Hendrik Van Loon: Rembrandt

26. dubna 2014 v 19:23 | hanci |  Knihy
Rembrandt - Tragédie prvního moderního člověka

Autoportrét


Poslední dobou trávím hodiny a hodiny u TV - mistrovství světa ve snookeru - psala jsem o něm v minulém článku.

Před pár hodinami jsem se strašně nervovala, jestli Ronnie vyhraje nebo ne. Nejsem u něho zvyklá, že by téměř celý zápas prohrával, dokonce o dva framy. No, on byl J. Perry fakt taky výborný. Když oba chodili kolem stolu, bylo to - u Ronnieho - jako kdyby tam chodil panter - nervní, rychlý. Když byl u stolu Perry - bylo to, jako kdyby tam chodil lev - klidný, pomalejší. Nakonec, téměř před koncem zápasu, vyhrál panter - 13:11. Uff - to jsem si oddechla. Bude pokračovat, moc mu přeji, aby opět v Sheffieldu celé mistrovství vyhrál.

Musela jsem se jít uklidnit, tak píši slíbené povídání o úžasné knížce o Rembrandtovi. Asi nejlíp o všem vypoví úryvky, které sem, jak to obvykle dělám, vložím.

Úvod knížky:

"R.V.R. Toto je zpráva o tom, jak v posledních letech žil a jak umřel jistý Rembrandt Harmenszoon van Rijn, proslulý malíř a rytec, který žil a pracoval (neboť život u něho znamenal práci) v Amsterdamu, městě holandském, a pro netečnost svých krajanů a všeliké jiné nepříznivé okolnosti umřel čtvrtého října léta Páně 1669 (Bůh buď milostiv jeho duši), a kterého za jeho života ošetřoval jistý Johannes van Loon, doctor medicinae a ranlékařský poradce mnohých počestných občanů. Tento Johannes van Loon, kterému nepomíjející vděčnost jeho krajanů postavila pomník trvalejší než žula a porfyr, našel v svém životě, vyplněném prací, několik volných chvil na sepsání těchto osobních vzpomínek na svého největšího krajana, které teď (s vysvětlivkami, opravami a kritickými poznámkami) po prvé vydává jeho potomek z devátého kolena Hendrik Willem van Loon léta páně 1931 v zeelandském městě Veere."

Následovat bude pár úryvků, které vypoví vše lépe, než kdybych to neuměle reprodukovala svými slovy - což by asi ani dost dobře nešlo.

str. 30
Rembrandt:
"....Ono totiž opravdu nezáleží na tom, kde se maluje, nýbrž jen a jen na tom, jak se maluje....."

str. 36
Doktor:
"... Tak se stalo, že jsem u všech pacientů, u obyčejného řezníka stejně jako u bohatého velkoobchodníka, nalézal celé kilometry pomalovaného plátna. Ale rozumět obrazům správně jsem se naučil teprve stykem s Rembrandtem. Díval jsem se už dříve na mnohé obrazy se zálibou, kdežto jiné se mi líbívaly méně. Portrét muže nebo ženy býval prostě ten muž nebo ta žena z oleje a z jiných barevných hmot místo z masa a kostí. Krajinka v zlatém rámu se nijak nelišila od krajinky, jak jsem ji viděl z okna. Skopová kotleta nebo mrtvá ryba bývala i na obraze kotletkou nebo mrtvou rybou. Všechno bývalo velmi pěkné, ale mrtvé.

A tu jsem najednou objevil, že umělecká díla mohou mít duši. Nemám rád to slovo "duše". Je v něm silná příchuť theologických výkladů, které jsem už od mládí býval nucen poslouchat; ale nenapadá mě zrovna žádný jiný výraz, který by tak dobře vystihl mou myšlenku; právě proto užívám toho slova "duše" a opakuji, že jsem si najednou uvědomil oduševnělost obrazů, na pohled bezduchých, a poznal jsem, že slova "mrtvý"a "živý" jsou méně přesná, než jak jsem se vždy domníval."

str. 37
Rembrandt:
"...... A přece jste přes svých čtyřicet let - či je jich už více? - dodnes nedospěl k tomu velikému objevu, k němuž hned na počátku došli všichni opravdu bystří lidé.
- Jaký je to objev? - zeptal jsem se.
- Ten, že na tomto světě má význam jenom duch věcí.
- Má to znamenat: nesmrtelná lidská duše?
- Má to znamenat: nesmrtelná duše všeho stvořeného.
- Nesmrtelná duše stolů, židlí, koček, psů, domů a lodí?
- Docela správně.
- A také nesmrtelná duše knih, květin, mraků?
- zajisté.

Chvíli jsem mlčel. Potom jsem pohlédl na toho zvláštního člověka s matnýma očima a s těžkými, malátně pokleslými rameny.

- Kolik lidí na tomto světě je schopno pochopit tato vaše slova?

Usmál se a s odříkavým výrazem tváře zdvihl obě ruce nad hlavu. Potom zvolna odpověděl.

- Inu, snad tři, čtyři ze sta.
- A ostatní?
- Ti nikdy nepochopí, o čem mluvíme, ale budou se nám mstít.
- Jak to?
- Nechají nás umřít hladem........."

str. 148
Doktor:
".....Jean-Louis se za mé nepřítomnosti ani trochu nezměnil. Byl to jediný z mých známých, který na základě filosofických úvah dosáhl spokojenosti........Jeanovi-Louisovi byla cizí všechna ta pošetilá "kdyby" a "ale", která v životě většiny lidí nadělají takových pustošivých zmatků. Jeho duše byla dobře spravovaný dům, v němž se všechny dveře dobře zavíraly a byly dobře zavírány; nikdy nedbal výzev, aby se ohlížel do minulosti. Co bývalo a zaniklo, to bývalo a zaniklo.............. Jean-Louis, člověk, který měl obsáhlé vědomosti a nesmírné životní zkušenosti, dospěl k blaženosti, protože měl svou duchovní a duševní budovu v dokonalém pořádku; z toho plynulo, že neuznal překvapení ani zklamání........"

str. 165-167
Rembrandt:
"..........Víte patrně, že v našich dětských dobách byl náš kraj stižen záplavou krys.........Ze vsi do vsi chodívali tenkrát řemeslní krysaři, většinou bývalí vojáci, hrozně špinaví, ale velmi malební na pohled; hodně jsem jich nakreslil.............. Toho odpoledne byl jeden z nich zaměstnán v našem mlýně;............ pracoval vždy potmě, měl se vrátit teprve večer, ale pověsil si u nás na trám velikou drátěnou klec, která byla plná krys a visela na dlouhém řetěze. ............A tu jsem najednou - bylo to jakési saulovské "osvícení" - najednou jsem zpozoroval, že klec nevisí jenom ve světle nebo ve vzduchu - neboť to se mi vždy rozumělo samo sebou - nýbrž že je také obklopena mnohými různými druhy vzduchu.
......................neviděl jsem tehdy ve mlýně žádné barvy, aspoň žádné takové, které jsem od dětství znal............ Světlo před krysí klecí svítilo jinak než za ní a lišilo se od světla na levé straně a všechny ty rozličné druhy světla se ustavičně měnily. Říkám-li "světlo", míním tím "vzduch", a říkám-li "vzduch" míním tím "světlo" ve skutečnosti tím vším míním aether, kterým jsou naplněny naše světnice, domy a celý svět, onu látku, kterou vdechujeme a kterou létají ptáci. A tu mě najednou napadlo (a v té chvíli jsem prožil svůj Damašek jako Šavel): má ten ether, má ten vzduch vůbec barvu v našem smyslu a je možné vyjádřit tu barvu nějakou malířskou hmotou?..............

........... Od té chvíle, kdy jsem v otcově mlýně uviděl vzrušené krysy v jejich čarovné kleci, až do dnešního dne jsem přesvědčen, že každý předmět je obklopen jakousi hmotou (vzduchem, světlem, etherem nebo zkrátka něčím), kterou lze nějak vyjádřit světlem a stínem a půl tuctem základních barev.
Myslím dokonce, že aspoň na některých mých obrazech je tento problém dost dobře řešen, ale přiznávám se, že také já jsem začal odzadu; napřed jsem obraz namaloval a teprve potom jsem hledal vysvětlení toho, co jsem vytvořil.

Byl bych v své práci měl patrně větší úspěch, kdyby mi otec onoho dne nebyl rozkázal spravovat pytle. Teď ztrácím přes polovici svého času řešením úkolu, který ještě nikdo nerozřešil - na který, pokud vím, dodnes nikdo ani nemyslil. Rubens je veliký umělec, ale netuší ani jsoucnost té látky, kterou se už třicet let snažím malířsky vyjádřit. To Hals má k tomu už mnohem blíž.

Veřejnost nerozumí ani zbla z mých úmyslů. Budou-li za čtyři sta let ještě nějaké mé obrazy, lidé možná řeknou: "Ten van Rijn byl aspoň na správné cestě. Ale moji současníci vidí, že nějaký můj obraz je velmi dobrý, ale že hned při dalším zkouším nový způsob, abych dokázal, že dvakrát dvě jsou opravdu čtyři, a zdá se jim, že jsem zabředl do omylů, zlomyslně se smějí a říkají: "To není odborník; nepojímá své umění vážně a nemaluje věci tak, jak je vidíme my."

Nedej Bůh, abych někdy viděl svět jejich očima. Mohou mě nechat umřít hladem (a udělají to), ale nikdy mě neoloupí o přesvědčení, že pravdu mám já. Věci, které zde skutečně jsou, může namalovat každý. Ale malovat věci, které existují jenom v dohadu - to je, milý doktore, úkol, který teprve obdařuje život zajímavostí. A právě proto, že jsem si postavil tento úkol, mají ze mne strach..............."
***********
Knížka je velmi zajímavá i pro povídání toho doktora o své lékařské praxi, o nemocech a léčbě v té době atd. Velmi doporučuji k přečtení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama