B.Kuras, M.Eliot, R.Bradford, A.Moravia

17. ledna 2015 v 23:40 | hanci |  Knihy
Pod vlivem těch strašných událostí ve Francii, Belgii, Německu..... jsem zatím nedokázala napsat další článek, přestože jsem přečetla několik knížek.

Ani nejsem schopná k tomu cokoliv napsat - snad jen to, že jsem naprosto pro úplnou svobodu slova a proti kolektivní vině.

Dnes jsem se tedy konečně odhodlala něco napsat, ale budu víc stručná a ukázky nebudou tak obsáhlé.

Jako poslední knížku od B. Kurase jsem přečetla Mao sexu - Jak si blaho odpíráme.

Samozřejmě, je to knížka napsaná jako obvykle s typickým autorovým humorem, který je tak báječný - a je pokračováním knížky, o které jsem psala minule - Tao sexu.
Opět ji vřele doporučuji.

Vložím pár ukázek:

Str. 32 - 33
"..........Charlotte Whittonová: "Ať už ženy dělají cokoli, musí to dělat dvakrát líp než muži, aby je muži pokládali za z poloviny tak dobré. Což naštěstí není těžké." ........
.......... Tak se v klidu posaďte, prozradím vám něco, co málokdo ví, a kdo to ví, rád to tají. Tvůrce vesmíru vás stvořil proto, že na něho z osamělého mužského člověka začínala jít hrůza. Upiplal si vás jako pomoc na obranu své planety, své tvorby a sebe samého - proti muži. V hloubi duše to víte. Ale jestli o tom ještě pochybujete, nalistujte si První knihu Mojžíšovu zvanou Genesis, kapitolu II, verš 18, v němž Bůh tvoří ženu. Váš překlad vám pravděpodobně bude tvrdit něco jako "udělám člověku pomoc a partnerskou podporu".
To je ten tradiční překlad, kterým si mužští vykladatelé Božích záměrů pojistili svatý punc pro svou vládu. Vykladatelé svatých textů si slovo Boží vždycky vykládají, jak se jim to hodí do krámu. A tož to my teda taky. Ten druhý možný překlad, který vám naopak dává svaté právo se proti vládě mužů bouřit, protestovat a oponovat, je totiž tento:
"Udělám si na člověka pomoc proti němu."
Jestli nevěříte, tažte se vrchního rabína. I on má ženy rád. .........."

Str. 86 - 87
".......... Že pocit štěstí nepřichází sám od sebe, jestliže se na něm nepracuje. Tou prací je bourání svých obranných zdí a neustálá volba věřit sobě, jeden druhému a toku života. A tím nacházet společný životní cíl, smysl a účel, které jsou vyšší než cíle, smysly a účely každého z nás.
Láska mimo hájemství pohádek není "žili spolu šťastně až do smrti", nýbrž vzájemné otesávání chyb, které by jinak zůstaly neotesané. Taky se tomu říkávalo zušlechťování, když se ještě vědělo, co to znamená. K tomuto účelu nás taoista vesmír vnáší jednoho druhému do cesty. A proto nás do sebe zaklesne tak, abychom jeden druhému svoje chyby zrcadlili zpět.
Otesávání bolí.
Čím víc je oddalujeme a bráníme se mu, tím bude bolestivější, neboť největší bolest člověku působí strach z bolesti a křečovité bránění se jí. Čím rychleji je dokážeme vnímat jako příležitost k růstu a radovat se z těch nově vysochaných tvarů, tím rychleji bolest pomine. S ní i strach z bolesti a potřeba se bránit. Místo dobývání jeden druhého můžeme společně dobývat život.
Tragédie se dá změnit v komedii, když se člověk posadí, říkával Napoleon. Vleže je to ještě veselejší. Pro nás i pro celý vesmír. .........."
*****************************************************************


Od mladšího vnuka a jeho přítelkyně jsem dostala životopis Jacka Nicholsona od Marca Eliota, protože oba ví, že mám moc ráda jeho způsob hraní a většinu filmů, ve kterých hraje - např. Malé životní etudy, Král z Marvin Gardens, Čínská čtvrť, Přelet nad kukaččím hnízdem, doslova miluji Čest rodiny Prizziů, ale i Lepší už to nebude, O Schmidtovi...
Marc Eliot napsal prakticky dokumentární knížku, není to žádný bulvár. Podrobně popsal, jak obtížně vznikají filmy, jak těžké je prosadit se v této branži - jakkoliv, nejen jako herec, jak musí i tak vynikající herec mnohdy slevit ze svých představ, kolik rolí odmítne atd., atd.
Jsou uváděny přesné údaje (uvedeny jsou prameny, odkud je autor čerpal) o vzniku jednotlivých filmů - ať těch realizovaných, nebo těch, které se realizovat nepodařilo.
Nevěděla jsem, že J. Nicholson začínal hlavně jako scénárista a psát scénáře byl jeho hlavní cíl. A navíc není jen mimořádně nadaný herec, ale i režizér.
Přesto i jeho začátky byly obtížné.
Asi není mnoho takových herců jeho formátu, kteří nezapomínají, kdo pro ně v začátcích něco důležitého udělal, kdo mu pomohl. Autor tuto jeho vlastnost - vděčnost a smysl pro přátelství - uvádí jako pro něho typickou a velmi silnou.
O svých skutečných rodičích se dověděl až v době, kdy natáčel film Čínská čtvrť - a nebylo to pro něho vůbec jednoduché a do konce života se s tím vnitřně úplně nevyrovnal.

Jen přemýšlím, jak si vysvětlit skutečnost, že při způsobu života, který vedl (mám na mysli drogy a neskutečné množství žen), že ještě žije.........

A ještě něco musím dodat - po přečtení této knížky obdivuji ještě víc než doposud Miloše Formana, že se v té džungli dokázal prosadit a být tak úspěšný........
*****************************************************************


V roce 1968 jsem si koupila a s nadšením přečetla knížku od Roarka Bradforda Černošský pán Bůh a páni Izraeliti a Starej zákon a proroci.
Knížku úžasně přeložil Josef Mach - bezmezně ho obdivuji, vůbec si neumím představit, jak to dokázal - přes všechna vysvětlení v doslovu.
No a navíc je knížka vybavená krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové.
Četla jsem ji vícekrát se stejným nadšením.

Str. 188
".......... Byl jeden soudce, říkali mu starý Pilát, a to byl moc přísný soudce, jak se říká, metr. Jednoho dne seděl pohodlně rozložen na soudní stolici a čekal, až někdo něco provede, aby ho mohl odsoudit, když v tom se otevřely dveře a vstoupila dívka, jménem Salome.
Miss Salome byla hodná dívka, až na to, že byla girl z dancingu. Tancování, to byl její úhlavní hřích, který jí nechtěl nikdy dát pokoj. Jednoho dne se seznámila s jedním kazatelem, nějakým Janem Křtitelem, a měla s ním delší rozhovor a nakonec mu slíbila, že už toho tancování nechá. Ale najednou se doslechla, že přišli policajti a zatkli Jana Křtitele podle paragrafu č. 1436, odstavec 4, to jako že je to podezřelé a nebezpečné individuum. Jak se to Salome dověděla, vylítla, jako když ji píchne, a rovnou k soudci Pilátovi.
"Vy jste dali dnes zatknout a zavřít jednoho moc hodného člověka, starý soudce Piláte, vaše ctihodnosti," spustila na něj.
"Co udělal?" zeptal se soudce Pilát.
"Nic," řekla Miss Salome.
"To bych ho mohl odsoudit k smrti podle paragrafu 1436, kdybych chtěl," řekl Pilát. "Už mám dávno dost těch darmochlebů a ničemů, co se nám potloukají po městě a kradou Pánu Bohu čas. Proč si nenajde práci a nejde dělat?"
"On nepotřebuje nic dělat, slavný soude," řekla Salome, "on je kazatel."
"Cože? Kazatel?" vyjel si na ni Pilát. "Well, jestli někoho nemohu ani vystát, pak jsou to kazatelé. .........."
*****************************************************************


Někdy v r. 1963 jsem si koupila a přečetla knížku od Alberta Moravii Světla Říma.
Byla jsem zklamaná tehdy - a bohužel, i teď. Nějak mně nesedne způsob jeho psaní - možná je to i překladem, nevím. Koupila a četla jsem tehdy od něho víc knížek, ale nenadchla mě žádná.
Mám to podobné, jako s Milanem Kunderou nebo Bohumilem Hrabalem - vůbec je nemohu číst.........
*****************************************************************

Momentálně dočítám knížku Nicole Kraussové "Velký dům" - napíši o ní příště - snad jen to, že se mně moc líbí....

Pak mám připravenou knížku, na kterou se moc těším, Krize a zánik Římské republiky, napsal Christ Karl - je to dokumentární knížka (určená i pro studenty) - pojednává období od druhé punské války do nástupu augustovského principátu. Samozřejmě už jsem něco z ní přečetla, napíši víc později.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama