Kam směřuje reforma zdravotnictví

29. června 2011 v 21:45 | hanci |  Politika

Britské listy

29.6.2011

Kam směřuje reforma zdravotnictví

Peter Škoda

Pokud by se někomu zdálo, že odpor proti zdravotnickým reformám navrhovaných vládou je bezpředmětný či přehnaný, doporučuji záznam besedy s poslancem MUDr. Štastným z Hydeparku, ČT 24 z pondělí 27.06. Přibližně v 16. minutě záznamu vysvětluje pan poslanec představu o zefektivnění práce zdravotních pojišťoven. Podle něj je třeba nastavit konkurenční prostředí tak, aby si pojišťovny mohly nasmlouvat zdravotnická zařízení a stejně tak klienty. Toto opatření není zatím možno prosadit, pan poslanec počítá s tím, že se s jeho prosazováním začne tak asi za 3 až 4 roky, píše Peter Škoda.
Na první pohled celkem nenápadné prohlášení, které však nemůže nechat v klidu nikoho, který je seznámen se systémem soukromého zdravotního pojištění v USA (lze doporučit např. Paul Krugman: Svědomí liberála, nakladatelství Vyšehrad). Stručně řečeno, systém komercializace vede zdravotní pojišťovny k dosažení co největšího zisku. Cesty k tomu pak směřují přes diskriminaci skupin lidí s vyšší rizikovostí nemoci či úrazu a také k právnímu zkoumání, zda klient pojišťovny splnil všechny podmínky, které ve smlouvě jsou (většinou napsány malým písmem) - např. zda nezatajil něco z rizikových faktorů, jako např. nemoci v mládí, či nemoci předků.
Vše s cílem vyplatit co nejméně. To vše bylo již podrobněji popsáno v odborných statích porovnávajících americký a evropský princip chápání zdravotního pojištění. Prohlášení pana poslance nám nyní jasně ukázalo, jakým směrem a k jakým skutečným cílům jsou zdravotnické reformy vedeny, i když začínají poměrně nenápadně a o konečných cílech se mluví jen tehdy, když pusa, tak trochu nekontrolovaně, ujede.

****************************
Myslím, že není co dodat. Před revolucí jsem neměla nárok na dobré léky kvůli tomu, že jsem nebyla ve straně. Teď je nemohu mít, protože nemám peníze. Nikdo nebere ohled na ty lidi, kteří si před revolucí nemohli nijak spořit do zdravotnictví - na budoucí kvalitnější léčbu - protože nikdo ani netušil, že by se cokoliv na stávajícím systému mohlo změnit. A taky příjem byl pro nekomunisty velmi malý. Vůbec si neumím představit, z čeho bychom si bývali tehdy mohli šetřit. Proto máme také podprůměrné důchody. Je mně záhadou, kde bych si teď měla vykouzlit peníze na příplatek za kvalitní léčbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Václav Václav | 30. června 2011 v 21:46 | Reagovat

no ,že by komunista přišel do lékárny a vytáhl rudou knížku a měl co chtěl to nepamutuji a stejně tak plat,že by každej rudoch kolem mě měl o tolik víc..Hančí to srovnání mi nesedí...trochu pokulhává..

2 hanci hanci | Web | 1. července 2011 v 14:29 | Reagovat

[1]: Václave, asi máme každý jiné zkušenosti. Samozřejmě, že v lékárně se knížka nepředkládala - to je směšné. Vše záleželo přece na lékaři, co předepsal. Zažila jsem, jak mně doktorka v Brně, přes veškeré zákazy a předpisy, předepsala lék, který jsem tehdy nutně potřebovala. Byla jsem pak předvolaná k jakémusi "papaláši" - už si opravdu nepamatuji jeho funkci - byl to taky lékař. Ten na mě řval, že si to s tou doktorkou vyřídí jinak, že ji postaví do pozoru a nechá potrestat, jak si mohla dovolit mně ten lék předepsat atd. atd. Téměř jsem se zhroutila, jakou jsem měla hrůzu, co té doktorce udělá, když ona byla moje jediná naděje - tehdy. Pak se nechal podplatit!!!! Ale prožila jsem fakt hrůzu. - To je jenom jeden příklad,  zažila jsem jich opravdu víc, věř mi.
A s tím platem?? - Můj šéf mně řekl přímo do očí, když jsme byli v kanceláři sami, že dokud nezačnu oslovovat soudruhu a nezdravit čest práci, plat mně zůstane tak nízký, jak je. Nezačala jsem, zůstal. Navíc jsem vystoupila z SČSP, kam jsem byla bez mého vědomí přihlášená automaticky při nástupu na to místo. Tím jsem měla svůj "nepostup" v jakémkoliv směru zpečetěný.
Manželovi spolupracovníci, kteří byli v milicích, mají všichni o patnáct set vyšší důchod, přestože jako odborníci byli velice špatní.
Nemá cenu dál uvádět příklady, asi moje rodina měla smůlu. Po revoluci jsme se dověděli z příslušných míst, že nám sousedi dávali jako členové pouličního výboru neustále negativní posudky - prý jsme "obdivovatelé Západu" atp. - takže naše děti nesmí studovat......
V 6 letech jsem prožila třínoční výslech podnapilými SNB, nesměla jsem za maminkou atd., atd. To se se mnou táhlo opravdu celou dobu.
Opavdu ti přeji, žes nic podobného nezažil, nebylo to nic příjemného. Žila jsem v neustálém strachu. Sevřený krk mám doposud, když vidím jakoukoliv uniformu. Prý už se toho nezbavím.
Srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama