Studenti navrhují bydlení pro seniory

29. ledna 2013 v 21:26 | hanci |  Architektura

Na odevzdávku se mi ze zdravotních důvodů nepodařilo přijet, ale na blogu se začaly objevovat první z návrhů ......

Už delší dobu jsem se na tento blog nedívala a když jsem konečně otevřela počítač a podívala se na právě zavěšené práce studentů (postupně na této adrese budou práce všech studentů z Michalova a Ondřejova ateliéru), našla jsem tři naprosto odlišné návrhy domovů pro seniory. Jeden návrh je lepší než druhý, a jsem ráda, že nemusím říkat, který je nejlepší. Nemohla bych se totiž rozhodnout.

Je mně 70 let, takže se mě toto téma přímo dotýká. Škoda, že nemám možnost vybrat si některý z těchto návrhů jako místo pro dožití......

********************************************************************************************************
Pokusím se laicky vyjádřit dojem, který na mě jednotlivé návrhy udělaly.

Ukázky z návrhů Vojty:





Výňatek z autorského textu Vojty:

"Pražskými Vysočany protéká říčka Rokytka. Je to klidná, nenápadná stopa přírody. Na jejím pravém břehu se nachází park Podvinní. Je příjemný a odstrčený ~ v tom nejlepším smyslu slova. Do tohoto obrazu vkládám dům, ve kterém žijí staří lidé. Dům, který navrhuji, je, zdá se, v rozpacích. Formálně mu totiž náleží vláda nad parkem. Podle hesla "postavení zavazuje" se jí ujímá, jak nejlépe umí. Do vínku však dostává i Rokytku...

----------------Nalevo za schodištěm jsou dveře. Zatáhnu za kliku, je zamčeno. Nějaká paní si mě všímá a dveře mi otvírá. Jen rychle nakouknu ~ na třech místech se chodba vylévá a zaplavuje prostor. Podle vůně bude v jednom ze zálivů kuchyň. Vracím se. Míjím důchodce na počítačích a pána, který si na pohovce čte. Sedí vedle otevřeného francouzkého okna na terasu. Na chvíli se zadívám do chodby na druhé straně. Stěny se zalamují, mizí a znovu se objevují. Nechápu, jak se tam vešlo tolik dveří. Asi do výšky pasu je tu všechno olemované tím tmavým dřevem. Čas od času dřevěný obklad zakončuje jednoduché madlo. Otáčím se a po schodišti mířím do nejvyššího patra. Některé stupně vržou úplně stejně jako parkety na podlaze. Na mezipodestě je jednoduchá dřevěná lavice. Někdo na ní zapomněl podsedák a časopis............"

***
Vojtův popis svého návrhu mně doslova dojal, připadá mně moc krásný, neobvyklý. Přímo člověka zatahuje do vnitrních prostor domu a vyvolává příjemné pocity, měla jsem dojem, že cítím i různé vůně.

Líbí se mně rozvrh chodeb a pokojů, v každém patře je společný prostor seniorů - kuchyně a obývák, na obou koncích domu jsou malé společenské místnosti. Obzvláště se mně líbí nápad s klubem seniorů, stacionář se vstupem do dvora, nápad s "pomalou" kavárnou, různorodost vybavení - není uniformní, ale působí spíš domácím prostředím. Krásné jsou velké střešní terasy, obzvláště se mně líbí, že pamatoval na chování zvířat. To je pro starého člověka většinou hodně důležité. Samozřejmě, že ne pro každého, takže kdo nechce, nemusí se zvířátky přijít do styku.

Návštěvy maminek s malými dětmi je asi obzvláště důležité pro ty seniory, kteří rodinu buď nemají, nebo rodina o ně neprojevuje zájem.

Mohla bych ještě dlouho vypočítávat klady tohoto návrhu, raději ať si podrobnosti přečte každý sám v originále.

Gratuluji k takovému návrhu, obdivuji schopnost tak mladého člověka vcítit se do myšlení a potřeb starých lidí.


********************************************************************************************************

Dalším, podle mě, bezvadným návrhem je práce Mirka.




Výňatek z jeho autorského textu:

"Ptal jsem se: Kdo je to český senior a jak by chtěl bydlet?

V České republice nemají domovy důchodců (jak jsou nazývány) příliš dobrou pověst. Člověk si většinou představí místo, kde senioři nejsou příliš šťastní a žijí zde spíše z donucení okolnostmi. Vše začne přestěhováním. Stěhování je samo o sobě silným zásahem do životů starých lidí, při kterém ztrácejí mnoho sobě blízkých hodnot a jistot. Děje se tak často po ztrátě životního partnera nebo ve stavu, kdy si člověk sám sobě připustí, že už nestačí na běžné denní úkony. Člověk začíná být závislý na svém okolí. Právě pocit závislosti a to, že si připadá člověk, že je na obtíž a neužitečný, vede k rozhodnutí ke stěhování do domova pro seniory. Zjemnění této dramatické situace by právě měla přispět i samotná architektura a celková "nálada" domu. První chvíle strávené v novém domově mohou být rozhodující pro rychlost zapojení jedince do společného života v novém prostředí jeho vlastní zabydlení ve svém novém bytě. Kladl jsem důraz na škálu prostorů, ve kterých se dá dům "žít"."

***
V prvé řadě mě stejně jako u předešlého studenta napadá, jak je možné, že tak mladý člověk tak přesně vystihl, které momenty jsou asi pro starého člověka nejhůře překonatelné. Je to přestěhování se do cizího prostředí z důvodu nutnosti!! - v drtivé většině to není přání, ale nutnost. A další pravda - nejdůležitějším momentem je to, jak na starého člověka zapůsobí první setkání s novým prostředím. Ano, první chvíle mohou být rozhodující pro celý další zbytek života v tom prostředí.

Jako velmi zajímavý nápad mně připadá návrh pěti samostatných domů, které jsou ale propojené prosklenou verandou, takže vlastně tvoří jednolitý celek. To propojení verandou se mně hrozně moc líbí.

Dalším dobrým nápadem je pro mě umístění do objektu např. trafiky, kadeřnictví, kanceláře právníka - to je obzvláště výborný nápad, tyto prostory jsou přístupné jak pro obyvatele domova důchodců, tak pro veřejnost. Přímé setkávání se obyvatel domova s lidmi z okolí je velmi důležité, protože se senioři necítí tak odtržení od života "venku".

Samozřejmě, využití prostor se dá měnit podle potřeby a nápadů vlastníka a obyvatel.

Taky moc gratuluji k tomuto návrhu, je úžasný.


********************************************************************************************************
Snad nikoho neunavím, když sem vložím ještě i třetí návrh - studentek Eli a Míši.




Autorský text Eli a Míši:

"Vytvořit domov a prostředí pro staré lidi? Pro různě mocné i nemocné s jejich zájmy. Pro setkávání i bydlení... Chápaly jsme to jako dvě rozdílné potřeby člověka a vytvořily dva domy inspirované obrazem kláštera a jeho hospodářstvím. Uzavřený dům s dvorem plný klidu, pevnosti a jistoty a jeho podklášteří přinášející ruch a život. Domy jsme svázaly uzlem, kde se setkává veřejnost s jeho obyvateli."

***
Ten nápad s "klášterem" a "podklášteřím" mně připadá naprosto úžasný.

Bezvadný je pro mě i nápad s tím propojovacím "uzlem" - to se mně strašně moc líbí.

Nejvíc se mně ale asi líbí ten nápad s uzavřeným atriem, se stromy - do tvaru "podkovy". Tím jsem úplně nadšená. Pro málo pohyblivé seniory, kteří obývají přízemní prostory s přímým vstupem do tohoto atria, to musí být přímo požehnáním.

Ve vyšším patře je prosklená chodba, prostor, odkud je rovněž výhled do atria, takže se tam dá posedět a strávit příjemný čas.

V objektu jsou prostory pro zábavu, koníčky, návštěvy...........

Na občerstvení, kávu - si může zajít kdokoli z okolí a tím jsou senioři propojení se životem mimo domov.

V "podklášteří" jsou umístěny provozní místnosti s větším ruchem.

Neodolala jsem a ještě jsem vložila jeden výňatek z textu autorek:


"Dnes je ošklivě vydrážděno; hnusí se mi Neapol se svým sluncem, svou vřavou, svými


spokojenými a hlučnými lidmi; sním o nějaké mrazivé samotě na horách, kde je


nesmírně ticho. Jen moře mi dělá dobře; už ujedu z těch splašených měst, neboť tady


jsem nenašel, co jsem hledal. Kdyby byl nějaký klášter bez náboženství, šel bych tam hned."


- Karel Čapek- Korespondence.


*****
Co dodat - opět velká gratulace.

Jenom lituji, že mě nic tak krásného nečeká......

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 2. února 2013 v 10:16 | Reagovat

moc pěkné místo. mám zkušenosti s Domovem pro seniory u nás, kam chodím cvičit. Je to příjemná budova s velkou společenskou místností (kde i cvičíme) s kadeřnictvím a velkým parkovištěm kam zajíždí autobus aby se obyvatele někam dostali.

Pak mám zkušenost s krásným domovem důchodců ve Strážnici. Světlé pokoje a v nich 6 - 9 vibračních postelí s ležáky.  Obží oknas pohledem do zahrady, terasa s výhledem. Ticho, květy a záplava zeleně. Není to jednoduché. Někdy stačí méně, třeba u nás s možností aktvit pro staré. a někdy musí být více - tamkd elidé leží a jen se dívají z oken a z balkonů

2 hanci hanci | 4. února 2013 v 22:07 | Reagovat

[1]: Ahoj Ratko, moc zdravím! - No, my jsme už taky přihlášení do DD, ale přestože je to ten nejlepší u nás, ani zdálky se nedá přirovnat k něčemu takovému, jak navrhují studenti. A přitom už vím, že můj podprůměrný důchod (i mého manžela) nebude stačit k zaplacení pobytu tam.....doufám, že umřu dřív, než bych tam měla jít.

3 anina anina | 4. února 2013 v 23:22 | Reagovat

Ahoj hančí,
jsou ti co tyto domovy navrhují fajn, že se už dovedou i mladí vžít do bezmocnosti ve stáří.
Víš, já si myslím, že i ten nej-nejlépe promyšlený a krásný domov, starého člověka stejně dostane svým způsobem na kolena..že není tam, kde byl celý život doma.Tedy do doby, kdy si to ještě uvědomuje. Bohužel tak málo lidí umírá doma, mezi svými a ani je nechce obtěžovat..Málokdo má na to, aby si platil přestavbu bytu, podle potřeb starého člověka a k tomu ošetřovatelku.
A děti vždy nemají velký byt, a ani na to, aby ho upravily pro už nemohoucí rodiče..O to je to stáří pak smutnější..
ČASTO JSEM SLYŠELA ..JSTE HODNÍ, POSTARÁTE SE, ALE DOMA JE DOMA..

4 Lenka Lenka | Web | 5. února 2013 v 1:22 | Reagovat

Už před nějakým časem jsem si projekty dost podrobně prohlédla. No, je to pěkný, to jo. Akorát ... já nevím, jestli je to to pravé. Se musí někde začít, já vím, ale i ekonomicky. To, co říká Hančí. Většina lidí na takovéhle seniorské domy nemá, leda by jim někdo (děti) připlácel. A důchody budou spíš nižší než vyšší. Taky by šlo prodat byt, pokud je v jejich vlastnictví a z toho hradit rozdíl. -

Ono vůbec si myslím, že by se spíš měly dělat takové větší garsonky nebo byty 1+ 1, kam by si ten člověk (nebo i dvojice), dokud ještě je (jsou) v pohodě, vzal své věci, na které je zvyklý, zvykl si tam, aby tam byl jeho domov, kde by měl pak taky přátele a třeba svou zasazenou kytičku a tak. Když ho tam šoupnou už jako nemohoucího, tak už je mu to dost fuk. Je to prostě jen hezká nemocnice, neosobní, kam přišel umřít. To, že je to hezké, to vnímáme my, pro něj to už může být třeba pozlacené, je to prostě cizí, není doma.

Takže takovéhle komunity by se měly tvořit hned po odchodu na důchod. Jenže lidem se nechce z jejich domova, dokud ještě jsou pohybliví ...... je to dost komplikovaný todlencto.

Osobně je pro mě vzor paní Meda Mládková, které je 93, chodí a vypadá jak skutečná dáma, pálí jí to jak málokomu a ještě se stará o nadaci a prosazuje kdeco. A pak třeba zakopne, upadne a bude.

U prérijních indiánů, co pořád kočovali za potravou, kdo nestačil, odpojil se, sedl si někde pod strom a povídal si s Manitouem a zpíval a tak umíral. Dneska ty lidi držíme zuby nehty, cpeme do nich kapačky, držíme je na přístrojích ..... a já ani nevím, zda je to tak dobře.

A doufám, že budu dobře pochopena, že to nemyslím nijak zle. Taky nevím, co bude, až budu stará.  

Takže mě právě napadla otázka, zda tyhle seniorské domy jsou v základu to pravé ořechové.

5 Jirka* Jirka* | 5. února 2013 v 11:48 | Reagovat

Ahoj Hančí, díky za zprostředkování - všechny prezentace jsou zajímavé - hlavně ta videa obhajoby. Osobně jsem zatížený na atria, takže byl dal hlas poslední variantě, ale zdá se mi až moc "klášterní" a vnitřní dispozice se mi zase líbí u první studie V. Hasalíka, kde navíc trochu vyniká způsob grafického zpracování nad ostatními.
Prostřední studie solitérních domů se mi nelíbí :-)
V každém případě ale souhlasím s tebou, Hančí - situace se mění k lepšímu hlavně v tom smyslu, že "domov důchodců" už přestává být chápán jako úložiště pasivních lidí a je vidět, jak k tomu přispívá i architektura, která vychází z obyčejných lidských potřeb a pohledu na svět.
hergot... to zase zní jako agitační projev... :-)

6 hanci hanci | Web | 5. února 2013 v 13:40 | Reagovat

Páni, to je krása - takové komentáře!! Moc za ně děkuji.
No, já jsem hrdinně přihlásila sebe a manžela do DD už před cca pěti lety. Přihlásili jsme se do nového - tedy už pár let - celý jsme neprocházeli, ale připadá mně - na naše poměry - pěkný. Do svého pokoje si může člověk vzít i kousek nábytku, který má rád - nesmí být starý a prolezlý červotoči, samozřejmě a i jiné drobnosti, se kterými by se jen těžko loučil. - Tak jsem si říkala, fajn, nebudu se už nervovat, kdybych znovu ochrnula, nebudu nikomu na obtíž atp. Když jsem byla vloni v ateliéru Michala a Ondřeje na úvodní diskuzi k tématu bydlení pro seniory, nečekaně se mě Ondřej zeptal na můj názor - a co bych si představovala, kdybych měla jít teď do DD. Zaskočilo mě to a uvědomila jsem si, že se velmi lehko o mnohém teoreticky povídá, horší je pak ta skutečnost. Uvědomila jsem si, že si vůbec neumím představit, že bych se měla teď do DD přestěhovat. Připadalo mně, že bych to psychicky vůbec nezvládla. V posledních letech jsem si zvykla na setkávání s mladými lidmi, studenty a najednou jsem si neuměla představit, že bych byla mezi samými starými lidmi.
***
Ani, kdo jiný by měl tolik zkušeností, co máš ty, která jsi v podobném zařízení pracovala. Ve všem, co píšeš, máš pravdu.
***
Lenko, v současnosti si neumím představit nic lepšího. Studenti se snažili - obdivuhodně - navrhnout co možná největší soukromí a přitom i možnost společnosti pro toho, kdo ji prostě potřebuje. Obdivuji je, jak to dokázali.
Myslím, že nejvýhodnější je zůstat ve svém bytě, dokud je člověk schopný nějaké samostatnosti. My jsme domluveni s DD, že o pobyt požádáme v případě, že bychom začali být nesoběstační a rodina by nezvládla se o nás postarat. Do té doby budu nejraději doma. Přesně takto jsme to vyřešili s maminkou, do nemocnice byla odvezená až v bezvědomí - po mrtvici - tam během dvou dnů zemřela. Otec umřel doma, na rakovinu slinivky. Do posledka jsem se o něho s maminkou starala, poslední dny i se sestrou.
Zmiňuješ paní Mládkovou. Je to jistě obdivuhodná osobnost, neuvěřitelně vitální. Ale o tom člověk sám nemůže rozhodovat. Někdo je bezmocný už o 30 let dříve.......... Závisí to na genetické vybavenosti a na zdravotním stavu. Pak, ale ne prvořadě, i když je to velmi důležité, na schopnosti člověka se se stářím vyrovnat, vzít to jako samozřejmý životní proces.
Máš pravdu, nikdo nemůže vědět, jak bude schopný se vyrovnat se stavem, který ho čeká - dopředu je to nepředstavitelné, nevypočitatelné...........
Přesto si myslím, že návrhy studentů jsou "to pravé ořechové" - žádné lepší řešení ještě nebylo vymyšleno.
***
Jirko, mně se ten návrh s atriem taky moc líbí - a nepřipadá mi moc klášterní, ale to je věc pocitu, že?
Mně se ty solitérní domy hrozně moc líbí pro to řešení propojením s prosklenou verandou - má to intimitu, ale i vzájemné propojení a chůze tou verandou by byla, myslím si, moc krásná.
Důležitý je ten moment, který zmiňuješ - že senioři přestávají být chápáni jako pasivní bytosti, které čekají na konec...... a ty navržené projekty jsou důkazem, že mladá generace - snad ve většině - už bude seniory chápat jako lidi, kteří sice mají změněné - zmenšené - třeba fyzické schopnosti, přesto mají spoustu zájmů a chtějí vyvíjet činnosti, na které jim síly stačí atd., atd.
Líbí se mně všechny tři návrhy - hrozně moc.
Vůbec tvůj příspěvek nezní jako agitační projev!!!
Všechny moc zdravím!!!!!

7 Miloš Miloš | 10. února 2013 v 18:04 | Reagovat

Váhavě se zapojuji do této diskuse.Asi proto, že spíš souhlasím s názorem,že ta naše generace,ale i ty následné na komfort Domova důchodců nedosáhnou finančně.
Tím dalším důvodem váhání je pohled do budoucnosti. Je téměř jisté, že ob generaci (či jen ob půlku její existence) se půjde do důchodu o 10 let později.A zatím nikdo neprecisuje, cože se udělá pro kondici těchto důchodců,aby DD neměl charakter LDN. Vždyť i pak by součástí tohoto pojetí měl být pojem "užívat si stáří"...což by mělo být dalších aspoň 20 let. Takže tyto domovy by měly poskytovat důstojné zázemí i aktivním 90letým. Vím, že je to diskuze i pro lékaře, dietology, psychology - aneb jak žít s tím, co jsem se za život naučil, co jsem se naučil mít rád,a v čem ještě když ne vyniknu, tak budu obdivován.
Možná by širší součástí takové soutěže měl být i návrh bytu dvou- až tří-generačního s "vejmiňkem", příslušným ergonomickým uspořádáním domácnosti, knihou, zvířátkem, PC...
Omlouvám se těm, kteří má slova považuji za úkrok mimo rámec diskuze.

8 hanci hanci | Web | 10. února 2013 v 18:21 | Reagovat

[Smazaný komentář] Miloši, mohl byste své poznámky napsat přímo na blog architektonického ateliéru? adresa je: http://kuzemenskysynek.blogspot.cz/
Myslím, že studenti přivítají jakékoliv názory a diskuzi. I když už je semestr ukončený, pro jejich budoucí práci jsou všechny podněty důležité.
S těmi financemi - já nemám dost vysoký důchod ani na ten DD, do kterého jsem přihlášená, máme oba s manželem podprůměrný důchod. Tuším se mně nedostává cca pět tisíc korun.Manželovi totéž.
Srdečně zdravím.

9 Architekt pro domovy důchodců Architekt pro domovy důchodců | E-mail | Web | 25. července 2014 v 16:04 | Reagovat

To jsou pěkné návrhy domovů důchodců. Většinou to jsou staré domy a ošklivé. A tady jsou návrhy, které jsou krásné.

10 hanci hanci | Web | 26. července 2014 v 19:05 | Reagovat

[9]: Děkuji za pochvalu, mám stejný názor. A děkuji za kontakt, bude se hodit..... srdečně zdravím.

11 Katt Katt | 29. srpna 2014 v 14:15 | Reagovat

Super článek! Já jsem našla super byt zde www.hyperreality.cz a momentálně jsem ve fázi vybavování, tak hledám inspiraci...

12 hanci hanci | Web | 30. srpna 2014 v 21:35 | Reagovat

[11]: Děkuji za pochvalu a srdečně zdravím.

13 Noja Noja | 30. srpna 2015 v 13:30 | Reagovat

Návrhy studentských pokojů a interiérů:

http://www.zakidesign.cz/studentske-pokoje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama