Zážitek před volbami

13. září 2013 v 22:22 | hanci |  Politika
Včera jsem se vracela z rehabilitace. Na zastávce MHD mně udělal místo na lavičce starší pán, začal vykládat - že je lepší sedět, než stát, že seděl 25 let. Podívala jsem se na něho - nevím proč, vždycky mně nejdřív na mysl vyvstanou političtí vězni z dob komunizmu - on se začal smát, že nebyl zavřený, že byl vedoucí finančního odboru - či co - ve velkém stavebním podniku (mínil tím v minulém režimu).

Řekla jsem, že to tedy opravdu asi nemohl být zavřený, že já jsem v té době nesměla zastávat žádné lepší místo.
Ptal se mě, co jsem provedla.
Narodila jsem se v rodině živnostníka - mlynáře.
Prý - to jsou povídačky, kdo chtěl, měl se dobře.
No, já jsem v šesti letech prodělala třikrát po sobě noční výslechy podnapilým estébákem při domovních prohlídkách - co jsem asi mohla v šesti letech provést, když jsem ani nechodila ještě do školy?
To se tedy museli "šprajcnout" moji rodiče.
Co mám rozumět pod slovem "šprajcnout" ? ptala jsem se.
No, nechtěli odevzdat majetek.
A proč ho měli odevzdat někomu, kdo nikdy nic nedělal, když mí prarodiče i rodiče dřeli do úmoru, aby mohli zaplatit "pacht" na mlýně a koupit si svůj?
Prý - bylo to tak, stejně, kdo chtěl, měl se dobře.
No, kdo si zachoval rovnou páteř, měl se špatně, kdo se ohnul a podlézal, měl se dobře, řekla jsem.
Ale to už jsem nevydržela a odešla.
Jen jsem si s hořkostí pomyslela, že kdo tehdy býval v milicích např., má dnes o cca patnáct set vyšší důchod, než ten, kdo v nich nebyl........
Vzpomněla jsem si na slova mého dědečka i otce - kdo chce něco mít, musí poctivě pracovat - jak hlavou, tak rukama. A nikdy nezbohatne rychle!!! - Ještě že se nedožili dnešní doby.

Když jsem vystoupila na zastávce, přidala se ke mně paní a chtěla pokračovat v diskuzi. Prý bude teď volit komunisty, ti sice také kradli, ale ne tolik, jak kradou naši politici teď. Snažila jsem se jí vysvětlit, že nejsou u moci, proto nemají možnost tak krást, ani špatně rozhodovat. Trvala na svém. Byla zaměstnaná v supermarketu. Malý plat. V našem městě je velká nezaměstnanost. Její maminka měla příplatek na bezmocnost, ten jí byl značně pokrácený, přestože zdravotní stav je stejný.

Takže - díky pane Klausi, pane Topolánku, pane Nečasi, pane Kalousku i pane Schwarzenbergu - díky Vám a dalším současným politikům bude hodně "obyčejných" lidí volit komunisty. Tohle není první případ, se kterým jsem se setkala. - A momentální absurdistán, který se odehrává na naší politické scéně, na tom vůbec nic nezmění. Bude na to totiž příliš krátká doba do voleb, aby si tito "obyčejní" lidé uvědomili, že se nic nezmění. A těch "obyčejných" lidí je mnohem víc, než těch, kteří se řadí mezi ty "lepší". Bohužel. - Totiž - čím dál víc cítím, jak se jaksi samovolně dnešní společnost začíná dělit na "obyčejné" a "lepší" obyvatele. Mnohokrát jsem se setkala s názorem, že za mnoho negativních jevů v naší současné ekonomice mohou důchodci, postižení a nemocní...... Kdosi moudrý řekl, že úroveň státu-národa se pozná podle toho, jak se dokáže postarat právě o staré, bezmocné, nemocné.....
Chamtivost, korupce, bezcitnost a chování se podle pořekadla "po nás potopa" - to se nikdy moc nezmiňovalo. A to zatýkání v současnosti - to je k smíchu! Ty velké "ryby" jsou dávno za vodou (byly asi včas upozorněny) a ty malé stejně vyklouznou bez větší újmy. A případ dr. Ratha? - Tak to je od začátku výsměch. Samozřejmě, každá krádež má být potrestaná, ale tato kauza vznikla hlavně proto, aby zastřela těch 17 miliard, které zůstaly ve Švýcarsku. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak velké množství lidí na to naletělo.

Je mně smutno a mám pocit beznaděje, jak se - jako stát - propadáme na pořád nižší a nižší úroveň, i když mně už dávno připadalo, že níž se snad ani propadnout nejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Henry Psanec Henry Psanec | 13. září 2013 v 22:45 | Reagovat

Achjojo. Přidávám k tomu výpisek z knihy dr. Pavla Durdíka Pět let na Sumatře, kde o Češích píše roku 1893 toto:

„Nikdy neuvěřím, že vedle národů, budících podivení odvahou a statečnosti, musí býti též národové, budící podivení svou odvahou v zbabělosti, v nedůslednosti, v polovičatosti. Vedle Atčíňanů musí prý býti Javané, aby prý kontrasty vzájemně se vyrovnaly. Opravdu?

Pohlédněte na Holandsko. Prostý Holanďan přímý a pravdomluvný má větší občanské sebevědomí, více osobní hrdosti vůči velkým pánům nežli u nás mnohá vlastenecká korporace i s její hlavou. Pravda, Holanďané mají největší svobodu na pevnině, ale též co nejvíce pohrdají pochlebníkem a lichotníkem. U nás však nejdále dojdeš, jak mne ubezpečovali hodnověrní lidé, — patolízalstvím a ohebnou páteří. Prý jeden druhého hledí předstihnouti v podlízání. Nyní chápu, proč napsal prof. Josef Thomayer v tisícím čísle Světozora (1886. str. 620) tato pozoruhodná slova: »Nelze o prospěchu těloocviku míti ani nejmenší pochyby. Avšak methoda má býti studována. Není pro každý národ stejná methoda vhod. Českému jinochovi (až dosud nezaopatřenému) bych na příklad radil, aby cvičil především páteř. Nabylť jsem v životě přesvědčení, že u nás je dobře pružná a ohebná páteř daleko výhodnější než jednostranně vycvikovaná pěsť.«

K výroku pana prof. Thomayera uvádím slova, jež napsal Dr. J. Guth v dopise z Ameriky o Češích v Chicagu (N. L. 22. srpna 1893): . . »Jsou rázní a neústupní, jsou si vědomi svého práva a neumí již ohýbat hřbet, to je ta jediná vlastnost, kterou odložili odcházejíce z vlasti.« — Z těchto slov plyne, že, odcházejíce ze staré vlasti, odložili ještě jednu nepěknou vlastnost naši: chlubné plíce s furiantstvím. Nám se zamlouvají žvásty o velikášství, sebeoslavování, fabrikován papírových resolucí s kopami lichých frází a vyčichlých hesel, kdežto »vlnobití hněvu národního« ve skutečnosti ničím se nejeví. I po hromových resolucích trvá dále poklonkování šlechtě, byrokracii a škůdcům lidu, trvá dále honba po vysoké přízni, řádu a pentličce. Hrdě hlásáme: Co Čech, to Sokol — a najednou se vyskytnou Brynychovští Sokolíci. Toť komediantství! Obojživelnictví! Zotročilosť! Nejsme dosti seriosními. Nemáme žádného přesvědčení. Pořád ještě stůněme k vousům a v kotrbě se nám nechce a nechce rozbřesknout. Co peněz a národního majetku námi promrháno za pivo a telegramy při bouřlivých vlasteneckých řečích na slavnostech a oslavných schůzích. A nepřítej zatím tiše a klidně, zabírá naši půdu a pomalu nás velkokapitálem ubíjí. Co si o nás myslí chicagští Čechové, spořiví, mužní a svobodní občané američtí? Ti pochopí mou zlosť na naši ohavnou národní neřesť: zbabělou poníženost', ramenářství, nedostatek smyslu pro pravdu, nedostatek čestné mužnosti a perné povahy. Toť ten netvor a lotr, jenž zavinil naši potupnou podřízenost, naše slovanské a politické fiasko. Aneb máme považovati za radostnou vymoženost, že po 30letém boji národním máme několik hofrátů a dekorovaných »našinců« ? Ne, ne, tisíckrát ne! Vždyť na amerických Češích přece vidíme, že síla povahy, opravdovosť a důslednost mohou též býti rysem české povahy. A tato možnost budiž nám prozatím útěchou. Pamatujme si ještě o Malajcích, že jejich povaze se příčí podlízati komukoli a že nikdy se nesnižují, aby lichotili vrchnosti. Ano, takoví jsou Malajci! A proto je ještě nikdo nenazval národem služebným. Nedávají k tomu podnět.“

2 Jirka* Jirka* | 14. září 2013 v 17:11 | Reagovat

Bohužel musím souhlasit... a nejvíc mi vadí ten fakt, že politika je dnes synonymem pro špatnou, až podvodnou činnost a nikdo z "obyčejných" už nevěří, že z ní může člověk vyjít morálně čistý. To pak odradí lidi, kteří by s tím hnout mohli.

3 hanci hanci | Web | 14. září 2013 v 19:56 | Reagovat

Oba Vás moc zdravím a oběma děkuji za příspěvek. Je mně tak moc smutno, protože vůbec není žádná naděje, že by se mohlo něco změnit. Naopak, zdá se, že vše bude pořád horší a horší. Řekla bych si ráda, že je dobře, že už je mně tolik let - ale co naši potomci? Jaká může být jejich budoucnost? To je pro mě nejhorší pomyšlení.

4 vera vera | E-mail | 14. září 2013 v 22:47 | Reagovat

[3]:Dobrý den, jsem jen jen občas čtoucí návštěvník, netroufla bych si na komentář, ale doteď jsem tady cítila takovou sílu jako málokde, až na tu poslední větu zde, a nedá mi to : nesmuťte prosím nad budoucností potomků. V mládí je to krásné, že je bouřlivé a nespoutatelné, a prozatím vždy v dějinách tomu bylo tak, že ono si prorazilo cestu...díky němu nic není stálé. Oni neustrnou, oni zse něco vybudují, a to je nadějné.

5 hanci hanci | Web | 15. září 2013 v 18:15 | Reagovat

[4]: Děkuji mnohokrát za krásný komentář. Já se ale zatím nějak nemohu donutit k optimizmu. Připadá mně, jako kdyby lidé na celém světě usilovali o zánik - samozřejmě, že ne všichni, ale celkově ten pocit mám. Naskakují mně neustále v mysli dvě knížky: G. Orwell: 1984 a A. Huxley: Konec civilizace - no a nejvíc mnou stále citovaný rozhovor s A. Köstlerem krátce před jeho smrtí. Srdečně zdravím.

6 vera vera | E-mail | 23. září 2013 v 22:46 | Reagovat

Víte, hledala jsem slova, kterými bych navázala na zmíněné téma, vzpomněla jsem že bych mohla přihodit také Goddardův film Alphaville, ale nějak mi to pořád nešlo. Budoucnost a lidstvo jsou pro mě pojmy, se kterými se nedá hnout. Až v jednom dětském filmu jsem našla odpověď. To není chybějící optimismus, ani strach z budoucnosti - to je úzkost, že v té budoucnosti nebudeme, smutek, když ještě máme tolik chuti a schopnosti bojovat...a k tomu mě napadlo dodat, že ale my už v ní jsme, každé ráno, tak jako jsme byli celých našich xx let - a jako byli naši předkové když nás vysílali do té naší...a zvládali jsme to, po těch malých kouskách...a naši potomci to budou taky tak zvládat...a já pevně doufám že vy těch rán zvládnete taky ještě pěknou řádku :-). Omlouvám se že jsem zůstala v osobní rovině a že se v této chvíli nepřidám k nářku nad stavem společnosti. Už před pár lety to dělal někdo líp než já : http://cs.wikipedia.org/wiki/F%C5%AFra_sena

7 hanci hanci | Web | 25. září 2013 v 19:51 | Reagovat

[6]: Milá paní Věro - děkuji moc a moc za to, že tak přemýšlíte nad mým článkem. Já se ale pořád nějak nemohu z toho pesimismu, týkajícího se budoucnosti, vymanit. Za sebe musím říct, že bych opravdu nechtěla v budoucnosti žít. Starost mně dělá právě to, v jakém prostředí budou žít mí potomci. Opravdu. Ne, že bych chtěla umřít během krátké doby, to opravdu ne a taky pro to dělám všechno možné, abych ještě nějakou dobu vydržela. :)))) - ale mám pocit, že když dříve nějaká společnost (viz obr., které jsou ve Vašem odkazu a které tak moc obdivuji od doby, kdy jsem je poprvé uviděla) upadla až třeba do úplného zániku, vždycky se jednalo o poměrně malé území - jen o tu společnost, která dospěla na vrchol a zákonitě zanikla. Jenže teď se bojím, že se jedná o globální problém - celý svět je propojený a upadá tedy celkově. Mám strach, že i když se naši potomci budou snažit sebevíc, tak svět zániku neujde. Protože ta velká většina lidí se nechová zrovna moc dobře, jako kdyby jim na budoucnosti nezáleželo a hledí jen na materiální momentální požitky. (ten film jsem, bohužel, neviděla, pokusím se ho najít a podívat se). Srdečně Vás zdravím.

8 vera vera | E-mail | 27. září 2013 v 10:11 | Reagovat

Jen to ne, prosím, jestli si chcete uchovat poslední zbytky dobré nálady tak ten film nehledejte! Je ošklivý a studený, koukatelný právě a jenom v období, kdy nám ještě optimismus dovolí odmítnout jiné než krásné představy o budoucnosti! Chtěla jsem se jenom blejsknout, jakože co všechno neznám :), ale teď mi ten úspěch nějak zhořkl. Ten film je o budoucnosti, ve které se zakazují slova i city, jestli jste ho doteď neviděla tak teď už radši nic, prosím.

9 hanci hanci | Web | 28. září 2013 v 13:25 | Reagovat

[8]: Milá Věro - teď se hodně usmívám - právě si film stahuji a určitě se na něj podívám. Já nemám Godarda moc ráda, bohužel-řadí se k významným spisovatelům a jiným umělcům, kteří jsou světově uznávaní, ale mně se nelíbí - např. M. Kundera, Hrabal, Waltari (Egypťan Sinuhet), Schulz (Kámen a bolest), Andy Warhol - a mohla bych pokračovat. Proto film neznám, ale podívám se. Nebojte - unesu to :)))) Srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama