Leden 2015

Nicole Kraussová: Velký dům

22. ledna 2015 v 15:30 | hanci |  Knihy

Dočetla jsem knížku Nicole Kraussové (*1974) "Velký dům". Ta knížka mě zasáhla víc, než jsem si mohla pomyslet. Je psaná zvláštním způsobem, jako kdyby tam vůbec nebyl potřeba děj - ten tam sice je, čtenář je postupně seznamován se čtyřmi příběhy zdánlivě vzájemně nesouvisejících lidských osudů (propojovaných pouze putováním velkého stolu s mnoha zásuvkami) - příběhů, které se v závěru knihy letmo protnou, i když vše nakonec zůstane bez definitivního zakončení. Postavy budí dojem, že jsou tam jen jakoby přidané proto, aby mohlo být vysloveno obrovské množství hlubokých, zásadních myšlenek. Myšlenek, jejichž prostřednictvím čtenář spoluprožívá zdolávání, řešení, prohry.... obtížných životních situací, do kterých se člověk dostává v nejrůznějším věku - od mládí po stáří, do smrti. Přes ztrátu dítěte, životního partnera, přítele, selhání v životní krizové situaci...... Transporty Židů v druhé světové válce, později tragický příběh mladého muže - vojáka ve válce v Izraeli.....
Řešení situací nejen směrem k sobě samému, ale i k ostatním lidem.

Při čtení mně nejvíce toto nezvyklé vyjadřování myšlenek připomínalo kruhy, které vzniknou, když se hodí kámen do vody. Kruhy se začnou šířit, přibývají a rozšiřují se čím dál víc po hladině. Kruh je každý jednotlivý člověk, ten ale nepluje po hladině, naopak, jaksi prorůstá něčím - kořeny? - rychle ke dnu, ale najednou zjistí, že toho dna nikdy nemůže dosáhnout, tím poznáním se mu začne nedostávat vzduchu, je tažený dolů, cítí velký tlak, který na něho doléhá ze všech stran, člověk se tomu všemu snaží uniknout. Když se konečně vynoří na hladinu, s údivem zjistí, že nepřichází žádná úleva, naopak, všechnu tu tíži vidí ještě jasněji....
Životní boj člověka nikdy nekončí............

A.Maalouf - rozhovor

21. ledna 2015 v 18:35 | hanci |  Politika
V poslední době jsem četla velké množství zajímavých textů, úvah, názorů.
Např.:
V Respektu píše Fareed Zakaria o násilí v Bibli a Koránu atd. - zde
Text francouzské spisovatelky Marie Darrieussecq o karikaturách v časopise Charlie Hebdo - zde
V Armádních novinách píše RNDr. Václav Cílek text -.... porozumět arabskému světu, část 1. - zde
V Echo24.cz píše František Krincvaj Stručné dějiny islámu - zde
a další a další............

Dnes jsem četla také zajímavý rozhovor:
LN, příloha Orientace/Knihovna, 17/01/2015 - článek Demokracie se nachází v nevědomí
Rozhovor Josefa Brože (publicista) se spisovatelem Aminem Maaloufem (*1948), libanonský křesťan, žije v Paříži, hlásí se k osvícenství. Získal Goncourtovu cenu za román Taniosova skála.

"..........
LN: Zakládáte si na tom, na rozdíl od Samuela Huntingtona, že současná situace ve světě není ve slepé uličce kvůli "válce civilizací", ale daleko spíše z důvodů vzájemného "vyčerpání civilizací". Proč však redukujete tuto vyčerpanost na dva světy: na arabsko-muslimský a na Západ?
U vize Samuela Huntingtona nekritizuji ani tak diagnózu, kterou naopak pokládám za přesnou, ale závěry, jež on z toho vyvozuje. Když říká, že lidé reagují stále více na základě své náboženské příslušnosti, nemýlí se. Ale zdá se mi, že považuje tento návrat za přirozený, zatímco pro mne je to fenomén nedávný, patologický, spojený s vážnou "poruchou světa".
Je pravda, že se více opírám o srovnání těch dvou regionů, které jste jmenoval, než o regiony ostatní. Není tomu tak pouze proto, že k těmto dvěma regionům náležím, nýbrž i proto, že arabsko-muslimský svět je v současnosti hluboce nemocný a to nemoc je jedním ze symptomů krize, v níž se nachází celé lidstvo. Co se týče Západu, hraje již staletí vůdčí roli, je modelem a skutečnost, že již neví, jak této roli dostát, je jedním z hlavních aspektů oné "poruchy".

M.Eliot, R.Bradford, A.Moravia

17. ledna 2015 v 23:40 | hanci |  Knihy


Od mladšího vnuka a jeho přítelkyně jsem dostala životopis Jacka Nicholsona od Marca Eliota, protože oba ví, že mám moc ráda jeho způsob hraní a většinu filmů, ve kterých hraje - např. Malé životní etudy, Král z Marvin Gardens, Čínská čtvrť, Přelet nad kukaččím hnízdem, doslova miluji Čest rodiny Prizziů, ale i Lepší už to nebude, O Schmidtovi...
Marc Eliot napsal prakticky dokumentární knížku, není to žádný bulvár. Podrobně popsal, jak obtížně vznikají filmy, jak těžké je prosadit se v této branži - jakkoliv, nejen jako herec, jak musí i tak vynikající herec mnohdy slevit ze svých představ, kolik rolí odmítne atd., atd.
Jsou uváděny přesné údaje (uvedeny jsou prameny, odkud je autor čerpal) o vzniku jednotlivých filmů - ať těch realizovaných, nebo těch, které se realizovat nepodařilo.
Nevěděla jsem, že J. Nicholson začínal hlavně jako scénárista a psát scénáře byl jeho hlavní cíl. A navíc není jen mimořádně nadaný herec, ale i režizér.
Přesto i jeho začátky byly obtížné.
Asi není mnoho takových herců jeho formátu, kteří nezapomínají, kdo pro ně v začátcích něco důležitého udělal, kdo mu pomohl. Autor tuto jeho vlastnost - vděčnost a smysl pro přátelství - uvádí jako pro něho typickou a velmi silnou.
O svých skutečných rodičích se dověděl až v době, kdy natáčel film Čínská čtvrť - a nebylo to pro něho vůbec jednoduché a do konce života se s tím vnitřně úplně nevyrovnal.

Jen přemýšlím, jak si vysvětlit skutečnost, že při způsobu života, který vedl (mám na mysli drogy a neskutečné množství žen), že ještě žije.........
A ještě něco musím dodat - po přečtení této knížky obdivuji ještě víc než doposud Miloše Formana, že se v té džungli dokázal prosadit a být tak úspěšný........

*****************************************************************


V roce 1968 jsem si koupila a s nadšením přečetla knížku od Roarka Bradforda Černošský pán Bůh a páni Izraeliti a Starej zákon a proroci.
Knížku úžasně přeložil Josef Mach - bezmezně ho obdivuji, vůbec si neumím představit, jak to dokázal - přes všechna vysvětlení v doslovu.
No a navíc je knížka vybavená krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové.
Četla jsem ji vícekrát se stejným nadšením.

Str. 188
".......... Byl jeden soudce, říkali mu starý Pilát, a to byl moc přísný soudce, jak se říká, metr. Jednoho dne seděl pohodlně rozložen na soudní stolici a čekal, až někdo něco provede, aby ho mohl odsoudit, když v tom se otevřely dveře a vstoupila dívka, jménem Salome.
Miss Salome byla hodná dívka, až na to, že byla girl z dancingu. Tancování, to byl její úhlavní hřích, který jí nechtěl nikdy dát pokoj. Jednoho dne se seznámila s jedním kazatelem, nějakým Janem Křtitelem, a měla s ním delší rozhovor a nakonec mu slíbila, že už toho tancování nechá. Ale najednou se doslechla, že přišli policajti a zatkli Jana Křtitele podle paragrafu č. 1436, odstavec 4, to jako že je to podezřelé a nebezpečné individuum. Jak se to Salome dověděla, vylítla, jako když ji píchne, a rovnou k soudci Pilátovi.
"Vy jste dali dnes zatknout a zavřít jednoho moc hodného člověka, starý soudce Piláte, vaše ctihodnosti," spustila na něj.
"Co udělal?" zeptal se soudce Pilát.
"Nic," řekla Miss Salome.
"To bych ho mohl odsoudit k smrti podle paragrafu 1436, kdybych chtěl," řekl Pilát. "Už mám dávno dost těch darmochlebů a ničemů, co se nám potloukají po městě a kradou Pánu Bohu čas. Proč si nenajde práci a nejde dělat?"
"On nepotřebuje nic dělat, slavný soude," řekla Salome, "on je kazatel."
"Cože? Kazatel?" vyjel si na ni Pilát. "Well, jestli někoho nemohu ani vystát, pak jsou to kazatelé. .........."
*****************************************************************


Někdy v r. 1963 jsem si koupila a přečetla knížku od Alberta Moravii Světla Říma.
Byla jsem zklamaná tehdy - a bohužel, i teď. Nějak mně nesedne způsob jeho psaní - možná je to i překladem, nevím. Koupila a četla jsem tehdy od něho víc knížek, ale nenadchla mě žádná.
Mám to podobné, jako s Milanem Kunderou nebo Bohumilem Hrabalem - vůbec je nemohu číst.........
*****************************************************************

Momentálně dočítám knížku Nicole Kraussové "Velký dům" - napíši o ní příště - snad jen to, že se mně moc líbí....

Pak mám připravenou knížku, na kterou se moc těším, Krize a zánik Římské republiky, napsal Christ Karl - je to dokumentární knížka (určená i pro studenty) - pojednává období od druhé punské války do nástupu augustovského principátu. Samozřejmě už jsem něco z ní přečetla, napíši víc později.

Slunce na sněhu

7. ledna 2015 v 14:17 | hanci |  Jak jde život
Konečně - po třech týdnech opět venku - a zrovna když tak krásně svítí sluníčko.
Udělala jsem pár fotek - sice ze stejného místa, jako na podzim, ale kdybych stejnou cestou šla snad i po sté, vždycky vidím něco jiného.