Sezení

8. února 2015 v 22:28 | hanci |  Film
Po dlouhé době napíši něco o filmu, který jsem nedávno viděla a který pokládám za mimořádně zdařilý.
Ne že bych v mezidobí neviděla spoustu dalších filmů, hodně často se na filmy dívám, ne v TV, protože tam není mnoho filmů, které by se mně líbily, jen velmi zřídka, občas na ARTU, výjimečně na ČT2, ale mám uloženou svou sbírku filmů podle vlastního výběru, protože k některým se ráda vracím.

Před krátkou dobou jsem se dívala už nevím po kolikáté na Markétu Lazarovou a Údolí včel - pokaždé jsem těmi filmy velmi zasažená, pro mě jsou to vrcholné filmy po všech stránkách - režie, herecké výkony, kamera, hudba, kostýmy............

Ale film, o kterém chci něco málo napsat, jsem neznala. Sezení. Originální, neoficiální název je The Surrogate, což nejlépe vystihuje jeden z hlavních motivů filmu.


Předlohou pro film byl článek-poznámky Marka O´Briena, básníka a spisovatele, který v 6 letech onemocněl dětskou obrnou a od té doby mohl používat jen jeden sval na pravé noze, jeden sval na krku a čelist.
Film byl natočený v r. 2012, režie: Ben Lewin - je autorem i scénáře, kamera: Geoffrey Simpson, Hudba: Marco Beltrami
Ve filmu hrál Marka O´Briena vynikající John Hawkes, specielní terapeutku stejně tak vynikající Helen Huntová a kněze, který byl pro Marka velmi důležitou osobou, báječný W. H. Macy a mnoho dalších.

John Hawkes a Helen Hunt

Tři hlavní protagonisté

W. H. Macy - jako farář

Nedalo mně to a našla jsem si informace o člověku, který dal podnět ke vzniku tohoto filmu.
Musela jsem si celý jeho životopis přeložit z angličtiny, což bylo ode mě dost drzé, protože jsem angličtinu už dávno naprosto zapomněla. Ale s pomocí slovníku jsem to nějak dokázala, nejsem moc zvyklá něco vzdávat. Takže, kdo to bude číst, prosím o shovívavost, moje angličtina je opravdu velmi špatná.

Mark O'Brien

Životopisné údaje, které jsem našla, napsal Lorenzo W. Milam (červenec 1999).
Několik málo upravených výňatků - údajů z něho:

Mark O'Brien, který zemřel na komplikace zánětu průdušek, 4. července ve věku 49 let, žil nezávisle, zodpovědný sám za sebe, dokázal být reportérem, baseballovým fanouškem, vydavatelem, novinářem, sociálním kritikem a básníkem.
*
Doma s rodiči žil a učil se do svých 20 let. Poté, do svých 30 let, žil v pečovatelském domě. Pak se ale rozhodl, že vystuduje vysokou školu, to také dokázal, promoval na University of California, Berkeley z angličtiny.
Na universitu jezdil specielním vozíkem - nosítkami na kolečkách, na kterých ležel na zádech, nepohyblivý, v jakési plastové "bublině" - byl totiž odkázaný na umělé plíce. Nosítka ovládal nohou, ve které měl použitelný jediný sval. Hůlkou v ústech vyťukával - psal na klávesnici počítače.
*
Jeho mimořádná vlastnost byl nejen ironický humor, ale hlavně naprostá otevřenost. Díky té mohly být publikovány jeho poznatky pro pomoc postiženým lidem v oblasti např. sexu.
A o této oblasti právě pojednává výše zmíněný film.

Ve věku 36 let se rozhodl využít služeb specielní terapeutky - sexuální náhradnice (The Surrogate) - ne prostitutky. Sezení se konala pouze 6x, byla vedená odborně tak, aby postižený člověk mohl sexuálně žít s případnou partnerkou.

Vložím ukázku z jeho článku, který napsal o této zkušenosti:
"Poté, co vstala z postele, vyndala z cestovní brašny velké zrcadlo. Bylo asi dvě stopy dlouhé a zarámované dřevěným rámem. Držela je tak, abych mohl vidět sám sebe. Cheryl se zeptala, co si myslím o muži v zrcadle. Řekl jsem, že jsem překvapený, že vypadám tak normálně, že nejsem hrůzostrašně zvrácená vyzáblá postava, jak jsem si vždy sám sebe představoval, že vypadám. Neviděl jsem své genitálie od doby, kdy mně bylo šest let. To bylo v době, kdy mě postihla obrna, svraštila - vysušila mě pod bránicí takovým způsobem, že když jsem se chtěl podívat na spodní část těla, přes hrudník jsem nic neviděl. Od té doby, se mně spodní část mého těla zdála být neskutečná."

Ještě jeden úryvek z textu o životě Marka O´Briena od Lorenzo W. Milama:
"Pokud bychom měli udělat něco pošetilého, jako se snažit vytvořit epitaf pro Marka, asi bych se nezabýval jeho knihami, nebo jeho rozhorčenými články o Jacku Kevorkianovi, nebo jeho jemnými baseballovými příběhy, nebo dokonce Oskarem 1997 - ten nádherný dárek pro něho a Jessicu Yu, která režírovala dokumentární film "Lekce o dýchání: Život a práce Marka O'Briena."
Já bych spíše zvolil vyrýt, do kamene, báseň - tu, kterou napsal před 10 lety, nazvanou s typickou (a vynikající), O'Brienovou ironií:

Životní styl postižených (blind) a ochrnutých

Plat je mizerný,
žádné dovolené nebo pracovní neschopnosti,
a komplimenty ...
Lepší je být bez nich.

Na druhou stranu,
jste osvobozeni od vojenské služby,
máte hodně času na dívání se na TV
a platíte poloviční cenu v kině.

Je tak mimo, veřejnost
umírající touhou zeptat se mě, co se mně stalo,
lámající si hlavu, jak čůrám
a používající mě jako důkaz

že Bůh je spravedlivý
a trestá jen špatné."

*
(Ještě jednou se velmi omlouvám za nedobrý překlad, kdo chce, může si přečíst originál .)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 13:45 | Reagovat

Pokud si lidé nechtějí vypěstovat civilizační nemoci spojené se špatným sezením, měli by co nejdříve vyzkoušet prima židle https://www.primazidle.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama