Graham Greene: Vyhaslý případ

24. prosince 2012 v 16:49 | hanci |  Knihy


Tak jsem se po dlouhé době vrátila k mému oblíbenému spisovateli - Grahamu Greenovi. Zjistila jsem, že když jsem jeho knížky četla před mnoha léty, nemohla jsem je úplně pochopit. Teď to pro mě byl nový zážitek.




Asi nejvíc mě zasáhla novela "Vyhaslý případ".

Světoznámý architekt Querry si kolem padesátky uvědomí, že už nemá dál jako architekt co nového nabídnout. Uvědomí si, že vlastně navrhoval sakrální stavby jen pro uspokojení sebe sama, bez jakéhokoliv dalšího hlubšího podnětu.

Současně si uvědomí, že ani není schopný lásky - opravdového citu. Má sice množství žen, ale neumí je mít skutečně rád, miluje pouze stav zamilovanosti, který naplňuje opět jenom jeho samotného.

Zjišťuje, že je vnitřně úplně vyhaslý. Rozhodne se odejít do ústraní, někam, kde ho nikdo nezná. Bez jakýchkoliv materiálních potřeb a úplně náhodně se dostane až do jednoho leprosária v africkém Kongu. Tam působí v chudě a nedostatečně vybavené nemocnici lékař - ateista, dále několik kněží - misionářů, kteří se starají jak o fyzický, tak duchovní chod leprosária a několik jeptišek, které ošetřují ženy a děti.

Querry se v tomto prostředí přestane zajímat výhradně o sebe a aniž by si to zpočátku uvědomoval, začíná se v přítomnosti malomocných vnitřně uzdravovat. Navrhne prostou, ale účelnou stavbu nové nemocnice a stará se o její dokončení......

Vše se ale velmi zkomplikuje příjezdem anglického novináře, který přítomnost Querryho zveřejní a ještě víc vše zkomplikuje bezdůvodná žárlivost místního farmáře, který v závěru Querryho zastřelí.

Motto:
"Io non mori´, e non rimasi vivo"
(Nezemřel jsem, přec nic z života nezůstalo.)
DANTE

***

"Každý jakžtakž normální jedinec miluje sám sebe. V případech, kdy má nějaké znetvoření nebo abnormálnost, nebo v případech, kdy se v něm později vyvine, jeho vlastní estetický smysl se vzbouří a vznikne v něm jakýsi odpor k sobě samému. Časem se sice se svým znetvořením smíří, ale pouze na vědomé úrovni. Jeho podvědomá mysl nese stopu zranění dál, způsobuje jisté změny v celé osobnosti a vyústí v podezíravost vůči společnosti."
R.V.WARDEKAR v brožuře o malomocenství

(S údivem jsem nedávno slyšela v TV, že malomocenství je stále ještě neléčitelné a že jsou oblasti, kde se velmi často vyskytuje.)
***
Opravdu s radostí jsem si přečetla, že doslov k této novele napsal angl. spisovatel David Lodge, od kterého jsem četla a vlastním výtečnou humornou knížku "Hostující profesoři" (u nás vyšla v r. 1975).

Momentálně jsem ještě znovu s chutí přečetla detektivní příběh "Revolver na prodej", ke kterému jsem kdysi - v r. 1972 - zkusila udělat ilustraci jako můj úplně první linoryt. Vůbec jsem netušila, jak se linoryt dělá - což je krásně vidět na pravém dolním rohu, kde jsem začínala a vůbec jsem nevěděla, jak vzít rydlo do ruky atd.



Od G. Greena mám doma ještě řadu knížek, mám se tedy na co těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pařez Pařez | 28. prosince 2012 v 11:09 | Reagovat

Čítával jsem Greena velice rád - byl to perfekcionalista a tak se s každým souslovím piplal a často přepisoval celé kapitoly, než to šlo k tisku. A u nás jsme mívali mnoho skvělých překladatelů, takže ani překladem jeho dílo neutrpělo.
Přeji hezké čtení a hezký nový rok.

2 hanci hanci | Web | 30. prosince 2012 v 20:13 | Reagovat

[1]: Ahoj Tomáši - já jsem ho taky četla už kdysi dávno - jak jsem psala v článku. Ale zjišťuji, že teď tomu mnohem líp rozumím, mám větší zážitek ze čtení. Taky přeji hezký nový rok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama