Benjamin Kuras: Zakázané ovoce vědění

21. října 2014 v 0:24 | hanci |  Knihy


Jako další knížku Benjamina Kurase jsem přečetla Zakázané ovoce vědění - Bible jako drama a terapie. Přečetla jsem ji prakticky za noc. Tentokrát ale nebudu schopná psát svoje dojmy, protože emoce, které u mě tato knížka vyvolala, jsou příliš niterné, intimní a natolik silné, že o tom na blog nemohu psát.
Vložím tedy jenom pár ukázek - ostatně - dělám to tak vždycky, protože si myslím, že sebelepší převyprávění nemůže nikdy nahradit originál, navíc když se jedná o knížky tak úžasného autora - psala jsem o něm už v minulém článku. Jenomže právě u tohoto autora je velmi obtížné vybrat ukázky, protože text je celistvý, navazuje jedno na druhé velmi úzce a mám obavy, aby význam u ukázek nebyl zkreslený. Všemu předchází vysvětlení, význam hebrejských slov, ukázky z Bible....... Prosím tedy o shovívavost.

Myslím, že nejlepší informaci o této knížce - a proč je záhodno si ji určitě přečíst - napsal sám autor v úvodu, takže ho sem opíši:
str. 9
".......... Tato knížka nemá v úmyslu vstupovat do debaty o správnosti či chybnosti toho či onoho výkladu biblických textů. Chce jenom z jejich někdy těžko srozumitelné směsice slov, veršů, příběhů, mýtů, rad, příkazů, zákazů a pohrůžek vyštrachat pár prvků dramatických, komických a terapeutických, které by mohly pobavit a přimět k přemýšlení i lidi nebiblické a antibiblické. Dělá to v přesvědčení, že autory Bible by potěšilo, kdyby viděli, jak se někdo snaží jejich starověké posvátné texty číst nejen s úctou a bázní, nýbrž taky s úžasem, úsměvem a pocitem chlácholivého pohlazení. A podezírá je, že právě to možná měli v úmyslu.
Benjamin Kuras .........."


str. 12
".......... Zušlechťování probíhá ve dvou proudech. Pěstuje jednak ušlechtilost, jednak šlechetnost. .......... Ušlechtilost je vědomí vlastní důstojnosti, šlechetnost je vědomí důstojnosti druhých. Ušlechtilost se projevuje sebevědomím, šlechetnost pokorou. Sebevědomí a pokora nejsou protiklady, nýbrž spojené nádoby udržované v rovnováze důstojností. Vytratí-li se důstojnost, sebevědomí se promění v nabubřelost, pokora v patolízalství. Všechna arogance a všechna podlézavost jsou důsledkem popření či nevědomí lidské důstojnosti. .........."
str. 13
".......... Důstojnost a z ní odvozená ušlechtilost a šlechetnost, tedy i sebevědomí a pokora, pramení z přesvědčení, že všichni lidé jsou tvory téže tvůrčí všudypřítomné životadárné energie, k jejímu obrazu tvořenými. To je jeden z pilířů monoteistické víry, naneštěstí jeden z nejčastějších, na něž náboženství zapomíná, a proto se opakovaně ocitá v nedůstojných krizích. Druhým z pilířů, na které zapomíná, je vědomí, že ač je důstojnost člověku přirozeným dědictvím, není to vlastnost statická, nýbrž kinetická - je v neustálém proudění, vyvíjí se, posiluje a tříbí překonáváním překážek a výzev, řešením konfliktů a konfrontací. A kdykoli se jim vyhýbá, krní. Navíc, i kdybychom důstojnost měli dokonale teoreticky vyjasněnou, ne vždy a za každých okolností ji dokážeme prakticky použít. Jako by občas přestala být k dispozici, odmítla poslušnost; i ti nejdůstojnější se ocitají v situacích, kdy jednají nedůstojně, třeba i proti svým zásadám a ke svému zděšení. Pokora je mimo jiné i vědomí, že právě to se nám všem může kdykoli a bez varování stát. .........."
str. 26
".......... Nevím, z kterých konkrétních biblických vět tragičtí vykladatelé vyčetli, že text Bible je přesný, přísný, doslovný a neměnný zákon. Pokusím se ale upozornit na textové nesrovnalosti a slovní hříčky, které jsou roztroušené po celé Bibli a které taková chápání textu komplikují, ne-li znemožňují. .......... Tak se nesrovnalosti a slovní hříčky dají vnímat jako záměrně nastražené kameny a klády, o které má čtenář zakopávat, jako pasti a vykopané jámy, do kterých má padat a hmoždit se, dokud se nepřestane brát vážně a trvá na tom, že musí všemu rozumět a všechno musí být jasné, kompletní a srozumitelné.
Ty kameny, klády a pasti lze vidět jako sice chytrácké, ale neškodné, proto komické. A jsou znamením naděje, že člověk nemusí všemu rozumět, aby mohl žít bohulibě. Že nemusíme všichni trvat na jediném společném chápání, ale že můžeme jeden s druhým nesouhlasit, a přesto žít v míru a dokonce v lásce. Že svět, kde by každý s každým souhlasil, by byl smrtelně nudný. Že hledání smyslu lidské existence je cesta nekonečná, nekonečně tvůrčí, nekonečně dobrodružná a nekonečně zábavná. Stručně řečeno, autor Bible z nás dělá šašky, a to ze všech a nepřetržitě. .........."
str. 31 (Kapitola o prvotním hříchu - vyhnání Adama a Evy z Ráje.)
".......... Jestliže Tvůrce nechce, aby člověčí párek pojedl právě ze stromu vědění dobra a zla, mohl jej umístit na druhý konec zahrady a o tomto stromě mu nic neříkat. Protože ale ví, že zakázané ovoce láká nejvíce, posadil jej nedaleko a strom vědění mu nejprve ukázal a pak zakázal. Čímž zaručil, že z něho člověk pojí. Můžeme tedy Tvůrce podezírat, že člověka k poznání dobra a zla dovedl záměrně. Asi proto, že ho už člověkova bezmezná poslušnost a nevynalézavost začínala nudit a chtěl jej povýšit nad ostatní tvory tím, že mu dá svobodu volby. ..........
"Ta ženská, kterous mně daroval, to ona mně dala ze stromu najíst a já jsem jedl," říká člověk.
"Had mě k tomu navedl a jedla jsem," říká žena.
Tvůrce je tedy vyhání ne za to, že se naučili rozeznávat mezi dobrem a zlem, nýbrž proto, že od chvíle, kdy by měli vědět, co je správné a co špatné, je jejich prvním činem zbabělost, udavačství, svalování viny na druhé a odmítání odpovědnosti. ......... Neřekl jim to proto, že má-li být svobodný člověk odpovědný, musí odpovědnost brát sám z vlastní vůle, ne z příkazu vrchnosti. ..........Proto se odpovědnosti učíme dodnes a pořád ji neumíme. .........."
str. 75
".......... napsal středověký španělsko-židovský arabsky píšící mudrc Maimonides - osvobození z otroctví není konečným cílem samo o sobě a svoboda bez uzákoněné odpovědnosti je požehnáním pochybným. Dokonce ani uzákoněná odpovědnost dlouho nevydrží, nestane-li se součástí národní psychiky a státotvorných institucí s výkonnými mechanismy. .........."
str. 83
".......... Etika je snaha o vytváření rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a celku. Ekologie je snaha o vytváření rovnováhy mezi zájmy lidstva a ostatní tvorby Boží. A obě spolu souvisejí. .......... Mají ale k dispozici základní principy, jimiž se mohou řídit a podle nichž se v každé dané situaci dají vytvářet a vyvíjet. Tyto principy jsou tradičně dva: rovnováha a celistvost. .......... Princip rovnováhy je zobrazený v kabalistickém diagramu dvou pilířů - pilíř správnosti a pilíř lásky, nebo jinými slovy, spravedlnosti a soucitu. Princip celistvosti znamená, že všechno se vším souvisí, všechno je součástí jednolité kosmické tvorby. .........."
str. 85
".......... Neschopnost vnímat, kdy se náš kdysi dobrý čin mění v čin zlý, se jmenuje bigotnost. Ta stojí na přesvědčení, že vše, co se jednou ukázalo být dobré, zůstává dobré za každých okolností, a to navzdory empirickým důkazům o opaku. Protipólem bigotnosti je ideová anarchie, která zase stojí na přesvědčení, že když se něco z dříve dobrého ukázalo být v jiné situaci zlé, padá s tím platnost všeho ostatního, se všemi hodnotami a principy, z nichž to vzniklo.
Protože oba principy mohou být vratké, potřebují se zpevnit principem třetím, který z nich dělá stabilnější třínožku. Totiž principem kontinuity. Ten udržuje celistvost nejen fyzicky horizontální, nýbrž i časově vertikální - tedy nepřerušovanou propojenost minulosti s přítomností a budoucností. .........."
str. 89-90
".......... Vše korunujme "zlatým pravidlem" z Lv 19,18:
"Milovat budeš svého bližního jako sám sebe."
Protože na tom stojí všechna terapie. Přes tři tisíciletí se divíme, jak to, že něco, co zní tak jednoduše, samozřejmě a osvíceně, se tak těžko dodržuje. Jak to, že i s tímto příkazem uchovaným v paměti jsou lidské dějiny tak prosycené nenávistí, závistí, vztekem, loupežemi a vražděním.
Teprve v posledním půlstoletí se psychologie pokouší objasnit, že většina z nás trpí podvědomou a potlačovanou sebenechutí, sebenenávistí, sebehnusem a sebedestrukcí, které promítáme do druhých. To pak kompenzujeme dvojím způsobem. Buď je trestáme za to, co v nich nastavuje zrcadlo našim vlastním nejprotivnějším rysům, a říkáme tomu spravedlnost. Nebo se obětujeme až k sebezničení a říkáme tomu altruismus. V tom prvním případě bližního milujeme míň než sebe, v tom druhém se snažíme dokázat, že ho milujeme víc.
Obojí je psychický defekt, který působí bolest. Milovat druhé tak, aby jim naše láska byla k užitku, dokážeme teprve tehdy, když se nejprve naučíme přijímat a snášet sami sebe. Se všemi nedostatky a protivnostmi, které jsme v sobě dosud nedokázali napravit, protože odmítáme uvěřit, že jsou naše vlastní, a svádíme je na druhé. Nezbavíme se jich, dokud se k nim vědomě nepřihlásíme jako ke svým a nezačneme je léčit láskou k sobě, s důstojností, která nám právem přísluší.
To není narcismus ani egoismus, které jsou kompenzací za pocit, že nás někdy někdo dostatečně nemiloval. To je základní úcta k tvorbě Boží, jejíž jsme sobě nejbližší částicí, kterou jen my sami můžeme k podobě Tvůrce přetvářet. Znamená to být sami se sebou v takové harmonii a míru, brát sebe i druhé s takovou samozřejmou a přirozenou důstojností, abychom neměli potřebu sobě ani nikomu jinému nic dokazovat, nad druhé se povyšovat ani se před nimi snižovat.
Takže to "zlaté pravidlo" možná není ani tak příkaz jako konstatování psychologické skutečnosti: milovat a přijímat bližního dokážeme jen do té míry, v jaké jsme schopni milovat a přijímat sami sebe. Ani víc, ani míň.
A vsadím se, že vám z toho přeběhl mráz po zádech. .........."
str. 97-98
".......... Všechny ty kruté aspekty biblických dějin nám znovu a znovu připomínají, jak snadné je učení zákonů lidství a božství jen bezmyšlenkovitě přitakávat a oč těžší je podle jeho nejvyšších, nejušlechtilejších a nejšlechetnějších poznatků a principů rozhodovat, řídit se jimi a žít je.
Abychom mohli mít vůli konat to těžší a nepodléhat pohodlí snadnosti, musíme vědět proč. .......... anglicky se říká insight a která se do češtiny dá jakž takž přeložit jako "vhled". Znamená schopnost vidět nejen do něčeho, co je mimo nás, nýbrž ještě spíš to vidět "zevnitř". Přesunout svoje vnímání dovnitř vnímaného a vidět svět z jeho úhlu, jeho očima, jeho pohledem, jeho intelektem, jeho prožitky a jeho emocemi.
Vhled do bytosti Tvůrce, prožívání Tvůrcových prožitků a cítění Tvůrcovými city je podstatou fenoménu biblického proroctví. .........."
str. 148-149
".......... Nikde nám nepřikazuje, že v něho musíme věřit. Spíš naopak: jako by doporučoval raději nevěřit, dokud jej nezačneme poznávat svými vlastními zkušenostmi, které pro nás mají konkrétní hmatatelný význam. A udržovat si skepsi, dokud se s těmito zážitky poznávání jednoty Tvůrcova vesmíru neskamarádíme, dokud jimi neprosáknou naše emoce, náš intelekt a všechny naše životní energie. Jako by text věděl, že láska k jakémusi abstraktnímu Bohu Rozkazovateli, bez osobního poznávání a ověřování, je dláždění snadné cesty k doktrinářství, dogmatismu, fanatismu a perzekuci. Zvlášť děláme-li to celou svou mocí.
Proto také židovská etika klade větší důraz na laskavost k živoucímu okolí než na oddanost abstraktnímu Bohu. .........."
str. 150 (Šema = každodenní židovská modlitba, Deuteronomium 6,4)
".......... Šema není jen tak ledajaký doktrinářský příkaz k výlučné abstraktní víře a poslušnosti přísnému Bohu, nýbrž praktický návod k přežití planety. Osobně pro každého z nás. S povinností vštěpovat jej pilně dalším generacím, mluvit o něm bez přestání, mít jej neustále před očima - a propagovat jej veřejně svitky na portálech.
K tomu si ani nepotřebujeme lámat hlavu, zda v Boha věříme, či nevěříme.
Stačí nám brát na vědomí, že je Jeden. .........."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anina anina | 23. října 2014 v 17:29 | Reagovat

Ahoj hančí, tak jsem se zrovna teď pídila po takové nějaké knížce, to bych myslím přesně potřebovala. Další pohled, který by byl srozumitelnější pro dnešní dobu.
Pokud ji nebudou mít v knihovně, koupím si ji. Díky :)

2 hanci hanci | Web | 23. října 2014 v 17:50 | Reagovat

[1]: Ahoj Ani, můžu Ti ji jen vřele doporučit. Jiným přístupem, navíc humorným (což v této oblasti opravdu není zvykem) dává podnět k přemýšlení, polemice a dobrému pocitu, že nic není jen černé...... Moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama