Výzva milionáře

25. září 2013 v 19:35 | hanci |  Zamyšlení
Lidové noviny, příloha Orientace, 14/09/2013
Marek Kerles
Výzva milionáře: Seberte nám peníze!


V Lidových novinách vyšel, podle mě, hodně zajímavý rozhovor. Chtěla jsem původně vypsat jen nějaké pasáže, ale nebylo to možné. Každé slovo je významné, proto jsem opsala doslova celý rozhovor.
Mám, mimo jiné, od vždycky stejný názor na charitu, jaký je vyjádřený v tomto rozhovoru.
Tučně vytištěné písmo v odpovědi týkající se charity a lékařské praxe dr. Lehmkuhla jsem zvýraznila já, v originálu není zvýrazněno.


"Sedmdesátiletý Dieter Lehmkuhl je berlínský psychiatr a zároveň dědic akcií pivovaru s majetkem v hodnotě zhruba 1,5 milionu eur (36 milionů korun). V roce 2009 založil společně s několika dalšími německými milionáři iniciativu Appel für eine Vermögensabgabe (Výzva k dávce z majetku). Výzvu dosud podepsalo 63 movitých obyvatel Německa.

LN Společně s dalšími signatáři Výzvy k dávce z majetku prosazujete speciální majetkovou daň, která by přesunula část peněz od bohatých Němců do státního rozpočtu. Jak konkrétně si takový přesun představujete?
Náš návrh počítá s jednorázovým odvodem ve výši deseti procent z hodnoty majetku, tedy čistých aktiv, nad nezdanitelných 500 000 eur. V případě provozního kapitálu by nezdanitelná částka dosahovala tří milionů eur. Taková jednorázová dávka, splatná ve dvou letech, by podle našich odhadů přinesla do státního rozpočtu zhruba 165 miliard eur.
Po této jednorázové dávce by se pak čistý majetek nad nezdanitelnou sumu danil klasickou majetkovou daní jedním procentem ročně, což by znamenalo pro stát dalších asi šestnáct miliard za rok. Tyto prostředky by byly, jak požadujeme, určeny na výdaje v oblasti životního prostředí, vzdělávání, sociálních a zdravotních služeb a snižování chudoby. Námi navrhovaná majetková dávka by přitom žádného movitého člověka ve skutečnosti nebolela a nikdo by nemusel omezovat svůj životní standard.

LN Jakou sumu byste zaplatil vy osobně?
Jednorázově bych odvedl do státního rozpočtu mezi 75 000 a 100 000 eur.

LN Mezi daňovými poplatníky, nejen mezi milionáři, nebývá obvyklé, aby poplatník vyzýval stát ke zvýšení daně, tedy aby chtěl platit státu více, než musí. Proč nutíte vládu, aby vám sebrala peníze?
Neoliberální politika mnoha vlád ve světě vede k tomu, že se neustále a v globálním měřítku zvětšuje propast mezi bohatými a chudými. Přitom se - na rozdíl od nejrůznějších politických proklamací - nezvyšuje celkový blahobyt. Naopak. Střední třída se zmenšuje a relativně chudoba ve většině zemí roste. To vede k nepředstavitelně a stále rostoucí koncentraci soukromého bohatství. Například v Německu dnes horních deset procent obyvatel vlastní 67 procent veškerého privátního majetku v zemi; a jedno procento těch nejbohatších vlastní 35 procent. Kdežto spodní polovina Němců nemá prakticky žádný majetek. V USA dokonce většina privátního majetku patří jednomu procentu nejbohatších. Zažíváme refeudalizaci vlastnictví, která není slučitelná s demokracií.
Daňové škrty všech německých vlád za posledních patnáct let přitom prospěly především bohatým lidem a velkým podnikatelům. Jejich daňová zátěž je nyní mnohem nižší než před dvaceti roky. Dnešní kvalifikovaný dělník platí relativně vyšší daně a odvody ze svých příjmů než multimilionář. Výsledek? Jen od roku 2000 přišly německé veřejné rozpočty o 380-400 miliard eur. Je nejvyšší čas, aby se ve prospěch nás všech podařilo tento proces zvrátit.

LN V čem je největší nebezpečí narůstající koncentrace bohatství?
Tento vývoj je nejen nespravedlivý, protože přesunuje veškerý zisk z hospodářského rozvoje směrem nahoru, ale poškozuje rovněž zdravý ekonomický růst. To už potvrzují i takové instituce jako Mezinárodní měnový fond nebo OECD. Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz to ukazuje ve své knize Cena nerovnosti na příkladu Spojených států. Elity si tam prostřednictvím spekulací, skupování pohledávek, budování monopolů a oligopolů, ale zejména vlivu na politiky přivlastnily ekonomický model, na jehož základě si ukrajují stále větší část společného koláče. A to na úkor ostatních, aniž by se rozmnožovalo bohatství společnosti jako celku. Popsané mechanismy deformují trh a snižují efektivitu ekonomiky.
Nejrůznější vědecké studie ukazují, že velká sociální nerovnost je v rozvinutých společnostech spojena s mnoha sociálními a zdravotními problémy. Konkrétně se zvýšením počtu duševních onemocnění, s nárůstem obezity, s těhotenstvím mladistvých, s vyšší násilnou trestnou činností, s rostoucím počtem obyvatel s obtížným přístupem ke vzdělání a s obecným nedostatkem důvěry. Kromě toho obrovská koncentrace bohatství do horních vrstev společnosti poškozuje demokracii, poněvadž zpravidla soustřeďuje skutečnou moc do rukou několika málo lidí, zhoršuje problém chudoby a ohrožuje sociální smír a důvěru v demokratické principy.

LN Kdo vyrůstal v době československého socialismu, snadno vám může dosvědčit, že vzít bohatým a dát chudým demokracii zrovna neposiluje...
My přece nechceme žádný komunismus! Podívejte se: po válce byla v USA - stejně jako v poválečném Německu - horní sazba daně z příjmu mezi 70 až 90 procent. V německém případě se tato daň držela prakticky až do roku 1970. A přitom to byla doba rozkvětu, prosperity, hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti. V Dánsku a ve Švédsku je celkové daňové zatížení i dnes podobně vysoké, a přitom tyto země ekonomicky a sociálně prosperují. Z hlediska životní pohody a spokojenosti svých obyvatel se drží v absolutní světové špičce, a to i ve vztahu k míře sociální rovnosti. A podobně je to s rozdíly v základních příjmech, které nejsou ve Skandinávii zdaleka tak velké jako v některých jiných zemích, včetně Německa. Považuji za skandální, když dnes manažer velkého koncernu bere třeba stokrát víc než průměrný zaměstnanec. Před dvaceti lety byl takový rozdíl maximálně dvacetinásobný. A přitom společnost vykazovala, jak jsem již říkal, vysoký hospodářský růst, málo nezaměstnaných a relativně spravedlivé rozdělení vytvořeného národního bohatství.

LN Jenže mnoho ekonomů by jednoduše namítlo, že platy se prostě v kapitalismu a demokracii řídí zákonem poptávky a nabídky, která se také pochopitelně vyvíjí. Jestliže je dnes schopen fotbalový klub utratit za fotbalistu miliardu i více korun, proč by akcionáři koncernu nemohli rozhodnout, že podobným způsobem ocení špičkového manažera? Jsou to přece jejich peníze a oni musí zvážit, zda se jim takový člověk vyplatí.
Dám vám příklad. Generální ředitel společnosti GLSBank, největší německé družstevní záložny, pobírá sedmkrát vyšší plat než nejhůře placený zaměstnanec v záložně. Přitom tento finanční ústav vykazuje v posledních patnácti letech výrazně lepší výsledky než řada německých soukromých bank, kde jsou rozdíly v platech mezi manažery a zaměstnanci mnohonásobně vyšší. Jak je to možné? Jak tedy fungují ekonomické zákony? Zejména finanční krize ukázala, že velké bonusy a důchody manažerů jsou často v přímém nepoměru k "výkonu". Přebytky bohatých jdou mnohdy do spekulativních transakcí namísto toho, aby směřovaly do reálné ekonomiky, kde by mohly přispívat k hospodářskému růstu a zaměstnanosti. Tyto spekulace výrazným způsobem přispěly k finanční krizi, ovšem účet za její následky musejí platit obyčejní lidé a daňoví poplatníci.
Jistě, dobrá práce by měla být také dobře zaplacena. Ale roční plat třeba ve výši 250 000 eur? Proč? Nikoliv náhodou se bude na podzim ve Švýcarsku v lidovém referendu hlasovat o tom, zda by mělo Švýcarsko omezit odměnu nejvyšších manažerů na maximálně dvanáctinásobek mzdy nejníže postaveného zaměstnance firmy. Musíme znovu diskutovat o tom, co je to spravedlivá mzda. Špičkové platy velmi často nemají žádnou souvislost se skutečným výkonem daných lidí. Elity prostě změnily pravidla hry ve svůj prospěch. Když někdo dostává 300krát vyšší plat než druhý, rozhodně to neznamená, že také podává 300krát lepší výkon, to jsou absurdní počty.

LN Mezi milionáři však přece nejsou pouze spekulanti nebo lichváři. Tisíce lidí zbohatly díky vlastní píli, schopnostem, dobrým nápadům, které přinesly celospolečenský prospěch, daly jiným práci. A nyní by se podle vás měli části svého těžce vydělaného majetku vzdát, aby pomohli těm méně úspěšným či méně pracovitým. Nemáte obavu, že vámi navrhovaná daň z majetku by pak působila jako demotivační trest za úspěch?
Tvrzení o trestu za úspěch často používají právě lidé, kteří chtějí za každou cenu uhájit svá privilegia. V naší ústavě najdete jednu krásně jednoduchou větu: Majetek zavazuje. Jeho využívání by tak zároveň mělo sloužit veřejnému blahu. To je, jak napsal známý novinář ze Süddeutsche Zeitung Heribert Prantl, "zapomenutý základ našeho sociálního státu".
Pro mě a pro dalších 62 movitých lidí, podepsaných pod naši petici, kterým leží na srdci zdravý společenský rozvoj nejen Německa, existuje dostatek dobrých důvodů k tomu, abychom se zasazovali o vyšší zdanění bohatých a větší spravedlnost ve společnosti.

LN Mnozí bohatí lidé však dávají miliony na charitu, financují školy nebo nemocnice, zakládají veřejně prospěšné nadace. Neobáváte se, že kvůli vámi navrhované dani z majetku ubude sponzorů, dárců a filantropů?
Téma smyslu sponzorství a nadací je dvojznačné a ve veřejné diskusi se mu bohužel věnuje velmi malá pozornost. Filantropie je pochopitelně vítána, ale pouze jako doplněk fungujícího sociálního státu. STÁT JE ODPOVĚDNÝ ZA SPOLEČENSKÉ BLAHO A NAPLŇOVÁNÍ OBECNÝCH ZÁJMŮ SVÝCH OBYVATEL, NIKOLIV MECENÁŠI ČI SOUKROMÉ FIRMY. V případě soukromé filantropie se navíc jedná o milodar, nikoli o právo. A já jsem přesvědčen, že evropský sociální stát představuje jeden z největších úspěchů moderní civilizace. Ani v Americe tradice soukromé dobročinnosti nedokáže kompenzovat nedostatky slabého sociálního státu. V USA BYCH URČITĚ NECHTĚL BÝT CHUDÝ, NEZAMĚSTNANÝ, NATOŽ NEMOCNÝ.
A kromě toho: státu kvůli daňovým úlevám spojeným se sponzorstvím a nadacemi unikají značné prostředky, někdy představují až polovinu darovaných peněz. Přitom o využití daru rozhoduje výhradně sponzor, řečeno bez obalu: vládce panství. Když mecenáši a nadace mají obrovský vliv například na utváření kultury nebo vzdělávací politiky, můžeme v tom hledat nedostatek legitimity, sociálního zapojení a odpovědnosti vůči veřejnosti. Přesto obecně proti sponzorství a dárcovství nic nemám. Sám odevzdávám na dobročinné a charitativní účely veškerý svůj kapitálový zisk, tedy všechny peníze, které jsem si nevydělal vlastním výkonem.

LN Jak se k vašim názorům staví další bohatí lidé, s nimiž se setkáváte? Nemají vás za blázna?
Se svým majetkem nepatřím zrovna do první ligy nejbohatších. Řadím se spíše do akademické třídy movitých, z níž také pocházím. A mezi lidmi z tohoto prostředí nejsem se svými názory zdaleka osamocen. Naopak.
Jako lékař, a to zejména jako sociální psychiatr, se nedívám na svět pouze seshora. Setkávám se s chudobou, s nemocemi a lidským utrpením. Ale my všichni žijeme v našich paralelních světech. Bez sociální soudržnosti, stejně jako bez určité rovnováhy mezi chudobou a bohatstvím, se žádná společnost nemůže zdravě rozvíjet.

LN Vaše iniciativa byla založena v roce 2009 a petici prosazující speciální daň z majetku pro bohaté zatím podepsalo - jak tady již padlo - pouze 63 movitých Němců. Opravdu si myslíte, že se vám podaří přesvědčit politiky, aby po nadcházejících parlamentních volbách v Německu sebrali peníze bohatým?
Naším hlavním cílem od počátku bylo vyvolat veřejnou diskusi na téma, o němž se do té doby v médiích ani na politické scéně příliš nemluvilo. A tento cíl se nám podařilo splnit beze zbytku. Porušili jsme tabu a získali pozornost jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. I tohle interview je toho důkazem. Dokonce i bývalý ústavní soudce a daňový expert Paul Kirchhoff, který byl roku 2005 členem stínového kabinetu Angely Merkelové, dnes kritizuje "feudalismus" v německých daňových zákonech, postavených na právu silnějšího a na přerozdělování bohatství směrem od chudých k bohatým.
Vůbec nezáleží na tom, zda naši petici dosud podepsalo 63, nebo třeba sto movitých Němců. Dokázali jsme, že se dnes o tématu neustálého rozevírání nůžek mezi bohatstvím a chudobou začíná otevřeně mluvit, vítr se pomalu otáčí. Naše požadavky dnes podporuje řada známých osobností, mezi nimi například známý vědec a člen Římského klubu Ernst Weizsäkr. Téměř všechny německé opoziční strany mají nyní ve svých programech majetkové daně nebo odvody, případně zvýšení horní sazby u daní z příjmů.
Renomovaná poradenská firma Boston Consultin Group jde dokonce ještě nad rámec našich požadavků. Ve své studii Zpět do Mezopotámie navrhuje třicetiprocentní solidární daň z bohatství, která by v Evropě pomohla stabilizovat finance a uvedla ekonomiku znovu do chodu.
Zda nakonec v politice a ekonomice zvítězí zdravý rozum, nevím. To rovněž závisí na tlaku veřejnosti. Vláda a politici se každopádně zavázali k prosazování obecného blaha. A my je musíme donutit, aby se chovali tak, jak jim to nařizuje ústava. Pokud politika primárně slouží zájmům několika málo privilegovaných, ztrácí legitimitu. Svět doslova plave v penězích, vše je pouze otázka jejich distribuce.

LN I v Česku by se možná našli milionáři, kteří by dobrovolně platili více peněz na daních, pokud by dostali záruku, že jejich peníze neskončí v předražených státních zakázkách nebo přímo v kapsách politiků. Kde vy berete jistotu, že vláda použije majetkovou daň na investice do školství, zdravotnictví, prostě do oblastí, které vám připadají nejdůležitější?
Přirozeně se nabízí otázka, jak vláda s dodatečnými příjmy naloží. Zda je stát natolik zkorumpovaný, že si peníze rozdělí lobbisté, nebo naopak budou využity ve veřejném zájmu.
Ale jedná se o otázku primární důvěry. V tomto ohledu nám mohou být vzorem skandinávské státy, kde lidé platí poměrně vysoké daně, a přitom na základě svých zkušeností důvěřují států, že peníze využije skutečně ke zlepšení kvality života pro všechny a nabídne každému stejnou šanci na seberealizaci. Jeden ze soudců amerického Nejvyššího soudu už ve dvacátých letech minulého století prohlásil: Rád platím daně, protože si za ně kupuji civilizaci."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 26. září 2013 v 18:02 | Reagovat

Opravdu zajímavý rozhovor. S podobným vývojem bych taky souhlasil, přestože nese náznaky utopie. Funkčnost totiž předpokládá diktovanou dobrovolnost (alespoň do doby, než lidé zjistí, že tento způsob je dobrý), což se navzájem trochu vylučuje. Zmíněný skandinávský styl se mi také líbí - když jsme se se známými bavili na téma hypotetické emigrace, mluvil jsem výhradně "severním směrem" :-)
A chci volit politiky, kteří se tím směrem alespoň vydají. Bohužel nemám, jako asi většina lidí tady, důvěru ve všechny články moci a aplikace zákonů v praxi, ale jinak, než důvěrou se k tomu výsledku asi nemáme šanci dostat.
Konkrétně by mi například nevadila minimální daň, která nějak v tichosti zmizela, přestože většině lidem moc nevadila (fungovala asi dva roky) a téměř nikdo se po takovém zdroji příjmu neshání. Přitom (v mém laickém výpočtu) se jedná minimálně o třetinu schodku národního rozpočtu.

2 hanci hanci | Web | 26. září 2013 v 18:56 | Reagovat

[1]: Ahoj Jirko - se vším, co píšeš, souhlasím. Jasně, že je to v současnosti trochu utopie a obávám se, že než by většina přišla na to, že by to celkově pomohlo, bude už pozdě. Ale mám bezvadný pocit, že nejsem sama, kdo má podobné názory. On to perfektně vyjádřil. - O životě ve Švédsku mám náhodou informace z první ruky - a kdybych někam měla jít, tak tam. Ovšem dřív, teď už půjdu jenom na to jediné místo.......... :)))) Moc zdravím.

4 hanci hanci | Web | 8. října 2013 v 15:59 | Reagovat

[3]: Znám to video už nějakou dobu - je to třetí díl. Začátek tohoto třetího dílu začal zajímavě (pustila jsem si je jako prvé), ale čím déle jsem je poslouchala, tím více mně to celé začalo zavánět jakýmsi sektářstvím. Při použití určitých pravd tam byly vkládány demagogické myšlenky, takže jsem to nedoposlouchala. Tento způsob může být velmi nebezpečný. Je to tedy můj názor. Rozhovor, který jsem vložila výše, je úplně jiného ražení. Ale znovu říkám, je to můj názor. A díky za komentář, srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama