Zlo versus dobro

22. října 2014 v 20:01 | hanci |  Jak jde život
Před nedávnem jsem si říkala, že už nebudu psát o sobě, svých zážitcích atp., že budu psát jenom o knížkách popř. filmech, výstavách - zkrátka o tom, co mě nějak zaujalo.
Ale během dvou dnů jsem zažila dvě překvapení, o kterých prostě musím napsat.

Nejdřív o ošklivém zážitku.
Podívala jsem se na blog jednoho výjimečného člověka, naprosto mimořádného, značně vyčnívajícího nad svým okolím, uznávaného mnoha významnými lidmi, úspěšného nejen u nás, což v naší zemi je asi ta největší vada u takovýchto lidí.
Už dlouho to nedělám - nečtu žádné komentáře, nikde. Vlastně to byl i jeden z nejhlavnějších důvodů, proč jsem po krátkém pobytu na facebooku z něho odešla a nehodlám se tam vůbec vrátit.
Šokovalo mě množství hrubých, urážlivých, někdy i vulgárních komentářů - samozřejmě, všechny byly anonymní. Jak jinak. Ti lidé si zřejmě vůbec neuvědomují, jak podvědomě, sami sebe urážejí, ponižují a dávají najevo svou frustraci, která může mít ten nejrůznější původ. Mohou být ve skutečném životě ponižovaní, utlačovaní, trápení, nedosáhli úrovně, kterou si předsevzali a nedokáží si přiznat, že se přecenili. Tak dělají to jediné, co umí - domnívají se, že ublíží svou hrubostí ty, kteří jsou vysoko nad nimi a dosáhli úspěchu.
Musím říct, že mě to nejdříve tak vyvedlo z míry, nemohla jsem ani spát, usnula jsem až k ránu.

Druhý den - včera - jsem ale zažila něco krásného. Šla jsem kolem parku, proti mně jelo auto - do dost prudkého kopce. Najednou se před tím autem objevila veverka a snažila se zachránit útěkem - nemohla to stihnout, proti autu je moc pomalá. Ten člověk, který auto řídil, zastavil a nechal veverku přeběhnout. Podívala jsem se na něho, usmíval se doširoka, měl radost.
Bylo to jako pohlazení po duši. Nejsou všichni zlí, je kolem nás plno hodných a laskavých lidí.
O tom jsem se znovu přesvědčila za pár hodin poté.
Musela jsem si jít něco vyzvednout na poštu. Na našem sídlišti je pobočka, jenom malá místnost. Kvůli svému těžkému onemocnění plic mám doporučeno vyhýbat se uzavřeným prostorám s více lidmi.
Dvě pracovnice na poště mně řekly, že příště mám zazvonit venku u vstupních dveří na zvonek, který je tam pro postižené lidi a maminky s dětmi. Ony za mnou přijdou a vyřídí vše se mnou venku, abych se nevystavovala nebezpečí infekce. Byly ochotné, laskavé, chápající.

Takže dvě příhody s laskavými lidmi nějak vykompenzovaly to zlo, které jsem den před tím četla na internetu. Musím říct, že na dnešek jsem spala opravdu velice dobře.......

Na závěr vložím pro ty anonymy - nejen na blogu, ale kdekoliv jinde, kratičký výňatek z knížky:

Carlos Castaneda:
(Když se po Castanedovi hnal jaguár, zeptal se ho don Chuan, jestli se tím výpadem cítil uražený.) Ujišťoval jsem ho, že je absurdní, abych se cítil uražený. A on mi opáčil, že bych měl mít stejné pocity i z výpadů svých bližních. Mám prý se chránit nebo jim ustoupit z cesty, ale necítit se přitom morálně ublížený.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 28. října 2014 v 14:20 | Reagovat

Ahoj Hančí, zdravím po delší době a zároveň se omlouvám, že sem nechodím tak pravidelně a nechávám zajímavé příspěvky bez odezvy - důvod je prostý, nestíhám svou práci ani soukromí - takže "problém" je stále na stejném místě :-)

Nicméně jen krátce ke Tvému pozitivnímu zážitku - připomněla jsi mi krásně zfilmované Rozmarné léto - nejsem si jistý, jestli to byl Hrušínský s doutníkem v ústech, nebo Brodský, kdo si na plovárně vzdychl a poeticky pronesl: "Krásných žen je šlakovitě málo, avšak jsou..."

S pozitivními zážitky je to stejné :-)

2 hanci hanci | Web | 31. října 2014 v 23:36 | Reagovat

[1]: Ahoj Jirko - prosím Tě, vůbec se neomlouvej, vždyť mně sem komentáře nikdo nepíše - abych řekla pravdu, jsem ráda, nemusím odpovídat, protože většinou není ani co - všechno je řečeno v úryvcích z knížek, které vkládám :))). Hlavně, že někomu to, co píši, něco kladného přináší, třeba si někdo přečte knížku, která se mně moc líbila a snad se bude líbit i jemu. Proto sem hlavně píši, většinou. A někdy se neudržím a napíši hezký nebo i špatný zážitek.......
Na tu větu z Rozmarného léta si nevzpomínám, ale ono toho krásného je v životě opravdu "šlakovitě" málo, buďme rádi, že vůbec alespoň něco je.
Když "nestíháš" tak je vidět, že naplno žiješ - a to je bezvadné. Měj se moc hezky, srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama