Praha v květnu

15. května 2011 v 17:21 | hanci |  Jak jde život


Tak se opět konečně dostávám k napsání dalšího článku. Byla jsem v Praze, mám docela dost fotek ze dvou výstav, postupně je dám na blog.

Při odpočívání jsem si fotila místa, která mám ráda. Pohled na Pražský hrad a na Sovovy mlýny.


*******
Byla jsem v nemocnici na ambulanci léčby bolesti, mimo jiné. Byla tam úžasná paní doktorka - mám ráda, když mně lékař řekne pravdu přímo a nic nezamlčuje.
Chronická borelioza a plicní chlamydie ve stádiu, ve kterém je mám, už nejdou vyléčit. Mohla jsem se zeptat na všechny eventuality, dostala jsem přímou odpověď. Ty bakterie mám v těle už hodně dlouho, nedá se ale zjistit, jak dlouho. Každopádně, i když jsem celé ty roky neměla žádné potíže v tomto směru, v těle jsem bakterie měla. Potíže mohou propuknout za různě dlouhou dobu - od jednoho po např. dvacet let od nákazy - po celé ty roky nakažený člověk vůbec netuší, že má tuto infekci. Impulz k projevení a začátku těžkostí může být různý, mně vše začalo po návratu z Anglie - po únavě jak fyzické, tak psychické. Nehledě na to, že jsem se tehdy cítila opravdu hodně šťastná.

Václave, je to možná i Tvůj případ - nevím, jak a proč Ti byl udělán test na boreliózu, jestli jsi prodělal úspěšnou léčbu akutního stavu a tělo prokazuje jenom protilátky po setkání s touto infekcí - nebo máš zatím jenom "spící" infekci neléčenou. Doufám, že ne!!

Lenko, na základě Tvého komentáře, že vše je v hlavě a nejdřív si musím vyléčit hlavu a na základě mé odpovědi - jsem dostala hodně těžce vyhubováno od svého opravdu blízkého známého, který mně tímto docela tvrdým způsobem velmi úspěšně pomohl během posledních pár let prodělat moji celkovou proměnu - přístup k sobě, k okolí, k životu, ke světu........ Bylo to těžké, ale zvládla jsem toho docela dost, i když - samozřejmě - vůbec ne úplně. Za to mu nepřestanu být nikdy dost vděčná. Tentokrát si ale neuvědomil, že už mně skutečně došly síly a že jsem potřebovala jinou podporu, trochu jemnější. Navíc ty infekce skutečně způsobují šílenou apatii a nechuť provozovat jakoukoliv činnost. Všechno připadá člověku malicherné, povrchní, mělké, bezvýznamné........ Připadám si, jako kdybych se opět celá vnitřně proměnila. Zatím nevím, jestli k lepšímu nebo k horšímu.

No, dostala jsem léky proti bolesti, které mám dost velké a stálé, kombinaci vitamínů skupiny B a lék na neuropatii. Bohužel, mám ještě i potíže po dávném ochrnutí, které se teď také dost zhoršily, což působí komplikace navíc. Při příští návštěvě po novém vyhodnocení se paní doktorka rozhodne, jak dál. Má více pacientů s tímto onemocněním a stejnými bolestmi.
***************
Byla jsem v Praze čtyři dny, abych mohla dostatečně odpočívat mezi jednotlivými návštěvami lékařů a tak jsem ten delší čas využila i k návštěvě dvou galerií. Fotky z výstav dám do dalšího článku.

V Týnské literární kavárně jsem se setkala na popovídání se synem a s mou mladou kamarádkou - studentkou z vodňanského workshopu - povídaly jsme si (po synově odchodu) až do večera a bylo to nádherné. Takováto přátelství mně asi pomáhají ze všeho nejvíc.
Před odjezdem jsem ještě byla na obědě s dalším mým mladým kamarádem, rovněž studentem z vodňanského workshopu. Autobus domů jsem stihla na vteřinu přesně - nastoupila jsem a autobus se rozjel. Nemohu pořád uvěřit, že se s těmi "mými" studenty ještě stále stýkám, že jsou ke mně tak úžasní a čas strávený s nimi je tak krásný a pro mě v tolika věcech přínosný.

(Další z těchto kamarádek za mnou přijede k nám domů příští víkend, nemohu se už dočkat!!)

Mezi návštěvami galerií jsem se prošla po nábřeží, mohla jsem si sednout a odpočívat jak často a jak dlouho jsem potřebovala, bylo krásné počasí.

Znovu jsem navštívila Kavárnu Slávia, která se mně hrozně moc líbí - to prostředí je příjemné, uklidňující - a také mám na ni moc hezkou vzpomínku........ Měla jsem poslední stokorunu - koupila jsem si za ni neskutečně dobrou pistáciovou zmrzlinu - dva kopečky!! Vůbec jsem si to nevyčítala, protože mně tam bylo mimořádně dobře. Takových chvilek člověk zase tak moc nezažije, kdy se cítí tak krásně přes všechny stávající okolnosti.

Příjemné prostředí v kavárně

Měla jsem štěstí, že byl volný jeden stolek u okna.
Jen jsem zapomněla, jak si mám nastavit foťák, když fotím proti světlu. Nechce se mně to studovat, záleží mně hlavně na pocitu, který jsem tam měla. A ten byl moc krásný.
******************
Včera, t.j. v neděli, jsem vložila fotky k článku - dnes tam nebyly. Zkusila jsem je vložit znovu, ale marně. Zkouším to potřetí - nevím, v čem je chyba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 20. května 2011 v 9:52 | Reagovat

Ahoj Hančí, omlouvám se, dlouho jsem tu nebyla, čtu to teda až teď. Musím říci, že na mě taky měla vliv tvá opakovaná odpověď, ve stylu "ale ... ale ... ale ..." (Známe to všichni z různých situací, povídá o tom i rčení, že kdo chce, hledá návody, kdo nechce, hledá důvody) Říkala jsem si, je to marný, je to marný, je to marný ..... Paní doktorka také kontatovala, že jsou ty viry nevyléčitelné ...... No, za současného stavu v tvé milé hlaviččce asi nejsou ...... Jenže já už viděla tolik vyléčených nevyléčitelných nemocí! ..... Nic není marné. Beru svá slova zpět. Ani tvá bolest není neléčitelná, pokud se pohneš někde uvnitř a na základě toho ...... ale nepředbíhejme, život nejde nadiktovat. Jen se zkus v myšlenkách vydat třeba tímto směrem: Co když pohoda, kterou jsi zažila v Anglii, natolik kotrastovala s tvou situací doma, že to duši začalo tak bolet, že začala křičet bolestí?
Nemusíš poslouchat M., nad mými slovy taky klidně můžeš mávnout rukou .... nemusíš nic ..... ale prosím tě, poslouchej své tělo a duši! Dyk se takhle utrápíš k smrti. A pak se znovu narodíš s bolestmi ...... ufff. Tak dobrá, tvořivá, jemná a mladá duše (tvoje!) nemá nárok žít v jakémkoli nepřátelství, neladu, lži a podobně ..... Moc tě chválím za zmrzlinu, za přátelství s mladými lidmi (uvnitř jsi mladá, tak proto), za ty krásné fotky, za to, jak se umíš radovat ...... ale prosím zkus být ještě větším přítelem sama sobě.
Tak a teď mi hoď třeba něco na hlavu. :-) Já to říct musela. :-)
Hančí, drž se! Ne své bolesti, ale nápovědy své duše.
Moc na tebe myslím a užij si víkend s kamarádkou.

2 hanci hanci | Web | 20. května 2011 v 11:27 | Reagovat

[1]: Lenko, napíši ti mail, nebudu tady nic rozopitvávat. A moc děkuji!!! A doufám, že užíváš sluníčka.

3 Lenka Lenka | Web | 20. května 2011 v 12:17 | Reagovat

Těším se na mail, Hančí. Jen něco sem dodám teď mi přistál na blog odkaz na rozhovor s Mudr. Hnízdilem. Znám ho dlouho a moc fandím tomu, co dělá, jeho názory jsou jako mé, jenom on to říká moc pěkně a opravdu srozumitelně. Tak opravdu doporučuji. Není to jen o nemocech, ale o všem kolem nás. Snad to není moc mimo. Myslím, že ne, je to o všem, co nás trápí.

http://www.civilcourage.cz/hnizdiljan.html

4 hanci hanci | Web | 20. května 2011 v 15:39 | Reagovat

[3]: Lenko, mám ho už delší dobu, ale ještě jsem ho úplně podrobně nečetla, doktora znám z TV. Chtěla jsem ti napsat teď, ale blíží se rychle velká bouřka, tak PC raději vypnu. Přes víkend určitě napíši.

5 Liška Liška | Web | 26. května 2011 v 10:51 | Reagovat

Hančí, taky ti fandím, jako Lenka. Akorát nějak nevím, co bych řekla slovy dalšího. Líbí se mi, jak se umíš radovat. Každý to neumí.

6 hanci hanci | Web | 26. května 2011 v 16:29 | Reagovat

[5]: Liško, moc děkuji. Už několik dní se cítím mnohem líp - koupila jsem si drahý lék (tedy drahý pro mě - 700,- na měsíc)a očividně mně pomohl. Taky lék na neuropatii mně pomohl, takže už nejsem tak unavená, apatická a bolesti jsou mnohem menší. Hned je vše veselejší a mám radostnější pohled na svět. Byla bych spokojená, kdyby to takhle zůstalo.
Doufám, že se ti daří dobře, moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama