Asistovaná sebevražda smíchem-patent: Jindřich T.

31. března 2013 v 0:11 | hanci |  Jak jde život
Člověk by si myslel, že když se mu stane něco takového, jako se stalo mně, že už se snad nikdy ani nemůže smát. Jenže - to by nesměl chodit po světě člověk, jako je Jindra T.!!!!


Jindrův typický postoj.... Myslím si, že ty časté telefonáty je normální bombardování jeho obdivovatelkami.......

Čtyři roky se domlouváme, že až přijedu do Prahy, určitě spolu půjdeme na nějakou výstavu nebo jen tak na kafe. Nikdy se nám to nepodařilo uskutečnit.

Ale tentokrát, minulý týden, se naše dlouholeté plánování dočkalo naplnění.

Byla jsem na kontrole v nemocnici, nebyla jsem zrovna v dobrém psychickém stavu ze všech těch výsledků - spíš naopak, totálně rozhozená. Říkala jsem si, že když už jsme se s Jindrou konečně domluvili, nemůžu mu zavolat a říct, že nejsem schopná si vůbec s někým vykládat. Že tedy spolu vypijeme kávu a půjdu si domů - ke kamarádce - lehnout.
Jenže - všechno dopadlo totálně jinak.
Jindra přišel s mírným zpožděním, o kterém mě ale telefonem informoval. Měli jsme domluvené setkání v kavárně Můj šálek kávy v Karlíně. Úplně nejdřív mně Jindra hned po příchodu vyměnil židli za pohodlné křesílko. Já už jsem si před jeho příchodem pochutnala na výtečné kuřecí polévce a popíjela jsem červené víno. Tak jsme v tom pití pak pokračovali společně. Musím říct, že jsem se snad nikdy v životě tak nepřetržitě dlouho nesmála. Protože se dusím i bez smíchu, se smíchem to bylo opravdu na pováženou. A tak jsme dospěli k závěru, že veškeré způsoby sebevražd jsou nevýhodné, každá z nějakého jiného důvodu - např. - skočit pod vlak nebo metro - jak by k tomu přišel ten řidič, že ano. Oběsit se - no to ani náhodou, to trvá dlouho a bolí to. Utopit se - to u mě nepřipadá v úvahu - jsem dobrý plavec a určitě bych udělala cokoliv, abych se nakonec neutopila. Otrávit se - neměla bych čím. A pak - byla jsem jednou informovaná, že většinou lékař vypumpuje žaludek a člověk pak umírá pěkně pomalu na zničená játra atp. Takže to ne. Rozříznout si žílu - to se ale musí podélně - v žádném případě napříč!!! To nevím, jestli bych dokázala. Nejlepší je se zastřelit - ale kde vzít zbraň, když nežiji v Americe?

No - a tak při tom šíleném dušení, když jsem se smála Jindrovu povídání, nás napadla spásná myšlenka - až už to nebudu dál zvládat, zavolám mu, on za mnou přijede a bude mě rozesmávat. Smrt udušením smíchem bude rychlá a navíc příjemná a stoprocentně úspěšná. Vzpomněl si totiž na skeč Monty Pythonů - jak byla vyvíjená zbraň na usmrcování nepřátel ve válce smíchem. Neznám to, tak možná píšu něco nesprávně. - Když to Jindra vyprávěl, tak to mně bylo docela špatně od smíchu.

Jak jsme tak diskutovali o tomto velice zajímavém tématu, rozhodli jsme se, že se přesuneme ještě do další restaurace - v Kobylisích, v areálu obchodního centra je tam příjemná restaurace "Na verandě".
Jeli jsme metrem a když jsme vystoupili ve stanici metra Kobylisy, opravdu šíleně jsme se čemusi smáli, já jak jsem se dusila, jsem se doslova potácela, musela jsem se přidržovat zábradlí nebo zdi - Jindra byl (jak jsem si všimla) neustále ve střehu, kdybych náhodou padala udušená už teď - ztratil by pak pozdější práci - najednou se mě zeptal, jestli jsem si všimla dvojníka Neda Flanderse - souseda Simpsonů - že je to otec jeho spolužáka, právě nás minul a díval se docela zděšeně, vyloženě si asi říkal, jak ten Jindra dopadl, tak brzo odpoledne a už je tak sjetý - a ještě s tak starou ženskou!!!! - No, vypadalo to, že snad ani do té restaurace nedojdeme.

Po výjezdu na schodech první část dlouhé chodby....

Jít do schodů mně dělá čím dál větší potíže - ale skýtá to docela dost důvodů k různým vtipným narážkám - potažmo pak k smíchu.

Tady na té chodbě nás potkal dvojník Neda Flanderse.

Došli jsme nakonec do restaurace, pochutnali jsme si na výborné večeři, ještě jsme si vzali napůl palačinku s ovocem.

Restaurace "Na verandě" v Kobylisích.

Je mně naprosto jasné, že Jindra nemůže ani tušit, jak mně v to odpoledne pomohl a jak jsem mu za to vděčná.

Člověk si myslí, že má pořád hodně času - totiž - vůbec čas nevnímá, jako kdyby byl nesmrtelný. A když najednou zjistí, že nesmrtelný není, má hrozný strach, že už nestihne v tom čase, který mu nejpravděpodobněji ještě zbývá, udělat všechno to, co by chtěl..........

Zatím se mně daří - díky Jindrovi a ještě pár mým přátelům - myslet na svůj problém, jako kdyby se mě netýkal - nevím jak to vyjádřit - beru ho nějak akademicky - snad. Snad mně to vydrží co nejdéle.

Báječná Eliška K.
- povídaly jsme si u oběda v - pro mě asi nejlepší restauraci v Praze - jmenuje se
Plzeňský restaurant Anděl, Nádražní 60/114, Praha 5 - Smíchov - doufám, že to píši správně - restaurace je hned naproti výstupu z metra Anděl. Nejen že tam výborně vaří, ceny jsou únosné i pro lidi jako jsem já - a navíc - v přízemí je prostor vyhrazený pro kuřáky, dole je opravdu krásný a velký prostor vyhrazený pro nekuřáky. To je pro mě teď docela dost důležité. Oběd mně zaplatila Eliška, nedala si to vzít.

Když jsem v pondělí odjížděla z Třebíče do Prahy, byla u nás šílená zima - ale podle zpráv o počasí od středy se mělo začít oteplovat, obzvlášť v Praze. Proto jsem si vzala jen krátký kabátek do pasu, sice odlehčený flauš, ale byla mně v něm děsná zima. Říkala jsem si, že se musím pokusit koupit nějaký teplý kabát ve výprodeji. Byla jsem informovaná, že výprodeje zimního zboží už jsou dávno pryč, že v obchodech už je letní zboží.

Já jsem ale měla štěstí - dostala jsem koupit perfektní kabát tříčtvrteční - až ke kolenům, vlněný, moc hezký střih, mírně projmutý - a přesně moje číslo, jako kdybych ho měla šitý na zakázku. Značka je Marks&Spencer v obchodním středisku Nový Smíchov.





Tenhle detail se mně moc líbí - je zlatavý - lemovaný šev kolem vnitřku celého kabátu.

Tak tuhle sošku dcery Moniky jsem dělala z hlíny, když jí byly cca dva roky a věnovala jsem ji tehdy své kamarádce, u které v Praze bydlívám.

V této kantýně v Thomayerově nemocnici si vždycky kupuji něco k jídlu - tentokrát to byly výtečné obložené chlebíčky a čaj.

Polovinu cesty autobusem domů odpoledne v pátek jsme jely společně s Haničkou P., která si zařídila místenku, abychom mohly sedět vedle sebe a povídat a povídat a povídat - až do Humpolce. Hanička koupila obrovské poháry s ovocem a šlehačkou, byl výtečný - no a slíbily jsem si na sto procent, že za mnou Hanička přijede, pravděpodobně až bude mít po zkouškách.

Další fotky jsem pořídila z autobusu - výhled sice kazí jednak špinavé okno, které se odráží - jednak odraz z protějších oken. Ale stejně sem fotky vkládám, protože se mně líbí. Při příjezdu na Vysočinu se člověk ocitne náhle v tuhé zimě. A krajina u nás je tak nádherná............






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 26. dubna 2013 v 15:48 | Reagovat

Jéééé, to je hezký! Už nemám starost, je mi jasné, že až budeš chtít odejít, prostě si pozveš Jindru a uchechtáš se. :-)
Moc se mi líbí, jak se dokážeš radovat z takových věcí, jakou je třeba chlebíček a jiné věci, které já už dnes prožívám jenom: "No, měla jsem něco k jídlu, asi."

2 hanci hanci | Web | 26. dubna 2013 v 16:00 | Reagovat

[1]: Lenko, musela bys zažít Jindru - ono se to vůbec nedá nijak popsat. Je naprosto úžasný!!! - No, po těch 30 letech šílené diety si vychutnávám absolutně všechno a všechno prožívám. Obzvlášť teď - snažím se všechno si moc dobře uvědomovat. Moc zdravím.

3 anina anina | 17. května 2013 v 18:49 | Reagovat

hančí, věřím, že Jindra je moc fajn kluk..mladý muž.
A jsem ráda, že jsi si mohla koupila ten kabát a udělat si radost :)
Je pěknej a určitě ho příští rok ještě unosíš.

4 hanci hanci | Web | 17. května 2013 v 18:53 | Reagovat

[3]: Ani - to není možný - právě jsem ti poslala mail!!!!
Jo, Jindra je naprosto úžasný.
Z kabátu jsem měla velkou radost - jednak mně v něm bylo bezvadně teplo, jednak mně perfektně padnul, jak šitý na míru. - No, začínám doufat, že ho ještě budu nosit.....

5 anina anina | 17. května 2013 v 21:49 | Reagovat

hančí, to si piš, že budeš ten kabát nosit!!
Snad se setkáme v Praze až..bude zas líp a já mám od holky taky pěknej, nosila pod ním dceru, jen musím trochu přibrat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama