Červenec 2011

Ladislav Sutnar - Rudolfínum

29. července 2011 v 18:13 | hanci |  Umění
V Rudolfínu byla v přízemí výstava Ladislava Sutnara. Vůbec jsem ho neznala.

Obrazy na mě působily příliš chladně propočítané, jsou estetické a vyvážené, ale žádné vnitřní napětí nebo pocity na mě z nich nevyzařovaly. Necítila jsem žádné emoce, ani záporné, ani kladné. Přesto jsem ráda, že jsem výstavu viděla.



Něco o L. Sutnarovi (omlouvám se za špatnou kvalitu, snad to je k přečtení):



***


Xénia Hoffmeisterová-Galerie Dolmen-druhá část

26. července 2011 v 20:42 | hanci |  Umění

Xénia Hoffmeisterová-Galerie Dolmen-druhá část

Před 8 minutami | hanci | Umění

Druhá část:

Děkuji paní Hoffmeisterové za opakovaný krásný zážitek - když jsem fotky připravovala pro vložení na blog, znovu jsem se báječně bavila - snad ještě víc, než přímo na výstavě. Opět jsem se nahlas smála.

Spirála, 2010-2011

Optická, nekonečná spirála, jako podklad k plastickým spirálám, je vytvořená z ocasů. Chlupy tvoří povrch chladného útvaru, změkčují a vnášejí živočišnost.

Spirála, 2010-2011

Xénia Hoffmeisterová-Galerie Dolmen-první část

23. července 2011 v 23:34 | hanci |  Umění

Když jsem šla do Galerie Dolmen, byla už jsem hodně unavená. Ale vždycky se tam moc těším, ještě nikdy jsem nebyla zklamaná, vždycky tam byla zajímavá výstava. Ale tahle mě hodně, ale opravdu hodně mile překvapila. U některých obrazů jsem se nahlas smála. Bylo mně mezi nimi moc dobře, rozveselily mě a zároveň z nich čišela lidskost, obrovský smysl pro vtip, detail a pro hodně citlivý přístup k věcem a životu. Říkala jsem si, že by tu výstavu mělo vidět co možná nejvíc lidí. Ještě po mnoha dnech pořád cítím takovou zvláštní rozcitlivělost, kterou u mě obrazy vyvolaly. Snad se taky někdo potěšíte z fotek obrazů, které jsem udělala.

První část:




Jiří Soznaský - Metropolis

22. července 2011 v 22:27 | hanci |  Umění
Výstava Jiřího Sozanského , která právě probíhá v Muzeu hlavního města Prahy, mě naprosto nadchla. Jmenuje se Metropolis. Opíši sem pár slov J.T. Kotalíka z katalogu:

"......V textu, který Sozanský napsal pro tuto výstavu, připomíná, jak ho od samého začátku fascinovala duchovní centra tohoto města, v prvé řadě Pražský hrad s majestátní svatovítskou katedrálou a sbírkami Národní galerie; zároveň hovoří i o své snaze vypořádat se s velkým uměleckým tématem, jímž Praha nesporně je........
*
*
.........Grafiky a plastiky s biblickou tématikou poukazují na podvědomou humanistickou inspiraci, jíž bylo umělci křesťanství jako základ evropské civilizace; cyklus rozměrných figurálních kreseb lze chápat jako poctu garoku, epoše a stylu, které zásadně ovlivnilo tvář Prahy i Sozanského umělecká východiska. .........
*
*
........Autora zajímá člověk v mezních situacích, jeho vnitřní rozpoložení a vnější reakce na lidskou společnost. Jeho raná grafická díla zobrazují úděl člověka v poloze biblických poselství o Jobovi, jeho plastiky trpícího a ukřižovaného Krista Spasitele......"


Já před čímkoliv, co J. Sozanský vytvoří, mám velmi silný pocit, že to vychází z celé jeho bytosti, je to naprosto opravdové a člověka to nikdy nenechá v klidu. Prožitek z výstavy byl pro mě ještě o to silnější, že jsem nedávno dočetla rozhovor s ním, ukázky jsem napsala zde

(Opět se omlouvám za fotky zasklených prací, jsou hodně špatné, ale snad alespoň trochu se dá poznat, jak jsou obrazy krásné.)


Návštěva Prahy + grilování

18. července 2011 v 23:35 | hanci |  Jak jde život
Minulý týden jsem strávila v Praze. S návštěvou nemocnice jsem spojila mnohem příjemnější záležitosti.
V pondělí jsem s Ondřejem S. navštívila Karlín Hall. Nemohla jsem přijet na vernisáž diplomantů AVU a klauzur AVU 16/06, výstava končila 10/07 - já jsem tam přišla s Ondřejem o den později a bohužel, likvidace už byla v plném proudu. Viděla jsem jenom zlomek prací.

Práce Ondřeje Synka, Karlova univerzita v Praze, její role a možnosti rozvoje, 2010-2011

Práce Anežky Martínkové, Dům do ulice v Celnici, 2011

Podobenství o jeskyni

9. července 2011 v 19:19 | hanci |  Zamyšlení
V minulém článku jsem uvedla úryvek z knížky rozhovorů od pana Radana Wagnera (Ne)očekávané náhody - je z rozpravy s malířem Patrikem Háblem a je o platónském podobenství o jeskyni. Nemohla jsem si toto podobenství uvědomit, tak jsem napsala svému kamarádovi Mirkovi Fischmeisterovi, který je skutečná chodící encyklopedie. Obratem jsem dostala tento text - a jakmile ho jsem začala číst, bylo mně hned jasné, že ho znám, že jsem ho četla už kdysi dávno - ale při mé chabé paměti, stále se zhoršující, je obvyklé, že si na nic nemůžu vzpomenout. Pro případ, že by se někdo ocitl v podobné situaci jako já, a protože se mně ten text hrozně moc líbí, vkládám ho sem. Je o poznání.




Platón - Podobenství o jeskyni z "Ústavy"

Sókratés: Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni, která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku, takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí, jaké mají před sebou loutkáři a nad nímž dělají své kousky. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.
Glaukón: Předvádíš podivný obraz a podivné vězně.
Sókratés: Podobají se nám. Myslíš, že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně?
Glaukón: Jak by mohli vědět, když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně?
Sókratés: Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí.
Glaukón: Nevyhnutelně.
Sókratés: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát, otočit šíji, jít a podívat se nahoru do světla, mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen dívat se na předměty, jejichž stíny předtím viděl. Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které mu ukazují teď?
Glaukón: Mnohem pravdivější.
Sókratés: A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se, a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co mu nyní uvádí jako pravdivé?
Glaukón: Ne, alespoň ne hned.
Sókratés: Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty. Dále by potom nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci, dívaje se na světlo hvězd a měsíce. Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je.
________________________________

Člověk je připoután k oblasti vnímání, neboť smyslově dané považuje za jsoucí. Z těchto pout musí být osvobozen. Cesta od toho, co je pro nás zvykem, k vědeckému a především k filosofickému poznání je cestou postupných kroků. Platón se pokouší popsat tuto cestu člověka jako nevědoucího k vědoucímu právě ve svém "podobenství o jeskyni". Jestliže člověk pochopí rozdíl mezi smyslovostí a duchem, pak ví, že nesmí zůstat v jeskyni, ale že je povinen vynaložit námahu a z jeskyně vyjít. Pak ví, že se nesmí vydávat libovůli svých smyslových sklonů (pudů), ale že je jeho povinností jednat podle rozumu. Lidství důstojné člověka znamená, že duch (rozum) ovládá smyslovost. Duch, který se osvobodil, žije ve znamení ideje dobra. V "podobenství o jeskyni" ten, kdo již odtud vystoupil, sestupuje opět do jeskyně a snaží se osvobodit z pout a vyvést ven své dřívější spoluvězně.

________________________



Výstava afrických soch v Průhonicích

7. července 2011 v 23:26 | hanci |  Umění
Výstava afrických soch v Průhonicích

Dostala jsem od syna fotky z výstavy afrických soch v Průhonicích. Třeba to bude někoho zajímat.
Je mně líto, že se na tu výstavu nemohu nijak dostat, moc ráda bych ji viděla.

(foto Petr Turecký)