkou, která je obrazem průměru konkrétní reality. A sebereflexe není schopen obvykle ani kvalitní umělec, to dokáží pouze výjimky a výjimečné osobnosti.
*
J.S.:.....................Nevím, co to je "harmonie", sám jsem znovu a znovu překvapen, že svět vůbec drží pohromadě. Že bychom si ale měli stěžovat na nedostatek projevů sebelásky? Mám pocit, že nepamatuji období, kdy by člověk byl soustavně konfrontován se sebestřednými existencemi, s nimiž ego mlátí o zem, jako je tomu v současné době. Spíš trpím nedostatkem osobností střízlivě uvažujících a slušných s jistou dávkou odpovědnosti za své počínání.
*
R.W.: Ještě boxuješ? Pamatuji si na výstavu nazvanou Práce s tělem...............

J.S.: Ano stále docházím do tělocvičny, kde absolvuji tréninkový proces způsobem uměřeným věku. Práce s tělem byl jedinečný projekt, realizovaný díky shodě šťastných náhod............

R.W.: Jsem přesvědčen, že boxováním se stává každý mozek vyplašeným a nenávratně potlučeným. Souhlasíš?

J.S.: Mohl bych odpovědět ironií, ale omezím se na konstatování. Jsou typy boxerů, kteří způsobem boje riskují trvalé poškození. Ale nikde jsem se nesetkal s tolika splašenými mozky, jako mezi umělci a "intelektuály". Ve srovnání s nimi kypí boxeři duševním zdravím. A to je fakt.
*
R.W.: Jirko, přeju Ti hodně tvůrčí síly, dobré vůle a odhodlaného přesvědčení do dalších cyklů. Co přeješ Ty českému umění?

J.S.: Díky, věřím, že Tvé přání je upřímné, a já ho mám zapotřebí. Pohybuji se na české výtvarné scéně víc než třicet let a setkal jsem se s řadou jednotlivců, jejichž poznámkám a replikám jsem porozuměl až s odstupem času. Sám jsem musel zestárnout, abych věděl, o čem je řeč. Mám na mysli na příklad Václava Boštíka, Evu Kmentovou, Olbrama Zoubka, Zdeňka Palcra, Stanislava Podrázského, Miroslava Chlupáče, Jiřího Načeradského, Františka Ronovského, Karla Nepraše a řadu dalších. Nevyjímaje ale některé pedagogy AVU jako Ladislava Čepeláka, Jiřího Johna, či prof. Jiřího Kotalíka. Přál bych si, aby českou výtvarnou scénu reprezentovaly především osobnosti s talentem a lidským formátem, nikoliv loktaři, parazité a profesní outsideři. Pevně doufám, že Knížák s Kolíbalem konečně dostanou svěrací kazajku a doživotní ajnclík, protož neuvést ve sbírce současného českého umění tak skvělého malíře, jakým je Josef Jíra, je známkou čirého šílenství a těžké frustrace obou individuí. Pokud budou mít kompetentní psychoterapeuty, možná nakonec dojdou k poznání, že vrcholná kulturní instituce není tím nejlepším prostředím k řešení jejich osobní vendety. Chci věřit, že nastupující generace najde dost odvahy postavit se pokleslému postmodernímu blábolu a kýči, který zahlenil současnou výtvarnou scénu. K tomu jí dopomáhej Bůh.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 evas. evas. | Web | 27. května 2011 v 20:59 | Reagovat

Ta kniha může být opravdu zajímavá. Já ji prozatím, ač z oboru, nezaregistrovala... Mohla byste prosím napsat citaci? Autor, rok vydání, nakladatelství apod....
Děkuji,
Spěváčková

2 hanci hanci | Web | 29. května 2011 v 17:23 | Reagovat

[1]: Paní Spěváčková, koupila jsem knížku v gal. Dolmen se slevou - na výstavě pana Wagnera. Vydalo Nakladtelství Lidové noviny v r. 2010. autor je pan Radan Wagner.Srdečně zdravím. V dohledné době napíši mail.

3 NULI NULI | E-mail | Web | 31. května 2011 v 8:47 | Reagovat

Tak to jo, to je opravdu zajímavé čtení. Ale hlavně mám radost, že se ke čtení už dostaneš!

4 zarox zarox | E-mail | Web | 31. května 2011 v 14:52 | Reagovat

Ta knížka vypadá moc zajímavě. Kdo jí vydal?

5 hanci hanci | Web | 1. června 2011 v 14:05 | Reagovat

[4]: Vydalo Nakladatelství Lidové noviny v r. 2010.

Nuli, právě že jsou to rozhovory a ne nějaký delší souvislý text. Navíc mě tahle oblast děsně zajímá.

6 zarox zarox | 1. června 2011 v 14:40 | Reagovat

Díky za info, popátrám po ní!

7 evas evas | Web | 3. června 2011 v 13:05 | Reagovat

Díky za typ, už ji mám taky. Pověřila jsem manžela, ať ji v Dolmenu taky sežene... Jinak jsem ji už zahlédla v Dobrovském v Brně ve Wannieck pasáži.Už se moc těším, až si počtu. ;-)

8 asperia asperia | 4. června 2011 v 16:18 | Reagovat

ať se vám daří :)))
Přeju hodně hezkých zážitků:)

9 hanci hanci | Web | 4. června 2011 v 18:55 | Reagovat

[8]: Asperio - to není možné, včera jsem na tebe myslela (přece jsme si tykaly, ne?). Říkala jsem si, co asi děláš, jestli ještě tolik čteš atd.Moc zdravím a přeji taky vše nejlepší.

10 evas. evas. | Web | 9. června 2011 v 15:42 | Reagovat

Dodatečně se vracím ke knize, přečetla jsem tak 5, 6 rozhovorů a musím doporučit. Radovan Wagner velmi citlivě mapuje hloubky a šíře umělecké práce jednotlivých výtvarníků, takže je to čtivé jak pro umělce, tak laiky. Co umělec, to nový pohled. Prostě čtivé. Nedocenitelná by mohla být zvláště pro laiky jako studnice názorů a zkušeností, které vypovídají hlavně o tom, že umění je dřina i filozofie a v neposlední řadě celoživotní trpělivý proces.

11 hanci hanci | Web | 9. června 2011 v 18:48 | Reagovat

[10]: Vřele s Vámi ve všem souhlasím, s knížkou jsem absolutně nadšená. Líbí se mně stejně tak kladené otázky panem Wagnerem, jako odpovědi tázaných. Srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama