V zrcadle času-surrealistická poezie-J. Kremláček a přátelé, 1

15. listopadu 2014 v 1:19 | hanci |  Umění
V ZRCADLE ČASU

V básnické edici Zenith vydalo nakladatelství AMAPRINT - Kerndl, s.r.o. následující útlou knížečku básní

Omlouvám se za nepěknou formu, dlouho jsem se pokoušela texty dát vedle sebe, upravit vzhledově, ale nepovedlo se, navíc jsem musela text rozložit do dvou článků, mrzí mě to. Ale snad se někdo potěší i takto.

Arnošt Budík 2010


Arnošt Budík 2001

V ovzduší se vznáší jemná vůně svobody a volnosti.
Píše se rok 1968 a mladý výtvarník Josef Kremláček usedá k psacímu stroji a píše surrealistické básně.
Je to v době, kdy se v Brně schází se svými vrstevníky Jiřím Havlíčkem, Václavem Pajurkem, Arnoštem Budíkem a dalšími v surrealistické skupině Lacoste.
Pak ale zasahuje hrubě okovaná bota osudu a vzájemné bratrské pomoci a vykopává Arnošta Budíka do bruselské emigrace.
Volnost surrealistické tvorby překryly stíny socialistického realismu a básně zůstaly zapomenuty. Až v roce 2013 jsou autorem náhodně nalezeny, aby se staly základem této drobné básnické sbírky.
A ani po tolika letech nic neztratily na výbojnosti a poetické intenzitě.
Josef Kremláček (1937) je především malíř, a proto je obtížné upřesnit bod, kde se malíř proměňuje v básníka. A navíc ještě opovrhujícího všemi formálními pravidly, jen s výjimkou autenticity a dostatečné míry poetického náboje. Autor se rovněž snaží srovnáváním racionality objektu s iracionalitou jeho vztahů navodit určitou míru inspirace, která by byla i inspirační.
Soubor šesti básní, které, ač napsány již v šedesátých letech, nám ukazují ojedinělý pokus, jenž nám dává nahlédnout do jeho vnitřního světa.
Těchto šest básní je doprovázeno dvěma jeho přáteli - Arnoštem Budíkem (1936) a Lubomírem Kerndlem (1954), jejichž účast dokazuje, že Kremláčkova inspirace těchto básní přinesla svá poselství, a to v podobě odlesku v zrcadle času.

Josef Kremláček

Cesta

Hluboké údolí temných koutů
zadržte pláč!
Svá světla zhasl vítr a déšť -
není co ztratit.
Nechte se vést
šupinou rybí skořápkou ptačí
dokořán
branami hnízd.
Vrací se naděje
stébly trav
žilkami listí.
Vidíte zaschlými loužemi
hrabkou
mravenčí kuklou
křidélkem hmyzu?
Girlandy kořenů
bubínky potoků
mají svůj řád!
Začíná slavnost mechů.

Lubomír Kerndl

Jak rozevláté vlasy
se nad ní sklání
stébla suché tráva
světlo ji hladí po kamenech
v příkopech hlídá
časy zašlé slávy
Cesta do kopce
k vzdálenému obzoru
zdobí se zrcadly
zmrzlého času
jenž odráží tvůj obraz nahoru
K motýlím křídlům mezi poutníky
kterých jsou nekonečné řady
když padne jeden
nahradí ho druhý
Cesta ta nikdy nekončí
vine se časem a je stále tady

LK
*
*
*
Kdykoli nás cesta donutí rozpřáhnout sí(t svých vzpomínek
zůstaneme stále s ní
temná záře se probere až k výsluní
Rozervané kostky na nichž jsou vepsány touhy našich osudů
nikdo se pak na nás už nezeptá
mizíme v dálce
a naše cesta mizí s ní

AB

Josef Kremláček

Sladký upírek

Šest nožek
chvástá se drápky
uzounká tlamička ústí
v sosáček na krev.
Tepaná mašlička
s aranžmem voňavých dálek,
neb přívěsek něhy
pro melancholii noci.
Pak maskotek dobrého mečení.
Pohaslá lampička šedooček,
zdobený šálek
s trochou ztvrdlého pečiva nadýmání.
Najdeme poslední šlágr loňského mejdanu
a upravíme dech rajčího peří
na vilný semiš pupku...
Zepředu
nebo zezadu?

Lubomír Kerndl

S příslibem ticha
s poryvy mlaskání
přisátý k podbřišku něhy
přistává sladký upírek
na vlnách vzdálené lásky
k blonďaté krásce
s jemnými vlásky
S odlesky v očích
šimrá ji nosíkem
hladí ji drápky
tenhleten večírek
nebude krátký
Kroky se blíží
někdo je za dveřmi
s příslibem lásky
s příslibem ticha

LK
*
*
Často se nám stává
že hrůzostrašné valkýry
se proměňují v groteskní podobenství
pak už jen litujeme všeho co jsme zanedbali
a hledáme východisko tam
kde stíny upírů
se nerozhodně zastaví
na špičkách našich prázdných dnů

AB
Josef Kremláček

Malé šklebení

Provincionální stanice raků poustevníků
zalitá v prudérii květů sasanek
provokuje chlípnost sumýšů
čekajících na svoji poslední příležitost.
Radary ježovek rezonují neslyšné hemžení prvoků
pomalu rezignující svému osudu.
Duhové balustrády perleťových bublinek
zdobí slavnostně promenádu z mořských lastur
vítajících banální příjezd ústřic¨
vezoucích balzám
do mauzolea korýšů.

Lubomír Kerdl

Hejna duhových kuliček
nad bílou pěnou moře
Potrhlí rackové
na znečištěném molu
čekají na milence
až zas půjdou spolu
aby jim servali
z krků šňůry perel
a vrátili čas do lastur
Do říše korýšů a sasanek
tam někam ke dnu dolů
kde není žádné zlo
a nejsou žádné břehy
Do říše ticha
a nekonečné něhy

LK
*
*
Milujeme ironii
k ní přistupujeme vždy
když uhrančivý výsměch z našich útrob
se protlačí až na mašli kouzelníkova klobouku
to nás ještě víc vzruší
než jeho bílá náprsenka
stojící osaměla na okraji zoufalství

AB
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NULI NULI | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 9:52

Čtu a prohlížím sestupně, je to půvabná knížka ...

2 hanci hanci | Web | 24. listopadu 2014 v 13:43

[1]: Vůbec jsem nevěděla, že pan Kremláček psal i poezii - a to jsem si myslela, že ho znám. Škoda, že nijak nemohu zprostředkovat, jak výborný je to člověk, mimořádně hodný, má báječný humor. Jsem ráda, že jsem k němu mohla kdysi dávno chodit do hodin kreslení a tak mám vzpomínky jak na něho, tak na díky němu báječné prostředí ve třídě.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama