Srpen 2014

Výstava dýmek v třebíčském zámku

21. srpna 2014 v 0:00 | hanci |  Umění
Poslední z výstav, které jsem absolvovala minulý čtvrtek na zámku, byla výstava dýmek. Dýmky mě nijak zvlášť nezajímají a váhala jsem, jestli mám vůbec výstavu navštívit. Naštěstí jsem se rozhodla, že na ni přece jen půjdu. Je perfektně připravená - nainstalovaná. Výstavou jsem byla nadšená a všem ji doporučuji, i nekuřákům.
Opět se omlouvám za ne moc dobrou fotografickou dokumentaci, moc jsem si neuměla poradit s fotografováním ve skleněných vitrínách.
Také se obávám, že jsem některé dýmky nezařadila správně podle materiálu, ze kterého jsou vyrobené a možná i vzniku. Snad to nebude tak moc vadit.
Možná ale i tak někoho fotky zlákají k osobní prohlídce. Jsem si jistá, že nikdo nebude zklamaný.

(Asi budu nosit tak zvaně dříví do lesa, ale přece jen. Pro dobré přečtení detailu textů: kliknout na text pravým tlačítkem na myši, vybrat "zobrazit obrázek" , po zobrazení kliknout na kolečko na myši - nebo normálně na levé tlačítko - pak už jen kliknout na znaménko + na liště a obrázek si zvětšit pro dobré čtení.)



Dýmky a svět


pohled do sálu

Výstava kovaných plastik v třebíčském zámku

19. srpna 2014 v 22:38 | hanci |  Umění
Ve výstavních prostorách třebíčského zámku, kde probíhá výstava fotografií (viz minulý článek), jsou současně vystavovány kované plastiky studentů Střední školy řemesel v Třebíči.



Zdeněk Vávra - Stůl

dtto, detail

Výstava pěti třebíčských fotografů

18. srpna 2014 v 0:35 | hanci |  Umění


Interiér

Tak jsem se dost rozmýšlela, jestli si vůbec mám dovolit dát na blog fotky vystavených fotografií třebíčských fotografů - mám docela obavy, aby se necítili poškození, že jejich krásné fotky takhle ničím - ale pak jsem si říkala, že i z těch mých ubohých fotek z jejich výstavy je poznat, jak krásné ty fotky jsou a že třeba v někom vzbudím zvědavost a půjde se sám na výstavu podívat.
Nevím, kdo navrhoval osvětlení, ale je naprosto nevhodné pro výstavu jakýchkoliv obrazů, fotografii atp., stejně jako ve vedlejších výstavních prostorách. Moc se tedy omlouvám za tu hroznou kvalitu, ale nehledě na to špatné osvětlení, stejně se nic za sklem nedá dobře vyfotit, nedá se zabránit odrazům z místnosti.
Výstavu velmi doporučuji.

Vladimír Brauner

Reflexy

Běloruští výtvarníci v Třebíči

15. srpna 2014 v 20:01 | hanci |  Umění
Ve Výstavní síni předzámčí probíhá výstava obrazů tří generací běloruských výtvarníků Maslenikových.


Maslenikov Pavel Vasiljevič, Podzim

Izrael - Palestina - 1. část

12. srpna 2014 v 23:48 | hanci |  Politika
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám něco napsat o tom právě probíhajícím šílenství mezi Izraelem a Palestinou.

Přečetla jsem během let docela velké množství knih - mimo jiné Talmud, Korán, Dějiny Židů, Dějiny státu Izrael, knihy autorů jak židovských, tak muslimských..........
Chtěla jsem si udělat alespoň přibližnou představu o způsobu života jedněch i druhých a chtěla jsem to vědět od nich - ne zprostředkovaně.

Nevěřím, že by kdykoliv v budoucnu byla možná domluva a jakékoliv mírové soužití mezi Izraelem a Palestinou. Určitě ne, dokud bude mít Hamás (nebo nějaká podobná organizace) takovou sílu, jakou má momentálně. Ale i z mnoha jiných důvodů, jedním z nich je tak rozdílný přístup k životu, jako takovému.

Jsem proti jakémukoliv násilí, obzvláště je mně nepředstavitelně líto mrtvých a raněných dětí, ale i dospělých lidí, bez rozdílu barvy pleti, národnosti, víry, místa bydliště............

Hamásu přesně vyšel záměr - zabitím tří studentů přišla odezva z Izraele a rozpoutal se konflikt, se kterým se dostavil odpor většiny světa proti Izraeli - potažmo Židům - jak jinak, to je teď jeden z nejmodernějších postojů. A přesně to byl úmysl Hamásu.

Nesouhlasím s mnohými postupy a řešeními ze strany Izraele, ale stejně tak ze strany Palestiny.

*************************************************************************************************************************************
Dodatečně sem vkládám odkaz na text Hanky Deutschmann, který pokládám za velmi zajímavý - Antisemitismus se nedá integrovat.
*************************************************************************************************************************************
Snad nic neporušuji vložením článků, pokud uvádím adresu zdroje - nevydávám je za svůj text.


8. 8. 2014
Experti tvrdí, že útoky na židy překračují hranici izraelsko-palestinského konfliktu

Podle střechové organizace Crif sdružující francouzské židovské spolky došlo během jednoho červencového týdne k osmi útokům na synagogy. Jedna z nich na pařížském předměstí Sarcelles se stala terčem útoku Molotovovými koktejly ze strany čtyřsethlavého davu.
Košer supermarket a lékárna byly zničeny a vykradeny. Dav skandoval "smrt židům" a "podřežte židům krky". Týž víkend ve čtvrti Barbes demonstranti házející kamení pálili izraelské vlajky.
V Německu v červenci létaly Molotovovy koktejly do synagogy Bergische ve Wuppertalu, která byla zničena během Křišťálové noci, a berlínský imám Abú Bilál Ismail vyzval Alláha, aby "zničil sionistické židy... Spočítal je a zabil je až do posledního." Do oken aktivisty, který ve Frankfurtu vede kampaň proti antisemistismu, byly vrženy lahve. Na proizraelské demonstraci v Hamburku byl zbit židovský stařec a v Berlíně ortodoxní židovský výrostek. V některých městech demonstranti volali "Žide, zbabělé prase, pojď ven a bojuj sám" nebo "Hamas, Hamas, židi do plynu".
Po celé Evropě konflikt v Gaze oživil velmi staré a velmi ošklivé démony. Policie a židovské občanské organizace dlouho zaznamenávají nárůst antisemitských incidentů v souvislosti s vyostřením izraelsko-palestinského konfliktu. Podle akademiků a židovských představitelů je to nicméně tentokrát jiné. Spíše než o reakci na konflikt jsou výhrůžky, slovní projevy nenávisti a násilné útoky výrazem mnohem hlubšího a rozšířenějšího antisemitismu živeného řadou faktorů, který vyrostl během období delšího než deset let.
"To jsou nejhorší časy od éry nacismu," říká Dieter Graumann, předseda německé Ústřední rady židů. "Na ulicích slyšíte věci jako "židi by měli být zplynováni", "židé by měli být upáleni" - to jsme v Německu neměli po desetiletí. Každý, kdo vyslovuje tato hesla, nekritizuje izraelskou politiku, je to jen čístá nenávist vůči židům: nic jiného. A není to jenom německý fenomén. Jde o propuknutí nenávisti proti židům tak silné, že je to přece úplně jasné."
"Na ulicích Paříže nekřičí "Smrt Izraelcům"," říká Roger Cukierman, předseda Crifu. "Křičí "Smrt židům"."
V Nizozemsku organizace Cidi monitorující antisemitismus hovoří o více než 70 telefonátech vyděšených židovských občanů za jediný týden, běžně bývají 2-3. Amsterdamský rabín Binjamin Jacobs zažil kamenování vchodových dveří a došlo k útoku na dvě židovské ženy poté, co vyvěsily izraelské vlajky z balkónů. V Belgii byla údajně žena vyhozena z obchodu s tím, že židy neobsluhují.
V Itálii židovští obchodníci nalezli na obchodech svastiky a protižidovská hesla typu "Židé, váš konec se blíží". Imám Abd al-Barr al-Rawdhí z města San Donà di Piave bude deportován poté, co byl natočen při kázání vyzývajícím k vyhlazení židů.
Nedošlo k násilí ve Španělsku, ale tamní malá židovská komunita se přesto obává budoucnosti. Navíc chystá žalobu na deník El Mundo a herce Antonia Galu, který zveřejnil komentář zpochybňující schopnost židů pokojně žít s jinými.
Vzestup antisemitismu v Evropě ukazují různé průzkumy již od roku 2012. Francii opouští stále více židů kvůli antisemitismu a volebním úspěchům ultrapravicové Národní fronty.
Francouzský premiér Valls hovoří o "novém", "normalizovaném" antisemitismu, který zahrnuje palestinskou otázku, džihádismus, devastaci Izraele a nenávist k Francii a jejím hodnotám.
Mark Gardner z organizace Community Security Trust v Londýně hovoří o řadě faktorů. Po sobě následující konflikty na Blízkém východě od roku 2000 podle něj zabraňují uklidnění vášní a v tomto klimatu brutální antisemitské vraždy v posledních osmi letech - dvě ve Francii, jedna v Belgii, žádná nesouvisející s vojenskými akcemi Izraele - sehrály roli nikoliv šoku, ale naopak povzbuzení k antisemitismu.
Lidé odcizení společnosti, často na základě rasistických předsudků, se sjednocují v nenávisti vůči židům: Radikální muslimové, potomci přistěhovalců, ultrapravice a ultralevice. Na vině je však také proces normalizace, kdy se antisemitismus stává do jisté míry společnsky přijatelným. Ve Francii např. k tomu přispěl kontroverzní komik Dieudonné se svou variantou nacistického pozdravu, která z něj učinila cosi přijatelného.
Podobný proces normalizace antisemitismu probíhá v Německu. Ve studii 14 000 nenávistných dopisů, emailů a faxů zaslaných izraelskému velvyslanectví v Berlíně a Ústřední radě židů v Německu se ukázalo, že 60% jich bylo napsáno vzdělanými Němci ze střední třídy, včetně profesorů, právníků, kněží a studentů, nichž většina se podepsala a uvedla adresu. To by se v Německu před 20 - 30 lety nestalo.
Takřka všichni pozorovatelé upozorňují na význam nefiltrovaných sociálních médií pro šíření vášní a mobilizaci prostřednictvím antisemitské propagandy.
*************************************************************************************************************************************

Radikální hnutí Hamás bojuje proti svému izraelskému nepříteli nejen raketami, ale i hudbou. Aby Izraelce zastrašil, nahrál svou bojovou píseň v hebrejštině a židovskému státu v ní nepokrytě hrozí vyhlazením.

Teroristická píseň - Útoč! Dělej teroristické útoky

Útoč! Dělej teroristické útoky (Tkof! Ta'ase Pigu'im)
Útoč! Dělej teroristické útoky
Vrhni se na ně, šokuj je
Vyhlaď všechny sionisty
Otřes bezpečností Izraele

Vší silou se zapoj do boje se sionisty
Zapal jejich tábory a vojáky
Bezpečností Izraele otřes
Vystav je plamenu Vulkánů (typ bojového děla)

Země slabosti a podvodu
Ve válce na nás nestačí
Jsou slabí jako pavučiny
Když se střetnou s bohatýry

Otřes bezpečností Izraele
Spal jeho srdce jako pavučiny
Znič ho do základů
Vyhlaď to hnízdo švábů
Vyžeň všechny sionisty

Srdce sionistů jsou obrácená jinam
A není způsob, jak je identifikovat
Smrti se bojí
Tak se skrývají za zdmi a v krytech

Nekompetentní armáda plná bludů
Jejich armáda je už zastaralá
Pošla jako myš na vyschlém poli
Jejich smrt se blíží, střílej

Zaplav je spoustou raket
Udělej jim z jejich světa horor
Ať si zapamatují velký zázrak
Protože budou vyhnáni a my tu zůstaneme

Izrael - Palestina - 2. část

12. srpna 2014 v 23:48 | hanci |  Politika

30. 07. 2014

Dvojí metr a palestinské souvislosti
Martin Koller
(Diplomat a podplukovník v záloze. Vystudoval Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a také Filozofickou fakultu University Karlovy. V armádě působil jako výzbrojní náčelník a také technický analytik.
V roce 1993 odešel do civilu a pracoval jako obchodní rada a charge d´affair na misi v Kuvajtu a Iráku. Později působil jako analytik na ministerstvu obrany.
Je autorem několika publikací s armádní tématikou, podílel se na založení prezentační akce české armády Bahna.)
*************************
Nelze přehlédnout, že v našich i zahraničních médiích i politických projevech se často setkáváme s něčím, co lze označit jako dvojí metr. V tomto konkrétním případě se nejedná o psychologickou válku kolem nesmyslného konfliktu na Ukrajině, ale o přístup nepřehlédnutelné části reprezentantů Evropské unie k Izraeli.
Je třeba konstatovat, že česká média se snaží přistupovat k otázce informací o letitém konfliktu v Palestině pokud možno vyváženě. Bohužel totéž nelze říci o hlasech z Bruselu. Asymetrický europohled není navíc novinkou. Z hlediska raketových útoků na Izrael a odvetných akcí izraelské armády se jako obvykle řeší následky nikoli příčiny. Opakovaně se zdůrazňuje především nepoměr obětí. Přitom řada věcí je jiná než na televizních obrazovkách.

Palestinské války
Střety mezi arabskými obyvateli Palestiny a Izraelci se datují už od počátků snahy Izraelců o návrat do svojí historické vlasti, která se nalézá na uvedeném území. Už z tohoto hlediska je označení Palestinci pouze pro arabskou část obyvatelstva nesprávné a doslova záměrně zavádějící.
Realizace izraelských snah o návrat začala výkupem většinou nejméně hodnotné půdy od islámských majitelů, což v některých případech vedlo ke střetům s tamními arabskými komunitami. V době druhé světové války podporovala část Arabů nacistické Německo. Po vyhlášení státu Izrael v roce 1948 se mnozí zapojili do vojenských akcí proti znovuobnovené zemi.
Přestože první izraelský premiér Ben Gurion nabízel všem obyvatelům izraelské občanství, většina arabských Palestinců to odmítla. Mnozí z různých důvodů území Izraele opustili a usadili se v Jordánsku, Libanonu, Sýrii, Iráku a některých emirátech. Většina hostitelských zemí je ovšem neintegrovala, ale nechala dlouhodobě v chudobě v táborech a vyzbrojovala na boj proti Izraeli.
Hosté se odvděčili tím, že se pokusili svrhnout krále v Jordánsku a vyvolali krvavou občanskou válku v Libanonu za pomoci Sýrie. V době irácké invaze do Kuvajtu se postavili na stranu Saddáma Husajna.
Konec konců ilustrativní ukázkou dodržování dobrých vztahů je i nedávný výbuch trhavin na palestinské ambasádě v Praze. Od roku 1948 některé arabské státy neuznávají existenci Izraele, proti němuž však zároveň vedou propagandu a sponzorují různé druhy teroristických útoků. Tím samozřejmě brání řešení problému jednáním. Válka proti neexistujícímu státu není levnou záležitostí, ale petrodolarů je dost. Navíc arabská nafta umožňuje i politické vydírání evropských zemí, které se aktuálně snaží odtrhnout od ruských zdrojů. Co dodat.
Cestou islamizace
Zatímco v prvních dvaceti letech bojů proti Izraeli vedlo Palestince hnutí Fatah, které bylo zaměřeno nacionalisticky a částečně i marxisticky (s podporou především SSSR a NDR), docházelo od konce sedmdesátých let minulého století k výrazným změnám.
Díky nim převzala kontrolu nad Palestinskou komunitou v takzvaných palestinských oblastech islamistická hnutí Hizballáh a Hamás. Podařilo se jim to cestou rozšířené sociální péče dotované především ze Saúdské Arábie a Íránu. Na bojišti tak skončily mediálně až romantizované partyzánské války fedajínů s "palestýny" na hlavách proti izraelským vojákům. Nebyly ostatně příliš úspěšné.
Nastala doba sebevražedných útočníků a raket namířených proti izraelským civilistům. Průvodním jevem se stala mediální a psychologická válka zaměřená na prezentaci arabských obětí a zkreslený výklad izraelských obranných opatření.
Typickým příkladem jsou takzvané intifády, tedy projevy dlouhodobé občanské neposlušnosti. V jejich rámci byla proti izraelským vojákům posílána mládež, která je napadala kameny, střelbou z praků a zápalnými lahvemi. Když se vojáci bránili střelbou, prezentovalo se to jako projev izraelské brutality vůči ubohým dětem.
Přitom různé ústupky Izraele vedly ke vzniku částečně nezávislých palestinských území v Gaze a na západním břehu Jordánu s vlastní politickou samosprávou, a dokonce i zahraničním zastoupením, včetně Prahy.
Zeď
Vzhledem k akcím sebevražedných útočníků nakonec Izraelci uzavřeli přechody mezi palestinskými územími a Izraelem. Za akcemi sebevražedných útočníků stáli především íránští instruktoři, kteří zároveň zahájili islamizaci palestinského hnutí. Ideologie se totiž opírá o kult mučedníků, který byl v době válek Fatahu Palestincům cizí.
Řada Palestinců přišla o práci, protože teroristé legálně přecházeli do Izraele přes uvedené přechody. Viníky byli samozřejmě zlí židi, nikoli teroristi. Přitom Izraelci museli následně dovážet pracovní síly z celého světa.
Dalším krokem se stala výstavba ochranné zdi, která měla zastavit palbu z ručních zbraní a útoky pěších teroristů proti izraelským osadám. Zcela logické opatření se stalo cílem vášnivé nepřátelské propagandy. Přitom v Evropě každý, kdo odchází z domova, zamyká, aby jeho dům či byt nenavštívil zloděj nebo nějaký násilník. Doby, kdy v českých vesnicích nezamykali domy, jsou dávno pryč. Proč asi?
Stačí připomenout i slavnou zeď v Matiční ulici. Naše republika a její občané se stali terčem nenávistného obviňování z rasismu jen proto, že chtěli minimalizovat kontakt s lidmi, kteří mnohdy postrádali základní civilizační návyky. V Británii o tom dokonce natočili urážlivý film. A vše končilo tím, že britská vláda si postavila na letišti v Praze kontrolní stanoviště, aby zabránila obětem českého rasismu cestovat tam, kde bojují za jejich lidská práva.
Rakety
První rakety dostali Palestinci někdy ve druhé polovině sedmdesátých let z SSSR. Jednalo se o přenosné horské Kaťuše a takzvané partyzánské GRADy otestované ve Vietnamu. Následně se k nim přidružily čínské raketomety s rotačními raketami ráže 106 mm. Ty lze odpalovat i bez raketometu ze země.
Mimo ilegálních dovozů probíhá v pásmu Gazy velkovýroba raket i paliva pro jejich motory. K tomu slouží hospodářská pomoc z mnoha zemí, dokonce i z Izraele. O raketových útocích by mohli vypravovat naši vojáci, kteří byli nasazeni v Iráku a Afghánistánu. Kdyby teroristé věnovali stejné nadšení nějaké smysluplné práci a místo kopání tajných odpalovacích zařízení kopali kryty pro svoje spoluobčany, vypadala by situace v Palestině jinak.
Palestincům z Gazy samozřejmě nevadí, že rakety padají i na izraelské Araby a další muslimy, kteří tvoří zhruba šestinu obyvatel Izraele. V nejhorším případě je prohlásí za hrdinné mučedníky.
Bylo by vhodné připomenout, že současná raketová střelba začala jako následek vraždy tří mladých Izraelců v palestinské osadě. Izraelská policie se ji snažila vyšetřit. Následně někdo zavraždil mladého Palestince. Rovněž tuto vraždu se snažili Izraelci objasnit, vše bez spolupráce z palestinské strany.
Následně začala raketová palba z pásma Gazy na izraelská města a vesnice. Světová média se přestala starat o vraždy a nadšeně popisují utrpení Palestinců. Dosud bylo vypáleno přes 2 000 raket. Jsou odpalovány ze škol, nemocnic, úřadů a dalších mediálně citlivých míst. Teroristé z Hamásu tak naprosto bezohledně vystavují svoje spoluobčany izraelské odvetě. A který stát by se nebránil.
Můžeme bez nadsázky konstatovat, že Hamás nestydatě kšeftuje s krví svých spoluobčanů v boji o získání mediální podpory Evropy v psychologické válce proti Izraeli. Palestinci žijící v Gaze jej buď podporují, nebo nejsou schopni se řádění jeho ozbrojených teroristů vzepřít. Bohužel nejsou oběťmi a mučedníky izraelské armády ale islamistického terorismu. Zároveň jsou varováním pro všechny Evropany.

(Zvýraznění tučným písmem jsem udělala já, v originálním textu to nebylo.)
**********************************************************************************************************************************
http://ivan-stampach.bloger.cz/Duch-a-soucasnost/K-nove-etape-izraelsko-palestinskeho-konfliktu

23/07/2014

K nové etapě izraelsko-palestinského konfliktu

Ivan Štampach

Chtěl bych poděkovat svým zdejším židovským přátelům a známým, že vidí kriticky současné jednání státu Izrael a usnadňují mi zaujmout k tomu stanovisko.
Prosím jiné své zdejší židovské přátele a známé, aby pochopili, že má podpora izraelské kauze má své meze a že myslím se stejnou vážností a se stejným respektem na Palestince.
Vždy jsem podporoval rovnoprávné a bezpečné soužití Židů a Palestinců v dotčené oblasti na Středním Východě. Chápal jsem a chápu obavy Palestinců o domov a půdu od počátku židovské imigrace a zejména tváří v tvář radikálním a násilným metodám boje nových židovských osadníků už od meziválečného období za své územní, ekonomické a politické zájmy. Vím také o tom, jak nacistické antisemitské násilí ve své době využívalo i kontaktů s arabskými obyvateli oblasti a jak u nich nacházelo oporu. Chápal jsem a chápu, že dva státy Izrael a Palestina nevznikly navzdory rozhodnutí OSN také proto, že Palestinci tento plán odmítli.
Zásadně odmítám rozdělení arabsky mluvícího obyvatelstva této oblasti na privilegované izraelské Araby a Palestince zbavené mnoha základních práv na území několik desetiletí ovládaném Izraelem. Rád bych věděl, bylo-li po roce 1948 možné ve shodě zúčastněných i jiné řešení. Vím o podílu arabských zemí sousedících s Izraelem na bídném osudu Palestinců.
Rozumím rozhořčení Palestinců a rozumím i snaze Izraelců ve svém státě žít bezpečně, ale odmítám násilí páchané oběma stranami sporu. Násilím se zhoršují vyhlídky do budoucna.
Nadšeně podporuji židovské iniciativy v Izraeli jako jsou Rabbis for Human Rights nebo Jews for Justice for Palestinians, jsem rád, když čtu zprávy o Palestincích podporujících mírovou koexistenci se Židy, ale slýchám také o krutém pronáledování takových Palestinců v pásmu Gazy.
Protestuji proti raketovému ostřelování Izraele z pásma Gazy ovládaného Hamásem a jsem rád, že to jsou útoky technicky tak špatně zajištěné, a v poslední době technicky vyspělou izraelskou obranou zvládané, že působí relativně menší škody na životech a na mejetku. Chápu Izrael, že na ostřelování svého území reaguje. Tak by jednal každý stát. Jsem ovšem šokován intenzitou izraelského zásahu v pásmu Gazy a beru vážně obvinění Izraele z válečných zločinů.
Obvinění z válečných zločinů se musí vyšetřit padni komu padni. Na všechny potenciální viníky musí platit jeden metr. Politikaření, které má vyšetření zabránit, odmítám. A pokud se ukáže, že obvinění se zakládá na pravdě, mrzelo by mne o to víc, že zrovna Židé si sami ve svých ne tak dávných dějinách prošli strašným pronásledováním a stávali se v nesčetných případech obětmi válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Svěřuji Boží spravedlnosti a Božímu milosrdenství s důvěrou obě strany sporu, ať se u nich posvětí Boží jméno, ať Bůh u obou nastolí své království, ať se u jedněch i druhých prosadí zde na zemi Boží vůle, která platí na nebesích.


Výstava obrazů Elišky Matoušové v Galerii L. Nováka

9. srpna 2014 v 20:31 | hanci |  Umění
V Galerii Ladislava Nováka v Třebíči probíhá výstava amatérské malířky Elišky Matoušové
s názvem "Život v barvách". Výstava probíhá ve dnech od 07/08 do 05/10/2014.

Pražská zákoutí

Výstava obrazů Jiřího Mocka v Galerii Malovaný dům

9. srpna 2014 v 18:07 | hanci |  Umění
Výstava obrazů Jiřího Mocka v Galerii Malovaný dům v Třebíči - od 26/06 do 17/08/2014.

Něco je nad námi, 20101, olej

Fata morgána (událost), 1999, olej

Výstava obrazů Marka Podwala v Zadní synagoze

9. srpna 2014 v 17:26 | hanci |  Umění
Krásná výstava obrazů Marka Podwala právě probíhá v Zadní synagoze v Třebíči - od 28/07 do 31/08/2014.

Všechny obrazy jsou, bohužel, za sklem, takže prosím o shovívavost při hodnocení.



Mark Podwal (nr. 08/06/1945 v Brooklynu, New York, USA, vzdělání: New York Univesity) je americký umělec, spisovatel, výtvarník, lékař a publicista. Věnuje se především židovské kultuře - historii, legendám a tradicím. V češtině vyšla jeho kniha pro děti Stavěno anděly - Příběh staronové synagogy. Velmi úzce spolupracuje se spisovatelem Elie Wieselem.

Velmi, velmi doporučuji rozhovor Marka Ebena s Markem Podwalem v pořadu "Na plovárně". Pro mě to byl úžasný zážitek.

Návštěva vnuček

9. srpna 2014 v 16:45 | hanci |  Jak jde život
Anička a Maruška přijely na návštěvu, celý čas jsme trávili v Citonicích - jak jinak.....

Mimo jiné se koupaly v rybníku Skalka - tatínek si je vyfotil "zmrzlé" po koupání.