William Golding: Dědicové

11. září 2014 v 0:12 | hanci |  Knihy
William Gerald Golding (19. září 1911 - 19. června 1993) byl anglický spisovatel a básník, oceněný Nobelovou cenou (1983).

Za noc jsem před pár dny přečetla knížku Williama Goldinga "Dědicové".

Už před více lety jsem od téhož autora přečetla knížky "Pán much" a "Věž".
Neuměla bych určit, která z těch tří knížek je pro mě tou nejvýznamnější. Všechny jsou úžasně napsané.

Ve svých knížkách se autor hlavně zabývá fenoménem zla, které je přítomné v každém člověku. V jeho prvním románu Pán much (1954) rozvinul téma zla snad nejvíce - jako konflikt mezi přirozeným, pudovým barbarstvím v člověku (narůstajícím touhou po přežití v krizové situaci) a vlivem rozumu civilizovaného světa. Je to vlastně alegorické zobrazení nebezpečí narůstající krize civilizace, nebezpečí jejího rozpadu, problémy jedinců i celé společnosti.
Asi právě proto jsem Pána much jaksi podvědomě z velké části vytěsnila z paměti, protože pro mě byla potvrzením mých pocitů z nepříliš optimistické budoucnosti lidí. Obzvláště v dnešní době bych vůbec neměla odvahu tuto knížku znovu číst.
Kdysi jsem viděla i film, ten úrovně knížky nedosahoval, což je ostatně obvyklé.

Dalším aspektem, kterým se Golding zabývá ve Věži (1964) je nebezpečí nekritické víry, náboženský fanatismus, který může fatálně ovlivnit osudy mnoha lidí, navíc, pokud se spojí se snem jedince, snem, který je ovšem neuskutečnitelný.

Konečně se dostávám ke knížce Dědicové (1955), kterou jsem právě dočetla.
Děj se odehrává cca před 30 000 lety - setkává se skupina 8 neandertálců s "novými lidmi", kteří jsou již na vyšším vývojovém stupni.

Golding do velké hloubky a šíře a s velkou působivostí umí vyjádřit, jak může být pro každého jedince šokující poznávání nejen krutosti světa, ve kterém žijeme, ale hlavně sebe sama, přicházení na vlastnosti, které v sobě člověk má, aniž by to tušil a poznává je až v určitých mezních situacích.

Neumím svoje pocity vyjádřit tak přesně, jak je vyjádřil v doslovu Zdeněk Beran - vložím sem proto pár ukázek:

str. 217
".......... Vypovídají o poznání, které má hluboký morální podtext a které zasahuje všechny stránky člověka, nikoli pouze jeho intelektuální kapacitu; o poznání jako tvrdé zkušenosti. Současný svět má Golding definovaný poměrně přesně a nelítostně. "Myslím, že žijeme v pekle," říká o něm, a také: "Člověk páchá zlo, tak jako včela produkuje med." Co tyto ostré kontury relativizuje, je míra uvědomění si tohoto stavu, míra prožitku, který se rovná sestupu do pekel.........."

str. 220
"........... Golding rozmetává falešný mýtus .......... o nadřazenosti civilizovaného člověka, o bezmezných možnostech jedince vyzbrojeného vědomostmi, mravními zásadami a hodnotovým rejstříkem novodobého vyspělého světa.........."

str. 224
"........... Zlu, co přichází zvenčí, je možné uprchnout, pokud ho včas rozeznáme. Ale před zlem, vyvěrajícím z nás samotných, neunikneme.........."

str. 245
".......... Román, pojatý jako mýtus o lidském dědictví, se postupně proměňuje v drásavou tragédii jedince, který musí čelit ranám, jež nemůže unést, neboť nic v jeho dosavadní zkušenosti jej na ně nepřipravilo.......... Dědicové jsou románem zániku a zmaru: vyspět, pochopit, porozumět znamená projít peklem a zahynout; nevědět znamená bezstarostně plout vstříc temné budoucnosti.
Svět, který W. Golding v Dědicích a také v převážné většině svých ostatních románů vytvořil, je nelítostný a neradostný, ale zdá se, že jediný možný, a proto pravdivý. Poznat jej neznamená získat hotové odpovědi na otázky, které jsme si kladli, než jsme do něho vstoupili; naopak. Poznat jej znamená začít si pokládat otázky, o kterých jsme si bláhově mysleli, že už je máme dávno pohodlně zodpovězené. A nést dědictví, o němž jsme dosud neměli ani tušení. V tom tkví morální obsah Goldingova poselství.........."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama