Třebíč mým pohledem, 01

2. listopadu 2013 v 21:59 | hanci |  Jak jde život
Mám celoživotní kamarádku, od desáté třídy jedenáctiletky spolu kamarádíme, je pro mě jako moje sestra. Přesto, že celý dospělý život žije v cizině, kde je provdaná, jsme neustále ve spojení. Od té doby, co máme k dispozici skype, spolu můžeme mluvit a vidět se, což je báječné.
Rozhodla jsem se, že pro ni budu fotit různá místa našeho města. Ona se sice narodila v jiném městě, ale k Třebíči má úzký vztah přes svoji rodinu.


OPRAVA!! Dostala jsem dnes (03/11/2013) od Jany následující zprávu:

"Já jsem se narodila v Třebíči na Karlově náměstí, když jsem měla tři měsíce, tak jsme se přestěhovali do Židů a v roce 1945 do Znojma. Jinak jsme všechny čtyři děti narozené v Třebíči. Takže Třebíč je moje rodné město."
(Jani, moc se omlouvám, poznaly jsme se ve Znojmě a už jsem tuto informaci zapomněla - jak mnohé další věci. Ale to stejně na našem přátelství nic nemění, že?)

Takže Jani - tohle je hlavně pro Tebe, během doby budu přidávat další fotky.

Začínám pohledem z Tyršových sadů na Sucheniovu ulici, kde je autobusové nádraží.


Schody z Tyršových sadů na Sucheniovu ulici - toto je pohled ze Sucheniovy ulice nahoru.

Pohled na autobusové nádraží už z ulice pod schody.

Od schodů pohled směrem na Prahu.


Křižovatka - směr do Týna.

Jani, tohle jsem schválně fotila detailně - vpravo bývalo kadeřnictví Tvého příbuzného, nevím, jestli si vzpomínám dobře, asi to byl otec Tvého švagra. Nechávala jsem si tam stříhat vlasy. Nepamatuji si už jak to přesně bylo, ale vybral si mě tam jednou kadeřník z Brna, abych předvedla jeho účes na módní přehlídce. Bylo mně tehdy cca 15 let......

Kde vzala maminka samet na moje šaty, to tedy nevím, neměla tehdy vůbec peníze. Ale úspěch jsem měla.........

Fotky jsme musela trochu upravit, byly už hodně poškozené - bílé tečky, čárky atd. Ten účes se jmenoval "rondo" - ještě si to pamatuji.

Za odměnu jsem dostala "trvalou zdarma" - jak to dopadlo, je vidět na téhle fotce. Ta kadeřnice byla děsně nešikovná a já měla hlavu příšerně kudrnatou. - Taky je na této fotce vidět, jak velkou jizvu jsem měla na tváři, byla opravdu hodně vidět a hodně se mě natrápila. Přesto si mě kupodivu ten brněnský kadeřník vybral na přehlídku.......

Pohled od Masarykovy školy na Komenského náměstí, v pozadí Bazilika sv. Prokopa.


Toto je pohled z další křižovatky směrem vpravo na Znojmo, vlevo na Brno. Žlutá budova vpravo je gymnázium. Budova vlevo je okresní úřad.

Pamětní deska Sokola Třebíč.

Pár fotek pro potěšení - na každé procházce potkávám nějaké pejsky. Toto je můj nejnovější kamarád. Bohužel, je za plotem a těmi úzkými šprušlemi se téměř nedá ani pohladit. Ale vždycky se postaví na zadní nohy, takže máme hlavy u sebe a mazlíme se. Zřejmě je pořád venku a podle toho, jak je nedočkavý na mazlení, si ho asi doma moc neužije.





Tohoto pejska jsem se bála, prý je moc hodný, ale i jeho "panička" s ním měla co dělat, měl obrovskou sílu.




Tyhle fotky jsem přidala pro potěšení oka - vánoční kaktus u nás na chodbě nádherně rozkvetl. To jsem přece musela vyfotit, že?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama