Nicole Kraussová: Velký dům

22. ledna 2015 v 15:30 | hanci |  Knihy

Dočetla jsem knížku Nicole Kraussové (*1974) "Velký dům". Ta knížka mě zasáhla víc, než jsem si mohla pomyslet. Je psaná zvláštním způsobem, jako kdyby tam vůbec nebyl potřeba děj - ten tam sice je, čtenář je postupně seznamován se čtyřmi příběhy zdánlivě vzájemně nesouvisejících lidských osudů (propojovaných pouze putováním velkého stolu s mnoha zásuvkami) - příběhů, které se v závěru knihy letmo protnou, i když vše nakonec zůstane bez definitivního zakončení. Postavy budí dojem, že jsou tam jen jakoby přidané proto, aby mohlo být vysloveno obrovské množství hlubokých, zásadních myšlenek. Myšlenek, jejichž prostřednictvím čtenář spoluprožívá zdolávání, řešení, prohry.... obtížných životních situací, do kterých se člověk dostává v nejrůznějším věku - od mládí po stáří, do smrti. Přes ztrátu dítěte, životního partnera, přítele, selhání v životní krizové situaci...... Transporty Židů v druhé světové válce, později tragický příběh mladého muže - vojáka ve válce v Izraeli.....
Řešení situací nejen směrem k sobě samému, ale i k ostatním lidem.

Při čtení mně nejvíce toto nezvyklé vyjadřování myšlenek připomínalo kruhy, které vzniknou, když se hodí kámen do vody. Kruhy se začnou šířit, přibývají a rozšiřují se čím dál víc po hladině. Kruh je každý jednotlivý člověk, ten ale nepluje po hladině, naopak, jaksi prorůstá něčím - kořeny? - rychle ke dnu, ale najednou zjistí, že toho dna nikdy nemůže dosáhnout, tím poznáním se mu začne nedostávat vzduchu, je tažený dolů, cítí velký tlak, který na něho doléhá ze všech stran, člověk se tomu všemu snaží uniknout. Když se konečně vynoří na hladinu, s údivem zjistí, že nepřichází žádná úleva, naopak, všechnu tu tíži vidí ještě jasněji....
Životní boj člověka nikdy nekončí............

O této knížce by se dalo psát dlouze - z různých hledisek, vycházet z jednotlivých příběhů, všímat si jednotlivých momentů - detailů. Mě nejvíce zasáhl ten pocit, který jsem právě popsala.
Pro každého bude nejlepší, když si knížku přečte sám - pocitů, chápání, porozumění.... bude určitě víc.
**********

Snažila jsem se najít si co nejvíce údajů o spisovatelce.
V jedné recenzi jsem četla o motivu vodních kruhů na hladině po vhozeném kameni. Docela mě udivilo, že tento pocit jsem tedy neměla jenom já - i když autorovi té recenze kruhy na hladině evokovaly přece jenom trochu něco jiného, než mně.
**********
V jednom interview spisovatelka řekla: "Myslela jsem si, že kdybych si musela vybrat mezi možností dobře psát nebo prožít dobrý život, vybrala bych si to první. Teď si ale říkám, že to je šílenství. Ve velké kosmické rovnici váží psaní mnohem méně než život."

"Co je to vlastně literatura?" ptá se Nicole Kraussová a odpovídá si: "Jednou větou se dá říct, že to je nekonečný dialog o tom, co to znamená být člověkem. Když čteme, stáváme se účastníky toho dialogu. Lidé jsou čím dál lhostejnější - k myšlenkám, k jiným lidem, k vlastním pocitům. Ale velké knihy nás nutí, abychom se zapojili do lidského dialogu, učí nás empatii a soucitu."
**********
Další knihy spisovatelky: Muž vejde do pokoje, Dějiny lásky
Co nejdříve se je pokusím sehnat a přečíst.
**********

Autorčin manžel je rovněž spisovatel - Jonathan Safran Foer (*1977).
Jeho román Everything is Illuminated vyšel česky pod názvem Naprosto osvětleno.
Od něho jsem, bohužel, ještě nic nečetla, samozřejmě se budu snažit to co nejrychleji napravit.

Manželé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama