K. Hosseini, E. Kantůrková, Jörg K. Hoensch, J. Žemlička

9. dubna 2014 v 21:30 | hanci |  Knihy
Už delší dobu se moc nedívám na TV, pečlivě si vybírám pořady. Dřív jsem občas měla puštěnou TV jako zvukovou kulisu při práci na PC. Teď jsem si zapojila víc jak 15 let staré rádio, nejde vypnout, musím ho vytáhnout ze zásuvky. Ale mám ho propojené s gramofonem - na staré desky - mám jich docela dost...... Ještě pořád nejsem schopná jít na facebook, připadá mně jako naprosto zbytečný v mnoha směrech (např. žrout času, který by člověk mohl strávit mnohem lepším způsobem), hodně nebezpečný, bezskrupulózní, výtečný manipulátor atd., atd. V mnohem menší míře je užitečný - rychlé sjednávání schůzek s přáteli, občas je možné tam poznat zajímavého člověka atp.

Dlouho jsem nic nepsala na bloog. Za tu dobu jsem přečetla dost velké množství hodně zajímavých knížek, na některé bych tímto způsobem chtěla upozornit, třeba by mohly někomu poskytnout tak příjemný zážitek, jako poskytly mně.


Měla jsem půjčenou knížku, četla jsem ji těsně po tom zápalu plic v lednu: "A hory odpověděly" - autor: Khaled Hosseini, četla jsem od něho už dřív ještě: Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, ale tato je nejlepší - nevím, jak autor dokázal vložit do jedné knížky nenásilně snad všechny typy lidského charakteru, ne černobíle, ale naprosto realisticky. Nemám ráda romány, ale on je mimořádně nadaný spisovatel - Afghánec. Knížka zabírá období od konce třicátých let až do r. 2010. Pro mě je to jedna z nejúžasnějších knížek, jaké jsem kdy četla, i když jsem v poslední době četla hodně výborných knížek.
Možná pro celkový dojem z nějaké knížky záleží u čtenáře na momentální situaci, psychickém stavu, nedávných prožitcích...., ve kterých se člověk při čtení právě nachází, to neumím posoudit, možné to je. Přesto ji moc doporučuji, kdykoliv se dá knížka odložit, pokud je člověk ze čtení zklamaný.
Mrzí mě, že sem nemohu vložit nějakou ukázku, už dávno jsem ji vrátila majiteli.

Pak jsem četla od Evy Kantůrkové dokumentárně napsanou knížku Jan Hus. Mám od ní většinu knížek, které napsala. Jednak mně vyhovuje její styl psaní, jednak ji obdivuji jako člověka.
Neumím si představit, kolik materiálu musela prostudovat při psaní Jana Husa.
Vložím sem pár ukázek, snad neporušuji práva nikoho a ničeho:

str. 67
"....... Podobenství je vždy geniální, je "boží", kdežto dogma je vždy, ať i sebevíc propracované, udýchané kdesi daleko za ním, je pouze "lidské", Písmo spíš než k dogmatizaci provokuje ke stálému hledání a oficiální středověká církev je raději zformalizuje, než aby na něm skutečně stavěla. Při čemž, abychom byli spravedliví, lidská nedostatečnost na něm vlastně ani stavět přímo nemůže: svým dosahem a rozsahem podobenství člověku ustavičně uniká. V Písmu má křesťanství skutečně život věčný, je to zdroj nekončících hledání a herezí, protože prolnutí boha a člověka má nekonečně výkladů. A přilnutí k Písmu je vždy znovu čin ohrožující, v Kristu bohočlověku, v oné nejsmělejší představě lidské mysli, je v evropské civilizaci dán výraz největšímu tajemství lidské existence na zemi: tajemství toho, co je v člověku boží....."

str. 249
".... Uznat Krista za hlavu církve a papeži přiznat postavení jeho zástupce zde na zemi se vším, co z toho vyplývá, je nejdalekosáhlejší, ale i nejrevolučnější projev Husovy zbožnosti. Je to theologické zdůvodnění jeho neposlušnosti vůči mocenským autoritám, jeho práva na to, mít o nich vlastní úsudek. Husův výklad papežství je hlubokým zásahem do monarchického principu, na němž se papežství a římská církev konstituovaly; nedotknutelnost, svatost papežovy osoby, jež se postupně vyvinula až v přijetí dogmatu o papežově neomylnosti v 19. století, je jím zpochybněna na několikrát. Papeži je nadřazen Kristus, Kristus v konkrétní podobě evangelií a ideálu i praxe prvotní církve, a papež je tudíž osobou vystavenou posuzování i toho nejposlednějšího věřícího, pokud ten zná Písmo. Hus také nepřestává dokazovat na dějinách papežů, že někteří byli i velice nehodnými zástupci Krista na zemi - a jak by tedy mohli v čele církve stát na místě Krista? Odchýlení papežství od původního ideálu Kristových apoštolů Husovi začíná takzvanou donací Konstantinovou: tím, že císař Konstantin ve 4. století ustanovil papeže vládcem nad církví a nadal papežství světským majetkem, podlomil jeho věrnost původnímu ideálu, zbavil jej pokory, laskavosti a chudoby. Na dějinách papežů Hus ukazuje, jak spolu papežové válčili o trůn, sesazovali se a byli dosazování císaři....................."

Ze čtení Jana Husa jsem byla hodně deprimovaná. Samozřejmě jsem věděla základní informace, ale když jsem četla citace úžasných originálních Husových dopisů nebo jiných - naopak bezcharakterních písemností různých vysoce postavených osob, bylo mně až fyzicky špatně.

Chtěla jsem si "zopakovat" víc vědomostí z té doby, tak jsem přečetla dokumentární knížku Lucemburkové - Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308-1437 - napsal Jörg K. Hoensch (německý bohemista, zabýval se hlavně ve svých výzkumech dějinami středověku a dějinami Evropy).
Při čtení jsem postupně začínala být tak deprimovaná, že jsem si nejdřív myslela, že budu muset knížku odložit. A pak se mně najednou ulevilo. Ono se opravdu vůbec nic nezměnilo od doby, kdy se člověk stal člověkem. Od té doby se nikdy nedodržovaly smlouvy, daná slova, zákony - pokud už nějaké byly, od počátku se korumpovalo, podplácelo, vraždilo, vždycky každý hleděl jenom na svůj vlastní - osobní užitek, hlavně jak získat moc a tím majetek a jak obojího co nejlépe zneužívat k nabytí ještě většího majetku a moci.

Nejdřív jsem byla moc zklamaná některými vlastnostmi Jana Lucemburského, Karla IV., jeho syna Václava IV. ..... - naopak jsem se dověděla, že Zikmund, o kterém jsme se učili jen to špatné, byl (mimo ty špatné vlastnosti, které v té době měli nakonec všichni, on možná trochu silnější) velmi inteligentní, vzdělaný, ovládal 6 řečí, byl energický a uměl řešit komplikované situace - a úsměvné bylo to, že on vůbec nechtěl Husa nechat upálit, dost silně proti tomu bojoval, ale proti církvi neměl šanci vyhrát. Nechtěl ho nechat upálit ne kvůli tomu, že by byl takový altruista nebo obdivovatel Husa, ale dobře si uvědomoval, co se stane, když bude Hus upálený. On chtěl, aby byl Hus zavřený do žaláře na doživotí - což by nebylo na tak dlouho, protože Hus už byl před rozsudkem hodně nemocný z doby, kterou už v žaláři musel strávit. Věděl, že kdyby Hus zmizel někde v žaláři a pak v tichosti zemřel, lidé by na něho postupně zapomněli a byl by "klid". Při upálení se stane mučedníkem......... a bude to mít nedozírné následky, přesně opačné, než jakých církev chtěla dosáhnout. Což se všechno stalo.

Z husitů šla hrůza (zabíjeli, loupili, znásilňovali - jako všichni vojáci kdykoliv ve válce), Francouzi např. raději husitům zaplatili velké peníze, jen aby nepřekročili hranice na jejich území - po jedné takové zkušenosti. Ale naopak pravda byla - což jsem pokládala za Jiráskův výmysl - že nepřátelská vojska v panice utíkala, když Husité začali zpívat své náboženské písně - i když nepřátelé měli mnohonásobnou početní a "technickou" převahu.............

Do třetice jsem si přečetla od Josefa Žemličky dokument "Přemyslovci" - Jak žili, vládli, umírali.
I tady jsem se dověděla některé - pro mě - naprosto neznámé skutečnosti. Jednu uvedu:

str. 8
".....Odkud se vzalo pojmenování Přemyslovci? Na první pohled nesmyslná otázka, nicméně odpověď překvapí. Označení českého vladařského rodu není dílem středověku, není dobově autentické. I když Kristián, tvůrce legendy o sv. Václavovi a jeho babičce sv. Ludmile, hovoří již koncem 10. století "o zemích Lotharovců nebo Karlovců", nenajdeme slovo "Přemyslovci" (ať v latinské, německé anebo české formě) ve středověkých kronikách, letopisech ani listinách. Tento výstižný a dobře srozumitelný název se rozšířil až v obrozenském dějepisectví..........."

I v této knížce jsem našla hodně zklamání - měla jsem o některých postavách našich předků dost zkreslené představy. Zřejmě důsledek mého nedostatečného a do jisté míry možná i jinam nasměrovaného vzdělání.

Ale jedna podstatná skutečnost mně z přečtení těchto knížek vyplynula - lidé se chovají naprosto stejně, jak už jsem zmínila kousek výš. Vůbec nic se nezměnilo, jen se lidé zabíjejí mnohem účinnějšími zbraněmi, podvádějí se promyšleněji - zkrátka, vývoj jde v té, bohužel, negativní oblasti strmě nahoru - a jak znovu cituji Arthura Koestlera - morálka a etické cítění strmě klesá. Přesto pořád lidé existují - je to tedy naděje? Ale na jaký život? S promyšlenějšími negativními vlastnostmi? A jak i přes to všechno nějak přežít?

Samozřejmě jsem přečetla mnohem více knížek, třeba některou rychle za noc nebo za dvě noci. Chtěla bych ještě příště napsat o výtečné knížce o Rembrandtovi, která vznikla na podkladě poznámek jeho osobního lékaře. Tak snad v příštích dnech.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Čížková Marie Čížková | E-mail | 16. dubna 2014 v 22:18 | Reagovat

Jano, vaše sdělení jsou pro mne velmi zajímavá, svědčí o vaší upřímnosti i touze po poznání pravdy, což je povětšinou velmi zraňující, neboť z velké části žijeme v iluzích, falešných představách nebo snech ovládaných vírou v dobro. Absolutní pravda existuje, ale je pro nás nedosažitelná, musíme se spokojovat s relativní pravdou předkládanou z určitého úhlu pohledu. Jsem ráda, že jsem vás našla a mohla se potěšit vaším upřímným sdělením vašich dojmů z četby. Marie

2 hanci hanci | Web | 20. dubna 2014 v 22:57 | Reagovat

[1]: To je divné - napsala jsem už dřív komentář, ale nezobrazil se, všimla jsem si toho až teď. - Tak ještě jednou - Marie, srdečně zdravím a moc děkuji za kom. Těším se, že budeme probírat všechna ta témata, o kterých jsme se už zmínily a ještě mnohá další. Je toho tolik na probrání....... Srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama