Facebook - můj pohled

5. června 2011 v 18:17 | hanci |  Zamyšlení
Už před delší dobou jsem se nechala přemluvit svým známým a přihlásila jsem se na Facebook. Bohužel, nenašla jsem na něm téměř nic, co by podle mých měřítek převažovalo jako jeho klady nad jeho zápory.

Zřejmě má velkou výhodu pro osamělé lidi nebo pro ty, kteří se moc nedostanou do společnosti nebo nemají nějaké jiné zájmy. Nebo pro nemocné, kteří nemohou vycházet z bytu - atp. Nebo pro takové, kteří na sebe chtějí nějak upozornit. Proto je tam tolik šokujících osobních sdělení.
Jistě se na něm dají načerpat informace o kulturních událostech - ale ty se dají najít i jinde, bez toho velkého balastu kolem.
Nejvíc je mně směšné, jak se před nedávnem dost značné množství lidí rozčilovalo při akci sčítání lidu. Že je porušováno soukromí, že se vlastně jedná o větší sledování lidí atd., atd. Když se ale podívám na fcb, tak téměř všichni účastníci docela podrobně vykládají o svém životě, kdy vstávají, co snídají....... kdy jedou na dovolenou (podávají podrobné informace zlodějům, kteří se prý v poklidu i nastěhují do prázdných bytů - mají k dispozici přesné datum odjezdu a návratu majitelů), kde pracují, jak prožívají osobní vztahy, vše dokládají fotografiemi atd., atd. Někdy nemohu věřit svým očím, co se všechno mohu na fcb dovědět a vidět.

Hodně mně vadí povrchnost těch diskuzí (až na řídké výjimky), často hrubé až vulgární vyjadřování v případě nesouhlasu. Ale nejvíc ze všeho mně vadí tak lehká ovladatelnost obrovského množství lidí, jejich manipulace za určitým účelem.

Jedna z mála z výhod je ta, že se rychle mohu dovědět jak se daří známým, popř. členům rodiny. A to je také důvod, proč jsem se po delší době, kdy jsem byla odhlášená, opět na fcb přihlásila. Téměř vůbec se k ničemu nevyjadřuji, přesto je mně to prostředí tam tak nepříjemné, že opět uvažuji, že se definitivně odhlásím.

Chci zdůraznit, že to všechno, co jsem napsala, je výhradně můj názor a moje pocity a nikomu je nevnucuji.

Nedávno jsem narazila v LN na článek, který mně mluví z duše.

LN, 18/05/2011
"Neberte nám blbce"
(Miloš Čermák, novinář)

"Jedna z nejzajímavějších zpráv, které jsem v poslední době slyšel o Googlu, byla ta o vyhledávání receptů. Jakýsi novinář či webový expert přišel na to, že pokud naťukáte do vyhledávacího řádku jméno nějakého jídla, dá Google mezi recepty přednost pokrmům, které jsou zdravější a jejichž příprava trvá kratší dobu.

Chápu, že z chování uživatelů vyplývá, že právě takovým receptům dává většina z nich přednost. Ale jistě ne všichni! Určitě je nemalá skupina lidí, kteří rádi vaří dlouho a jedí nezdravě. Budou tyto požadavky muset výslovně uvést do vyhledávače, aby správné recepty našli? Nebo jim zbudou už jen papírové kuchařky, protože Google - samozřejmě v zájmu zdraví světové populace - všechny nezdravé pokrmy uživatelům zatají? A kde to skončí? Nestane se náhodou, že když si budeme chtít vyhledat podrobnosti o své oblíbené značce bourbonu, odkáže nás vyhledávač na heslo z Wikipedie o cirhóze jater a novinovou poradnu primáře Nešpora?

Nechci z toho dělat kovbojku, ale je nepochybné, že "štelování" googlovského algoritmu může vést k novodobému sociálnímu inženýrství. Není důležité, že se tak děje v zájmu komfortu uživatelů, vždyť cesty do pekel jsou skoro vždy dlážděny dobrými úmysly. A nejde jen o vyhledávací algoritmy. Spousty webů se dnes snaží svým uživatelům "odezírat ze rtů" (ve skutečnosti jen matematicky zpracovávají historii navštívených stránek) a servírovat jim to, co chtějí vědět a o čem chtějí číst. Říká se tomu personalizace a je to jeden z úhelných kamenů webového žurnalismu.

Jenže ono to má samozřejmě i svou odvrácenou stránku. Když webové služby odfiltrují všechny informace, které nás nezajímají či z jiného důvodu nechceme znát, nebudou nám nakonec přece jen chybět? Nejsou stejně důležité jako ty zajímavé? Toť hlavní téma knížky "Bublina filtru" s podtitulem "Co před vámi internet tají". Napsal ji Američan Eli Pariser, vyšla v pondělí (je ke stažení na Amazonu) a podle mě to bude jedna z nejdůležitějších knih o webu tohoto roku.

Teze knížky se dá shrnout do jednoho citátu připisovaného Marku Zuckerbergovi, zakladateli Facebooku: "Veverka umírající na vaší zahradě pro vás může být důležitější než lidé umírající v Africe." Poněkud vulgarizovanou (ale zato srozumitelnou) formou je tak pojmenováno hlavní dilema personalizace webu.

Zmínka o Facebooku není náhodná, ono filtrování totiž probíhá i na sociální úrovni. Krásným případem jsou právě sociální sítě, kde většina z nás žije v "bublině" tvořené přáteli a kamarády, zkrátka lidmi s podobnými názory, postoji i životními zkušenostmi. Nic proti tomu, člověka nikdo nemůže nutit, aby vycházel s blbci.

Jenže ony jsou srážky s blbci stejně důležité (ne-li důležitější) jako kamarádské plácání po rameni. Čím častěji budeme přátelské bubliny" sociálních sítí opouštět, tím víc budeme světu rozumět.

Laskavě proto prosím Google, Facebook a spol.: neberte nám špatné zprávy, nudné články ani blbce. Nefiltrovaný život - podobně jako pivo - chutná lépe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 6. června 2011 v 11:03 | Reagovat

Ahoj Hančí, to jsi napsala i za mě, hodně podobný je i můj pohled na věc. Ještě si pamatuju, jak těžko jsem nacházel návod, jak svůj smazat a ne jen "pozastavit". Nevím, jak teď, ale tehdy to bylo téměř nemožné.
Mimo to, co jsi zmínila, mi ještě vadí některé projekty, které probíhají živelně tak nějak na úkor skutečného dění v reálu - mám na mysli různé petice za cokoli, kdy se lidé málo zajímají o další zdroje informací a často bývá jejich počet mnohem vyšší, než kdyby měli třeba jen vyjít před svůj dům a ten arch podepsat v jiné formě, než elektronické.
Tímhle světem se člověk svazuje a často dobrovolně, bohužel. Pocit zvláštní nesvobody na mě dýchl před časem, kdy jsem převáděl z vlastního účtu "větší, než obvyklou částku". Nejenže jsem musel odpovědět na dotaz, z jakého důvodu mi peníze přišly, ale dokonce i proč je odesílám, o jakou transakci jde. Na to jsem nechtel nejdřív odpovědět, takže se k jednacímu stolu v otevřeném prostoru pobočky, kde běžně chodí zákazníci (za zády mi čekali dva ve frontě), postupně sešly tři pracovnice banky, by mi ocitovaly části zákona na ochranu proti financování terorismu. Byl jsem několikrát ubezpečen (pěkně nahlas, aby to slyšeli i ti za mnou asi), že se jedná o bankovní tajemství, které nepřekročí zdi této budovy - to jsem se musel odvrátit stranou, abych se nesmál do očí - vím naprosto přesně, jakým způsobem se na malém městě roznáší informace s tajemnou nálepkou "ale nikomu to neříkej".
Pardon, to jsem trochu odbočil... ale nějaké souvislosti tam cítím taky.
Hezký den přeji :-)

2 hanci hanci | Web | 6. června 2011 v 17:56 | Reagovat

[1]: Jirko, díky moc za ten komentář. Napsala jsem ti sáhodlouhý mail, možná nebudeš mít ani sílu ho celý přečíst :o)).
Moc zdravím.

3 Naďa Naďa | Web | 7. června 2011 v 9:08 | Reagovat

K Facebooku. Já si myslím, že každý nový počin má svůj boom, který poznenáhlu oplaskne. Jsem také na Facebooku. Přátele jsem zredukovala z 80 na 35 a nové nepřibírám. Dříve jsem na Facebooku trávila denně dost času, teď nahlédnu občas, co se u známých a vtipných lidí děje nového a zas jdu :-)

4 michal michal | Web | 7. června 2011 v 16:24 | Reagovat

S fejsbůkem je to stejně jako s ohněm či sirkami. Jde o to, jak s nástrojem zacházíš.
Není sám o sobě ani dobrý, ani špatný. Je takový, jaký si ho uděláš a k čemu se ho rozhodneš použít.
S širokou skupinou přátel se svoláváme na vernisáže, výstavy, prezentujeme práce svých studentů atd ... atd ... samozřejmě pak následuje fyzický akt setkání ...atd.
Že fejsbůk poučívají sociopati?  Ano, to používají. S nimi kromě fejsbůku sdílím i chodník a netroufám si tvrdit, že by chodník byl apriorně špatný. Fejsbůk je prostě jen další varianta veřejného prostoru. Nic víc, ale ani nic míň.
Soukromí a tajemsví? Dokonalá iluze. Kdokoliv má mobilní telefon, počítač nebo účet v bance, dobrovolně rezignuje na obě konstanty.

5 Karel Rakušan Karel Rakušan | Web | 10. června 2011 v 7:55 | Reagovat

Ahoj Hani,
i přesto, že na Facebooku jsem, myslím si, že máš pravdu. Tento nástroj používám k tomu, abych sdělil své pocity a nabídl je druhým. Přiznávám, ale na druhou stranu, že mnohdy nestačím mazat to, co se mi tam nelíbí nebo kdo mi tam co dá. Našel jsem tam, ale spoustu přátel, které jsem 25 let neviděl a teď jsem se s nimi setkal. Tak jak napsal Michal. Je to nástroj, který má svůj bum a záleží na nás, jak ho používáme (jestli tu pomyslnou sirku zapálíme my nebo ji dáme dětem).

6 hanci hanci | Web | 10. června 2011 v 13:49 | Reagovat

[4]: Téměř se vším, co píšeš, souhlasím. Začínám polemizovat až od části, že je fcb jen další varianta veřejného prostoru, že se sociopaty sdílíme i chodník........ Ano, to sdílíme, přesto si myslím, že z chodníku ještě nikdy nevznikla tak šílená manipulace velkou částí populace, jako tomu bylo např. před minulými volbami. A to je právě to, čeho se na fcb nejvíc bojím. Souhlasím s tím, že kdo chce – třeba i  JÁ –  používám fcb pouze k tomu, že se podívám co dělají mí přátelé, třeba i kde je jaká výstava atd. Taky jsem se nenechala zmanipulovat před těmi volbami. To přece ale neznamená, že před tím mám zavírat oči. Kdykoliv rozumně uvažující lidé zavírali oči před tím, o čem byli přesvědčení, že je to špatné, většinou se to pak vymstilo ve velkém měřítku – možná je to přehnaný příklad, ale i tak ho uvedu – Hitler. (Tento příklad nemá nic společného s internetem, ale s tím, že není možné zavírat oči před nebezpečím.) Je to i podobné, když se obhájci vysílání násilných a krvavých filmů ohrazují tím, že na TV je knoflík, kterým se přístroj dá vypnout – a rodiče to mohou kdykoliv kvůli svým dětem udělat. – Jak obrovské množství je dětí, jejichž rodiče jsou od rána do večera v práci a na děti nemají čas (neuvědomují si, o co se sami ochuzují, ale to už je zase jiná věc). Těmto dětem samozřejmě nikdo TV nevypne. Zrovna tak je nikdo neochrání před nebezpečím, které bezesporu na fcb hrozí.

Druhá věc, která mně docela vadí je ta, že na fcb jsou jakási uzavřená společenství. Ti lidé se v nich baví svým jazykem a kdo nemá patřičné vzdělání (jako třeba já), hodně věcem vůbec nerozumí – oni mimo okruh svého působení mezi sebe ani nikoho nepustí, právě tím způsobem komunikace. Když si s někým např. skajpuji, mohu se okamžitě zeptat, co který výraz nebo zkratka znamená a mohu dostat i širší vysvětlení, třeba i s uvedením příkladu apod. Tím se nepředstavitelně hodně vzdělávám, dokonce zábavnou formou. S názorem svého spoludiskutujícího nemusím souhlasit, ale vím s kým mluvím a vše si můžeme vysvětlit.

Možná je to i mým věkem. Nezapomenu, jak se do mě právě na fcb pustili dva mladíci – před volbami – a vyčítali mně - jakožto důchodci, že kvůli nám důchodcům mají málo peněz na své zájmy, třeba na cestování, protože peníze dostáváme my. Na fcb jsem podobný názor v té době četla mnohokrát. Nebudu popisovat, jak strašně jsem se tehdy cítila. Neumím se takovým nespravedlivým výpadům bránit a hrozně těžko to nesu.
Na fcb cítím jakýsi abstraktní strach – neumím to správně popsat. Mám neodbytný pocit, že je to ta pěkně vydlážděná, rovná a široká cesta do pekel. Obávám se, že se o tom všichni přesvědčíme za ne moc dlouhou dobu.

[5]: Díky za komentář – odpověď i tobě je v tom, co jsem právě napsala.

Oba vás moc zdravím a přeji hezké dny.

7 asperia asperia | 12. června 2011 v 22:02 | Reagovat

já na facebooku našla spoustu dobrých věcí. bohužel vás tam asi bez jména nenajdu .....
svůj facebookový profil mám uzavřený před (ne)přáteli:)), tj. mi tam psychopati nelezou:)))
a blbosti se snažím ignorovat:))), a že jich tam je, co tak člověk zvládne nedobrovolně vidět... u dětiček z rodiny:)), které mám taky spřátelené:)
ono je to hloupé ze začátku, když tam nikoho neznáte, tak co tam... taky se mi to nelíbilo, lidi, co znám v reálu, tam nebyli, a než jsem se seznámila na facebooku, tak to trvalo, taky jsem to dělala tak, že jsem se přihlásila a pak tam nechodila, protože z toho nic nebylo, ale na druhý pokus se to jaksi pohnulo.

8 hanci hanci | Web | 14. června 2011 v 15:05 | Reagovat

[7]:Třeba je ta nechuť a odstup dána mým věkem, nevím, ale pořád to v sobě nemůžu překonat. - Souhlasím, že jsou tam i dobré věci - píši o nich v článku. Pořád se na fcb ani neumím správně pohybovat, vždycky, když jsem chtěla něco napsat, objevilo se mně to jinde a jinak, než jsem chtěla. Třeba se to i u mě taky časem pohne, uvidím.

9 asperia asperia | 15. června 2011 v 19:01 | Reagovat

jo, to znám, taky se pořád snažím vše pochopit. taky nikdy nevím, jestli se mi co kdy kde objeví:)))
ale opravdu to není špatné. to chce asi víc zkoušet.

10 Liška Liška | E-mail | Web | 15. června 2011 v 19:35 | Reagovat

... nebo se bez FB obejít. Přece to není povinné. Ale představuju sim že jednou někam přijdu, třeba na nějaký dlouhodobý seminář, a řeknou mi: informace o příštím setkání najdete na FB. A co potom řeknu?

Z FB jsem se před pár lety pracně odhlásila. Nikdy jsem ho nepoužívala - jen se tam nahlásila v době, kdy tady jetě nebyl moc populární. A nechtělo se mi do toho pronikat, ztrácet čas na další síti lidí. Mám svých sítí dost a mám je ráda :)

11 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 17. června 2011 v 18:28 | Reagovat

Naštěstí mám pořád tendenci hledat primárně v knihách a ne na internetu. Včera jsem si přečetl velice zajímavý článek S. Komárka o eugenice (Leprosárium, str. 203).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama