Vzpomínky - doplněk - 1. část

9. března 2013 v 4:35 | hanci |  Vzpomínky
VZPOMÍNKY NA ŽIVOT VE MLÝNĚ V DOBÁCH MÉHO DĚTSTVÍ A MLÁDÍ

(Své útržkovité vzpomínky jsem sepsala pro své potomky, aby si na mém životním přígěhu snad uvědomili, jak rychle se mění způsob života během jedné generace, jak vývoj života na Zemi se vyvíjí občas pozitivně, občas negativně a jak mnoho záleží na každém jednotlivci a jeho odpovědnosti.)

**********
ÚVOD

PŘIZNÁNÍ

Tak strašně moc pořád myslím na maminku a je mně tolik líto, že jsem mnohdy nebyla lepší, chápavější, když byla ještě na živu. Tak zhruba od patnácti let a pak hlavně, když jsem se vdala, jsem mívala často pocit, že mě maminka nemá moc ráda, že má raději mou starší sestru Evu. Eva byla velmi hezká, měla zvláštní charisma, kamkoliv přišla, byla všemi hned oblíbená - měla to asi po otci. Já jsem se jí tehdy v ničem nemohla rovnat. Bylo to pro mě nepředstavitelně bolestivé, protože jsem maminku doslova zbožňovala. Jak to bylo opravdu, nedokážu ani dnes posoudit. Ale když pak maminka už hodně zestárla, často mně připadalo, že mě schválně "vytáčí" vším možným a já se nedokázala ovládnout a byla jsem pak mnohdy nepříjemná, ukřivděná, se špatnou náladou atp.
Teď už vím s jistotou, že bych strašně ráda vzala zpátky mnoho momentů, které už se zpátky vzít nedají. A také až teď vím, že člověk má vždycky všechno zvažovat z toho pohledu, že nic, co jednou udělá nebo řekne, už se nedá změnit. Může se omlouvat, jak chce, může se to snažit napravovat "dobrými skutky" jak chce, co už jednou bylo řečeno a uděláno, se prostě vymazat nedá. Zvláště pak, když někdo umře, nedá se už vůbec nic napravit, člověk se už pak může jenom trápit nad tím, že nebyl lepší, než být mohl.

Nedělala jsem, samozřejmě, nic strašného, šlo jen o to, že jsem se například tvářila nepříjemně, když s námi maminka nechtěla jet ven. Vždycky jsem totiž naplánovala nějaký výlet, aby se maminka dostala pryč z bytu, do přírody, na výstavu, na návštěvu atp. A ona téměř nikdy nechtěla, chtěla být doma. Až teď ji moc dobře chápu. Nebo jsem jí vytýkala, že si nevzala správně léky, že měla některé popadané na zemi atp. Teď, jak roky přibývají, dělám naprosto stejné chyby, jak maminka. Ona se výborně držela až do své smrti v 86 letech, přitom pak měla několik let Parkinsonovu nemoc.
Moc doufám, že se s maminkou po smrti setkám a budu jí moci vše vysvětlit. Že jsem to myslela dobře, chtěla jsem jí nějak ulehčit a zpříjemnit stáří. Ale viděla jsem to, bohužel, svýma a ne jejíma očima. Toto by si mladí lidé měli včas uvědomit.

Ještě něco bych chtěla zdůraznit pro svá vnoučata. Přála bych si, aby si uvědomili, že nic z toho, co člověk má, není samozřejmost, je to dar. Mám tím na mysli výši inteligence, schopnosti, vzhled, fyzickou vybavenost…... . Na ničem jednotlivec nemá zásluhu. Zásluhu má až tam, jak s tím darem sám naloží, jak se naučí vnímat své okolí, své partnery, jak se bude vzdělávat, jaký si uchová charakter, jestli se naučí vnímat sám sebe, jestli bude schopen empatie atd., atd. Jestli si uvědomí, že to, že se může pohybovat, není samozřejmost. O všechno může přijít ve vteřině, jak když se luskne prsty. A to hlavní - možná nejhlavnější - je pokora, pokora vůči životu jako takovému ...... .


POZNÁMKA

Chtěla bych upozornit na to, že jsou to moje vzpomínky, které mohou - a zřejmě jsou - zkreslené pocity, které jsem tehdy při každém tom zážitku měla. Takže to nemůže být vše bráno za stoprocentní pravdu, i když mně připadá, že to tak skutečně bylo. Ale myslím, že na tom nezáleží. Nemá to být historický dokument, ale pro vnuky zaznamenané vzpomínky na dětství, které jsem měla díky rodičům, opravdu krásné.

PŘEDMLUVA

(1. část - o původu a stavbě mlýna)

PO STOPÁCH MÝCH PŘEDKŮ-MLYNÁŘŮ

Mnoho členů otcovy rozvětvené rodiny byli mlynáři. Otec - Bohuslav Pecl - měl dva bratry. Jeden byl rovněž mlynář, druhý - odpadlík - byl letec. Jako malé dítě jsem ho zbožňovala, protože byl vysoký, štíhlý, krásný a vždycky veselý. Bohužel, ta veselost ho stála několik let kriminálu, protože vykládal vtipy proti komunistickému režimu a vládě. Ostatní členové rodiny se rovněž nevyhnuli kriminálu - kvůli tomu, že byli mlynáři. Člověk si holt tehdy nevybral. O otcově rodině napíši později.
ª
Hned na začátku naší cesty po stopách mých předků - mlynářů z matčiny strany, kterou jsme podnikli v září roku 2006, bych měla zmínit, že mně srdce doslova krvácelo nad tím, jak je to všude zpustlé, neudržované. Člověk to tam stěží poznává. Přitom, když nám mlýn znárodnili, všechno vzali a nic nám nepatřilo, měl otec povinnost udržovat celé povodí až nad velký splav v takovém stavu, aby břehy byly pevné. To znamenalo, že na svoje náklady musel kácet stromy, prořezávat je a vše udržovat. Náhon udržoval také i proto, že nám bylo později povoleno vyrábět si vlastní elektřinu. Náhon se musel čas od času pročistit - vybrat nanesené bahno a spadané větve atd., aby mohlo přitékat dostatečné množství vody, potřebné k pohánění turbíny.
ª
Mlýn v Rudlicích je úplně rozpadlý, o něm nic nevím. A mlýn v Jevišovicích prý v poslední době koupil někdo z Brna. Ale k jakému užitku, to tedy opravdu nevím, protože je rovněž téměř úplně rozpadlý. Vše je vidět na fotkách, které jsou přiloženy pro lepší představu.
ª
První zmínky o našem mlýnu spadají do období 12. století. To se tam tehdy říkalo "V kmentě". Ostatně název "Kmentův mlýn" vydržel doposud a ta lokalita je takto uváděná i na mapách. Jak mně bylo řečeno, kment bylo jemné plátno - batist. Jestli tam vyráběli toto jemné plátno na potřebu ve mlýně, nevím. Ale síta, která se ve mlýně používala, byla dělaná z velmi jemného hedvábí, jak si dodatečně uvědomuji. Třeba to ale má i nějakou souvislost s potřebami ve mlýně, nevím. Každopádně už tehdy tam nějaký mlýn stál. Dověděli jsme se to od učitele Sedláka ze Znojma, který sbíral podklady pro svoji knihu o mlýnech na Jižní Moravě.
ª
Celá nynější stavba budov odpovídá způsobu stavby z roku 1750, kdy byla postavena. Základním stavebním materiálem byl kámen. Obrovské kameny. Když se u nás cokoliv potřebovalo zabudovat, vypadl celý velký kámen a vznikaly tak nejrůznější výklenky. Gauč v kuchyni stál ve výklenku, televize byla umístěna ve výklenku, umývadlo bylo ve výklenku - no prostě všechno. Kuchyň byla klenutá, byla to vlastně původně chodba. Stála tam obrovská kachlíková kamna, která později maminka nechala vybourat a kuchyň zmodernizovala - škoda. Na druhé straně se jí nedivím, plynový sporák byl pohodlnější. Kachlíková kamna původně vyhřívala ústřední topení ve všech pokojích. Později tuto funkci zastávala elektrická šamotová kamna. Mohli jsme si to dovolit, protože elektřina se vyráběla ve mlýně a byla zadarmo.
Mlýn nejdříve zmodernizoval dědeček, když mlýn s babičkou koupili. Pak, když se přiženil otec, provedl velké úpravy, místo mlýnského kola nechal udělat nejmodernější turbínu a celý mlýn velmi zvelebil.
ª
Otec maminky - Karel Girtlšmýd - se narodil v mlynářské rodině v Rudlicích. Maminka mojí maminky - Jana Fialová - se narodila v rodině zemědělců rovněž v Rudlicích. Brali se z velké lásky, ale zhruba ve středním věku se odloučili a žili odděleně. Oba byli nesmírně pracovití, a co měli, vydřeli vlastníma rukama. Na fotce, kterou jsem vložila, je fotka pomníku, kde jsou uvedeni dva předci mojí babičky (maminka mojí maminky, jejich rodina vždy patřila mezi "vzdělané", byli to písmáci, vedli kroniky atp.). Karel Dozbaba byl jedním z vůdců selského povstání v roce 1821 (viz pomník) - byl s tam uvedenými muži zavřený na Špilberku, kde byli tvrdě mučeni, a jeden z vůdců se musel dívat, jak ostatním byl podán jed a oni v obrovských bolestech umírali. Ten, co se díval, byl propuštěn domů, aby řekl ostatním, jak by dopadli, kdyby se znovu vzbouřili.
To druhé jméno - František Fiala - to byl bratr mojí babičky (maminka mé maminky), ten padl v první světové válce. Byl jediný syn a rodina se o něm nikdy nedověděla, jak zemřel. Tradovalo se, že zahynul kdesi v nějakých močálech.

Pravděpodobný rok zvelebení mlýna v Rudlicích - ale nejsem si jistá.

Rodiče babičky, zemědělci (asi kolem r. 1900 - oba zemřeli ve věku přes 90 let).

Maminka s rodiči (asi po 2. sv. válce)

Maminka dědečka (asi kolem roku 1907).

Tatínek dědečka (asi kolem roku 1907).

Nákres řeky Rokytné a jak k ní byl připojen náš mlýn před vsí Příštpo. Upozorňuji, že poměr vůbec neodpovídá, ale snad z toho je trochu poznat, jak je to u mlýna uspořádáno.

Na této fotce je celkový pohled na mlýn. Pokusila jsem se vložit popisky, dále v textu píši o jednotlivých částech objektu, podle popisek se snad bude možné trochu orientovat.

U této fotky je vidět přítok řeky Rokytné na splav .......

a tady je vidět odtok řeky pod splavem.

Na další fotce je velké stavidlo u splavu - bohužel, absolutně zničené. Na betonových sloupech ležel dřevěný "trám", ve kterém byl obrovský železný šroub, nahoře zakončený velkým kolem, kterým se otáčením buď vytahovalo, nebo spouštělo stavidlo, a tím se voda buď pouštěla ve větším množství, nebo naopak se průtok omezoval.

Od velkého stavidla vedl náhon směrem ke mlýnu.

Zhruba 100 metrů od mlýna směrem ke splavu bylo ještě malé stavidlo, kterým se rovněž reguloval přítok vody stejným způsobem, jako u velkého stavidla. Na stavidle, po celé jeho délce byla ještě naskládaná prkénka, na výšku měla možná 15-20 cm. Bylo jich tam několik a podle potřeby se buď přidávala, nebo ubírala železnými hráběmi. Nemohu si vzpomenout, jak se jim říkalo - splávek? Opravdu už nevím. Regulovalo se to tak tehdy, když například byla průtrž mračen atp., aby k mlýnu neteklo příliš velké množství vody. Při ještě větší vodě se muselo jít k velkému splavu a regulovat vše tam - princip regulace vody byl stejný u obou stavidel.

Toto je náhon od velkého a malého stavidla k "hrubým česlům" před lamfeštem - tam se zachycovaly klacíky a větší předměty, napadané do vody. Odtud voda tekla pod přístupovým mostem do "lamfeštu" a dále přes jemná česla k turbíně.
Lamfešt bylo vlastně betonové koryto, na které navazovala kašna pro turbínu. Není to tam moc vidět, ale před turbínou je ještě jedno malé stavidlo a před ním "jemná česla", na kterých se zachycovalo lupení a menší nečistota, aby do turbíny šla čistá voda. Kašna pro turbínu byla hluboká cca 4 m a zhruba stejně tak široká a dlouhá, možná víc. Je to ta plocha před červenou střechou. Přd stavidlem byl můstek k bočnímu vchodu do mlýna - ke kanceláři.

Lamfešt, jemná česla, malé stavidlo, turbína. Vlevo byl boční vchod do mlýna, přímo ke kanceláři a rovněž okno z ní směrem k lamfeštu.

V lamfeštu jsem se naučila velmi brzo plavat, dlouho před nástupem do školy. V pozdějším, věku jsme ho na šířku přeskakovali - to tedy maminka netušila.

Spoluobyvatel mlýna.

Celý mlýn jsme nemohli vyfotit, protože přístup nebyl možný, vše bylo zamknuté a ohraničené ploty.


Na této fotce je pohled na čelní stranu mlýna. Ovšem vše je změněno, původně tam bylo jen jedno okno uprostřed z prostor mlýna (vpravo od zdi je lamfešt, ke kterému vedlo okno z kanceláře). Zhruba uprostřed mezi levým a středním oknem (levé tam nebylo) byly velké přístupové dveře, kterými se dovnitř nosily pytle s obilím. Všude byl břízolit a horní část neměla okna, tam byly násypky a mlýnské stroje. Velkému prostoru před mlýnem se říkalo "plac".

Vedlejší vchod na malý dvorek.

A toto už je v Rudlicích pomník - na památku selského povstání a z druhé strany na památku padlých v první světové válce.



Fiala a Dozbaba byli členové babiččiny rodiny, píši o nich v úvodu.

Rodný dům - mlýn - mého dědečka, otce maminky, v Rudlicích. Vše je velmi zpustlé, jak je patrno z obou fotek.

Tady, zřejmě, bylo někde mlýnské kolo.

Na dalších třech fotkách je rovněž velmi zpustlý mlýn v Jevišovicích, kde se narodila moje maminka. U třetí fotky je vidět místní zámek.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ANINA ANINA | 10. března 2013 v 10:01 | Reagovat

Milá hančí,
myslím, že i když jsem mladší a není to zas tolik let, kdy jsem si myslela, že děti, co nás určitě mají rády..tak nějak automaticky pochopí, že těžko to s nimi může myslet někdo líp, než jejich máma-rodiče.
Dnes mám dojem, že si to celkem uvědomovaly, ještě když byly pod mými křídly.
Osamostatněním se ta pozornost obrátí především na novou rodinu a je to v pořádku.Samozřejmě, máma zůstává..POŘÁD..
A máma už jen může sledovat, jak si vedou, bát se i radovat.A i když už ví a řekla by, to lze jen málokdy dát najevo, byť jemně-nebere se..
Nejprve musí něco prožít a procítit to, aby později pochopili mámu, proč měla  někdy strach, proč se věkem měnila..třeba i pro bolesti se kterými je nezatěžovala.
Myslím, že tohle tvoje maminka dobře věděla..taky byla mladá.A kdo víc, než ona by pochopil a znal svoji dceru a neměl ji rád.Ona jistě věděla a ví a ty nebudeš muset nic vysvětlovat..

2 anina anina | 10. března 2013 v 10:05 | Reagovat

Teď jsem si uvědomila, že kom. patřil k článku o mamince..

3 hanci hanci | Web | 10. března 2013 v 13:26 | Reagovat

[2]: Ani - ahoj!!!!!! to jsem tak ráda, že jsi už doma!!!! - díky za kom. Toho pocitu jakési viny a špatného svědomí - i když jsem to vše dělala s nejlepšími úmysly - se stejně nezbavím. Maminka to určitě věděla a měla mě ráda, ale......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama