Vladimír Kokolika - Špálova galerie

9. prosince 2011 v 19:51 | hanci |  Umění
Ve Špálově galerii právě probíhá výstava Vladimíra Kokolii.
I když jsem už byla hodně unavená, musela jsem tam zajít, protože tohoto malíře mám velmi ráda.
Bohužel - téměř všechny obrazy byly opět zasklené - obvyklý problém, omlouvám se.
Obrazy, které zasklené nebyly, byly tak nasvícené, že se světlo odráželo ze všech stran, nebyla možnost je bez odrazu vyfotit.
Snažila jsem se moc, ale nebylo to nic platné. Snad i takto si každý udělá představu, jak jsou obrazy krásné.























Vyfotila jsem část psaného textu, který byl na videu. Bohužel - moje záda mně nedovolila vydržet sedět na schůdcích do konce textu - tak sem vkládám alespoň ukázku.

Paměť
Vladimír Kokolia

Jeden muž měl velkou paměť,
ale jakmile si na něco vzpomněl,
tak se mu právě tím zrovna to
z paměti vymazalo.

Jeden muž si nepamatoval nic,
ale našel způsob,
jak zanechat zprávu pro příští okamžik.

Jeden muž si nic nepamatoval
nikdy ho nenapadlo, že lidé mají paměť

Jeden muž měl velkou paměť,
ale zapomněl na to dokonale.

Jeden muž objevil,
že svou paměť nenosí v mozku,
ale že ji má rozptýlenou ve věcech okolo.

Jeden muž stál před rozhodnutím,
jestli stráví život zapisováním
do paměti nebo do světa.

Jeden muž měl výbornou paměť,
ale neměl žádný způsob jak zjistit,
jestli to, na co myslí, je vzpomínka.

Jeden muž neměl v hlavě nic jiného než paměť
nežil tudíž připravený si něco zapamatovat,
ale nikdy to nepřišlo.

Jeden muž si pamatoval úplně všechno,
co se mu objevilo ve vědomí.

Avšak jednoho dne si na něj
nevědomí vzpomnělo.

Jeden muž si pamatoval
úplně všechno z nevědomí.

Avšak vědomí si na to nikdy nevzpomnělo.

Jeden muž,
který si pamatoval jen podstatná jména,
potkal ženu,
která si pamatovala jen slovesa,
jejich dítě si pamatovalo jenom předložky.

Jeden muž, kterému ublížili,
řekl, že může odpustit,
ale nemůže zapomenout.

Pak ale zapomněl i to, že odpustil.

Jeden muž si pamatoval
jenom to, co chtěl.

Pak si jednou zapamatoval něco,
co nechtěl,
a do konce života už
nemyslel na nic jiného.

Jeden muž měl dobrou paměť,
ale neznal se k ní,
považoval ji za cizí
a strašně ji záviděl.

Jednomu muži se vzpomínky
při ukládání do paměti samy od sebe
měnily v budoucí plány.

Jednomu člověku mizely vzpomínky,
tak zkusil žít ještě jednou.

Jeden muž zapomněl,
že se pokadil a pak se divil,
kdo ho znečistil.

Jiný muž zapomněl,
že se pokadil,
i to, že se divil,
kdo ho znečistil.

Jiný muž zapomněl,
že první a druhý muž jsou jeden
a ten samý jako třetí muž.
*
*
*
*
**************************************************************************
Tak a teď utíkám k TV - dívat se na semifinále snookeru. Dnes jsou to pekelné nervy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama