Luis Longhi

18. ledna 2012 v 19:18 | hanci |  Architektura
Minulou sobotu mě zaujal v LN rozhovor s významným architektem, scénografem a sochařem LUISEM LONGHIM - je napůl Inka, napůl Ital.



Vložím pár úryvků z rozhovoru:
Rozhovor vedla Martina Leierová

LN
Architektura okolí zásadně mění a v Česku občas převládá nevkus a bezohlednost k okolí. Jak lze podle vás do životního prostředí zasahovat s úctou?
Předně musíte porozumět tomu, že příroda je božský výtvor, a proto je dokonalá. Jakýkoli zásah do přírody bude marnou snahou tuto dokonalost upravit. Je naprosto zásadní poslouchat životní prostředí a spřátelit se s ním. Vytvořit s ním vlastně stejný vztah, jako máme s lidmi. Může být přímočarý, sofistikovaný, romantický, uctivý, rozumný nebo třeba šílený.
***
LN
Jaké adjektivum byste použil pro svůj vztah k životnímu prostředí?
V mém případě? Jde o vztah velmi přímý, intuitivní a senzitivní bez přílišné analýzy a racionality. Nejsem dost chytrý na to, abych si dělal různé průzkumy, abych hodně četl nebo psal, a tak se řídím instinktem. Všechno, co dělám, dělám proto, že cítím, že to tak mám udělat. Teoretici architektury potom píší, proč jsem co jak udělal, a hledají významy, které tam nejsou. Jenže já poslouchám své srdce. A odpovědi nacházím až poté, co dům navrhnu. Když návrh tvořím, ještě nevím, proč zrovna takhle, nepoužívám logiku. Trpím dyslexií a synestezií, což je porucha, díky které dokážete třeba cítit barvy a ochutnat tvary.
***
LN
Jak své zkušenosti předáváte svým studentům, kteří nejsou obdaření tak citlivým smyslovým vnímáním a budou používat třeba právě logiku a analýzu?
Učení chápu hlavně jako přenos toho, jakým způsobem věci vnímám. Předně je ale upozorním, že architektura je jako manželství. Musíte si být jisti jedinou věcí, zda máte partnera opravdu rádi. Je nutné ujistit se, že je to vášeň, jinak je to moc složitý obor. Architektura je do jisté míry také celibát. Moje architektura mne spojuje s věčností. Chtěl bych žít věčně, a vím, že se to nestane. Svůj moment věčnosti jasně cítím ve chvíli, kdy vymýšlím domy. A v takovou chvíli cítím i propojení s Bohem.
***
LN
Vystudoval jste architekturu a sochařství zároveň. Zdá se mi, že se ve vašich projektech oba tyto obory prolínají.
Ano, oba tyto obory propojuji, častěji pracuji spíš jako umělec než jako architekt. Architektura podle mne umění povyšuje. Architekt ovlivňuje život lidí, mění ho tím, že se potom v jeho výtvoru bydlí, dává lidem světlo. Když vidíte krásný obraz, je to nádhera, ale neovlivní to váš život tolik jako krásný dům, ve kterém můžete žít.
***
LN
Co konkrétně na architektuře dávných Inků dnes oceňujete?
Inkové krásně pracovali s kameny, uměli je opracovat tak, že do sebe přesně zapadly a jejich stavby pak přežily i zemětřesení a stojí i mnoho stovek let. Inkové budovali své stavby pro slunce, měsíc, déšť, které pro ně byly bohy. Uměli také naprosto skvěle využívat přírodní světlo, nejen proto, že slunce bylo jedním z bohů, ale i proto, že to bylo k jejich životu nezbytné.
***
LN
Je vidět, že architektura je skutečně vaší vášní. Přesto, je něco, co vám na vaší práci vadí?
Nejhorší je, když zprostředkovatel přijde s tím, že návrh domu potřebuje rychle. Takovým stylem vůbec nepracuji. Také si myslím, že největšími nepřáteli dobré architektury jsou peníze a klienti. Klient něco chce, ale vlastně ani netuší, co může chtít. Někteří klienti by vás rádi navedli k tomu, co máte postavit, protože nemají dostatek respektu. Jako by chtěli radit doktorovi, jak je má operovat. Musí prostě věřit, že on ví, jak to má provést, protože sami možnosti netuší, nemají ponětí. Na mně je pochopit sny klienta a ty potom pomocí své architektury interpretovat. Je to zázračný proces, když se daří.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NULI NULI | E-mail | Web | 19. ledna 2012 v 9:39 | Reagovat

To je bezvadnej chlap! nedá se to srovnávat, ale přesto se "pochlubím" - byla jsem minulý týden na přednášce architekta Lukeše o architektovi Otakaru Novotném (benešák), bylo to výborné. Tím chci říct, že mě architektura doopravdy zajímá. Díky za článek.

2 Lenka Lenka | Web | 21. ledna 2012 v 0:52 | Reagovat

To je ale krásnej člověk, řekla jsem si, když jsem viděla tu fotku. Nemýlím se? ptala jsem se sama sebe, třeba to je jen laciná projekce. Přečetla jsem a jsem ráda, že je opravdu krásný. Vnitřně, myslím, samozřejmě. A asi i nějak skrze tu tvář ten vnějšek leze ven, už starších lidí to tak bývá, už to od sebe nedokážu oddělit, tak ......

Tím jsem chtěla říci, že moc děkuji, Hančí, za ten článek. Mám moc práce, bývám večer už hodně unavená, tak chodím teď jen k sobě a maximálně k Lišce, tvůj web je intelektově náročnější, tak si jej nechávám jen někdy ..... jako když jde člověk na výstavu, musí mít taky na to náladu.  Měj se moc hezky a ještě jendou moc děkuji, že se dáváš pořád zajímavé věci.

3 hanci hanci | Web | 21. ledna 2012 v 13:12 | Reagovat

[1]: Mirko, moc zdravím! No, přišla jsem na to, jak úžasná je architektura až asi cca před 13-15 lety. Dřív jsem se jí "bála" - že jí absolutně nemůžu porozumět. Ne že bych jí teď rozuměla, ale vybírám si z ní to, čemu rozumím a co se mi líbí a je to krásné.

[2]: Lenko, taky moc zdravím! Já nechodím vůbec na žádné blogy - fakt se divím, že na ten můj, když já nikam nejdu a nepíšu nikde komentáře, chodí tolik lidí. Minulý týden to bylo přes tisíc lidí! - Taky už píšu jen sem tam něco. K některým lidem bych i ráda šla si něco přečíst, ale musím docela hlídat čas, když přetáhnu sezení u PC, začnou mě hodně bolet záda, tak se tomu snažím vyhnout. - Jsem ráda, že si ti líbí něco z toho, co sem vkládám.
- Máte obě pravdu, myslím si, že to musí být úžasný člověk.
Mějte se obě moc hezky, snad se dostanu k napsání mailu.......

4 Marcel Sauer Marcel Sauer | E-mail | 3. února 2012 v 11:28 | Reagovat

Dobry den, dalsi rozhovor s Luisem Longhim je v prave vysle Xantype.

5 hanci hanci | Web | 3. února 2012 v 19:02 | Reagovat

[4]: Díky za zprávu!! srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama