Únor 2012

Vzpomínka na Anglii - portrét Bruce

28. února 2012 v 17:19 | hanci |  Hančí obrazy
Po cca dvou a půl letech jsem konečně namalovala portrét strýce. V září 2009 jsem byla u příbuzných v Anglii a teta mě prosila, jestli bych nenamalovala portrét strýce k jeho narozeninám v červnu příštího roku. Jenže po návratu domů mě sklátila borelioza, takže jsem vůbec nemalovala a donutila jsem se to udělat až s tak velkým zpožděním. Je docela možné, že je to vůbec můj poslední obraz. Uvidím. Tak dlouhé přestávky v malování jsou moc špatné.
Tak tohle je výsledek mého snažení.......
Portrét-Bruce Reed-podle fotografie/2012/60x45 cm/olej na plátně

Jindřich - odevzdávka zimní semestrální práce 2011

26. února 2012 v 20:32 | hanci |  Architektura
Chtěla bych pozvat čtenáře mého blogu na prohlídku odevzdávky zimní semestrální práce Jindry, která se mně asi líbila úplně nejvíc. Když si prohlédnete výkresy a pročtete průvodní text, asi mně dáte za pravdu.
V této práci se Jindřich "odhalil", jaký je ve skutečnosti. On se totiž normálně pořád schovává za neproniknutelný plášť plný humoru a legrace. Poznala jsem ho na workshopu ve Vodňanech (o tom jsem v r. 2010 tady na blogu napsala článek s mnoha fotografiemi) a připadalo mně, že právě já jsem se stala nejsnadnějším terčem jeho šprýmů - což trvá do nynějška.
Výše zmíněným textem se ale do značné míry odhaluje jeho pravé "já", hodně citlivé a hluboké.

Celou práci i s doprovodným videem si můžete prohlédnout na této adrese.

Fotku Jindry jsem vzala z workshopu ve Vodňanech, protože se mně moc líbí a je pro něho příznačná.

A tady jsou malé "ochutnávky" z jeho práce:




Noam Chomsky: Hegemonie nebo přežití

12. února 2012 v 20:04 | hanci |  Knihy
Už nějakou dobu čtu knížku od Noama Chomského: Hegemonie nebo přežití
(Americké tažení za globální nadvládou).

Napsal ji v roce 2003, u nás vyšla v roce 2006.

(Čtu to déle, než obvykle k přečtení knížky potřebuji. Musela jsem několikrát čtení přerušit, bylo mně až fyzicky nevolno z obsahu. Přesto, že člověk mnohé ví a vidí kolem sebe, když to čte černé na bílém a doložené fakty - daty a jmény, je to jaksi horší.)

Hned úvod první kapitoly, která je nazvaná "Priority a perspektivy do budoucna" mě tak zaujal, že jsem četla dlouho do noci. Nedá mně to, opíši z ní většinu a ještě pár dalších úryvků. Ale je to velmi těžké, nic se nedá vytrhnout z kontextu.................

str. 9
"Je tomu pár let, co Ernst Mayr, uznávaná kapacita současné biologie, publikoval několik úvah, ve kterých se zamýšlí nad tím, nakolik je reálné, že by mohla být objevena nějaká mimozemská inteligence. (Mayr, Bioastronomy News, 7, č.3 (1995)). Jak z jeho úvah vyplývá, je tato možnost vysoce nepravděpodobná. Důvodem bude zřejmě to, že Mayr pracuje s poměrně širokým a ne právě uchopitelným vymezením "vyšší inteligence". Tu si obvykle spojujeme s takovým racionálním uspořádáním, jež je typické pro lidský druh. Mayr odhaduje, že od prvního okamžiku, kdy se zrodil život, se postupně vynořilo zhruba kolem padesáti miliard biologických druhů. Z nich ovšem pouze jeden "dosáhl takového stupně inteligence, jaký je podmínkou vzniku civilizace". To se stalo teprve nedávno, před nějakými 100 000 lety. Podle obecně rozšířené teorie jsme všichni potomci členů jediné skupiny, která dokázala přežít.

Podle Mayrovy spekulace lidská forma racionální organizace nemusí být nutně výsledkem výběru. Dějiny života na Zemi, píše Mayr, totiž vyvrací teorii, podle které se "inteligence vyplácí víc než nevědomost". Použijeme-li kritérium biologické úspěšnosti, tato teorie neplatí. Například takoví brouci nebo bakterie jsou co do schopnosti přežití mnohem úspěšnější než člověk. Mayr také, vcelku pesimisticky, poznamenává, že "průměrná délka života druhu je přibližně 100 000 let."

V současné době vstupujeme do nového období lidské historie, kdy možná konečně nalezneme odpověď na otázku, zda je výhodnější být chytrý než hloupý. Pokud všechno dopadne dobře, pak žádnou odpověď nenalezneme. Jiná možnost je, že se odpověď najde. V tom případě se ukáže, že lidský druh byl pouze jakousi "hříčkou přírody" a celých jemu vymezených 100 000 let věnoval usilovné práci na zničení sebe sama a svého okolí.

Náš druh si tuto schopnost nepochybně vyvinul. Hypotetický pozorovatel z vesmíru by mohl snadno dojít k závěru, že se lidé po celou dobu svojí existence nevěnují ničemu jinému než ničení sebe a svého okolí. Co jiného by ho také mohlo napadnout při pohledu na to, jak lidé v posledních několika málo stoletích drasticky zasahují do životního prostředí, ohrožují diverzitu složitějších organismů a stejně chladnokrevně a důmyslně bojují proti sobě navzájem."

Praha

11. února 2012 v 18:21 Jak jde život
Původně jsem nechtěla žádný článek o mém posledním pobytu v Praze psát, nebyla jsem totiž na žádné výstavě. Musela jsem si vybrat - buď jednu výstavu - nebo setkání s některými mými přáteli. Samozřejmě - přátelé pro mě znamenají přece jenom víc než obrazy - i když ty nadevše miluji.

Když jsem v úterý odpoledne přijela do Prahy, na Florenci už mě čekala moje báječná kamarádka Hanička.

Je neskutečné, jak tohle jemné, drobounké, křehké........ stvoření může být tak vynikající studentkou architektury!

Čtyři ukázky z její semestrální práce: