V zrcadle času-surrealistická poezie-J. Kremláček a přátelé, 2

15. listopadu 2014 v 1:19 | hanci |  Umění
Josef Kremláček

Pouštní mimikry

Nádobka
mění se v minaret
v tomto městě písku
kde mraky
nesou posvátný kámen
z ticha propastí
na dlaždice harémů
zazděných supů
kde slunce -
neustále bijící gong
taví svůj kov
na krovky chrobáků
hnětené z posvátných hornin
a misteriósních tónů píšťal
tvaru zkamenělých údů pastýřů
v dunách
jižně od
Roba el Cháli.


Lubomír Kerndl

Okrová zrnka písku
zlatavá zrnka prachu
v třepavých vlnách nad dunami
V tíživém žáru
drobné stopy strachu
v cestičkách scarabeů
vedoucích ke svobodě
K artézským studnám
a ke spodní vodě
v oáze plné stínů
palem a minaretů
Zvedá se vítr
zase jen prach
a písek je tu
a zahalené tváře

LK
*
*
Chceme-li se zavrtat do písku jako hlemýždi
jedině zde najdeme stopy velbloudích karavan
a teplo které z nich prýští
je zbarvené krví a utlumené vášněmi
Když se rozednívá a duny vypráví svou tisíciletou nápověď
nejsme si zcela jisti
kde začíná skutečnost a končí sen

AB

Josef Kremláček

Horké léto

Za rumištěm tlampačů
staví svůj hrad.
Největší hradby
a nejhlubší příkop
má prý mít,
říká se
snad;
za branou z tlejících věnců
bezhlaví učenci
vedou své spory
kde má stát kůl,
slepí se radují z podívané
bezrucí shánějí klestí -
chystá se
pálení odpadlíků.

Lubomír Kerndl

Hradní příkop
konce nedohlédneš
spálené padací mosty
Hradby se bortí
je horké léto
a bratři dobývají hrad
Svobody ubývá
už shýbají se hřbety
jen udržet posty
Pravda se taví
stéká a kroutí se
jak medový had
Strach v ovzduší
zlatožluté mouchy
a nenadálý chlad
Přísavky na skle
zamlžené pravdy
jen mírně kloužou
ale udrží tě snad

LK
*
*
Z krápníku ledu zůstává jen hrstka kamení
vše se zde rozpouští dokonce i Kainovo znamení
chce nás svést a zabloudit s námi jako loni
nebo předloni či snad i dříve
těšil jsem se z toho přírůstku
byl tak nečekaný a uvnitř zatopený světlem
na takové léto si už nikdo nevzpomene
jen kapky potu nám připomínají
že už nikdy se zpátky nevrátíme

AB

Josef Kremláček

Přístav

Vyplutí zdálo se snadné
až na ten úšklebek
proběhlo vše hladce
provází mne však stále
i když plavba je klidná
neustále se na mne dívá -
blíží se přístav/Port Mort/
konečně se mi tedy představuje.
Přistávám.

Lubomír Kerndl

Všespalující žhavé slunce
a drobné vlnky v tichu
hromady starých sítí
na ty jež oddali se hříchům
Kotviště plná černých jachet
s plachtami šedými
jak v šatně odložené stíny
na první pohled zdá se být
ten přístav trochu jiný
Hořící představy
bílý míč
a kroky do neznáma
závěje vzpomínek
tající v žáru poledním
Zlaté zuby drtící tvrdý chléb
a všude suchá tráva
ten přístav bude zřejmě¨
místem posledním

LK
*
*
Temné zahoukání uprostřed přístavu
nám ukazuje čas k vyplutí
ale někdy mlčí jako proděravěný zvon
jehož křídla utonula v záři mléčné dráhy
šumění moře protéká prsteníkem doby
ten fenomén se objevuje vždy těsně po úplňku
lodní šroub se brodí tasemnicemi
vlní se teskně jako ráhnoví
nechtějte se dotýkat elektrických drátů - jsou nechutné

AB


Arnošt Budík 2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NULI NULI | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 9:49 | Reagovat

Nečetla jsem vše, ale prohlédla jsem si to celé. Tak, to je dobré, fakt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama