Jan Koblasa - retrospektivní výstava

12. května 2012 v 21:47 | hanci |  Umění
Chtěla bych znovu upozornit na mimořádnou událost - na právě probíhající retrospektivní výstavu Jana Koblasy v Jízdárně Pražského hradu, která se koná u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.


Návrat ztraceného syna

Výstava potrvá do osmého července. Jsou na ní zastoupeny práce od padesátých let až po současnost.

V LN 3. května 2012 je uveřejněný zajímavý rozhovor historika umění Radana Wagnera s tímto mimořádných člověkem. Doporučuji ho k přečtení.
V rozhovoru hovoří Jan Koblasa o obtížném období své emigrace v r. 1968 po obsazení naší země spojeneckými vojsky.
Okupace ho zastihla v Itálii, azyl získal v Německu. Již v dalším roce založil na Mathesiově vysoké škole umění v Kielu obor volné plastiky, kde ve funkci profesora vyučoval až do roku 1998. Nyní žije v Hamburku.
Narodil se v r. 1932, vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění.
Je sochař, malíř, grafik, básník a autor několika filozofických esejů.

Uvedu malou ukázku z výše zmíněného rozhovoru:

"R.W.
Vaše díla mají mnohdy zřetelný náboženský podtext. V co věříte?
J.K.
Jsem člověk věřící. Věřící v tom smyslu, že člověk je jenom nepatrná část tohoto světa, který je řízen všemožnými zákony platnými pro všechno lidské, ale i všechno živé i neživé, tedy pro celý světaběh. Z těchto zákonů se nám podaří některé pochopit, ale o většině nemáme ani zdání a naše schopnost zapomínání nám nedovolí obsáhnout ani úzký okruh našeho obzoru. Je zjevné, že všechny ty zákony, které vše udržují v pohybu a jednotě, musí mít nějaký jasný smysl. To věděla každá civilizace před námi, a proto se pokoušela s nimi navázat kontakt: sloužit jim, najít si své místo na ten krátký čas, co nám je vymezen. Domnívám se, že lidská zpupnost chtějící svět znásilnit do nějakého jiného vzorce, než je přijetí daného, skončí fiaskem, ne-li katastrofou. Jediná cesta je pokus o pochopení nutnosti dát se do služby světu ve všech jeho modifikacích. Tímto směrem je třeba myslet. Pokorně spolutvořit, dotvářet, pochopit těch šest dní stvoření, i ten poslední den odpočinku v jejich symbolické lidské a boží formě, v níž síla krásny hraje nemalou roli."

***

Při mé příští návštěvě Prahy koncem května tuto výstavu určitě navštívím - už se nemohu dočkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama