Praha-obhajoby prací - ČVUT

8. června 2012 v 1:00 | hanci |  Architektura
Byla jsem pozvaná na obhajoby semestrálních prací studentů ateliéru architektury a urbanismu na FA ČVUT v Praze kuzemenský & synek

Foceno o přestávkách:




Dva z oponentů - Ida Čapounová a Adam Gebrian


Honza Ptáček a Ondřej Synek v akci.


Prostředí fakulty:




Přijela jsem do Prahy už navečer v pondělí 28/05, protože jsem měla v plánu druhý den - v úterý - jít na výstavu Jana Koblasy a navštívit Galerii Dolmen. Místo toho jsem ale v úterý připravovala občerstvení pro studenty - pomazánky, sekanou a perníkovou buchtu. Zvolila jsem ale tuto alternativu ráda, protože jsem se hrozně moc na prezentace studentů těšila.

Obhajoby začaly ve středu 30/05 v devět hodin ráno a s malými přestávkami trvaly do 22 hodin večer, kdy jsme byli neoblomně vyhozeni vedením fakulty - tedy - prostřednictvím noční ochranky. Prezentovat měli ještě dva studenti - pro mě to bylo absolutně nepochopitelné, protože vrátný je ve fakultě stejně celou noc a nic jiného se tam nedělo, jen probíhaly obhajoby prací. Navíc pobyt tam byl předem regulérně nahlášen až do 24 hodin. Nepochopitelné rozhodnutí - vyhodit studenty ze školy, když oni chtějí dobrovolně o chvíli déle pracovat a jejich práce přišli zdarma oponovat kvalitní lidé z oboru a udělali si čas celý den!!!!! Pokud by se tak jako vedení školy choval kupříkladu pekař nebo obuvník, brzy by zkrachoval. Vedení školy jednak zkazilo studentům dojem ze slavnostního dne, kdy prezentují svoji práci a zadruhé studentům vyjádřilo neuvěřitelnou neúctu. Úctu k vedení školy studenti díky jejímu chování pravděpodobně stejně dávno nemají, takže škola nemá co ztratit.

V průběhu dne, kolem poledne, když byla vyhlášená krátká přestávka, vycházela jsem z ateliéru - a téměř mě ranila úlekem mrtvice - ve dveřích stála Hanička, která je už od února ve Feraře v Itálii na studijním pobytu - v programu Erasmus - a vrátit se má až někdy v červenci nebo možná i později. Byl to šok, ale radostný, Haničku mám ráda opravdu jako svou vlastní vnučku. Nakonec jsem zjistila, že jsou přítomní všichni "vodňanští". Těžko se to popisuje a vysvětluje někomu, kdo nic podobného nezažil - tedy tu atmosféru ve Vodňanech a úžasné stále trvající kamarádské vztahy mezi všemi zúčastněnými.

Když jsme tedy večer byli z fakulty vyhození, odešli jsme do klubu Povaleč. Ale odtud jsem byla po chvíli "unesená" Davidem, Jiřím, Eliškou a Idou do "Kokpit kafé" - absolutně jsem netušila, o co se jedná. Tím krásnější byla skutečnost. Je to prázdná trafostanice na Malé Straně.

Snad mně autoři těchto fotografií prominou - půjčila jsem si je, abych alespoň trochu ukázala kde jsme se tak výborně bavili.

David a Jiří - před Kokpit kafé.



Tam začala probíhat naprosto snová noc - jako ve Felliniho absurdním filmu. Podávalo se tam výborné pití, i když místo ginu s tonikem jsem musela vzít zavděk mojitem. Starala se o nás Maruška a Markéta - byla jsem moc ráda, že jsem i je po delší době zase viděla. Seděli jsme venku na ulici na dřevěné podlaze na fatboy polštářích- viz fotky. V jedné chvíli se tam objevil svérázný starší pán s trumpetou a začal nám hrát. Samozřejmě, Jindřich toho využil - umí hrát na několik hudebních nástrojů, začal to tedy zkoušet i na tuto trubku. Když nám k ránu už začínala být zima, David nám házel z výšky z lodžie deky a svetry - pohled, jak z nebe padají, vlní se a všelijak pohybují různé látky - byl úžasný.

Odehrálo se tam mnohem víc naprosto neskutečných momentů, například zastavení popelářského vozu a příležitostné vysypání odpadu kavárny, prostě nedá se to všechno popisovat. Kolem třetí hodiny ráno přijela hlídka policie, takže jsme se přesunuli dovnitř, do nějakého skladiště. Zítra nebo dneska tam kluci rozjíždějí hudební klub. Tak uvidíme.

Další naprosto absurdní - nečekané setkání bylo s člověkem, kterého už dlouho obdivuji na fcb - tedy jeho obrazy, je to malíř, absolvent ateliéru Michaela Rittsteina - Tomáš Němec . Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo, že bych se s ním mohla někdy v životě osobně setkat!! A teď mám dokonce jím podepsaný katalog z jeho minulé výstavy!!!

Byl tam se svým kamarádem Pavlem, který studuje historii - byl báječný, moc ráda bych se s oběma ještě někdy setkala.

No, domů jsme přijeli v půl páté, svítalo a ptáci zpívali jak o život.

Druhý den jsem téměř celý prospala. Byla jsem hodně unavená, tak jsem odjezd z Prahy odložila až na neděli odpoledne.

Výstavu jsem sice žádnou nenavštívila, ale úžasný zážitek z celého týdenního dění mně zůstane už do smrti.

Zjistila jsem, že přestože jsem měla foťák s sebou, neudělala jsem žádnou fotku. Asi to bylo podvědomé, protože ta atmosféra v Kokpit kafé se nedala nafotit, fotkami by vznikl slaboučký odvar. Je lepší, nechat si krásné vzpomínky jenom tak, v hlavě, v myšlenkách......

Ještě takovou malou třešničku na dortu - může být něco krásnějšího, než takovýhle oddaný pohled milujícího tvora??? Po Vojtovi je mně nepředstavitelně smutno.




Za několik dnů dělali dva studenti z Michalova a Ondřejova ateliéru obhajoby a ukončení státnicemi - pokud chcete nahlédnout atmosféru atelieru, tak krátké video je zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NULI NULI | E-mail | Web | 8. června 2012 v 7:45 | Reagovat

Krása, krása, krása ... Fotky, vyprávění, dojem ... Rozumím Tvým pocitům, obdivuji ty šikovné mladé lidi.

2 Václav Václav | 8. června 2012 v 22:52 | Reagovat

no student vypadají ,že obor co si vybrali budou dělat s chutí a se zájmem,tak se uvidí jak je doba semele a jestli neskončí u výroby satelitních městeček....

3 Jirka* Jirka* | 8. června 2012 v 23:08 | Reagovat

Jak že to zpívá ten Polívka v Manéži?...
...Když ale koukám se na lidi
všechno tak černě zas nevidim...
:-)

4 hanci hanci | Web | 8. června 2012 v 23:38 | Reagovat

Všechny tři vás srdečně zdravím!!
Nuli, škoda, že se nedá nějak zprostředkovat ta atmosféra. Jednak z obhajob - to berou všichni studenti vážně a udělali neskutečně moc práce. Obdivuji je. A pak z té zábavy - to se prostě nedá popsat.
Václave - věřím, že z většiny Michalových a Ondřejových studentů se stavitelé satelitních městeček nestanou. Možná, že dokonce z žádného. Musel bys to jejich zapálení pro práci zažít.
Jirko - ani nemůžu říct, jak moc mně ti mladí lidé pomáhají - však víš, jaký jsem byla vždycky pesimista. Pobyt s nimi mě vždycky vynese hodně vysoko - a než bych stačila spadnout, zase mě někam pozvou - zkrátka, drží mě nad vodou. A vůbec netuší, co pro mě znamenají a jak jsem jim vděčná.
Tak moc jim přeji, aby jim všechno to nadšení vydrželo, aby se jim dařilo.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama