Benjamin Kuras: Nebýt Golema, 1. část

15. listopadu 2014 v 20:13 | hanci |  Knihy

Musela jsem na pár dnů přerušit čtení knížky B. Kurase "Nebýt Golema" - jak už jsem se před pár dny tady na blogu zmínila. Ve čtení pokračuji pomalu, protože se často vracím zpět k už přečtenému, navíc čtu po menších částech, protože je tato knížka z těch, které mám od tohoto autora přečtené, pro mě asi nejsilnější - vnitřně. Rozhodla jsem se vložit pár ukázek z první poloviny, kterou mám přečtenou. Tak jako u předešlých knih je nepředstavitelně těžké vybrat pár ukázek - úplně všechno je důležité a těsně navazuje na sebe. Přes těžké rozmýšlení se mně ukázky stejně nevešly do jednoho článku, musela jsem napsat pokračování.

Po přečtení celé knížky vložím zbytek do dalšího článku.

O Rabi Löwovi jsem nevěděla téměř nic, jen povrchnosti. Je to obdobné jako jsem to měla u J.A. Komenského. I ten účinek je podobný..........


Je mně strašně moc sympatické, jak autor hned v úvodu knížky čtenářům vysvětlil, jak a proč psal právě tímto způsobem:

Str. 13
".......... Každému, kdo mě přistihne při omylech, nepřesnostech a chybných výkladech, se předem pokorně omlouvám. Stačím v tomto spisku zabrat jen nepatrný zlomek Löwova obrovského díla a pracuji tak, jak se to odjakživa dělá: Co pokládám za relevantní a rozumím tomu, cituji, parafrázuji nebo rozvádím. Co pokládám za nerelevantní, nebo čemu nerozumím, ignoruji. Co se mi zdá, že by mohlo být relevantní, kdyby se mírně překroutilo, mírně překrucuji, v naději, že to nikdo nepozná, a jestliže to pozná, musí být už tak moudrý, že mu to nemůže vadit.
Jak kdesi napsal Šolem Aleichem:
"Člověk se dopouští chyb ne proto, že by si myslel, že ví, když neví, ale proto, že si myslí, že jiní nevědí." .........."

Str. 21
".......... Jako varování si předem dovoluji upozornit na jeden z těch nejnápadnějších rysů židovského pohledu na svět, který se nezasvěceným pozorovatelům někdy jevívá jako nedostatek skromnosti či pokory, nebo maximalismus a perfekcionismus, který mnohým dodnes leze na nervy. Židovská vize světa skutečně není skromná, nýbrž troufalá a grandiózní, v tom, že si klade troufalé a grandiózní cíle a nepodléhá malomyslnosti. K témuž se snaží inspirovat ostatní - se smíšeným úspěchem.
Stojí za zamyšlení, zda by Čechům z té dobře zabydlené skromňoučké a pohříchu netroufalé pohody nepomohla právě trocha té troufalosti a grandióznosti pohledu na svět, která dělá Západ Západem a kterou dnes západní národy berou jako samozřejmost a nemusí ji Židům závidět. Jestliže se někomu bude zdát tento nápad troufalý, drzý, nebo nemístný, vyřiďte si to prosím osobně se mnou, ne s celým židovstvem. .........."

Tak a teď začnu od začátku:

Str. 7
".......... "Bylo by bývalo lepší, kdyby člověk nebyl stvořen. Když už ale stvořen byl, ať dělá něco užitečného." (Talmud)
Nebýt Golema jako české národní legendy, Češi by si možná nikdy nevšimli, že v jejich středu žil a vyučoval jeden z největších myslitelů středoevropské renesance, v jehož spisech člověk vzdělaný dvacátým stoletím s nekonečným úžasem nachází vedle tradičních biblických a talmudických traktátů a náboženské mystiky i podrobně rozpracované a univerzálně použitelné zásady etiky a základy teorie relativity, kvantové fyziky, nejmodernější pedagogiky, i post-freudovské psychologie. .........."

Str.11 - 12
".......... Vím, že většina Čechů při pouhém zaslechnutí slova Bůh vypíná poslechové zařízení, mnohým se ježí vlasy na hlavě. Nechci se zde snažit dokazovat, zda Bůh je nebo není. Taky na tom nezáleží. Záleží jen na tom, jak člověk chápe a plní svoje poslání, a jak se k druhému člověku chová. Zjistil jsem dávno, že sám sebe honím k poctivější práci a k druhým se chovám znatelně líp ve chvílích, kdy věřím, nebo se pouze domnívám, nebo přinejmenším pokládám za možné, či alespoň nevylučuji možnost, ba dokonce i jen předstírám nebo si nalhávám, že nevylučuji možnost:
- že tento svět režíruje cosi nekonečně vyššího, jasnějšího, prozíravějšího, moudřejšího, mocnějšího, tvořivějšího, spravedlivějšího, laskavějšího, vynalézavějšího, vytrvalejšího, shovívavějšího a vtipnějšího, než pouhá shoda náhod či setrvačností zvaná třeba evoluce či historická nutnost.
- že onomu "čemusi" není lhostejné, jak se drama lidského života vyvíjí, a je ochotné ne-li pomoci, tak přinejmenším poradit nebo alespoň posvítit.
- že tuto pomoc, a radu, nebo světlo člověk dovede vnímat, jestliže se na ně vyladí.
- že toto "cosi" je tvůrcem všeho života, tedy všech lidských bytostí, které jsou tudíž spřízněné.
- a že je úplně jedno, jak se tomu říká.

Spěchám dodat, že na to pořád zapomínám, takže kdo ode mě čeká samé dobro, ať si to raději rozmyslí.

Tato knížečka vás možná přinutí si tu a tam na pár vteřin vyzkoušet přinejmenším pochybnost, zda ta jistota neznabožství, které jste uvykli, na všechno stačí. I za to se pokorně omlouvám. A bráním se anekdotou:
Alberta Einsteina navštíví přítel v jeho pracovně a nad pracovním stolem vidí viset podkovu.
"Prosím Tě, na co ji tu máš?"
"Pro štěstí."
"Ty přece nevěříš, že podkova ti přinese štěstí?"
"Samozřejmě, že nevěřím. Ale ta známá, co mně ji dala, říkala, že mně přinese štěstí, ať tomu věřím nebo ne."

Str. 14
"..........Nesnažím se předstírat učený vědecký rozbor, chci Löwa a s ním základy židovské filozofie českému čtenáři přiblížit pokud možno živě, jasně, srozumitelně a záživně - a to i na úkor badatelské korektnosti. Pokládám totiž šíření nudy za nejtěžší hřích po modloslužebnictví, krvesmilství a vraždě - vysoko nad krádeží, křivým svědectvím a požádáním manželky bližního svého.
A taky se zaštiťuji dalším z Löwových citátů, z knihy Beer ha-gola (Studna exilu):
"Lidé mají odlišné intelekty a je nemožné, aby intelekty všech lidských bytostí fungovaly jednotně. Proto také každý jednotlivec chápe jiné aspekty podle stavu svého intelektu."
Čili chápání moudrostí je nevyhnutelně subjektivní, podle toho, na jaké úrovni stojí náš intelekt. A protože intelektuální úroveň člověka není statická, každý z nás může navíc chápat tutéž věc jinak v různých dobách, podle stavu svého intelektu v tu kterou dobu. A protože žádný lidský intelekt nedokáže chápat moudrost Boží v celé její komplexnosti, budeme mít nejspíš všichni pravdu. Přičemž žádný z nás nebude mít pravdu úplnou, takže každý z nás se bude moci od každého druhého něčemu přiučit. A bude to tak v pořádku, jestliže to budeme vědět a nebudeme jeden druhého mlátit pravdou, úplnou pravdou, jedinou pravdou - tou pravdou, která tak ráda vítězí.
Jak se praví kdesi v Talmudu:
"Kdo se chce dovědět pravdu, musí vyslechnout své protivníky." .........."

Str. 15 - 20
V druhé kapitole je uvedeno několik myšlenek Jehudy Löwa - vkládám několik, které jsem vybrala.
"..........
· Vliv je mocnější než moc.
· Pravý řád věcí nedovoluje, aby jeden národ byl podmaňován druhým, aby byl pod jeho jhem. Bůh stvořil každý národ pro něj samotný.
· Dobro je možné poznat jen prostřednictvím jeho protikladu. Ostatně všechny věci chápeme kontrastem. Jen pohledem na čerň pochopíme běl. Podstata konečného vysvobození se nám objasní jen, když chápeme svoje vyhnanství.
· Lidský intelekt svým vlastním vypětím dokáže objevit mnoho užitečného a hodnotného. Ale nedokáže sám o sobě si ani vytvořit představu o pravdě světa vyššího
· Pravdy, které vymyslel člověk, mají krátké trvání.
· Studium Tóry nemůže nikdy vést ke kompletnímu vědění, ale jakýkoli stupeň vědění, kterého jím dosáhnete, bude svrchovaně důležitý.
· Kdo praktikuje laskavost, má přístup k absolutnímu dobru tím, že přijímané dobro předává dál. Takový člověk dává čistotu a jemnost své hmotnosti a není pouze materiální, protože hmota samotná nepůsobí přetékání hojnosti, nýbrž stále jen přijímá.
· Morální kód není jen společenská konvence, protože základní morální ctnosti nacházíme i v přírodě.
· Jako intelekt ovládá tělo, tak mají intelektuálové vládnout společnosti.
· Náboženství musí být sdělitelné a srozumitelné i smyslově, jinak by si každý mohl vymýšlet jakékoli náboženství založené na nesmyslech.
· Všichni tvorové byli stvoření pro to dobro, které v sobě mají. Udržování světa a zachovávání všech tvorů je možné díky tomu dobru, které je jim vrozené. Všechna stvoření jsou závislá na člověku, protože byla stvořena pro člověka. Jestliže člověk nežije tak, aby plnil svůj účel, pak je všechna tvorba marná. Proto musí člověk realizovat dobro, které je jeho účelem, a tím ospravedlnit svou existenci. Když člověk dává své existenci smysl, pak celý vesmír má smysl, protože na člověku všechno závisí. .........."

Str. 23 - 24
".......... Od židovství svět zdědil úžas z vědomí existence vyšších tvůrčích energií a zákonů a požitek z jejich objevování. Úžas z vědomí vlastního duševního růstu, poslání a smyslu existence - tedy vědomí duchovních hodnot, které člověka inspirují k tvorbě užitečných a krásných věcí. .......... zdůrazňuje osobní odpovědnost a schopnost ovlivňovat výsledek událostí. ..........jak říkával talmudický rabín Hilel:
"Nesuď člověka podle toho, co věří, ale podle toho, co dělá." .........."

Str. 30 - 33
".......... Ale protože to pozdějším mudrcům a proroků nedalo a snažili se ta přikázání nějak seřadit, dospívali k různým zestručněním: Král David je prý zredukoval na jedenáct. Izaiáš na šest. Micheáš na tři a Izaiáš ještě jednou na dvě. A nakonec Amos na jedno jediné: "Hledej Mě a žij." .......... nikdo není dokonalý, ale každý se může stát lepším. Díky tomu jedním z pilířů židovské etiky je vyžadovat od sebe víc než od ostatních. Z toho také pramení schopnost sebekritického pohledu a trvalá nespokojenost se sebou samým, což je ta nejsilnější motivace k sebezlepšování. ..........
Počátky západní civilizace se odvíjejí od momentu, kdy Abrahám slyší hlas Boží, jak mu přikazuje:
"Jdi přede mnou a usiluj o dokonalost." ..........
Judaismu se podařilo historické nehody přežívat díky vědomí, že vše, co existuje, podléhá změně. ..........
Židovskou představou spásy a vykoupení není iracionální a nepoznatelný rajský život posmrtný, nýbrž racionálně spravedlivé uspořádání tohoto hmotného světa - v němž se odehrává drama lidských vztahů. ..........

Str. 46 - 50
U této kapitoly jsem se musela několikrát zpětně podívat, jestli se popisuje opravdu rok 1578 a ne naše politická současnost.........

".......... slavnému Löwovi vyšla první knížka tiskem až v šestašedesáti, v roce 1578. Byl v tu dobu více méně soukromým učencem, učitelem, badatelem a pedagogickým a společenským reformátorem, kterému mocenský establishment a byrokratická správa pražské židovské obce házeli klacky pod nohy a bránili mu ve "služebním postupu". Hlavně si ho nechtěli pustit do vlivné funkce, protože je od samého příchodu do Prahy buzíroval.
Za co že to? Lakomost prý. Závistivost. Nepřejícnost. Žvanivost. Pomlouvačnost. Podlézavost vyšším a urážení nižších. Zneužívání úřední moci. Kolaborantství s nepřátelskou vrchností. Přejídavost a choutkařství. Úplatkářství, protekce, strýčkovství a "bráchismus". Řevnivost, nesnášenlivost a klikaření. Nedodržování slibů a smluv. Takové to běžné malé češství, každodenní, nevinné a neškodné, že. .......... vlivní, mocní, zámožní a ctihodní by se měli stydět. Že prý vykořisťují zaměstnance a neplatí jim slušné mzdy. .......... si volí podplatitelné intelektuální a morální nýmandy a místo aby učeným ponechávali autoritu nebo se od nich něco snažili naučit, manipulují si je podle svého a dělají si z nich poskoky. Do správních a soudcovských funkcí prý nasazují korupčníky, kteří si funkce kupují. Povyšují se prý nad ostatní, když si dávají vrchnostní tituly. ..........
Nebýt dobrotivého a prozíravého mecéna Mordechaje Maisela, který Löwovi fandí a dává mu k dispozici svou nově postavenou Klausovou synagógu a soukromou akademii, aby měl kde kázat a učit, asi by se Löw nebýval nikdy proslavil jako rabín "pražský". ..........
Chceme-li si přiblížit, jaký význam asi měla Löwova věcnost a duchovní a morální rozmach v kontrastu se soudobým místním pražským náboženským stařešinstvem - a jak ho stařešinstvo muselo nesnášet - představme si třeba profesora Patočku v debatě s marxistickými profesory v roce 1975. .........."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama