Benjamin Kuras: Slepování střepů - Komenského návrat, 1. část

1. listopadu 2014 v 19:09 | hanci |  Knihy

Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.

Musíme směřovat bezvýhradně k tomu,
aby se lidskému pokolení vrátila
svoboda myšlenková, svoboda náboženská
a svoboda občanská,
neboť svoboda je nejskvělejší lidský statek,
stvořený spolu s člověkem a od něho neodlučitelný.

Jan Amos Komenský

Str. 9
"Nyní se pustím do toho, abych sebral střepy svých rozbitých nádob a nějak je slepil," píše Komenský po příjezdu do Holandska. .......... Píše se rok 1656, Komenskému je čtyřiašedesát a má za sebou okolo dvou set napsaných knih, z nichž se mu podařilo tiskem vydat třetinu. Ty druhé dvě třetiny ještě v rukopisech zmizely v požárech. Ty bude teď v posledním a nejproduktivnějším období svého života psát znovu a podaří se mu jich ještě vydat přes šedesát. Za celý život jich bude mít vydaných okolo sto třiceti. Napsaných celkem dvě stě padesát. Navždy ztracených okolo sto dvaceti. .........."


***************************************************************************

Přečetla jsem další dvě knížky od B. Kurase, třetí mám rozečtenou. Postupně sem vložím ukázky ze všech knížek, jak je budu číst, protože jich mám doma momentálně deset.......... Moc bych si přála, mít úplně všechny, ale hodně je jich beznadějně rozebraných - a taky důležitá je u mě finanční stránka..........

O Komenském jsem si toho příliš nepamatovala. Jednak v době, kdy jsem chodila do školy, se životopisy mnohých důležitých lidí přizpůsobovaly potřebám komunismu. Obzvláště, pokud šlo o svobodné myšlení, učení atd. Myslím si, že pro dnešní studenty by působilo nevěrohodně vyprávění o tom, jak jsme na základní škole museli vytrhávat celé listy z učebnic, v lepším případě přeškrtávat perem (jenže to se i tak dalo přečíst, takže to nebyl ten nejčastější způsob), také jsme museli přelepovat fotografie těch "nebezpečných" lidí.
Vůbec jsme se neučili např. o antice, Řecku, Římu, o víře - Bibli - takže když jsem si prohlížela doma knihy o umění, netušila jsem, co znamená název např. Léda s labutí, Danae, kdo byl Zeus, Mojžíš atd.,atd. Až mnohem později jsem se sama dopídila významu těch názvů a postav tam zobrazených.
Když jsem později četla cestopisy Richarda Halliburtona a jeho vyprávění o svém dětství, strašně jsem mu záviděla, že jeho otec mu místo pohádek pro děti vyprávěl antické báje a pověsti.

Tak to jen na úvod a jakousi chabou omluvu, že jsem o A. Komenském doposud neměla víc vědomostí.

Na A. Komenském mě fascinuje nejen jeho genialita myšlení, ale i jeho píle, houževnatost a odhodlání, nikdy se nevzdávat, ani když ho postihla tak obrovská ztráta - spálení tolika jeho knih. Dokázal jich tolik napsat znovu! - Kdo z našich současníků by byl něčeho podobného schopen?

Slepování střepů - Komenského návrat

U této knížky jsem se opět nezklamala. Zřejmě budu připadat někomu směšná, ale musím říct, že jsem se doslova zamilovala do způsobu psaní B. Kurase. Nejen, že píše nepředstavitelně vtipně, že se - jak už jsem psala dřív - musím často nahlas smát, ale zase naopak, když píše o vážných věcech (jako např. v knížce Evropa snů a skutečností), přechází mně mráz po zádech a několikrát se mně dělalo až fyzicky nevolno. Dokonce jsem musela čtení přerušit, abych se trochu vzpamatovala.

A opět jiné, ale stejně poutavé čtení, bylo u této knížky Slepování střepů. Knížka je nabitá - jak jinak u B. Kurase - množstvím informací a logickým vyvozováním závěrů, když hmatatelné důkazy chybí (nikdy neopomene toto poznamenat), viz kontakty Komenského "..........s duchovní organizací Rosenkreutziánů, kteří ho uvádějí na seznamu svých minulých členů - vedle jmen jako Descartes, Newton, Bruno, Boehme - a Andreae - mystický vůdce, který dostal symbolické jméno Christian Rosenkreutz. .........."
V každém případě mu členové této organizace pomáhali - i finančně (Samuel Hartlib) - jsou propojeni i příbuzensky. Hartlib domlouvá s Johnem Durym Komenského přednášku v Londýně. Jejich přičiněním vychází Komenského Pansofie prodromus v Londýně, pak v Paříži a Holandsku.
"......... Zkusme si teď nastínit Komenského rosekruciánskou síť, na jejímž jednom konci jako obrovský hřib vyrůstá Oliver Cromwell, který má Hartliba za poradce, na druhém Rákóczi, jeden z posledních bojovníků proti Habsburkům na jimi obsazovaném území.
Alsted - Andreae - Žerotín - Dury - Hartlib - de Geer - Oxenstejrna - Alstedův švagr u Rákócziho, a možná i sám Rákóczi.
Fikce, jistě. S pravděpodobností téměř stoprocentní. .........."
A tato síť mu nakonec zařizuje pohodlný přesun do Amsterdamu. Odtud se už dál nikam nepostěhuje, má tam klid na práci a pohodlí. Tam vzniká Obecná porada o nápravě věcí lidských. (Str. 48-57)

***************************************************************************

Pár ukázek z knížky Slepování střepů:

Str. 35
".......... V Labyrintu světa a ráji srdce najdeme ryze konzervativní princip kontinuity minula, současna a budoucna:
"Kdo chce být člověkem, musí vidět nejen to, co mu leží pod nohama, ale musí se ohlédnout za tím, co již přešlo, aby se učil z minulosti pro budoucnost." .........."

Str. 37-38
".......... Komenského metodika a vyučovací techniky, podrobně rozepsané v jeho didaktických spisech Didactia magna a Opera didactica omnia se příliš nápadně podobají metodám pražského a před tím moravského vrchního rabína Jehuda Loewa, než aby nás nesváděly k srovnání a možná i přímé návaznosti.......... 4. V žákovi se musí vypěstovat niterná touha po poznávání, láska k vědění, motivace k učení jako cesta k moudrosti. Na rozdíl od učenosti, která se dá zapomenout, je moudrost součástí našeho bytí a projevuje se v činech. .........."

Str. 57
Následuje druhá polovina knížky, je věnovaná spisu "Obecná porada a nápravě věcí lidských, .......... kterou se autor pokusil "zjednodušit do několika krátkých kapitolek .......... ani po našem zjednodušení to nebude čtení lehké a bude si vyžadovat hodně trpělivosti, soustředění, zpomalování, zamýšlení a opětovného čtení. A nesmíme trvat na okamžitém pochopení každé Komenského myšlenky."

Str. 64
".......... že původem zkažení člověka je jen to, že "opustil společný pramen a obrátil se ke svému soukromém zájmu". .........."

Str. 65
"..........
Netvrdit nic, co není jednoznačně (prokazatelně) pravdivé.
Nepopírat nic, co není jednoznačně (prokazatelně) chybné.
O všem ostatním se zdržet úsudku. .........."
"..........
1. Mít jediný cíl - spásu lidského pokolení, aby mohl být konečně svět osvobozen od stranických zájmů matoucí mnohosti. .........."

Str. 66
"..........
5. Hledat nápravu pravou a skutečnou, ne předstíranou a přikrášlenou.
6. Neodcházet z debaty dřív, než vyslechneme všechny rady.
8. Nesouhlas vyslovovat v přátelském duchu a pro neshodu v jedné věci neustupovat od shody v ostatních věcech nebo od celého díla. .........."

Str.79
".......... Je třeba vytrvale nás všechny vyzývat, abychom se dívali svýma vlastníma očima a odložili brýle předsudků, protože to je ta nejpřímější cesta, po níž se dostáváme k pravému poznání věcí.........."

Str. 80
".......... Ačkoli jedni i druzí jsme zvyklí řídit se autoritami, musíme si to odvyknout všichni a ve všem. Autorita totiž většinou nařizuje spokojit se s povrchem věcí, kdežto smysly a rozum směřují k jádru věcí a touží je probádat. Proto autorita věci obvykle zastírá a zahaluje, smysly a rozum je naopak odhalují a ukazují. Následkem toho se autorita souhlasu dožaduje, zatímco smysly a rozum jej vzbuzují. Ona způsobuje víru, ony vědění. Ona se kolem věcí potácí, ony se ve věcech zachycují. Autorita proto rozděluje lidské duchy do sekt, zatímco smysly a rozum všechny uvádějí do středu pravdy (jež je pro všechny táž), a tak je sjednocují. .........."

Str. 91-94
"..........
Vědět a neumět vědění používat je poloviční vědění.
Věřit neznamená vědět, nýbrž myslit si, že jiní vědí.
Povinností moudrého člověka je chtít vědět všechno, co je vědět možné a nutné, a nechtít vědět, co vědět je nemožné nebo se vědět nemá.
Člověk neví, že ví všechno, co je třeba vědět, pokud současně neví, co se nemá vědět.
Proto je učená nevědomost částí moudrosti.
Čím víc kdo ví, kolik toho neví, tím více ví.
Kdo myslí, že ví něco, co neví, je dvojnásob nevědomý a podléhá iluzím.
..........
Rozmluvy se mají účastnit jen ti, kdo o diskutované věci něco vědí. Účelem disputace má být poznání pravdy a její účastníci musí ctít tento účel.
..........
Identifikovat, v čem se shodují a v čem se neshodují, a vycházet z báze shody.
Debatovat srozumitelně, jasně a otevřeně.
Debatovat na bázi rovnosti, bez povýšenosti, pohrdání, urážení.
Radovat se z objevování pravdy.
..........
Pravda má určitá kritéria, která nám pomáhají ji identifikovat:
Je jednoduchá, zatímco omyl má mnoho podob.
Omyl není ve věcech, nýbrž v našem soudu.
..........
Každý omyl má svůj základ v nějaké pravdě, chybně pochopené.
..........
Nic nepokládat za pravdivé, pokud to neobstálo při každé zkoušce.
Uznat všichni, že mýlit se může každý.
Osvobodit se od omylu je pro člověka štěstím.
Držet se středu věcí a sledovat středy pravdy, neboť omyly se odehrávají na okrajích a odbočeních.
..........
Pravda nevítězí násilím, nýbrž jen pravdivými důkazy.
Nesmí se pronášet soud o ničem, co nebylo předtím náležitě poznáno.
..........
Proto základem vědění je pochybování odhalující pravdu. .........."

Pokračování v části 2. - do jednoho článku se vše nedalo uložit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama